Conversion 2.

3. února 2016 v 17:51 | Godlike |  Kapitoly
Druhá kapitolka od Godlike :)


Do třídy vrazil Snape a zatáhl rolety. Ach, jak se mi po té temné učebně s přítmím stýskalo! Ačkoliv dnes jsem Snapovým snahám o vzdělávání moc pozornosti nevěnovala. Měla jsem plnou hlavu Matta.
Jak je jen možné, že on sám se se mnou začal bavit a sám v tom i pokračuje? Amorův šíp jsem na něj nepoužila, to přísahám.
"Ann! Ssst..Ann!" dloubala do mě Katherine, aby mě probrala z mého bdělého snění.
"C..co je? Co se děje?" nadskočila jsem. Od katedry na mě podrážděně civěl Snape.
"Aaa, Gunová zase sní o Wentworthovi. Bacha na sliny!" zvolal uštěpačne Baltazar Bates, žák Zmijozelu a námi tak neoblíbený spolužák.
"Děkuji, pane Batesi," uzemnil ho Snape. "Slečno Gunová, to už dnes po druhé, co nereagujete na moji výzvu."
To už bylo po druhý?
"Po třetí budete následně uklízet celou učebnu, abyste se řádně probudila. Teď mi řekněte, jaká další přísada je potřeba do lektvaru Živoucí smrt," Snape dramaticky vstal ze svého učitelského křesla a přešel k naší lavici.
"Ehm…šťáva Fazolky Dřímalky?" zaváhala jsem.
"Pro tentokrát máte štěstí. Ovšem příště už tak shovívavý nebudu."
Po hodině lektvarů jsme měli věštění z číšel, následně dějiny a další dvouhodinovku jsme strávili ve skleníku s mandragorami.

"Až příště budeme přesazovat mandragory-" prskala Kath, když jsme šly přes nádvoří strávit volnou hodinu na palouku před školou. "-připomeň mi, abych si vzala gumičku," Kath si právě vymotávala s vlasů mandragoří listy a vyklepávala z nich hlínu.
Zasmála jsem se.
"Neboj se, ty racochejle," Kath našpulila pusu tak, jak to umí jen ona a práskla sebou na naše místo pod velkou vrbou, ne Mlátičkou, samozřejmě.
"Holky, mám vám vyřídit, že tenhle pátek se jde do Prasinek!" volala na nás Cho, která tam postávala se Cedricem Diggorym. S Kath jsme se na sebe spiklenecky usmály a naráz vykřikly: "MEDOVÝ RÁJ!!!!!" Cho se zasmála a dál se věnovala Cedricovi. Dychtivě jsme se s Kath daly do plánování našeho každoprasinkového vyrabování Medového ráje. Zrovna jsme si nadšeně povídaly o Bertíkových lentilkách tisíckrát jinak, když v tom… "Ahoj, naše oblíbené Havraspárky!" Uslyšela jsem od hradu volat můj oblíbený chraplavý hlas. Matt. MY JSME JEJICH OBLÍBENÝ HAVRASPÁRKY?! No, to mě podrž!
"Nazdárek," ozvalo se hned v závěsu medovým pozitivním hlasem. Nathaniel. Bylo vidět, jak v Kath hrklo a ona se začervenala.
"Ahoj," pozdravily jsme je vesele. Matt si sednul hned vedle mě, hřbetem ruky jsme se dotýkali a mnou jako kdyby proudila elektřina. Ach!
Nathan něco šeptal Kath, ta se uculila, sbalila si věci a oba se zvedli. "Tak my vás opustíme. Matty, my se za chvíli uvidíme na lektvarech. Anno, rád jsem tě viděl."
"Ehm no, já tebe taky Nathane. Kath? Sejdeme se u Hagrida?" další hodinu jsme totiž měly Péči o kouzelné tvory. "Jo, no jasně…Tak…tak zatím," zakoktala se Kath s uculením ve tváři. Zase nervózní, ale ona to zvládne, jako vždycky.
Zůstali jsme s Mattem sami a mě přecházel zrak. Jak může být někdo tak krásný? Rozcuchané vlasy, jemné vousy a krásné hnědé oči…Achjo, jsem v háji.
"Jsem rád, že tě mám konečně jen pro sebe," mrknul na mě Matt a mně se zastavilo srdce. Matt si toho všimnul, zjevně viděl, že nejsem schopná slova a tak pokračoval dál. "V pátek se jde do Prasinek a já vím, že Nathan chce Katherine pozvat, aby šla s ním, tak jsem si říkal, jestli bys nechtěla jít se mnou," řekl klidným hlasem.
Jak sakra může být tak klidný? Jo, proč asi. Protože on vypadá jak ty kouzelníci na obalu Týdeníku čarodějek, kdežto já jak tlustočerv. Jaká ironie života, chm.
"Ehm no…domlouvaly jsme se, že půjdeme s Katherine spolu…tak nevadilo by ti, kdybych ti odpověděla třeba až zítra?" zaváhala jsem bojácně. "No, no, no, copak? Myslíš, že by Kath Nathana odmítla?" pousmál se a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. Další infarkt.
"No, to asi ne, ale stejně se chci nejdřív poradit s ní. Pokud nebude mít nic proti, půjdu ráda," usmála jsem se. "Tak domluveno," zasmál se. Pak už jsme si jen povídali o normálních věcech.
Obdivovala jsem jeho přístup k životu, byl tak nespoutaný, nebojácný a hlavně neskutečně vtipný. Nepřestala jsem se smát od chvíle, co otevřel pusu, přísahám. Možná je to vážně tím, že jsem v tom až po uši. Do háje. Po chvilce jsem se podívala na hodinky.
"A sakra!!!" zapištěla jsem až Matt nadskočil.
"Co se děje?" vyděsil se.
"Za pět minut je večeře. Nestihla jsem dvouhodinovku s Hagridem a ty si nešel na lektvary!" panikařila jsem.
Za tohle ho Snape zaškrtí.
"Klídek, Annie," chytnul mě kolem pasu, zatímco jsem hysterčila. "Tohle byl rozhodně lépe strávený čas než nějaký lektvary. Krom toho, slyšel jsem, že ty s Kath jste na lektvary fakt třída, tak mě to když tak doučíš," usmál se.
Božínku, asi mi fakt srdce vyskočí z hrudi. Bylo by hodně trapný, kdybych omdlela? Ne, nad tím radši přemýšlet nebudu. Šli jsme tedy pomalu na večeři, kde hned u dveří do Velké síně čekala Kath, netrpělivě poklepávající nohou.
"Annie!! No, kde si byla? Já jsem málem strachy umřela!" vběhla mi do náruče Kath, když mě spatřila.
"Promiň, Kathie, já a Matt jsme se trošku zapovídali," usmála jsem se na ni.
"Jo tak, zapovídali. Tři hodiny se zapovídáváte?" řekla ironicky. Žďuchla jsem do ní a nevinně se usmála na Matta, který se šklebil.
"Čau brácho, kde si byl? Máš jít po večeři za Snapem, nebyl zrovna nadšenej, že si chyběl," přidal se k nám Nathaniel. "My jsme s Ann měli vážnej rozhovor," pohlédnul na mě Matt a mrknul.
"Jo tak, vážnej rozhovor. Tříhodinovej vážnej rozhovor?" řekl ironicky, stejně jako předtím Kath.
Panečku, ty dva se k sobě fakt hoděj!
"Hele, vy dva, nechcete se dát dohromady? Fakt by vám to moc slušelo, dva největší inspektoři a výslecháři školy," řekl sarkasticky Matt a Kath se začervenala.
"No, kdo ví," usmál se Nathaniel na Kath.
"Uvidíme se později, holky, jdeme na večeři," usmál se na nás Matt. Rozloučili jsme se a s Kath jsme jako po extázi mířily k našemu stolu.
"Tak a mluv!" vyhrkla jsem na Kath, hned jak jsme si sedly ke stolu.
Kath se zasmála s dala se do vyprávění: "Nathaniel je naprosto skvělej. Byli jsme se projít kolem hradu a k jezeru. Vyprávěl mi všechny možný historky, je vážně hrozně zábavný. Nemůžu uvěřit, že někdo tak hezký, je zároveň i tak inteligentní a vtipný. Jo a pozval mě, ať s ním jdu do Prasinek!! Nebude ti vadit, když půjdu s ním?" zaškemrala Kath. Dělala jsem naoko uraženou. "No, to tedy nevím, jestli ti to prominu," Kath se zatvářila smutně a moc dobře ví, že nesnáším, když ji vidím smutnou.
"Prosím tě, běž s ním! Za koho mě máš? Za ničitelku vztahů?" odfrkla jsem si se smíchem. "Krom toho, Matt mě pozval taky."
"Ach, ty kecáš!" vypískla Kath. "Ne, kupodivu," zasmála jsem se.
"Ach, tenhle rok už nemohl začít líp!!" zakřičely jsme obě najednou a daly se do jídla. No, to jsme ale ještě netušily, jak bude pokračovat…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Altheda Altheda | Web | 6. února 2016 v 21:18 | Reagovat

Aj táto kapitola je celkom dobrá. Napriek tomu, že ju píše iná autorka, dúfam, že si prečíta môj komentár.
Písať celú kapitolu v jednom bloku nie je najlepší nápad. Strašne zle sa to číta. Odseky predsa len existujú z nejakého dôvodu. Nový odsek sa dáva minimálne vtedy, keď začne priama reč nejakej postavy. Čiže nie: Text text priama reč text... Ale skôr: Text text
(nový odsek) priama reč (nový odsek) text...
A ešte: keď píšeš priamu reč a za ňou nasleduje niečo ako řekla, prohlásila, odfkla si, usmála se... všetky tieto slová sa píšu s malým písmenom. Čiže, správne je: "Ne, kupodivu," zasmála jsem se.
Inak je to ale celkom dobré :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama