Conversion 16.

21. února 2016 v 0:42 | Godlike |  Kapitoly
Draca jsem našla v knihovně, kde se učil na zítřejší písemku z lektvarů.
"Ahoj," pozdravila jsem neutrálně.
"Ahoj, Annie," usmál se, když uslyšel můj hlas.
"Ty se mě na nic nezeptáš?" divila jsem se.
Snad během milisekundy se po škole rozneslo, co se stalo mezi mnou a Pansy.
"Jo, to jsem chtěl. Nepomohla bys mi s tím testem? Jsem zas úplně mimo. Jo a slyšela si o tý rvačce Taze s Howlingem?" ptal se.
Tak to jsem nečekala. Copak ho vůbec nezajímalo, co se stalo mezi mnou a Pansy a proč k tomu došlo?
"Ehm..jo, no slyšela," řekla jsem poněkud uraženěji, než jsem zamýšlela.
"Ann, zlato, co se děje?" ptal se hned, vstal a objal mě.
"Chci s tebou o něčem mluvit," řekla jsem rázně.
"Stalo se něco?"
"Upřímně, nechápu, že jsi o tom ještě neslyšel," zavrtěla jsem nechápavě hlavou.
"Co bych měl slyšet?" ptal se zmateně.
"Já a Parkinsonová.." začala jsem.
"Co ti zase provedla?" přerušil mě rozzuřeně.
"Měla prostě nějaký kecy a tak jsem na ní použila kletbu Calvarius," řekla jsem.
Draco se zasmál.
"To je moje holka. Ale řekni mi.." zarazil se. "Co ti řekla?"
"Nic," odpověděla jsem.
"Anno, nelži mi a mluv," naléhal Draco.
"No, fajn. Stejně bych o tom s tebou chtěla mluvit. Potřebuju slyšet, jestli je to pravda nebo ne," zaškaredila jsem se.
"Tak mluv," vybídl mě Draco.
"Fajn, spal si s Parkinsonovou?" zeptala jsem se narovinu.
"U Merlinových vousů, tak to ti řekla?" zasmál se Draco.
"Ona je vážně ubohá."
"Takže to není pravda?" řekla jsem s nadějí v hlase.
"Ne, Anno, co tě napadá? Vždyť je to Pansy," odpověděl.
"Už se na ní vykašli a radši mi pojď pomoct s lektvary nebo propadnu," přitáhl si mě k sobě na klín.
"Dobře, tak kde zas vidíš problém?" zahleděla jsem se do učebnice.
"Ten Lektvar Nepoužitelnosti je hotový peklo," zafuněl Draco.
"Prosím tě, vždyť je to jeden z nejlehčích lektvarů! Potřebuješ akorát kořen Scvrklofíku, odvar z Úponice jedovaté, sedmikráskové kořínky a kůži z Hřímala. Pak akorát do odvaru z Úponice přisypeš sedmikráskové kořínky a nastrouhanou kůži z Hřímala, tři hodinky to vaříš a pak přidáš kořen Scvrklofíku, ale musí být v jednou kuse. Necháš to hodinu odstát a máš hotovo," vysvětlila jsem mu s úsměvem.
"Já tam dával ten kořen Scvrklofíku nakrájenej," Draco se praštil rukou do čela.
"Máš se lektvary učit se mnou, ty motáku," zasmála jsem se.
"Motáku? Ale teda, slečno Gunová! To jste teda přehnala!" řekl Draco s vážnou tváří a zvedl se.
"A co mi za to provedete, pane Malfoyi?" odpověděla jsem.
"Být vámi bych utíkal," mrknul na mě.
Chvíli jsme na sebe jen koukali, pak jsem se hbitě zvedla a utíkala pryč z knihovny. Draco běžel za mnou.
"Stejně mě nechytíš, trénovala jsem celé prázdniny, fyzičku mám za tři!" křičela jsem na něj dozadu.
"Jen počkej!" Draco vytáhl hůlku.
"To se nepočítá!" stěžovala jsem si "Jen pěkně bez hůlek, uvidíme, co vydržíš!" smála jsem se.
Pak jsem do někoho vrazila.
"Pardon," omlouvala jsem se automaticky, aniž bych věděla, kdo to je.
"Nic se nedě…" přerušil se dotyčný.
Matt.
"Anno.." řekl chladně.
To už k nám přicházel Draco a objal mě.
"Dej si zpátečku, Wentworthe," zavrčel Draco.
"Klid, Draco, nic neřekl," uklidňovala jsem ho.
"Zatím. Ať radši vypadne, než to stihne zkazit," řekl mi Draco, aniž by spustil oči z Matta.
"Neboj se, Malfoyi. U Anny už jsem to vzdal, je celá tvoje. O nic stejně nepřicházím," ušklíbnul se.
Co to do něj vjelo?
"Bacha na jazyk, Wentworthe. Mohlo by se stát, že o něj přijdeš," Draco vytáhl hůlku.
"Co ty bys mi asi udělal?" usmál se posměšně Matt.
"Tak a dost. Draco, pojď, jdeme. Zar a Kath na nás už musí čekat, jdeme na večeři," rozhodla jsem rázně.
Draco na něj ještě chvíli civěl a pak odešel ruku v ruce se mnou.
"Co si o sobě myslí? Příště mu vážně rozbiju hubu, ani ty mě nezastavíš," zavrčel.
"Ne, nerozbiješ. Poslouchej mě," donutila jsem, aby se mi podíval do očí. "Ty jsi lepší než je on. Nemůžeš ho nechat, aby tě udělal něčím, čím nejsi. Ty lidi nemlátíš, ani kretény, jako je Wentworth. Prostě to spolkni, ignoruj ho. Je to to nejlepší, co můžeš udělat."
"Jo, já vím, Annie. Jsi moje štěstí, nenechám nikoho, aby tě urážel," pohladil mě po tváři a políbil.
"Wentworth mě urazit už nemůže," odpověděla jsem mu.
"Pojďte, vy dvě hrdličky!" ozval se Tazův hlas od vstupu do Velké síně.
Vedle něj stála nasupená Kath. Co jí ten idiot zase provedl?
"Už jdeme," odpověděl Draco a chytil mě za ruku.
Vešli jsme společně do Velké síně a šli si sednout ke stolu.
"Draco, musíme za Blaisem a Goylem, ti tupci zas potřebujou vysvětlit něco do školy," řekl Baltazar.
"No, upřímně doufám, že ne nic z lektvarů," řekla kysele Kath, aniž by se na Baltazara podívala.
Ajeee…
"Winterová, tvůj humor mě nikdy nepřestane překvapovat," ušklíbl se Baltazar. "Uvidíme se pak?" podíval se na ni.
Kath stále koukala jinam.
"Řekla bych, že už si nemáme co říct, Tazi," odpověděla chladně Kath a rázným krokem odešla od stolu.
"Co si jí provedl, ty hlavo motácká?!" vyjela jsem na Taze, když byla Kath z doslechu.
Baltazar byl z jedné strany zablokován mnou a z druhé strany Dracem, nebylo úniku.
"Já nevím, co jí je. Asi nějaký matoucí kouzlo, či co," pokrčil rameny.
Vzala jsem učebnici lektvarů a začala ho mlátit do ramene.
"Jo, to ti tak věřím! Zase si řekl, co si neměl, že ano?"
"Au, au, au! Zatraceně, Anno! Začínáš chytat ty násilnický moresy od Winterový. Kryj si záda, Draco," řekl a podíval se na Draca.
"Já s ní teď ale souhlasím. Cos jí zase řekl?" zeptal se Draco.
"No, čistě hypoteticky jsme se MOŽNÁ bavili o nás dvou a MOŽNÁ jsem jí řekl, že prostě nechci, aby mezi námi vzniklo něco víc, ale každopádně jsem URČITĚ řekl, že mě hrozně přitahuje, čímž se to vlastně kompenzuje, no ne?" pokrčil rameny. Teď už ho začal mlátit i Draco.
"Ty seš vážne ghúl!" zavřeštěl Draco.
"No dovol, copak jsem ošklivej, slizkej obr, co vejrá kolem, žere pavouky a skučí? A navíc jsem řekl, že to bylo jen hypoteticky," zavrčel protestativně Baltazar.
"Ne, jsi totiž mnohem horší!" přidala jsem se.
"Vy dva jste teda fakt vzorový příklad nejlepších kámošů," řekl uraženě.
"Jsme ti nejlepší a proto ti teď říkám, že jestli nezvedneš zadek, nenajdeš bleskurychle Katherine a nedáš všecko do pořádku, tak tě proměním v třaskavého skvorejše!" řekl Draco výhružně a vytáhl hůlku.
"Dobře, dobře, pokusím se," Baltazar dal ruce vzhůru jako gesto, že se vzdává.
"Nejdřív se ale najím," přisunul si talíř s párky k sobě a chtěl se do nich pustit.
"No tak! Anno! Najíst se snad můžu ne?" zavrčel Taz, když jsem mu odsunula talíř o dobrý půlmetr dál.
"Dokud to nevyžehlíš u Kath, máš hladovku," ušklíbla jsem se.
"Draco, zkroť si jí, začíná bejt fakt agresivní!" Baltazar se ode mě začal odsouvat blíž k Dracovi.
"Odsouváš se k tomu špatnýmu. Mazej si to vyžehlit," nakázal mu Draco.
"No jo, vy dva tyrani, už jdu," zabrblal a zvedl se.
"On snad nemá mozek," bědovala jsem hned, jak odešel.
"No, pokud jde o holky, tak fakt nemá," zavrtěl hlavou Draco.
"A ty ano?" vyplázla jsem na něj provokativně jazyk.
"S tím už máš snad osobní zkušenosti, ne?" zdvihl obočí.
"No právě," zazubila jsem se.
"Hele ty, držko jedna. Abych ti dokázal, že jsem ze srdce gentleman, tak ti nechám mojí poslední koblihu, na," podal mi koblihu s čokoládovou polevou.
"Hmm, tak to si cením. O jídlo bych se já s tebou rozhodně nepodělila," řekla jsem upřímně.
"Ty drzoune jeden lakomej! Za trest se se mnou po večeři půjdeš učit lektvary," zasmál se.
"To beru. I když neřekla bych, že by ti moje doučování nějak extra pomohlo," řekla jsem sarkasticky.
"Cože? Tak helee, Gunová! Zehrávej si nebo na tebe použiju Rictusempra," řekl výhružně.
"Jo, na lechtání musíš použít kletbu, protože kdybys mě měl zlechtat vlastnoručně, tak bys mě nejdřív musel chytit a to, jak už jsme ostatně viděli před večeří, nedokážeš," rýpala jsem do něj dál.
"Ty teď chytáš Tazovi moresy? To jsem si teda zas naběhnul," zvedl oči vsloup.
"Taky tě miluju," řekla jsem, aniž bych se nad tím zamyslela.
Sakra, sakra, sakra. Co jsem to řekla?!?!
"Cože?" Dracovi zaskočil kousek chleba v puse.
"Anapneo!" namířila jsem hůlku na Dracům krk a on se přestal dusit.
"Díky. Co si říkala?" ptal se znova.
"Já no…ehm.." nevěděla jsem, jak z toho ven, ačkoliv jsem si uvědomila, že to byla pravda.
Miluju Draca Malfoye, vážně ano.
"Klid, myslela si to vážně?" ptal se.
"Ehm..podle toho, jak by si reagoval.." řekla jsem bojácně.
"No, jak bych asi mohl reagovat? Odpověděl bych ti, že já tebe taky, protože Annie, je to pravda. Miluju tě," řekl s něhou v hlase.
Málem jsem se rozbrečela.
"Bože, miluju tě!" vykřikla jsem až kolem všichni ztichli.
"Já tebe taky!" odpověděl mi a já mu skočila kolem krku.
V tom se někdo prudce zvedl od stolu. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, kdo to byl. Matt. Vražedně se podíval směrem k nám, otočil se a rázně odešel.
"Hups," řekla jsem.
"Neřeš to, teď řeš spíš nás," usmál se na mě a pohladil mě po tváři.
"Když miluješ, není co řešit," oplatila jsem mu úsměv.
"U Merlinových vousů, mám tu nejlepší holku na světě," rozzářil se a pevně mě objal.
"Pojď, ty kecko, musíme ještě probrat ten Vlkodlačí lektvar a Zmenšovací dryák," táhla jsem ho za ruku do knihovny.
S Dracem jsem strávila i zbytek večera. Písemku z lektvarů by snad mohl zvládnout na dobrou. U něj to bohužel líp nejde.
Cestou z knihovny do Havraspárské věže jsem procházela prakticky celým hradem a když jsem míjela obraz Sira Cadogana, který na mě, jako obvykle, pořvával urážky o mé prašivé zbabělosti, uslyšela jsem vzlyky. Linuly se od schodů, co vedly k Nebelvírské věži. Zahla jsem za roh, kde byly ony schody, a narazila jsem na… Brečícího Baltazara?!?!
"Tazi? Jsi v pohodě?" zeptala jsem se opatrně.
"Zatraceně Anno! Nevidělas mě tu, nebyl jsem tu a už vůbec mi netekla ta podivná voda z očí," zpanikařil.
"Klid, dobře, ale jen, když mi povíš, co se stalo," řekla jsem.
"No, Winterová, kdo jinej," řekl a praštil pěstí do zdi.
"Byl si za ní?" ptala jsem se.
"Jo, byl," vzdychl.
"No, a…?" pomáhala jsem mu.
"No, a nic. Prostě nic," odpověděl.
"Odhaduju, že o tom nechceš mluvit, co?" ptala jsem se, i když už jsem dávno znala odpověď.
"Nechci. Asi ….asi ji miluju, Anno. Ale v životě se to nemůže dozvědět. Nejsem ten slaboch, co holku miluje, nosí jí kytky a perník z Medovýho ráje. Ani nechci bejt ten kluk, není to můj styl. Jenže Katherine…Katherine je jiná, nutí mě chtít tohle všecko, chtít jenom ji a chodit na trapný rande k Madame Pacinkový a tak. Jenže to prostě nejsem já, nemůžu bejt. Proto jsem jí řekl to, co jsem jí řekl. Musím si držet odstup, nemůžu dovolit, aby to zašlo dál. Neutrápil bych jenom sebe, ale hlavně ji," svěřil se.
"Už musím jít. Dobrou noc, Anno. A nech si to, prosím, pro sebe," řekl prosebně.
"Jo, jasně, nechám," slíbila jsem.
"Díky, dobrou," řekl a zmizel ve tmě.
Páni. To, co mi teď řekl … bylo vůbec to nejcitlivější, co z úst Baltazara Batese vyšlo. On Kath vážně miluje. Musím něco udělat, přece nebude pořád v té své ulitě. Promluvím s ním, zítra s ním promluvím. Ale nejdřív ze všeho, musím najít Katherine.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama