Otevřu ti oči 5.

8. prosince 2015 v 21:30 | Monra |  Naruto ff
Vzbudil mě závan větru, otevřela jsem oči a uviděla černou postavu v mém okně. Vyskočila z něj pryč, rychle jsem vstala a doběhla k oknu. Když jsem z něj vykoukla, tak jsem už žádnou postavu neviděla. Sklopila jsem hlavu, protože mou pozornost upoutal malý lístek papíru. Sehla jsem se pro něj a přečetla jsem si ho.

Čekej na mě na hlavách svých předků.

Zasmála jsem se. Přece jen přišel! Venku začalo svítat slunce a vzduch se oteploval. V koupelně jsem se omyla a převlékla se do bílých šatů. K nim jsem si vzala klobouk ze slámy a nakonec si oblékla páskové bílé boty. Řetízek byl dost dlouhý a schoval přívěsek pod šaty. Vyběhla jsem z bytu a celou cestu se usmívala na všechny. Někteří lidé mě zdravili, jiní se jen usmívali. Hbitě jsem vyběhla na hlavu 1. Hokage a rozhlédla se okolo. Nikde nebyl, otočila jsem se čelem k vesnici a větřík si pohrával s mými šaty a vlasy. Bylo to tak příjemné!
Někdo mě zatahal za pramen vlasů. Otočila jsem se a vrhla se Madarovi přímo do náruče. Pak jsem se od něj odtáhla a zářivě se na něj usmála. Úsměv mi oplácel a nepřestal si mě celou prohlížet.
"Jsi krásná jako květ leknínu a čistá jako čerstvě napadaný sníh." promluvil a já viděla v jeho očích pohled, kterým se na mě nikdy žádný muž nepodíval.
Během vteřiny zmizel a už zůstal jen radostný. Ten pohled si budu pamatovat na vždy.
"Děkuju ti, jsi moc milý. Oproti mě jsi jako krásná utěšující černočerná tma, a ve tvých očích jsou vidět ty nejjasnější hvězdy, které jsou tak krásné a zároveň tak vzdálené ode mě." posmutněla jsem.
"Jsem ti vždy nablízku, věř mi." odpověděl a pohladil mě po tváři.
Jěho ruka sklouzla níž a přejela po řetízku. Usmívali jsme se na sebe beze slov a přitom si hleděli do očí. Přistoupil ještě blíž, mírně se ke mně sklonil.
"Kasumi! Hledal jsem tě! Musím s tebou něco probrat!"
Odstoupili jsme od sebe s Madarou a já se s trhnutím otočila za Kakashim.
"Nemužu, teď je opravdu nesprávná doba!"
"Ale je to důležité. Pojď." chytil mě za ruku ale já jsem se mu okamžitě vytrhla.
Ustoupila jsem k Madarovi a ten vypadal, že brzy bude zabíjet.
"Už na ni nesahej!" zašeptal výhružně.
Vzhlédla jsem k němu, v očích měl sharingan a upřeně sledoval Kakashiho.
"Měl bys odejít." prohlásila jsem.
Vzala jsem Madaru za ruku a otočila jsem, táhla jsem ho do lesa a dál. Když jsme byli dostatečně v lese spomalila jsem. Náhle mě opřel o jeden strom a přistoupil ke mně, že jsme se dotýkali těly. V očích už neměl sharingan ale i tak jeho oči byly plné zlosti. Jeho pohled zjemněl, když viděl, že mi skoro až nahání strach.
"Nechci," zašeptal,"aby na tebe někdo sahal. Vím, že na to nemám právo, ale nesnesu to pomyšlení."
Jeho hlas zněl, jako by ho něco bolelo. Natáhla jsem se na špičky a jemně ho políbila na čelo. Ustoupil.
"Chceš abych tě políbil, ale co když já tě políbím a ty se rozhodneš, že nebudeš chtít, abych tě políbil znovu. Zničí mě to."
Vypadal jako bez duše, trápila jsem ho, ikdyž nevědomky.
Udělala jsem krok k němu a opět se ocitla v jeho osobním prostoru.
"To že máš na sobě ten řetízek mi dalo naději. Ale nechci ji znovu ztratit." při těchto slovech se mu v očích objevila bolest.
"Nevím sama, říkam si, že mě můžeš kdykoliv říct, že už mě nechceš ani vidět. Nechci zůstat sama a zároveň se bojím, že mě opustíš. Připadá mi to jako špatná náhoda. Vpodstatě se jeden bojíme druhého."
Odklonila jsem hlavu a zakoukala se na zem.
"Dá se překonat ten strach?" zašeptala jsem otázku do větru.
"Dá." promluvil rozhodně.
Vzal mě do náručí a chvíli mě nechal si přivyknout.
"Zavři oči prosím." zamručel s poloúsměvem.
Poslušně jsem je zavřela. Okamžitě jsem pocítila, jak se začal pohybovat, nejdříve chvilku šel pomalu, pak zrychlil a rozběhl se. Nejdříve jsem se bála chvilku, ale pak jsem si zvykla, stáhla si klobouk a položila si ho do klína. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Po chvíli začal spomalovat a já uslyšela zvuk tekoucí vody.
"Můžeš otevřít oči."
Otevřela jsem je a překvapeně hleděla kolem sebe. Stáli jsme v údolí konce, před očima jsem měla dvě postavy.
"Chodila jsem sem jako malá a představovala jsem si tu obrovskou bitvu, představovala si, jak hrozný jsi musel být. Vždy jsem se vzhlížela k němu. Tebe jsem respektovala a bála se tě. Přitom," odmlčela jsem se a podívala se na něj. "Přitom jsem zjistila, že k sobě pasujeme. Jsme jako jing a jang." prohlásila jsem a spojila prameny našich vlasů.
Pomalu mě pustil na zem a podíval se na mě. Vypadal skoro jako na té soše, akorát teď se usmíval.
"Myslím, že tvůj děd i prastrýc by se otáčeli v hrobě, kdyby věděli co hodlám udělat a říct ti."
Sklonil se ke mně a políbil mě. rty měl horké, jemné, ale přesto pevné. Užívala jsem si jejich přítomnost a cítila se nepříjemně, když zmizely.
"Co mi chceš říct?" mručela jsem omámeně.
"Je to důležité, musím ti dopovědět vše, tvou minulost a minulost tvého rodu. Bude to trošku rána asi. Vůdce klanu byl tehdy Hashirama. Jeho bratr Tobirama, budoucí druhý hokage, měl ženu, jmenovala se Gin. Jste si podobné a to velice. Spolu měli dceru, ta se jmenovala Akane. Byla silná bojovnice a respektovaná celým klanem. Když vyšlo najevo, že je těhotná, tak nikdy neprozradila, kdo je tvým otcem. Vždy vše nebylo tak, jak mělo být, Gin byla dívka, která mě uhranula. Zbláznil jsem se do ní, nikdy jsem to nikomu neřekl, jenže ona mě nenáviděla. Nemluví se mi o tom moc dobře před tebou. Chci ti říct vše, abys věděla, že mi můžeš věřit. A chtěl jsem ti povědět hlavně, že bych rád zjistil, kdo je tvým otcem. Myslím, že to bude důležité, sama bys to chtěla vědět ne?"
"Jsem trochu v šoku. Tobě se líbila má babička? A kdo si myslíš, že by mohl být mým otcem?"
"Ano, líbila se mi, ale bylo to nejspíše jejím temperamentem. Ohledně tvého otce, no, musel to být nadaný a silný ninja. Někdo z klanu Senju předpokládám."
Podíval se za mě a náhle strnul. Sledovala jsem ho a když jsem se chtěla otočit, vzal mě za ruku a otočil mě k sobě.
"Měli bysme se vrátit, brzy bude pršet a ty nastydneš."
Nekompromisně mě vzal do náručí a běžel se mnou domů. Než se stihl dostat ke Konoze, tak už pršelo. Jakmile jsme dorazili do bytu a on mě pustil, otočila jsem se na něj a zabodla mu prst do hrudi.
"Co si myslíš, že jsi teď udělal?!" vyjela jsem na něj.
"No zachránil tě před nastydnutím." prohlásil nervózně.
"Kdo nebo co tam bylo?!"
"Nic a ani nikdo tam nebyl, pojd musíme tě převléct." řekl s mírným úsměvem.
Naštvaně jsem se šla převléci, vzala jsem si obyčejné kalhoty a tričko. Našla jsem ho v kuchyni, jak připravuje jídlo a čaj. Opřela jsem se o rám dveří, ruce si založila na prsou a sledovala ho.
"Budu nervózní a určitě něco pokazím, když mi budeš stát za zády." usmál se na mě.
"Neříkej mi, že velký Madara Uchiha něco pokazí." dobírala jsem si ho.
Zamračil se.
"Pokazil jsem dost věcí, včetně toho, že jsem ti ublížil." zvážněl.
Došla jsem si pro jeden hrnek a vyplázla na něj jazyk. Vyhoupla jsem se na linku a sledovala ho ještě blíž.
"Pověz mi, doopravdy myslíš všechno tohle vážně?" zeptala jsem se ho.
Zvedl ke mně hlavu a zadíval se.
"Myslím tohle všechno vážně, tak vážně, že bych zabíjel jen kvůli tomu, abys byla má." řekl bez mrknutí oka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama