Conversion 1.

2. února 2016 v 16:11 | Monra |  Kapitoly
První díl, doufám, že se vám bude líbit :)


Seděly jsme s Annou ve vlaku do Bradavic a netrpělivě klepaly nohou. Sledovala jsem ostatní studenty, jak se loučí s rodiči a hledala mezi nimi jednu tvář. Anna také hledala tvář, ale úplně někoho jiného než já. Hledala Matta Wentwortha, který byl o rok starší než my. Byl to celkem pohledný chlapec a já ho Ann jen schvalovala, sama jsem doufala, že se mu Ann líbí a že si jí už všiml.
"Támhle jde," řekla jsem jí s úsměvem.
Nachvilku se natiskla ke sklu, ale když zjistila, že je moc blízko, tak se zase klidně posadila. Snažila jsem se udržet smích, ale nešlo to. Hlasitě jsem vyprskla a okamžitě si překryla ústa rukama. Ann se na mě podívala a sama zadržovala smích.
"Třeba si přisedne," pokrčila jsem rameny.
Sarkasmus v jejích slovech se nedal přeslechnout.
"Ano a třeba rovnou sem ke mně a bude se se mnou bavit."
Náhle se otevřely dveře a dovnitř strčili hlavu dva kluci z našeho ročníku.
"Ahoj holky, můžeme si k vám s Thomasem přisednou?" zeptal se Alan.
"Jo jasně," zareagovala rychle Anna.
Kluci se protáhli dovnitř a posadili se naproti sobě hned u dveří. Nahlas jsem si povzdechla a zatvářila se smutně.
"Ještě může přijít," zašeptala jsem a sledovala Annu.
"Kuš!" zamhouřila oči.
Nakonec se na mě usmála a já ji úsměv oplatila. Vlak se dal pomalu do pohybu a kluci si začali vzrušeně povídat o famfrpálu. Nevěnovala jsem jim pozornost, když jsem si všimla, že se někdo zastavil u dveří.
"Hele havraspárky a havraspáři, mohl bych si sednout k vám? Všude je narváno a ke zmijozelu nechci," promluvil Matt.
Ann se muselo zastavit srdce. Co bych asi tak udělala, kdyby se mi tady zřítila? No možná bych to mohla nechat na Mattovi a on by ji zachránil a zamiloval se do ni a vše by bylo dokonalé.
Mezitím, co jsem se probírala svou úvahou, Matt seděl vedle Anny a povídali si. Překvapeně jsem zamrkala a usmála se. Právě se bavili o prázdninách. No to jsem slyšet nepotřebovala, většinu prázdnin jsme strávily s Annou v New Yorku. Vytáhla jsem si knihu o lektvarech a začala si v ní číst.
Knihu jsem zaklapla, až když se venku setmělo a vlak zastavil. Vyskočila jsem na nohy a přitom sledovala ty dva přede mnou, jak se stále baví. Věnovala jsem jim úsměv a urovnala si svůj hábit.
"Čekám venku," řekla jsem a už jsem odcházela z kupé.
Všude se všichni tlačili a strkali, když jsem se dostala přeplněnou chodbičkou ven z vagónu, nadechla jsem se konečně čerstvého vzduchu. Na druhé straně jsem viděla Hagrida, který přečníval přes všchny. Volal k sobě prvňáčky a já opět, jako každý rok, zatoužila plout po lodičce do Bradavic. Nechala jsem se unášet davem lidí směrem ke kočárům. Když jsem tam došla, tak jsem si k jednomu stoupla a čekala, kde se vynoří Anna. Za pár sekund byla u mě v doprovodu Matta.
"Mám tu jeden a hlídám ho," usmála jsem se na ně.
"Hodná holka," poplácala mě Anna po hlavě.
Protočila jsem oči a s úsměvem nasedla do kočáru, kde jsem zjistila, že už tam sedí jeden člověk. Zvedla jsem oči, abych zjistila, kdo to je.
"Ahoj," usmál se na mě Nathaniel.
Zamrkala jsem. Určitě neměl nejmenší ponětí o tom, kdo jsem. Hned za mnou nastoupila Anna a za ní Matt.
"Ahoj Nathanieli. Kamaráde. Jak ses měl?" zeptal se hned Matt.
Zavrtěla jsem se na sedačce a hodila letmý pohled na Nathana. Vypadalo to, že si nevšiml, že jsem na něj jen zírala, neschopna vydat jakýkoliv zvuk. Otočila jsem se na Annu, která seděla naproti mě. Samolibě se usmívala.
Sedím vedle něj, on mě pozdravil a usmál se dokonce. To musí být sen.
Kočár se rozdrkocal a my mířili k Bradavicím. Zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru, jen abych slyšela ten příjemný hlas.
"No letos se má prý konat něco zvláštního," prohodil Matt.
"Opravdu? To zní velice zajímavě, ikdyž tady je furt něco zvláštního. Třeba pokaždé poznám a vidím někoho úplně jiného, kdo chodí na tuto školu a já ho vůbec neznám," usmál se.
"Mě snad ale znáš ne?" usmála se Anna.
"Jo, tebe jo, Ann, ale to jen díky famfrpálu."
Sklopila jsem hlavu, věděla jsem o kom mluví, tím pádem mě to zasáhlo o to víc, že neví, kdo jsem.
Anna mě kopla do boty, zvedla jsem k ní oči a ona mi ústy naznačila, ať se představím. Zavrtěla jsem hlavou a vysloužila jsem si protočení očí.
"Nathane, to je moje kamarádka Kath, chodíme spolu do třídy, havraspárka jako já," usmívala se Anna.
Zamračila jsem se na ni a pootočila se k Nathanovi.
"Já jsem Nathaniel Howling. Rád tě poznávám," usmíval se a natáhl ke mně ruku.
Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho.
"Já se jmenuji Katherine Winterová a také tě ráda poznávám," nesměle jsem mu úsměv oplatila a podala mu ruku.
Kočár náhle zastavil a my už byli u brány. Vylezla jsem z kočáru a s Ann jsme se na sebe usmívaly.
"Tenhle rok začíná slibně," šeptla ke mně.
"Lépe už by to nešlo," usmála jsem se.
Pokračovaly jsme do velké síně a kluky nechaly daleko za námi. Posadily jsme se k velkému stolu havraspáru a ten se začal okamžitě zaplňovat. Zvedla jsem oči k nádhernému stropu a sledovala noční oblohu.
Jsme doma.
Jakmile se zaplnila celá místnost Brumbál vstal a začal k nám promlouvat. Moc jsem ho neposlouchala, jelikož jsem měla výhled na Nathaniela a to bylo velice rozptylující. Otevřely se dveře do Velké síně a dovnitř vešly dívky z Krásnohůlek a Kruvalští chlapci.
"Chápeš to? Pohár tří kouzelníků u nás ve škole!" zaradovala se Anna.
Zmateně jsem vrtěla hlavou, něco jsem o tomhle slyšela, bylo to nebezpečné. Kruvalští a Krásnohůlky si mezi nás posedali a hostina začala. Okamžitě jsme se s Annou pustily do jídla a stále jsme pokračovaly v hodách, jenže jídlo náhle zmizelo a my byli posláni do našich společenských místností. Než jsme se dostaly nahoru do našeho pokoje, myslela jsem, že mi upadnou nohy. Naše kufry už byly dávno u nohou našich postelí. Cho Changová už seděla na své posteli.
"Ahoj," pozdravila nás.
"Ahoj Cho," oplatily jsme jí společně.
Pomalu jsme se převlékly do pyžam a lehly si. Mezitím jsme Chco vyprávěly o našich prázdninách, až dokud jsme neusnuly.

"Vstávej Kath! První jsou lektvary!" křičela nadšeně Anna a coumala se mnou.
Její dobrá nálada mě okamžitě chytla a já vyskočila z postele. Oblékly jsme se a seběhly schody až do Velké síně, kde jsme se rychle nacpaly. Bylo tu celkem prázdno, až na pár lidí. Při odchodu jsem se ještě otočila a prohlédla si síň. Oči se mi okamžitě zapíchly v místě nebelvírského stolu, kde seděl Nathaniel. Mávnul na mě, abych počkala a vstal od stolu.
"Ahoj," věnovala jsem mu úsměv.
"Ahoj Kath," usmál se taky.
"Chtěl jsi něco důležitého?" zeptala jsem se jakoby nic.
Ať je to něco důležitého prosím!
"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš doprovodit, jsi tu sama."
Otočila jsem se a zmateně hledala Annu, která odcházela s Mattem. Otočila jsem se zpět s nepatrným úsměvem a kývla.
"Co máš za předmět?" zeptal se a šel blízko mě.
Při každém kroku jsme se otřeli hábity.
"No mám lektvary a co ty?" usmála jsem se a vzhlédla k němu.
"Já bych měl mít nejspíš kouzelné formule," pokrčil rameny a já se zasmála.
"Nejspíš.." dodala jsem a on se též zasmál.
Šli jsme chvilku v tichu a já poslouchala, jak ho většina lidí zdraví a on je s úsměvem také. Když jsme došli před lektvary, tak se zastavil a já s ním.
"Tak tady mám teda hodinu. Děkuju za doprovod. Měl bys NEJSPÍŠ najít svou taky," zasmála jsem se.
Prohrábl si vlasy.
"Jo to bych asi měl. Nění zač," usmál se a bylo vidět, že chce ještě něco dodat.
"Ať se ti daří," usmála jsem se a otočila se k odchodu.
"Tobě taky."
Udělala jsem pár kroků a byla skoro ve dveřích, kolem nás furt procházeli další spolužáci.
"Hej Kath!" otočila jsem se za ním.
"Uvidíme se odpoledne jo?"
Překvapeně jsem zamrkala a kývla. Rychle jsem zaběhla do třídy a posadila se k Anně.
"To jsem dobrá co?" prohlásila Anna.
"V čem jako?"
"Bylo mi jasné, že s tebou chce mluvit, protože tě celou dobu u snídaně sledoval a prohlížel si tě. Musíš se mu líbit!"
"Ale prosimtě, vždyť má mnohem větší výběr!" mávla jsem rukou.
Vypadalo to, že chce něco namítnout, ale zrovna přišel profesor Snape a začal nás okamžitě děsit vším, co budeme dělat letos.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Altheda Altheda | Web | 6. února 2016 v 21:04 | Reagovat

Zatial je to celkom fajn, nič sa tam príliš nestalo, ale to sa snáď do budúcna zlepší. Len jedna poznámka. Vždy, keď máš priamu reč a za ňou niečo ako řekla, prohlásila atď., tak sa sa konci priamej reči píše čiarka, nie bodka. Napríklad: "Ahoj Kath," usmál se.
Občas ti tam ešte zakolíše gramatika (pižamo? vážne?), ale to by vyriešilo jedno prečítanie.

2 Monra Monra | 8. února 2016 v 17:31 | Reagovat

Děkuju za upozornění, moc si toho vážím, ale u nás se tu přímou řeč učíme trochu jinak, je to tedy správně :)

3 Altheda Altheda | Web | 8. února 2016 v 20:29 | Reagovat

[2]: U nás... ako v Českej republike? Pozerala som sa na viaceré (české) internetové stránky a vo všetkých je to tak, ako hovorím. Nechcem vyznievať ako hnidopich, je to skôr priateľské upozornenie (ver mi, bude sa ti hodiť pri písaní slohových prác a podobne). Tu je príklad z Wikipedie (v článku "Přímá řeč"):
Přímou řeč lze psát třemi způsoby, lišící se pozicí uvozovací věty:
Karel řekl: „Vida, prší.“
„Vida, prší,“ řekl Karel.
„Vida, prší,“ řekl Karel, „vezmi si deštník.“
Ostatne, ak by si ani tak neverila, stačí si zobrať do ruky hociktorú knihu s priamou rečou a tam si to overiť :)
Možno ti to pripadá ako maličkosť, ale ak človek začína s písaním, mal by sa čo najskôr zbaviť takýchto zlozvykov, od ktorých sa neskôr len ťažko odvyká.
Možno ti pripadá divné, že ťa Slovenka ide poučovať o českej gramatike, ale ver mi, v živote som prečítala celkom dosť kníh po česky; a niektoré veci proste človeku ostanú v pamäti :)
A možno si to "u nás" myslela inak - v takom prípade ale stačí konzultovať Pravidla českého pravopisu a dopátrať sa pravdy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama