Conversion 11.

12. února 2016 v 18:59 | Monra |  Kapitoly
"Proč furt lezeš za mnou?!" zavrčela jsem na Baltazara.
Dohnal mě a srovnal tempo. Vrhla jsem po něm vraždící pohled.
Neuteču mu. Jsem v pasti.
Stála jsem na konci chodby, kde byly jediné dveře. Povzdechla jsem si a otočila se k tomu blbci.
"Co furt chceš?"
"Winterová," zamručel a líně se usmál,"tady se nemusíš skrývat, jsme tu jen my dva."
Co tím sakra myslí? Jen my dva, ano to jsem si všimla, nikdo jiný za mnou neleze.
Zvedla jsem k němu oči a zahleděla se na jeho svůdný obličej.
Ano, byl velmi krásný, ale to ví jen má hlava. Ty perfektní rty a aristokratické rysy. Pśt! Katherine Winterová! Nad čím to doháje přemýšlíš?! Když Nathan se chová, jako blbec.
V mysli se mi vynořila vzpomínka na ples.

"Kath, pojď si se mnou zatančit," prosil mě Nathan.
"Nechci s tebou tančit," odpověděla jsem mu.
Zamračil se na mě. Tato odpověď se mu nelíbila.
"Pojď!" zamračil se.
Pevně sevřel mou ruku a já vyjekla bolestí.
"Pust, dáma řekla, že nechce," zavčel na něj Baltazar.
Stisk na mé ruce povolil a on odešel. Sklopila jsem zrak a sledovala špičky svých bot, mrkáním jsem se snažila zahnat slzy.
"Postavil ses za mě," oznámila jsem mu.
"Jsem tu jako tvůj doprovod Winterová, když se ti něco nebude líbit, je mou povinností to napravit."
"Nelíbí se mi, že stojím," našpulila jsem dolní ret a založila si ruce na prsou.
Zasmál se a jemně chytil jednu mou ruku a odvedl mě k parketu.

"Proč se prostě nemůžeš chovat jako na plese?"
Překvapeně zamrkal a pak se vítězoslavně usmál.
"Líbilo se ti to viď?" škádlil mě.
Odfrkla jsem si a mávla směrem k němu rukou.
Musím odsud vypadnout, tohle není dobrý směr konverzace.
Udělala jsem spěšně několik kroků. Než jsem byla zastavena jeho rukou, která mě pohladila po vlasech. Zasekla jsem se v pohybu.
Už zase tohle gesto!
Rozeběhla jsem se pryč, zpět k naší společenský místnosti.
Tam jsou alespoň normální lidé jako Anna a Draco- Ne počkat! Ty dva jsem zrovna nemyslela, alespoň mě ani jeden z nich neoslovuje příjmením a neuráží mě! Pitomec jeden!
Proklínala jsem ho až dokud jsem nebyla zpět u těch dvou hrdliček. Seděli vedle sebe na gauči a opravdu bych mezi ně nestrčila ani papír, Anna měla položenou hlavu na jeho rameni. Usmála jsem se a posadila se do křesla vedle nich.
"Kdes ho nechala?" ptal se Draco.
Mávla jsem nad tím rukou.
Nechci myslet na toho blbečka.
"Zkus na něj mít trošku víc vlivu Draco, ano prosím?" požádala jsem ho.
Zasmál se a sklonil oči k Anně. Sledovala oheň v krbu.
Pyromanka jedna! Myslím, že s Dracem se cítila lépe. Musím si s ní o tom promluvit.
"Jdu spát! Dobrou!" řekla jsem a vystřelila nahoru do své postele.
Cítím se jak páté kolo u vozu, jen ať jsou relativně sami.


Snídaně, oběd, večeře a mezitím domácí úkoly. Moje neděle byla opravdu zajímavá.

Celý týden uběhl mrknutím oka a já si uvědomila, že něco chybělo. V páteční večer jsem seděla v knihovně a přemítala nad zvěromágstvím, když jsem na to konečně přišla.
Bates, nemluvil se mnou ani jednou za tu dobu, žádné poznámky, žádné příjmení, žádné narážky.
Sbalila jsem si věci.
Musím ho najít a zeptat se, co se děje.
Vyšla jsem na chodbu a uviděla Nathaniela, jak sedí na lavičce s nějakou dívkou, jen běžně vzhlédl, když mě zaregistroval. Napřímila jsem se, prošla přímo kolem nich a začala prohledávat školu. Našla jsem ho, jak seděl ve Velké síni spolu s Dracem.
Počkám si na něj.
Opřela jsem se hned vedle vchodu, a čekala dokud neprojde. Pár minut nato jsem je slyšela, jak se přibližují.
Jak ho dostanu od Draca?
"Hele musím jít, čeká na mě Anna."
Nikdy jsem ji nemilovala víc.
Rozešli se a já ho následovala pomalu všemi chodbami. Nevěnovala jsem pozornost kudy jde, prostě jsem ho následovala. Tahle chodba byla opuštěná, natáhla jsem ruku po jeho rameni, ale on byl rychlejší. Otočil se, chytil obě mé zápěstí a přitlačil mě ke stěně.
Vydechla jsem překvapením.
"Wintrová," pronesl chladně.
Nechápu to, jak o mě mohl vědět.
Pocítila jsem husí kůži, jak byl blízko mě a zakázala svému tělu takhle na něj reagovat.
Bože, to by neměl umět nikdo tohle!
"Proč mě sleduješ?"
Měřil si mě očima a já našpulila ret na protest, že mu nic neřeknu.
"Takže takhle to tedy je, já ti chybím!" řekl po chvíli.
Detailně analyzoval celý můj obličej.
"Nechybíš mi! Jen jsem měla-" odmlčela jsem se.
Sama jsem věděla, jak blbě to vyzní.
"Měla jsi strach? O mě?" ušklíbl se.
Zamračila jsem se a dál sledovala ty krásné hnědé oči, kterými mě doslova propaloval.
Neřeknu mu už ani slovo o tom, jestli mi chyběl nebo ne!
"Co s tebou bylo?" zeptala jsem se.
Pokrčil rameny.
"Nic, jsem v pořádku."
Zamhouřila jsem oči.
"Lháři."
Zasmál se.
"To jen ty Winterová si myslíš, že se furt něco musí dít, že se o tebe zajímám snad."
Tohle fakt zabolelo.
"Zmetku!"
Snažila jsem se vykroutit z jeho sevření, ale on se ke mně ještě víc přitiskl a já byla znehybněna jeho ohromným tělem. Jeho oči si mě se zájmem prohlížely, zdálo se, jakoby potemněly.
Sklonil se a s rychlostí útočícího hada mě políbil. Nebyl to nějaká jemný polibek, naopak byl drsný. Tak jako začal, tak rychle skončil. Pomalu mě pustil a povytáhl jeden koutek úst do polovičního úsměvu.
Co to teď sakra udělal? Co si myslí sakra, že udělal?!
Překvapeně jsem zírala do jeho očí a zvedla jednu ruku ke rtům, které jsem si jemně přejela prstem.
Je snad blázen? Co se mu to sakra stalo?
Nechal mě tam stát a sám mě ostražitě sledoval. Vztáhl ruku pohladil mě jemně po vlasech a odešel. Sama jsem to chvíli vstřebávala.
Zpropadenej Bates!
Vyhledala jsem si místo v naší společenský místnosti a vrhla jsem se na čtení. Jenže myslí jsem byla furt u toho polibku. Knížku jsem frustrovaně zaklapla a rozhodla se dát si dlouhou koupel. K mému překvapení se tam objevila Ann a přidala se ke mně.
"Kathie, co se děje? Vypadáš utrápeně."
Povzdechla jsem si.
"Celý týden jsem nemluvila s Batesem, rozhodla jsem se, že zjistím, co se mu děje a on mě políbil. Nechápu to, myslela jsem si, že mě nemá moc rád. Víš, jak to myslím, říká mi příjmením a tak," vychrlila jsem na ni.
Překvapeně zamrkala, sama nevěděla, co říct.
"Co Draco? Vy dva moji milenci," škádlila jsem ji.
"Pozval mě na ples, chápeš to? Už podruhé!"
Opětovala jsem její úsměv i nadšení.
Tak moc jsem si přála, aby našla někoho, kdo si ji zaslouží a Wentworth to zřejmě nebyl.
"Zítra se koná utkání Zmijozelu a Nebelvíru."
"A jejé!" pronesla jsem.
"Přesně tak, jestli mu něco udělá, přísahám, že ho vážně otrávím!"
"Máš naprostou pravdu, ty dva tupci budou určitě ale něco zkoušet!"
Vylezly jsme z obrovské vany, která mohla pojmout tak osm dívek a osušily se. Spánek se nechtěl dostavit, tak jsem pomalu vstala a sedla si k Anně na postel. Taky nespala. Tiše jsme probíraly, co bude dělat, až budou hrát oni proti Zmijozelu. Dokud jsme obě neusly.

Ráno jsme byly celé rozlámané, ale parádně jsme si to večer užily, bylo super být zas víc spolu. Anna si šla sednout za Dracem k jeho stolu.
Mám si tam jít sednout taky? Co když příjde On a bude na mě divně koukat?
"Notak Winterová, pohni tím svým zadečkem! Vždyť tam kam jde Anna, tam jsi taky," ozvalo se za mnou a já nadskočila několik čísel do vzduchu.
Je zpátky, normální Bates.
Ušklíbla jsem se a došla si sednout naproti Ann. Baltazar si přisedl. Lehce strčil do mého lokte, který jsem měla opřený na stole a já mu věnovala pohled na vraždící ženu.
"Notak, uskromni se trochu Winterová!"
Praštila jsem ho rukou po rameni a věnovala se nandávání snídaně.
Snad si ještě nevšiml, že jsem na nic nezareagovala.
"Těšíte se na zápas?" zeptala se Anna s úsměvem.
"To si piš, roznesu Howlinga na kopytech!" usmál se sebejistě Baltazar.
Protočila jsem oči a drkla do jeho lokte svým. V rukou zrovna držel hrnek s kávou a málem se opařil. Otočila jsem se k němu skoro celým tělem a čekala, kdy vybuchne. Ani se nepohl, jen jeho oči si mě přeměřovaly. Na tvář se mi kradl úsměv, který jsem okamžitě stáhla na škleb. Položil hrnek na stůl, vykasal si rukávy a začal mě lehtat. Vyjekla jsem a pak jsem se začala nekontrolovatelně smát.
"Já ti dám Winterová kazit mi snídaní a ještě v tento důležitý den!"
Pokračoval v lechtání.
"Já tí dám drkat mi!"
"Dost!" vykřikla jsem.
Přestal a já zjistila, že se válím po lavici. Rukou zajem pod má záda a znovu mě posadil. Dál jsem se hihňala a po očku sledovala, jak pije jeho cafe.
Ty dva před náma začali řešit strategii a Anna jim vysvětlovala, jak Nebelvírští hrajou. Opřela jsem si loket o stůl a položila si hlavu do dlaně. Na tváři mi pohrával mírný úsměv, když jsem se podívalana Baltazara, byl na tom stejně.
Pitomec...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama