Conversion 15.

17. února 2016 v 18:29 | Monra |  Kapitoly
Šla jsem tedy sama pomalu ke škole a přemýšlela nad Ann.
Nandala jí to pěkně, Parkinsonová bez vlasů! Ale jsem zvědavá, jaký školní trest dostane. Pokud bude společný s tou blbkou, Anna se zblázní.
Přicházela jsem už ke škole, když jsem uviděla chumel žáků, jak skandují a hlasitě pořvávají.
"Zare do toho!"
"Nandej mu to Howlingu!"
Snažila jsem se protlačit skrz žáky, a když se mi to povedlo, tak se mi naskytl pohled na Nathaniela, který odlehčoval jedné noze a po bradě mu tekl čůrek krve. Naproti němu stál Baltazar, obočí měl roztrhlé, krev už moc netekla, zato z koutku úst tekla celkem dost, jednu ruku měl nepřirozeně svěšenou. Píchlo mě u srdce, když jsem ho takhle spatřila.
"Tak co Howlingu?" provokoval ho.
Všichni doteď byli ticho a čekali, ale po této větě začali povzbuzovat Nathaniela. Ten se začal napřahovat, ale než stačil cokoliv udělat, tak jsem skočila do cesty. Nekompromisně jsem si stoupla před Baltazara tak blízko, že jsme se dotýkali. Nathaniel na mě překvapeně hleděl. Využila jsem situace a otočila se k Baltazarovi s prosbou ve tváři.
"Pojď prosím! On ti za to nestojí," zašeptala jsem naléhavě.
Jestli dostane i tenhle školní trest, tak tu budu sama!
Zvedl jeden koutek úst a jemně mě pohladil po vlasech. Chytla jsem ho za tu ruku a táhla směrem pryč. Celý shluk byl naprosto tichý. Hrobové ticho následovalo i nás, až dokud jsem ho nedotáhla do prázdné třídy. Postrčila jsem ho k lavici a on si na ni sedl. Nespustil ze mě oči, jeho pohled jsem mu opětovala. Vytáhla jsem z kapsy kapesník a podala mu ho.
"Díky, proč mi pomáháš? Proč sis stoupla přede mě a ne před něj?" zajímal se.
Povzdechla jsem si a odklonila oči.
"Zare..." odmlčela jsem se.
Znovu jsem k němu zvedla oči a viděla jeho překvapený obličej.
Oh já mu snad poprvé řekla jménem a nemyslela to špatně a ani jsem na něj nekřičela.
"Můžu ti narovnat to rameno?" zeptala jsem se ho.
Děsilo mě, jak visela ve vzduchu.
Jen kývl a já vytáhla svou hůlku.
"Episkey!"
Ozval se ošklivý zvuk křupnutí, Baltazar zasténal a promnul si rameno. Už zas mohl hýbat rukou a já cítila dobrý pocit, že jsem to zvládla.
Začal si kapesníčkem umývat obličej.
"Počkej," odtáhla jsem mu ruku z obličeje.
"Tergeo!" mávla jsem hůlkou a jeho obličej se okamžitě očistil.
"Děkuju, nevěděl jsem, že umíš takováhle kouzla," slabě se pousmál.
"Co se tam stalo?"
Narovnala jsem se a sledovala jeho obličej. Uhnul s pohledem a já trpělivě čekala.
Povzdechl si a zadival se na své ruce. Připadala jsem si, jako kdybych zpovídala malé dítě.
"Howling pronesl něco a já mu to slovně vrátil, pak se na mě vrhl. To je celé."
"Čím tě provokoval? A co jsi mu odpověděl?" založila jsem si ruce na prsou.
"To ti říkat nemusím."
"Tak já se zeptám Draca, ten tam byl a rád mi to řekne."
"Dobře dostala jsi mě. Pronesl o tobě, že jsi jen obyčejná holka a nechápe, jak se s tebou můžu zahazovat. Na to jsem mu řekl, že asi za nic nestojí, když jsi ho nechala plavat," škodolibě se usmál.
O krok jsem ustoupila a sama jsem se opřela o lavici. Tohle mě mrzelo.
Nejsem obyčejná.
Sesedl z lavice a přišel ke mně. Vlasy mi zastrčil za ucho.
"Kdybys byla obyčejná, tak mě nikdy nezajímáš Katherine. Mimochodem Katherine je mnohem hezčí než Kath," usmál se na mě.
Byla jsem zaskočená.
To jak si vychutnává každou slabiku mého jména. To jak se usmívá a to, že mi řekl, že se o mě zajíma!
Natáhla jsem se na špičky a políbila ho, nebyl to jen polibek. Začali jsme se vášnivě líbat, jeho ruce mi zajely do vlasů a přitahl si mě blíž. Tiše jsem zasténala a tiskla se k němu blíž.
Podržel si mě dál a díval se mi do očí. Snažila jsem se napodobit jeho poloviční úsměv. Zasmál se a odstoupil ode mě.
"Musím odejít," řekl najednou a odešel ke dveřím, když je otevíral tak se ke mně otočil.
"Díky Winterová za vše!" zašklebil se a zmizel.
Co se to zas stalo? Zpropadenej Bates!
Naštvaně jsem vykráčela z učebny a šla ke kabinetu Minervy. Chvilku jsem tam postávala, když se otevřely dveře a v nich se objevila Anna a za ní Pansy.
"Bože musím chodit čistit rámy obrazů po hradě!" vrčela.
"To máš ještě dobré, mohlo to být horší. Bates se pral s Howlingem," povzdechla jsem si nakonec.
"A co se stalo? Kdo vyhrál?"
"Ann!" zamračila jsem se na ni.
"Promiň, promiň!"
"Nevyhrál nikdo, vstoupila jsem tam a odvedla Baltazara pryč."
Ušklíbla se.
"A co jste dělali?"
Zrudla jsem.
"No, ehm, já jsem mu nahodila rameno a pak ho očistila."
"Jó? A kde?" dobírala si mě.
"Na obličeji Annie!" vykřikla jsem.
Zasmála se.
Asi mi moc nevěří...
"Musím najít Draca, potřebuju s ním mluvit," řekla najednou nepřítomně.

Sama jsem bloumala chodbami hradu.
Co se děje se Zarem? Proč je takový vždy, když ukáže jinou část sebe. Proč vždy zmizí pryč? Musím to nějak zjistit!
S tímto jsem ho pomalu začala hledat. Procházela jsem všude ale nikde nebyl a nikdo ho neviděl.
Sakra!
Poslední možné místo, kde jsem nebyla byl sovinec. Vyšlapala jsem schody a vešla dovnitř. Otočily se ke mně stovky párů vypoulených očí a jeden pár lidských.
"Zare! Všude jsem tě hledala," vydechla jsem.
Překvapeně zvedl jedno obočí.
"Proč mě hledáš?" zeptal se lhostejně.
Chvíli jsem ho sledovala, jak podal velkému výrovi obálku, ten rozpřahl křídla a odletěl.
"Potřebuji vědět, proč pokaždé utečeš?"
Zaskočila jsem ho, to bylo hned poznat. Prohrábl si bezradně vlasy.
"Nezvládám to."
"Co na tom nezvládáš?" vyhrkla jsem.
"Já nevím, otevřít se ti takhle! Prostě nechci ale zároveň mě neuvěřitelně přitahuješ Katherine! Ani o tom nevíš, nedokážu ti odolat, ale když se seběhne něco moc, tak prostě musím vypadnout."
"Takže tě přitahuju ale ty to nechceš aha," posmutněla jsem.
"Tím se to vše řeší Zare."
Otočila jsem se a běžela dolu ze schodů.
Pitomec hloupej!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama