Conversion 12.

14. února 2016 v 11:58 | Godlike |  Kapitoly
Zrovna jsem se oblékala do černého zimního hábitu a Dracovy zelené šály, když do pokoje vlítla Kath.
"Pojď! Mám zelené barvy na obličej! A proměníme si i vlasy!" Radovala se.
"To je super nápad," souhlasila jsem.
Na obličej jsem si nakreslila černé číslo 7, které měl Draco na dresu.
Soustředila jsem se chvíli na své vlasy dokud nenabraly tmavě zelenou barvu.
"Perfektní!" zajásala Kath. "Tak jdeme!" vzala mě za ruku a táhla mě pryč.
Sedly jsme si na tribunu společně s Baltazarem a čekali, až zápas začne.
"Co že nehraješ?" ptala jsem se Baltazara. Divila jsem se, že si nechal takový zápas ujít.
Zvedl ruku v obvazu.
"Pokoušel jsem se dělat domácí úkol z lektvarů bez Kath," oznámil.
"A poleptal se. Říkám mu furt, ať to nedělá, když to neumí. Jsme z vědavá, jak si to s Howlingem vyřídíš," odfrkla si Kath.
"No, i kdybych hrál, tak to stejně nic nevyřeší. Howling nehraje, prej má kocovinu. Asi moc medovýho ležáku," řekl posměšně.
"Ten teda pohořel," řekla Katehrine.
"Winterová, tak se tolik neroztahuj!" stěžoval se Bates.
Katherine do něj jemně šťouchla a on se svalil na zem jako pytel brambor. S Kath jsme se začaly hlasitě smát.
"No, doufejme, že má Draco lepší balanc, než máš ty," poznamenala jsem.
Baltazar se začal pomalu zvedat a oprašoval si hábit.
"No počkej, Winterová, tohle ti oplatím," zavrčel.
"Už se těším," mrkla na něj.
"Camrál je vypuštěn! Utkání začíná!" zakřičel komentátor.
"Fakt se bojím," šeptla jsem Katherine.
"Draco se o sebe postará," odfrkl si posměšně Baltazar.
"Buď trošku citlivý, ty pako jedno!" Katherine švihla Baltazara fandící trubkou přes hlavu.
"Dobře, promiň, promiň, Winterová. Chtěl jsem říct …. Pff, vzdávám to, tohle milý chování nemám v povaze," řekl rezignovaně Baltazar.
"Jo, proto tě nemám ráda," ušklíbla se Kath.
"Jenže ty kecáš, Winterová. Máš mě ráda až moc, tak moc, že tě to děsí," mrknul na ní Baltazar a já věděla, že má pravdu.
Kath semknula rty do pevné linky.
"No, to bys chtěl viď? Ani náhodou," zavrtěla hlavou, Ach Kath, ty jsi jasná!
"Víš, že vím, že víš, že lžeš?" usmál se vítězoslavně Baltazar.
"Víš, že vím, že víš, že vím, že nelžu?" odpověděla Kath.
Už jsem se tom jejich rozhovoru začínala ztrácet, tak jsem se raději věnovala hře a fandění.Matt byl neustále v závěsu za Dracem. Přísahám, že jestli mu něco udělá, tak za sebe neručím.
"Wentworth se ujímá camrálu a rychlou kličkou se zbavuje obránce! To vypadá nadějně! A ano, Wentworth skóruje! Je to 160 ku 0!!" zazněl hlas Colina Creevyho.
Konečně jsem přišla na to, kdo to komentuje.
"Sakra, ty dementi z Nebelvíru nemůžou vyhrát, to budeme zas rok poslouchat!" bědoval Baltazar.
"Nevyhrajou, Draco chytí zlatonku a bude to," usmála se spokojeně Kath.
"Winterová, víš.." ušklíbnul se posměšně Baltazar. "I kdyby teď Draco chytil zlatonku, tak prohrajeme. Je to 160 - 0, kdyby Draco chytil zlatonku, tak to bude 160 - 150. Musí to být aspoň 160-20, abychom vyhráli," vysvětlil.
"Nehraj chytrýho, nejde ti to," odpověděla mu Katherine.
"Camrálu se zmocňuje Zmijozel a Goyle střílí na nebelvírské obruče a trefuje jednu z nich! 10 bodů pro Zmijozel!" zakřičel Colin.
"Wentworth se opět zmocňuje camrálu, letí na bránu a…. a z leva do něj vráží hráč s číslem 7, Draco Malfoy, a vyráží mu camrál z ruky, který nyní chytá Crabbe a střílí na nebelvírskou bránu! Dalších deset bodů pro Zmijozel!"
"JOOOO! TO JE VONOOO!" zařvala jsem.
Matt skoro běsnil, to jsem viděla i na tu dálku. Na něčem se domlouval s bratry Weasleyovými, kteří byli odrážeči Nebelvíru. Vzal si do ruky jejich pálku a odpálil letící potlouk přímo na Draca.
"DRACO POZOR!" zakřičela jsem skrz megafon. Byl natolik blízko, aby mě slyšel a hbitě uhnul. Matt šlehnul pohledem po mě.
"Dobře ty, Anno. Kdybys na něj nezařvala, leží napláclej na McGonagallový," poznamenal Baltazar.
Měl pravdu, Draco se totiž zrovna vznášel nad učitelskou tribunou.
"Něco mi říká, že to Wentworth nenechá jen tak," ušklíbl se.
"Jo, to si piš, že nenechá," odpověděla jsem mu s obavami.
A taky že nenechal. Hned následující minutě, když Draco spatřil zlatonku a hnal se za ní, se mu Matt nalepil na bok a snažil se ho všemožně shodit z koštěte. Draco si to ovšem líbit nenechal a vracel mu dorážení zpátky.
"Tak ten to teda schytá!" rozběsnil se Baltazar, když Draco málem spadnul z koštěte.
"Já myslím, že to Anna zvládne místo tebe," řekla Kath, když se na mě podívala.
"Máš pravdu, Winterová, vypadá hrozivějc než Bazilišek," řekl, když mě spatřil.
Ruce jsem měla zaťaté v pěst, přerývavě jsem dýchala a vražedný pohled jsem soustředila přímo na Matta. Co si o sobě ten kluk sakra myslí?!
"Annie, klídek," konejšila mě Katherine.
Napjatě jsem sledovala hru na kočku a myš v podání Draca a Matta.
Draco se zrovna jednou kličkou vymotal ze sevření Matta a nadále sledoval zlatonku.
"Tak pojď Draco, už jí skoro máš!" podporoval ho na dálku Baltazar.
Jenže Matt se znova blížil. Draco šlehnul pohledem dozadu, odkud přilétal Matt, prudce vykopnul dozadu a Matt se zřítil z koštěte dolů. Po tribunách zazněly vystrašené úleky.
"To je můj kluk!" řekl s radostným úšklebkem Baltazar.
"Je v pořádku?" ptala se ustrašeně Katherine.
"To je fuk." zasmál se Baltazar.
Matt se zvednul, ale než stačil naskočit zpátky na koště, tak se dav rozburácel radostí, Draco chytil zlatonku!
Přistál radostně na zemi a zvedl ruku se zlatonkou.
Seběhli jsme rychle dolů po tribunách, abychom Dracovi popřáli.
Rozběhla jsem se k němu, tak jsem ho chtěla obejmout, asi to pochopil, poněvadž roztáhl ruce a já ho objala.
"Gratuluju, seš pašák!" řekla jsem mu.
"Brácho, naložil si Wentworthovi pěkně!" plácnul si s ním Baltazar.
"Viděli jste to? Co to do něj vjelo?" nechápal Draco.
"Je to kretén, však počkej," zavrčela jsem.
"Klídek, Anno," řekl Baltazar.
"Pff, ty taky umíš říct něco, co druhé neuráží?" odfrkla si Kath.
"Neprskej tu furt, Winterová. Pojď, ve zmijozelské společenské místnosti je oslava, smím tě doprovodit?" mrknul na ni.
"Zvládnu tam dojít sama, děkuji," řekla uraženě.
"No, tomu věřím, ale nevíš heslo, Winterová. Takže ať chceš nebo ne, potřebuješ mě. A oba víme, že chceš," ušklíbl se Baltazar.
Kath dala oči vsloup a otočila se na podpatku.
"Tak jdeš nebo co?" otočila se, když Baltazar nešel za ní.
"Já bych rád, ale jdeš opačným směrem," usmál se.
Oba s Dracem jsme se začali hlasitě smát. Kath se nasupeně otočila a šla Baltazar šel za ní. Ještě z dálky jsem viděla, jak se pošťuchují.
"Jdeme taky?" usmála jsem se na Draca.
"Zatím se mi moc nechce," usmál se na mě.
Hřiště už bylo prázdné, stáli jsme tam jen my dva.
"Vždyť je to prakticky tvoje oslava. Pojď, musíš tam být," tahala jsem ho za ruku.
"Já vím, tak počkej, jen se převléknu," řekl.
"Dobře, počkám tu na tebe," řekla jsem s úsměvem a Draco zmizel v šatnách.
Pár minut na to jsem uslyšela něčí hlasy. Přesunula jsem se k šatnám, odkud vycházely.
"Co to mělo znamenat, Matte?! Ty ses zbláznil? Díky tobě jsme prohráli! Vůbec ses nesoustředil na hru!" poznala jsem hlas Olivera Wooda.
"Ježíš, nech mě bejt! Prostě mi ujely nervy!" zavrčel Matt.
Byli vedle šaten, schovala jsem se, aby mě neviděli a poslouchala jsem.
"Já vím, proč to bylo, ale tvoje city nesmějí ovlivnit hru! Jinak ti hrozí vyhazov z teamu!" zařval Oliver.
"Malfoy potřeboval dostat lekci," bránil se Matt.
"Ne, to ty bys ji potřeboval dostat!" zařval znovu Oliver.
"Mně už ji dala Annie," sednul si na lavičku, co byla vedle šaten, a sklonil obličej do rukou.
"Jo, ale koukej se sebrat," řekl Oliver klidněji a odešel.
"Tak co, Anno, jdeme slavit?" vyšel z šatny Draco a smál se od ucha k uchu.
Snažila jsem se ho co nejrychleji jakýmkoli gestem umlčet. Nechtěla jsem to dělat ještě horší.
"Co se děje?" zeptal se Draco zmateně.
Pak si všimnul Matta sedícího na lavičce.
"Kašli na to, tohle je náš večer. Jdeme si ho užít," usmál se na mě povzbudivě a chytl mě za ruku.
Oplatila jsem mu úsměv a šla. Matt nás jen sjel vražedným pohledem a odešel do šatny.
"Přestaň furt dolejzat," našpulila Kath pusu.
Stáli jsme zrovna ve zmijozelské společenské místnosti u stolu s drinky.
"Já vím, že mě chceš ve svý blízkosti, Winterová, jen si to nepřiznáš," usmál se Baltazar.
"Jo, hele, Winterová, co kdybychom spolu šli na ten ples?" zůstala jsem na něj koukat.
No fíííha.
"To bych radši zvracela slimáky," ušklíbla se Kath.
"Dobře, vyzvednu tě v sedm," široce se usmál.
"Ne, o půl sedmý, ples začíná v sedm," odpověděla Kath a já se musela smát.
"ANNO GUNOVÁ!" rozeznělo se přes celou zmijozelskou místnost.
Otočila jsem se a na stole stál Draco.
"Och, pane bože!" šeptla Katherine.
"Vím, že jsem tě žádal už dvakrát, ale tohle je oficiální!" řekl Draco.
Vyčaroval kolem sebe ptáčky, kteří lehce letěli přímo ke mně a snesli mi do rukou krabičku.Otevřela jsem ji a v ní byla květina na ruku.
"Půjdeš se mnou na vánoční ples?" zeptal se.
"Asi to potřebuješ slyšet třikrát, takže… Ano, půjdu moc ráda!" zasmála jsem se, on došel ke mně a květinu mi připnul na ruku.
Když mi ji připnul, tak se z ní linula vůně fialek a růží a vylétávali z ní drobní motýlci. Byla to nádhera.Objala jsem ho a pak se mu podívala do očí. Bože můj, ještě nikdy jsem ho neviděla v takovém světle. Koukal se na mě s takovou oddaností, jeho modré oči hltaly každý můj pohyb, blond vlasy měl rozčepýřené a na rtech mu pohrával úsměv.
"Copak?" usmál se jemně.
"Chci něco udělat," řekla jsem mu.
"Tak to udělej."
A najednou jsem ho políbila. Projela mnou jiskra, jako elektrický šok. Bylo to něžné a romantické přesto ale nebylo úniku, nemohla jsem přestat.
"Hele vy dva, náš pokoj je volnej, tak nás toho ušetřete a jděte si tam," zakřičel na nás Baltazar.
Odtrhla jsem se nad Draca a namířila svojí hůlku na Baltazara.
"Everto statum!" vykřikla jsem rázně a Baltazar přeletěl stůl, o který se opíral a zapadl za něj.
Katherine se začala smát.
"To je moje holka!"
Když se Draco přestal smát, tak si mě přitáhnul zpátky k sobě.
"Očarovala jste mě, Anno Gunová," usmál se na mě.
"To víš, Amorův šíp dělá divy," zasmála jsem se.
"Jo, já vlastně zapomněl, že si musím dávat pozor na to, co piju," zasmál se taky.
"No, to bys teda měl."
Draco si mě přitisknul k sobě a znova mě políbil.
"Už je pozdě, budu muset jít, uvidíme se zítra?" zeptala jsem se.
"Doprovodím tě," nabídl se Draco.
"Dobře, to budu ráda."
Šli jsme za ruku přes celý hrad.
"Díky, byl to krásnej večer," poděkovala jsem mu, když jsme došli k Nebelvírské věži.
"Jo, to byl," usmál se Draco.
"Už půjdu, zítra brzo vstávám. Tak dobrou," usmála jsem se na něj a vzala jeho obličej do svých rukou, abych ho políbila.
"Dobrou, vlčice," řekl, když jsem se od něj odtáhla.
"Pa."
Umyla jsem se a převlékla se do pyžama. Kolik se toho zvládne změnit za den, hm?
Kath ještě na pokoji nebyla. Zase se někde kočkuje s Baltazarem. Zrovna když mě napadla tahle myšlenka, Kath přišla do pokoje.
"Ach, to je takovej vůl!" postěžovala si.
"Copak?" smála jsem se. Už jsem se ani neptala kdo, bylo mi to naprosto jasný.
"Co ten si o sobě myslí, to není možný," zamračená Katherine si sedla na postel.
"Tomu ani ta rána do hlavy nepomohla?" ušklíbla jsem se.
"Ne, ale to bylo dobrý!" zaradovala se. "No, každopádně furt se chová jako namyšlenej blbeček."
"Jo, ale to se ti líbí," obvinila jsem ji.
"Ne .. teda … no ne. Prostě ne! To nejde … mně se nemůže líbit … někdo takovej. To je nemožný.." věděla jsem, že nepřesvědčuje mě, ale sama sebe.
"Katherine Winterová, ty jsi zamilovaná!" obvinila jsem ji znovu.
"Nejsem!" Řekla naštvaně a hodila po mně polštář.
"Ohohooo! Teď si mi to akorát potvrdila," smála jsem se.
"Anno Gunová, jestli mě okamžitě nepřestaneš vytáčet, tak tě proměním v raracha!" vyhrožovala mi.
"Dobře no, už jsem hodná. Ale ty sama dobře víš, že mám pravdu, tak nevím, proč si to sama nepřiznáš. Není na tom nic špatného. Krom toho, už jste se líbali a kdyby se ti nelíbil, proč by si mu to dovolila?" argumentovala jsem.
"Jenže ono se z toho jeho sevření nedalo vymanit, víš. To nemá absolutně nic společného s tím, že se mi líbí," přiznala.
"Hahaha! A mám tě! Teď si řekla, že se ti líbí! Katherine Winterová ty jsi zamilovaná do Baltazara Batese!" smála jsem se.
"Tak to ale vůbec není! A vůbec, víš ty co? Já jdu spát," řekla nasupeně a zalehla do postele.
"Dobrou noc, hrdličko," rýpla jsem si naposled. Kath jen něco zabručela z pod deky, zřejmě nějakou urážku na mojí osobu.
Před spaním jsem si vzpomněla, že zítra je den prvního úkolu. Nathaniel a Matt se zítra postaví kdoví čemu...
Naštěstí než jsem stihla tuhle myšlenku více rozebrat, tak jsem usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama