Otevřu ti oči 7.

8. února 2016 v 21:50 | Monra |  Naruto ff
Je to jen po dlouhé době jedna kapitolka, protože jsem se teď velice nudila :)


Konan mě nechala o samotě. Sedla jsem si na postel a rozhlédla se. Pokoj byl čistý a světlý, což mě dost překvapilo. Dveře, které byly nalevo od postele, vedly do koupelny. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř, pak jsem se vrátila zpět k posteli a vzala do ruky oblečení. Převlékla jsem se do černého tílka a tříčtvrtečních kalhot. Zkusila jsem si i plášť, seděl mi pervektně. Své staré oblečení jsem uložila do skříně a k němu přidala i plášť. Odvázala jsem si svou čelenku a mrštila s ní na dno skříně. Povzdechla jsem si a vlasy si svázala do vysokého culíku. Ruka mi sjela ke krku a já zjistila, že mám stále ten proklatý řetízek.
Musím najít Madaru!
Vylezla jsem z pokoje a procházela se bludištěm chodeb, dokud jsem nenarazila na jedny otevřené dveře, ve kterých jsem uviděla Itachiho.
"Kde je Madara?!"
Překvapeně ke mně zvedl hlavu a pak vstal z křesla. Vyšel z pokoje a bezeslova šel. Následovala jsem ho, když se zastavil před jedněmi dveřmi, tak jsem na něj kývla. Odešel zase zpět. Nadechla jsem se a zaklepala. Dlouhou chvíli se nic nedělo, pak se ozvalo bouchnutí dveří a po chvilce mi otevřel. To co jsem viděla mě dost rozhodilo. Byl po sprše a kolem sebe jen ručník.
"Kasumi?"
Prošla jsem kolem něj dovnitř a založila si ruce na prsou. Zavřel dveře a opět se ke mně otočil. Uvědomoval si, že je v lepším postavení.
"Nenávidím tě. Jsi jen hnusný lhář, který si omotá srdce dívky kolem prstu a pak ji akorát srazí na kolena a sleduje, jak se snaží postavit. Jsem s tebou v týmu, znamená to, že spolu budeme trávit čas, protože budeme muset a protože chci každou chvilku tvého života udělat ještě horší. Tohle si můžeš nechat, stejně jako svou falešnou lítost a vymyšlenou lásku!"
Hodila jsem po něm řetízek a utekla z jeho pokoje. Po cestě jsem cítila, jak se mi ulevilo, ale stejně. Nechci se tu s nikým přátelit, nechci se s nikým bavit, krom Kimi. Kéžby tu byla.
Po dalších pěti minutách chůze jsem si uvědomila, že jsem se ztratila. Přede mnou se objevila nějaká postava. Třeba mi poradí. Než jsem se stihla nadechnout, byla jsem natlačená na zeď a sledovala obličej bílovlasého muže, který si mě se zájmem prohlížel.
"Kdepak ses tu vzala maličká. Ty ses ztratila?"
Přitiskl se ke mně ještě blíž.
"Pomůžu ti najít cestu." usmál se na mě.
Výkřik se mi zadrhl v hrdle. Stiskla jsem víčka k sobě a přála si, aby to byl sen. Náhle byla síla jeho těla pryč a já byla volná. Otevřela jsem oči a zjistila, že přede mnou stojí Madara. Nic jsem přes něj neviděla.
"Viděl jsem ji dřív, neplatí to, že si jen příjdeš a řekneš si, že je tvá!" rozčiloval se hlas toho bělovláska.
"Opovaž se se k ní jen přiblížit, nebo se jí dotknout! Na místě tě zabiju a žádný bůh ti nepomůže! Ona je má!" naháněl mi obrovský strach.
Jak jsem na něj mohla předtím křičet, když je takhle děsivý, to bych si nedovolila. Raději nechci vidět jeho obličej. Otočil se ke mně, jeho oči byly černé a byl v nich vztek a nenávist. Jakmile se mi zadíval do očí, vše ošklivé se ztratilo a nahradila je radost a úleva. To bylo ale snad jen na mikrosekundu, pak nasadil neproniknutelnou masku, chytil mě za loket a táhl mě dál. Otevřel první dveře a namáčkl nás do malé místnosti, kde leželi pohozené věci na úklid. Jeho tělo bylo nalepené na mém, ale tentokrát to nebylo nepříjemné. Pevně mě chytil za bradu a donutil mě koukat se mu do očí.
"Jestli si myslíš, že jsi tady někde s přáteli, tak to se pleteš, jsi v doupěti plném zabijáků a především chlapů s potřebami a já si ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdybych nešel za tebou!" křičel na mě.
Zavřela jsem oči a cítila, jak se mi slzy derou zpod víček.
"Jsi tu jako třešnička na dortu v tílku a ještě tak krásná. Každý z těch chlapů, který neznáš ještě maj jen ty nejhorší myšlenky a ty se o sebe nedokážeš postarat a já nedokážu snést to pomyšlení nebo ten pohled, co se mi naskytl před chvílí! Takže buď mě necháš tě něco naučit, nebo mě necháš být stále s tebou. To že ty mě nenávidíš znamená, že mě na tobě nezáleží a nepřeji si, aby se ti cokoliv stalo, nebo aby na tebe někdo sáhl. Ale to už víš dávno!" pokračoval a křičel.
Otevřela jsem oči a jeho obličej byl blízko mého, ta blízkost mě překvapila. S rychlostí útočícího hada jsem přitiskla své rty na jeho. Jeho tělo okamžitě zareagovalo a on mě sevřel v náručí a líbal mě. Mé tělo se tomu poddalo a jen reagovalo. Odtrhla jsem se a odstrčila ho, snažila jsem se popadnout dech.
"Stále jsi lhář a podvodník." zašeptala jsem a sledovala ho skrz pramínky vlasů, které mi spadly do obličeje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama