Conversion 19.

25. února 2016 v 10:56 | Monra |  Kapitoly
POHLED DRACA!

Ráno jsem našel prázdnou postel Baltazara, okamžitě jsem se oblékl a vyběhl ze sklepení do ošetřovny. Když jsem se objevil ve dveřích, poskytl se mi obraz na vyšší Annu, jak objímá malou Kath a utěšuje jí. Asi tu nebyla moc dlouho, protože Kath tiše vzlykala. Baltazar seděl na své posteli a sledoval ty dvě.
"Ahoj, jste v pořádku?" zeptal jsem se.
Kath se pustila Anny a vykoukla zpoza ní, Anna se na mě otočila s nádherným úsměvem a Baltazar nahodil jeho poloúsměv.
"Jsme samozřejmě, jen nás tu drží," odpověděl pohotově Baltazar.
"Co se stalo?" zeptal jsem se okamžitě.
Všichni se podívali na Katherine.
"To bychom také rádi věděli," ozval se za mnou hlas Brumbála.
Otočil jsem se a uviděl Kratiknota, Snapea, McGonagallovou a Brumbála. Vešli dovnitř a Brumbál všem vyčaroval malá křesílka. Všichni jsme se posadili a čekali.
"Slečno Winterová, myslím, že to bude na vás," usmál se na Kath Brumbál.
Vyplašeně se rozhlédla.
"No měli jsme péči o kouzelné tvory a šli jsme do Temného lesa. No měli jsme hledat testrály, procházela jsem se chvíli sama-" odmlčela se.
"Co se stalo Kath?" vyhrkla Anna.
"Já nevím!" vydechla překvapeně.
Všichni ji sledovali a ona se pod jejich pohledy svíjela. Viděl jsem Baltazara, jak má napnuté celé tělo.
"Anna s Dracem mi řekli, co se stalo. Vydal jsem se Katherine hledat, v lese jsem potkal kentaura a on mi poradil, kde je. Naznačil, že leží na zemi, lekl jsem se a hned jsem se ji snažil najít. Opravdu tam byla, naštěstí jen v bezvědomí, probral jsem ji a zjistili jsme, že měla něco s nohou. Bohužel jsme měli smůlu a našel nás vlkodlak, s nějakými kouzly a koštětem jsme mu utekli a pak jste nás viděli na hradě," řekl jedním dechem a přitáhl tak všechny oči k sobě.
"Bylo to mimořádně statečné od vás, ale proč jste se vydal hledat slečnu Winterovou?" zeptala se McGonagallová.
Trapná chvíle ticha. Pohled jsem stáhnul na Kath a ta se upřeně dívala do Zarovi tváře. Asi sama chtěla vědět proč.
"No není důležité, proč zrovna pan Bates zachránil slečnu Winterovou. Důležité je, proč to musel udělat," prohlásil Snape.
Očividně byl pyšný, že ji zachránil někdo ze zmijozelu.
"Správně Severusi. Proč to bylo nutné?" přitakal Brumbál.
Viděl jsem, jak sebou Kath trhla.
Naše malá Katherine něco skrývá! Všiml jsem si jen já, nebo i někdo jiný?
Prohlél jsem si všechny a zjistil, že už skoro nikdo nesleduje Kath.
"No myslím, že tu nic nevyřešíme, slečno Winterová kdybyste si na cokoliv vzpomněla, tak nám dejte hned vědět," promluvil opět Brumbál.
Jako na povel všichni vstali a odešli. Zase jsme tam zůstali jen my čtyři.
"Teď už budeme moct jít ne?" zeptala se potichu Kath.
"Snad ano," řekla Anna a položila ji ruku na rameno.
"Mám příšernej hlad," posmutněla Kath.
"Měli bysme jít," řekl jsem.
Všichni vstali a rozešli se ke dveřím. Když kolem mě procházela Anna, tak jsem si ji přitáhl do náruče a jemně ji políbil. Když jsem se odtáhl, tak se na mě usmívala.
"Myslela jsem, že jsi zapomněl," vydechla.
Zasmál jsem se.
"Nikdy!" s tímto slovem jsem ji znovu políbil, akorát vášnivěji.
Cítil jsem, jak její tělo zareagovalo a přitisklo se k mému. To samozřejmě nedokázalo snést mé tělo, jako na povel jsem byl připravenej. Když mě pustila a odtáhla se, tak jsem si povzdechl.
Sakra, zas celý den! Proč mi tohle děla?
Doběhli jsme ty dva.
Budu si muset promluvit s Kath!
V tichu jsme došli do Velké síně a sedli si k jídlu. Sedl jsem si vedle Taze, protože jsem nechtěl, aby seděl sám. Anna seděla s Kath a obě se příšerně cpaly vším, co jim přišlo pod ruku.
"Fuj," zamračila se Kath, když viděla donuty s čokoládou.
"Jaký fuj?" vrátila ji Anna.
"No čokoláda," odpověděla ji pouze.
"Měla bys teď nějakou sníst, jsi bílá jako duch!" zlobila se Anna.
Podíval jsem se na Kath a opravdu, byla najednou mnohem bledší, než předtím, dívala se někam za nás. Mírně jsem se otočil a spatřil na koho se dívala. Nathaniel Howling.
Vrátil jsem se pohledem k Anně a snažil se vykouzlit neodolatelný úsměv. Její krásné hnědé oči si mě prohlížely.
Je tak neuvěřitelně krásná, její dlouhé vlasy a oči, ve kterých bych se brzy ztratil. Jemná pleť a perfektně udržovaný vzhled,vždy se uměla perfektně obléct. Po všech směrech byla úžasná, její starost o Kath, brala ji jako sestru, její chování vůči mě, její chování vůči někomu, kdo se jí nelíbil, nebála se to říct nahlas. To,jak mě provokovala, jak pokaždé když se mě dotkla jsem cítil sílu mezi námi, která nás k sobě přitahovala. Ano,tohle vše a další věci bych mohl jmenovat dál a dál. Jenže teď na to není čas, nejsem tu sám, abych mohl snít s otevřenýma očima.
"Jdeme Kath? Máme teď Kouzelné formule," probudil mě její hlas.
"Jo jasně, jen si ještě vezmu-" odmlčela se a ve stoje si prohlížela, co bylo na stole.
Viděl jsem Baltazara, jak vzal do ruky višňový závin a nastavil jí ho. Podívala se na něj s překvapením a vzala si od něj závin.
Otočil jsem se na něj okamžitě, jak odešly.
"Co to mělo být kámo?"
"Má ho nejraději, nemohla ho vidět, byl schovaný za mísou s ovocem," odpověděl.
Ty si v hajzlu kámo.
Zasmál jsem se.
"Do prdele!" ulevil si a začal se smát.
"Jo kámo, přesně tam," přidal jsem se k jeho smíchu.
"Co si myslíš, že se stalo?" zeptal jsem se ho po chvilce.
"Nemám páru, měla nejspíš zlomenou nohu, ani nechci přemýšlet, co se jí mohlo vše stát. A nejhorší by bylo, kdybych ji nenašel. Měl jsem sakra štěstí, že tam byl ten kentaur a poradil mi."
"Jo to máš pravdu," zamračil jsem se.
"Musíme jít, máme Přeměňování. McGonagallová nás promění v ropuchy, jestli nebudeme včas tam."
Kývl jsem a oba jsme se zvedli od stolu.

Hodina za hodinou a dnes jsem neměl žádnou a Annou, jen se zamyšleným Baltazarem. Po obědě jsem se rozhodl najít Katherine a donutit ji vše mi říct. Když jsem přicházel k Velké síni, zrovna jsem ji spatřil, jak přichází z druhé strany. Náhle se zastavila a vyděšeně zírala do dveří, tam stál Howling. Ztuhlá tam jen stála, Howling se vydal směrem k ní. Udělal jsem rychle několik kroků a dostal se k ní dřív, chytil ji pevně za paži a táhl pryč. Byla jako v tranzu. Vyšel jsem s ní ven, když jsme byli dost daleko od ostatních jsem se k ní otočil.
"Musíš mi vše říct, vím, že víš, co se ti stalo, nebo při nejmenším jsi jim neřekla vše!"
Vyděšeně se na mě podívala a stiskla pevně rty, po obličeji se jí začaly koulet slzy.
"Vím, co se stalo, ale nedokážu to říct, nemůžu, já o tom vím, ale nemůžu o tom nic říct!" řekla vyplašeně a zvedla ruku.
Uviděl jsem jemné nitky na její kůži, vypadalo to jako jizvy, ale moc dobře jsem věděl, co to je.
Neporušitelný slib, jenže ten by sama dobrovolně nedala. Tenhle slib nebyl jen tak, navíc tam museli být tři.
"Má to co dočinění s Howlingem?"
Vyděšený výraz ve tváři mi odpověděl za ni.
"Byl tam i Wentworth!"
Kývla.
"Donutili tě k tomu viď?"
Povzdechla si a vypadala nepříčetně. Ukázala rychle na svou nohu, pak vytáhla hůlku a jemně s ní mávla a pak ukázala na sebe.
"Snažila jsem se bránit. Jenže proti tomuhle to nešlo," řekla a okamžitě se chytla za zápěstí.
"Nic neříkej ano? Najdeme někoho, kdo ti pomůže!"
"Ne, ne, ne, ne! To nejde! Nemůže o tom nikdo vědět, nikomu to něříkej! Prosím!"
Nechápavě jsem na ní koukal.
"Odnesu si to ještě víc!" vydechla.
"Anna, Baltazar ani já nenecháme nikoho, aby ti ublížil."
"Ne! Zara do toho už vůbec netahej! Ne!" skučela a přikryla si obličej rukama.
"Co? Proč? Počkej, nemůžeš o tom mluvit?"
Přikývla. Pak šáhla do tašky pro svitek pergamenu a podala mi ho.
"Dej mu to a řekni, že to je od Anny, že když se s ním nebavím, tak že nechce, aby propadl."
Nechápu to, ona mu řekla, že ho nechce, ale teď mi dává pomůcku pro něj, záleží ji na něm. Sakra co se to děje? Musím mluvit s Annou!
"Pojď, jdeme se najíst," odpověděl jsem.
Schoval jsem si pergamen do brašny a šli jsme zpět do hradu. Na obědě nebyla ani Anna ani Baltazar. Sedli jsme si a tiše se najedli. Došli jsme k učebně lektvarů a našli tam Annu s Tazem.
Políbil jsem ji a pohledem se ji snažil varovat.
"Kde jste byli?" zeptala se Anna.
"Kath nebylo dobře, tak jsem ji vzal na čerstvý vzduch," řekl jsem.
Ani jsem nelhal, to byla pravda.
Kath přikývla a Snape nás pustil dovnitř.
Pracoval jsem s Ann a snažil se znít vpohodě, aby se Kath nebála, že jí něco povím. Neměl jsem v plánu říct ji vše jen něco, taky ji nechci trápit. Stůl vedle nás byl tichý, bez jediného slůvka tam pracovala Kath s Tazem. Nemohl jsem se pořádně soustředit na to, co dělám, myslela jsem na Annu, jak ji to zasáhne, až jí to povím. Pak mě něco napadlo. Po hodině jsem vzal Annu ven.
"Musím ti něco ukázat!" řekl jsem s úsměvem.
Políbil jsem jí a utíkal přes školní pozemky. Běžela za mnou, když jsme byli dostatečně daleko, tak jsem jí věoval úsměv a bez problému se proměnil na vlka. Vydechla úžasem a hned si ke mně klekla.
"Já chci taky."
Zavřela oči a soustředila se. Viděl jsem, jak se pomalu začínala měnit ve vlčici. Když byla celá ve vlčím těle, promluvil jsem na ni.
"Takhle nám lidé nerozumí, ale zvířata ano. Vypadáš úžasně vlčice."
Překvapeně na mě hleděla, její vlčí oči byly velmi podobné jejím lidským. Dokonce jsem dokázal rozpoznat nějaké její rysy.
"Nevěděla jsem, že mě uslyšíš."
"Tak pojď, teď si to klidě s tebou rozdám v honičce. Nebo jsi až moc velký srab?" zasmál jsem se jí.
V tu ránu se otočila a mazala pryč. Byla sakra rychlá, jenže já rychlejší. Skočil jsem jí na záda a svalil ji. Chvilku jsme se váleli po zemi , než jsme se postavili a znovu se na sebe vrhli. Snažil jsem se ji dostat pod sebe, ale moc mi to nešlo. Byla šikovnější. Prostě byla přirozeně vlkem.
"Tak co?" vysmála se mi, když stála oběma předníma tlapama na mé lopatce a držela mě v šachu.
"Vyhrálas."
Zamručela a lehla si vedle mě na bok.
Nádherná i jako vlk.
Proměnila se zpět na člověka a já ji napodobil. Chytil jsem ji za ruku a dál ležel na chladné zemi. Nějakou chvíli jsme takhle leželi, než se ke mě překulila a sedla si na mě obkročmo.
"Sakra Ann!" vydechl jsem.
"Ano?" zavrněla a sklonila se ke mně.
Chytil jsem ji za vlasy a hladově ji políbil. Okamžitě mi polibek oplácela a já citíl, jak se mi napíná tělo.
"Co to se mnou děláš?"
"Um no, doufala jsem, že se ti to bude líbit," prohlásila a znovu se posadila.
Posadil jsem se taky a koukal jí přímo do očí.
"Ani nevíš jak!"
Znovu jsem jí políbil. Pořád jsem něměl dost. Rukama jsem zabloudil k jejím bokům a posunul si ji tak, aby to mohla cítit.
Překvapeně se na mě podívala a já se vítězoslavně usmál.
Ještě s větší vervou se na mě vrhla.
Zase ta síla mezi námi.
"Miluju tě Anno Gunová," šeptl jsem.
"Já tebe víc Draco Malfoyi."


Hledal jsem Baltazara. Zašel jsem nakonec na jeho oblíbené místo. K tomu zatracenému zrcadlu, kde trávil hodiny. Postavil jsem se tak, aby mě nemohl vidět. Jen před ním stál a usmíval se.
"Jestli kámo nedáš pokoj s tím zrcadlem, schovám ho, že ho nenajdeš!"
"Draco, nevěděl jsem, že o něm víš."
"Když jsi mi tehdy řekl, že tu je a že vidíš sebe, tak jsem si myslel, že to bude vpohodě, teď si nejsem jistý."
"Nevidím jen sebe," řekl a otočil se na mě s vážnou tváří.
"Tohle je o Anny, prý aby nepropadal, když se nebavíte s Kath," podal jsem mu svitek.
"Oh budu jí muset poděkovat," řekl, když si prohlédl obsah.
Nemůžu lhát nejlepšímu příteli!
"Je to od Katherine," povzdechl jsem si nakonec.
Nechápavě na mě koukal.
"Řekla mi, ať ti to dám s tí, že je to od Anny."
Stiskl ruku v pěst. Podíval se zvět o zrcadla a zůstal nehnutě zírat.
"Winterová," zašeptal.
Takže tam nevidí jen sebe ale Katherine. Tolik po ní touží a nemůže ji mít, že chodí furt sem a kouká na ni.
"Pojď Tazi, jdeme na večeři a pak spát," prohlásil jsem.
Přikývl a otočil se od zrcadla.

Když jsme seděli na jídle, nebyla tam Katherine. Připadalo mi to divné.
"Támhle je," vyhrkla Anna.
Zvedl jsem oči a spatřil ji, jak se kouká na Zara. Ten jí pohled oplácel. Sklonila hlavu ke svým nohám a sedla si na kraj havraspárského stolu.
"Jdu za ní, nenechám ji samotnou," zamračila se Anna.
Přikývl jsem a věnoval jí polibek na čelo.
"Ahoj Zare."
"Čau Anno," odpověděl.
Odešla za Kath a já se podíval na Zara.
"Kde asi byla..." vypadlo z něj.
"To nevím, ale zdá se, jakoby se všeho bála," pronesl jsem.
Zatnul ruce v pěsti.
"Jestli zjistím, že jí někdo ublížil, tak si to schytá!" zavrčel.
Kdybys věděl...
"Klid, ono se to ukáže, jak to bylo. Máš dojedeno? Jsem docela hotový za dnešek, rád bych si lehl."
Zar přikývl a my odešli do sklepení.

"Pansy teď na tebe nemám náladu, vlastně ani nikdy jindy, prostě vypadni a nech mě už sakra být! Já mám Annu, copak to nechápeš? Tebe jsem ani nikdy nechtěl!" povzdechl jsem si.
"Ale když..."
"Ne, žádný ale když! Prostě za mnou přestaň líst!"
Pansy se rozbulela a vyběhla z našeho pokoje.
Svlékl jsem se a v trnýrkách si lehl do postele.
Ach Anno, dnes to bylo tak krásné! Snad si to co nejsdřív zopakujeme. Miluju tě lásko moje. Dobrou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama