Conversion 17.

23. února 2016 v 12:07 | Monra |  Kapitoly
"Hej počkej! Katherine počkej!" chytil mě Baltazar za ruku a otočil mě k sobě.
Zamračila jsem se na něj.
"Co chceš?!" zamhouřila jsem oči.
"Omluvit se a říct, že mě mrzí, co jsem předtím řekl. Nemyslel jsem."
Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
On se omlouvá? Tak to ať jde s tímhle do háje!
"Ty jsi naprosto neskutečnej! Co tímhle sleduješ? Za jak dlouho dokážeš zničit mé city k tobě? Nebo za jak dlouho budu na dně z toho?" křičela jsem na něj.
Byl ticho, očima mě sledoval.
"Možná bylo lepší, když jsi mě urážel. To alespoň bolelo méně," zašeptala jsem a na konci věty se mi zlomil hlas.
Jedna za druhou tekly po mých tvářích a já ho stále nezpouštěla z očí. Když stále mlčel, otočila jsem se a utekla. Bylo pozdě večer a já nevěděla kam se schovat před všemi.
Astronomická věž!
Vydala jsem se tedy tím směrem, po cestě jsem potkala pár studentů, kteří se loudali po hradě, nikdo z nich si nevšímal uplakané dívky. Když jsem se dostala nahoru, ofoukl mě studený vánek. Sklouzla jsem k zemi a sledovala noční oblohu. Přitáhla jsem si kolena pod bradu a zavřela oči.
Ach Zare, proč jsi se mnou musel dnes mluvit, já bych se za čas srovnala s tvým odmítnutím. Jenže ty jsi přišel a omluvil se mi! Že jsi nemyslel? Oh pardon, ale nemyslet u toho když dívce řekneš, že se ti líbí ale že ji nechceš, to by se mělo promýšlet. Taky jsem řekla slova, která mě teď mrzí, jenže já je nebudu omlouvat, opravdu by bylo lepší dál poslouchat poznámky na moje jméno. Jsi strašný hlupák Katherine, neměla ses do něj zamilovat, jen se na sebe podívej, co ti provedl, měla jsi to čekat.
Podobnými řečmi se zabývala má mysl dokud jsem tam prostě neusla. Byla jsem tak vyčerpaná a rozbolavělá ráno, že jsem se stěží zvedla. Uvědomila jsem si, že ze mě sklouzla deka.
Annie...
Odešla jsem na snídani a setkala se tam s Dracem. Seděl sám a já k němu pomalu došla.
"Ahoj," pokusila jsem se o úsměv, když jsem si sedala.
"Ahoj. Páni jsi v pořádku? Vypadáš hrozně!"
"Oh díky! Ne jen jsem špatně spala."
"Baltazar to přehnal. Neměla bys ho poslouchat! Mluví blbosti a nemyslí u toho," začal mumlat Draco.
Povzdechla jsem si.
"On vám to řekl?"
"Donutili jsme ho s Annie."
Rozhlédla jsem se po stole, ale na nic jsem neměla chuť.
"Kde máš Ann?" zeptala jsem se ho.
"Nevím, opozdila se."
Přikývla jsem. Jeho hlas zněl mírně ustrašeně a já přemítala nad vyučováním.
První jsou lektvary.
Vstala jsem od stolu pozdravila Draca a šla na pokoj, kde jsem se upravila a převlékla.

Když jsem přišla na hodinu lektvarů, skoro všichni tam už byli a já očima hledala Annu, stála jsem ve dveřích a zírala do třídy.
"Slečno Winterová posaďte se prosím vedle pana Batese," sjel mě chladně Snape.
Sklopila jsem hlavu a došourala se k jeho místu. Byli jsme blízko Ann s Dracem a já na ni smutně pohlédla.
Otočila jsem se k němu, sledoval mě a já uhla pohledem.
"Takže dnes se budeme zabívat mícháním dvou lektvarů, první bude veritasérum a druhý nápoj lásky. Otevřete si učebnice a začněte pracovat."
Otočila jsem se od Zara a hůlkou zapálila oheň pod kotlíkem. Vytáhla jsem svou učebnici a našla příslušné lektvary.

kopyto kentaura
plášť z mozkomora
8 lístků Paměťovky Jasnozřivé
2 hadí oči
6 sovích per


Pak jsem očima zběžně přelétla postup a vydala se pro přísady. Snažila jsem se pobrat vše a protlačit se skrz spolužáky. Když se mi to povedlo, viděla jsem Baltazara, jak kouká do mé učebnice. Rozložila jsem přísady na stůl.
"Nastrouháš prosím to kopyto?" zeptala jsem se bez známky emocí.
Kývl a začal zápolit s přísadou.
Vzala jsem plášť z moskomora a vhodila ho k vodě a začala ho vyvářet. Sledovala jsem, jak ho strouhá. Teď lektvar musí vychladnout a tak jsem si vzala pírka do ruky a hůlkou zrušila zahřívání. Rukou jsem probírala pírka a našla jsem 7 krásných pravidelných peříček. Stála jsem tam jako v tranzu a čekala. Když jsem zkusila, jestli vychladl, tak jsem tam vhodila pírka, vzala 3 hadí oči a začala míchat.
"Můžu to tam dát?" zeptal se.
Kývla jsem a on tam nasypal celé nastrouhané kopyto. Opět jsem hůlkou zapálila oheň a začala míchat po pár minutách mě začala bolet ruka.
"Vystřídáš mě prosím?"
Zvedl ke mně oči od učebnice a kývl.
"Dala jsi tam víc per a očí," řekl.
"Já vím, nesmířím se s dobrou známkou," odpověděla jsem.
Už nic neříkal a já sledovala, jak míchá.
"Už je to hotové, teda alespoň pro teď," řekla jsem.
Hůlkou jsem zrušila oheň a čekala až vychladne. Což bylo celkem rychle.
"Pane profesore? Už to máme prozatím hotové," došla jsem za Snapem.
"Podepište si ho, doneste ho sem a pokračujte," odpověděl chladně.
Přešla jsem zpět ke kotlíku, vzala si lístek a krasopisně ho podepsala našimi jmény. Kotlík jsem odnesla a připravila svůj kotlík.
"Teď nápoj lásky," prohlásila jsem.
"Výluh z peliňku máte ve druhé poličce," promluvil Snape.
Baltazar mezitím odnesl staré přísady a já šla pro nové.
"Takže potřebuji žíni jednorožce, listy Pamětovky Jasnozřivé, blánu z dračího srdce, sušený jitrocel a ten výluh z peliňku," mluvila jsem si pro sebe.
Vše jsem to posbírala a došla k našemu stolu.
"Uděláš ho ty?" zeptala jsem se.
"Jen když mi budeš pomáhat," odpověděl pohotově.
"Takže nalij tam ten peliněk a přiveď ho k varu."
Poslechl mě a udělal, co jsem mu řekla.
"Vem si 4 lístky Pamětovky a vhoď je tam. Smíchej to a přidej hrst sušenýho jitrocelu a blánu z dračího srdce," radila jsem mu.
Do puntíku udělal vše.
"Teď to odstav a přidej žíni jednorožce."
Hůlkou mávl a přidal žíni jednorožce.
"Vidíš to! Zvládl jsi to!" pousmála jsem se.
"Díky tobě," oplatil mi.
Zavrtěla jsem hlavu a uhnula pohledem, když jsem si uvědomila, že se usmívám. Zrovna byl Snape vedle u Anny s Dracem a zkoušel jejich lektvar, pak se otočil a přešel k nám.
"Hm opět jste to zvládl pane Batesi. Slečno Winterová měla byste ho občas nechat něco udělat," zamračil se na mě.
Otevřela jsem pusu a zírala na jeho plášť, který za ním vlál.
Pobalila jsem si věci a uraženě zmizela z místnosti.
Teď jasnovidectví... Blé tak ošklivý předmět!
Otráveně jsem došla nahoru k padacímu žebříku a vyškrábala se po něm do zšeřelé místnosti. Posadila jsem se k našemu stolku a čekala.
Místnost se pomalu plnila a já čekala na Annu. Vylezla jako poslední a posadila se naproti mě.
"Kde jsi byla celou noc?!" vyjela okamžitě.
"Klídek, jen jsem si musela vyčistit hlavu. Jsem v pořádku!" ujistila jsem ji.
"Vítejte! Mé vnitřní oko mi napovědělo, že bysme měli dnes zkusit luštit z čajových lístků! Honem si je vemte a začněte!" uvítal nás hlas profesorky.
Protočila jsem oči a donesla hrníčky i konvici. Poté, co jsme s Annou udělaly vše potřebné jsme začaly luštit.
"Eh- To vypadá jako včela. To znamená, že budou dobré zprávy! Tohle vypadá jako víla," odmlčela jsem se, abych se mohla zachichotat.
"Co to znamená Kath?" zuřila Anna.
"To znamená radost a okouzlení. Heh neočekávaně přesné!" hodila jsem pohledem k Dracovi.
"Ještě něco ty věštkyně?" zeptala se sarkasticky Anna.
Zamračila jsem se, když jsem pohlédla do hrnečku.
"Tady vidím hada a to není dobré, znamená to, že máš nepřítele, který ti chce ublížit!" vydechla jsem vyděšeně.
"No taková Pansy..." odmlčela se Ann a podívala se do mého hrnečku.
"Um to budou asi přesýpací hodiny, to znamená že budeš muset udělat rozhodnutí. Jo a tady vidím ještě sopku, což znamená, že tvé city se vymknou kontrole. Takže budeš muset udělat rozhodnutí ohledně Taze," usmála se.
"Na to si přišla kde?" založila jsem si ruce na prsou a vystrčila spodní ret.
"No podle té věštby, navíc všichni víme, že ho miluješ, tak neblbni, on se ti chtěl omluvit a dát vše dopořádku!"
"Tak pánové! Mohli byste nám předvést vaše věštby?" zeptala se profesorka Draca a Baltazara.
Sledovala jsem je celá napjatá. Zar se chopil hrnečku a knížky.
"Draco tam má duhu, takže má štěsti a dráp, což znamená skrytého nepřítele. Poslední, co vidím, je svíčka a to znamená pomoc od ostatních a nabytí vědomostí," zakončil Baltazar.
Draco ho napodobil.
"Taz tam má mraky, takže má před sebou problémy ale má tam oko, proto ty těžkosti překoná. Z týhle strany to vypadá jako hlava koně a to znamená lásku," usmíval se Draco.
Všechny dívky ve třídě se začaly hihňat a pomrkávat po Baltazarovi. Stočila jsem k němu pohled a zjistila, že mi vypaluje díru do obličeje. Okamžitě jsem uhla pohledem a podívala se na Ann.
"Budeš mu pomáhat s vědomostmi! Jen by mě zajímal ten skrytý nepřítel," pronesla jsem s úsměvem.
"Řekl, že mě miluje!" vyhrkla šeptem.
Vykulila jsem na ni oči.
"Cos mu řekla?"
"Že já jeho taky a slyšela to celá Velká síň i Wentwort, takže to bude skrytý nepřítel."
"To ne, všichni vědí, že jsou nepřátelé, musí to být někdo jiný! Mimochodem díky za deku," usmála jsem se.
"Jakou deku? Co to zas plácáš Kath?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama