Conversion 20.

25. února 2016 v 15:07 | Godlike |  Kapitoly
Týdny plynuly a druhý úkol se neúprosně blížil. Všichni jsme byli zvědaví, co to bude tentokrát. Něco v Temném lese? Nebo Chroptící chýši? Nikdo nic nevěděl, kromě šampiónu. Krom úkolu mi ale největší starost dělala Katherine. Jsou skoro Vánoce a ona se je vždycky užívala nejvíc ze všech. Posledních pár týdnů, od té doby, co ji Baltazar našel v Temném lese, se ale uzavřel do sebe. S nikým nemluví, řekla nám, že chce být sama. Něco mi říká, že v tom má prsty Howling a já zjistím proč.
"Katherine? Chceme jít s Dracem a Zarem tenhle pátek do Prasinek, přidáš se?" ptala jsem se, když jsem jí našla v knihovně s nosem zabořeným v knížce s lektvary.
"Ehm, asi …. Asi vynechám. Pr .. promiň Annie, musím jít," spěšně zaklapla knížku, sbalila se a utekla pryč. Sedla jsem si posmutněle na její místo a koukala ven na školní zahrady. Co to s ní jenom je? A proč se mi nechce svěřit? Když jsem tam tak koukala, najednou nějaký pohyb upoutal mojí pozornost. Zaostřila jsem na to místo a spatřila Katherine s Howlingem a Wentworthem. Co to sakra…?! Pak se mi vybavilo, co jsem si tuhle koupila u taškáře. Šmírovníčky 3000. Byly to takové dvě malé černé pecičky, okem neviditelné, jelikož měnily barvu podle prostředí jako chameleon a jediný, kdo j mohl vidět a pro koho zůstávala její barva stejná, byl jejich majitel, v tomto případě já. Šikovná věcička, pokud chcete někoho nenápadně sledovat. Otevřela jsem okno a namířila jsem svou hůlku na jednu z peciček.
"Wingardium leviosa!" šeptla jsem a pecička se vznesla.
Sledovala jsem ji, dokud nedopadla na zem. Pak jsem ještě jednou mávla hůlkou na pecičku, co zůstala u mě a pronesla zaklínadlo, abych ji aktivovala: "Excitante!" pecička zamručela na souhlas a najednou se z ní začaly linout hlasy Katherine, Matta a Nathana.
"Kath, jak si na tom?" zavrčel Howling.
"Já .. musíte mi dát ještě chvíli času," prosila zoufale Kath.
"Měla si čas do dneška, to je ti málo? Měla si dva tejdny!" zvýšil hlas Nathan.
"Na přípravu tohodle lektvaru je potřeba více času," pípla Katherine a já se zamyslela. Jaký lektvar může trvat dlouho? Veritasérum a nebo … Mnoholičný lektvar! Oni po ní chtějí Mnoholičný lektvar!
"Jak dlouho?" zavrčel Nathan a chytnul Katherine pod krkem.
"Ještě týden a bude hotový," zachroptěla.
"Máš týden, ani o vteřinu dýl," řekl Nathan.
"Jdeme, Matte," kývnul na něj, oni se otočili a šli pryč.
"Na koho tu číháš?" ozval se za mnou Dracův hlas.
"Ehm, na nikoho," zalhala jsem.
"Vyklop to," zdvihl obočí.
"No, tak fajn," řekla jsem mu tedy, co jsem teď všechno viděla.
"Děláš si srandu? Na co by ti dva potřebovali Mnoholičnej lektvar?" ptal se, když jsem mu to všechno řekla.
"To bychom právě měli zjistit. Musím najít Katherine. Musí mi to prostě říct," rozhodla jsem.
"Ona ti to říct nemůže, lásko," řekl sklesle Draco.
"Ty něco víš!" obvinila jsem ho.
"Jo, to teda vím a nebude se ti to líbit," vzdychl.
"Mluv," naléhala jsem.
"No, viděl jsem, že se s Katherine něco děje. Už hnedka druhý den, co Zara s Kath pustili z ošetřovny, jsem za Katherine šel. Naléhal jsem na ní, ať mi to řekne, ale moc mi toho říct nedokázala. Víš proč?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. "Donutili jí složit neporušitelný slib," vydechl.
"COŽE?!" zakřičela jsem najednou.
"Pššt!" okřikl mě Draco a já se rozhlédla, jestli nás někdo neslyšel. Vzduch byl čistý.
"Já je zabiju, pokud to ovšem neudělá Baltazar dřív," uvažovala jsem nahlas.
"On se tohle za žádnou cenu nesmí dozvědět. Zabil by je!" varoval mě Draco.
"Koho bych zabil?" ozval se za námi hlas Baltazara.
"Ehm … Snapea, když nám dá víc svitků pergamenu a příští týden," zazubil se Draco.
"Chcete mi namluvit, že se tu bavíte o škole?" Baltazar ironicky zvedl obočí.
"O čem jiném?" pokrčila jsem nevinně rameny.
Baltazar se podezřívavě podíval nejdřív na mě a pak zas na Draca.
"Vy víte něco, co já nevím."
"Ale prosím tě, co tě napadá? Víš, že bychom ti všechno řekli," usmála jsem se na něj co nejpřesvědčivěji.
"Dobře," povolil a mně spadl kámen ze srdce.
"Ptala ses Katherine na ten výlet do Prasinek?" zeptal se s nadějí.
"Ptala jsem se, ale odmítla mě. Ostatně jako pokaždé za poslední tři týdny," posmutněla jsem.
"Jo, já vím. Fakt se s ní něco děje. Musím s ní promluvit," rozhodl se Baltazar.
"Ne, ty bys s ní rozhodně mluvit neměl, jelikož … no, však ji znáš, před tebou bude dělat, že jí nic není a tak," zasmála jsem se a praštila Baltazara do ramene. To nebylo přesvědčivý ani pro mě samotnou.
"Chováš se divně, Anno," obvinil mě Zar.
"Já? Ale prosím tě," odfrkla jsem si s úšklebkem.
"Fajn, počkám na tebe ve společenské místnosti, Draco," řekl Taz a ještě si mě změřil pohledem a já se nevinně usmála.
"Ty seš fakt mizerná herečka!" oznámil mi Draco, když Baltazar zmizel mezi knihovnami.
"Hele jo! Já za to nemůžu," praštila jsem ho rozmrzele svitkem pergamenu do ramene.
"No, aspoň budu vědět, až mi budeš kecat. To se hodí," vyplázl na mě jazyk.
"Tss, bych si nedovolila," řekla jsem a posbírala knihy.
"Ukaž, já ti pomůžu," nabídl se Draco.
"Fajn, na," hodila jsem mu všechny knihy, co jsem měla do rukou a on je sotva unesl, jelikož nečekal, že mu je dám všechny.
"Ty umíš bejt pěkně škodolibá, když tě provokuju," zasmál se.
"A tos ještě neviděl všecko," mrkla jsem na něj.
"No, to máš pravdu, to jsem teda neviděl," řekl vyzývavým hlasem.
"Draco Malfoyi, ty mi tu děláš nemravný nabídky!" obvinila jsem ho, zatímco on uklízel knížky do regálů.
"No, když už to zmiňuješ.." řekl, když uklidil poslední knihu. "Tak bych ti ty nemravný návrhy mohl i ukázat."
S těmito slovy se ke mně vrhnul, zvedl mě do náručí a vysadil na jeden z regálů. Pohodlně jsem obepnula nohy kolem něj a věnovala se polibku, které mi dával. Jeho ruce bloudily všude po mém těle a každá buňka mého těla reagovala na jeho přítomnost elektrizujícím vzplanutím. Líbali jsme se pořád chtivěji a vášnivěji jako kdyby se mě nemohl nabažit a upřímně, já to měla úplně stejné. Ani jsem si neuvědomila, že mi svlékl hábit a já jsem tu už jen ve svetru a černých kalhotách, co nosím po ním. Najednou se světla v knihovně zhasla a to nás donutilo se od sebe odtrhnout. Podívala jsem se na hodinky. Ručičky ukazovaly, že je přesně deset hodin, zavírací čas knihovny.
"Zavřeli nás tu," zasmála jsem se.
"A to vadí?" zeptal se Draco a nespouštěl ze mě oči.
"Řekla bych, že vůbec ne," usmála jsem se a my pokračovali tam, kde jsme skončili, než jsme byli vyrušeni.
Svlékl mi svetr a i tričko, co jsem měla pod ním. Vážně? Vážně k tomu dojde v knihovně? V duchu jsem se zasmála nad naší zvrhlostí. Ani mě nenapadlo se tomu bránit, už dávno jsem věděla, že Draco mě nezklame jako ti předchozí kluci, věděla jsem, že on je jiný. Opravdu jiný a že mě opravdu miluje. Nenechala jsem se přemlouvat a jeho hábit i s tričkem brzo ležely někde na zemi. Stál tu přede mnou jen v černých kalhotách a mně se naskytl pohled na jeho dokonale vyrýsované tělo. Hladila jsem ho po bříšku a druhou rukou jsem jemně tahala za jeho vlasy. To ho vyprovokovalo a on mi hbitě svlékl svetr a hned potom i kalhoty.
"Anno, jsi tak hrozně krásná!" vydechl mi do ucha a já se pousmála. Jeho paže mě tiskly k sobě a já se neubránila slabým vzdechům. Rozepla jsem mu kalhoty a s tím také boxerky. Fíha! Uznale jsem se podívala na úroveň jeho pasu a on se usmál. Svlékl ze mě spodní prádlo a vzal mě do náruče. Zatímco já jsem ho líbala na krku, tak on mě nesl na prostorný gauč, co byl v knihovně pro ty, co chtěli chvíli zůstat a číst si. My chtěli také chvíli zůstat, ale rozhodně ne kvůli čtení. Položil mě na gauč a lehl si na mě nepřestávajíc mě líbat.
"Vážně to chceš?" zeptal se.
"Blazínku, kdyby ne, už tu nejsme," odpověděla jsem a políbila ho znovu. Znova mě začal líbal na krku a pak….
_______________________
Vzbudila jsem se na Dracově hrudi. Byla ještě noc. Díky bohu! Dokážete si představit, kdybychom se nazí vzbudili až ráno, když by už byla knihovna otevřená? Kdoví, kdo by nás tu našel.
Draco lehce oddechoval a já se zvedla, abych se oblékla. Podívala jsem se na hodinky. Hlásily, že jsou tři ráno.
"Draco, zlato," jemně jsem ho políbila, abych ho vzbudila.
"Ano?" zamumlal rozespale.
"Musíš vstát, jdeme spát," usmála jsem se. Byl hrozně roztomilý.
"Jo, už jdu," zabrblal, otočil se na bok a spal dál.
Zasmála jsem se.
"Draco, vážně musíš vstávat."
"Dobře, dobře," vstal a mě se opět naskytl pohled na jeho nahou postavu.
Obdivně jsem ho opakovaně sjížděla pohledem od hlavy až patě.
"Copak?" zeptal se.
"C..co?" vytrhl mě z transu.
"Já jsem jen... jen jsem... No prostě jsem…" nevěděla jsem přesně jak nazvat to, že jsem z něj hotová. Doslova.
"Zírala," zasmál se.
"No…jo, dá se to tak říct. Nechceš zůstat ještě chvíli bez těch šatů?" navrhla jsem.
"Jen když ty se svlékneš taky," zvedl laškovně obočí a já se jako na povel začala svlékat.
"Ještě jedno kolo? Slečno Gunová, vy jste teda pěkně nenasytná," usmál se a přišel ke mně.
"Zvykejte si, pane Malfoyi. Odteď budete mít velmi vyčerpávající povinnosti," odpověděla jsem.
"Už se nemůžu dočkat," řekl a začal mě vášnivě líbat.
_______________________
Ráno jsem dorazila na snídani celá rozbolavěla, ale v té nejlepší náladě. Draco tam ještě nebyl.
"Hm, knihovna dobrá?" ozval se za mnou posměšný hlas.
"Zare! Jak o tom u Merlinových vousů víš?" nadskočila jsem leknutím.
"Myslíš, že jsem to z Draca nevytáhnul, když jsem viděl, jak se zhuleně tlemí?" řekl posměšně.
"No jo, mělo mi to bejt jasný. A jo, knihovna dobrý," mrkla jsem na něj.
"To je mi jasný," zakoulel očima.
"Ačkoliv je váš milostnej život hrozně zajímavej, nevíš, kde je Katherine?"
"Nevím, taky jí hledám. Musím s ní mluvit," odpověděla jsem a vzpomněla jsem si na její včerejší rozhovor s Wentworthem a Howlingem.
"Jo, já taky," vzdychl.
"O čem s ní chceš mluvit?" zeptala jsem se podezřívavě.
"To to musí projít schválením než jí to řeknu?" zeptal se rozmrzele.
"V tvém případě ano. Nechceme jí ještě víc rozrušit," odpověděla jsem.
"Nejsem přece magor," brblal.
"Seš a mluv nebo tě za ní nepustím," trvala jsem si na svém.
"Chtěl jsem přiznat barvu," zamumlal.
"Cože si chtěl?" zeptala jsem se, protože jsem mu nerozuměla ani slovo.
"Říct jí pravdu," řekl hlasitěji.
"Jestli to zas bude nějaká z těch pravd, díky kterým s tebou nebude mluvit dalších sto let, tak na to fakt není vhodná doba," zpražila jsem ho.
"Ne, já to myslel vážně. Chtěl jsem jí říct, že ji miluju. Vážně. Chtěl jsem jí říct, že s ní chci být. Jakože fakt být, víš," řekl citlivým tónem.
"Vážně? NO TO JE BOŽÍ!" zaradovala jsem se.
"Fakt boží, no," vzdychl.
"Nebuď jak chodící mrtvola, Zare, podívej, jak nádhernej den je! Ahoj, lásko," přidal se k nám vesele Draco a políbil mě na tvář.
"Ježíš, to abych šel, tolik endorfinu na jednom místě fakt nedám," zakoulel očima a šel si sednout ke zmijozelskému stolu.
"Annie, jdu si sednout k tomu našemu Miloušovi. Vím, že chce něco probrat. Nevadí?" zeptal se Draco.
"Ne, jen utíkej, stejně musím najít Katherine," políbila jsem ho na tvář a otočila se na podpatku. Když jsem vycházela z Velké síně, vrazila jsem do Wentwortha.
Podívali jsme si navzájem do očí.
"Musím s tebou mluvit," zavrčela jsem.
"Co chceš, Gunová?" ptal se kysele.
"Jde o Katherine," odpověděla jsem jedovatě.
"Vážně? Ona ti něco řekla?" ušklíbl se.
"Ne, ani nemusela. Mám oči," řekla jsem.
"No, to ti gratuluju. Ačkoliv jsou dost zaslepený Malfoyem," odfrkl si.
"To ale vůbec není tvůj problém, že ano? To spíš já ti udělám dost problémů, pokud s Howlingem nenecháte Kath na pokoji," hrozila jsem mu.
"Maličká, ty mi nemůžeš ublížit. Na to seš až moc malej pán," pousmál se.
"Myslíš? Ty nemáš páru o tom, co dokážu, když jde o Katherine. Víš sám moc dobře, že pro ní jsem schopná vraždit," podívala jsem se mu ledově do očí a on mi pohled oplácel.
"Vím, ale aby o život nepřišel někdo jinej," pousmál se.
"Co tím chceš říct?" zeptala jsem se nechápavě.
"Tvýho blonďatýho kámoše," ušklíbl se.
"Draca z toho vynech. Za to, že ty ses zachoval jako debil a všechno posral, můžeš ty a ne on. Takže si dej pohov a dej nám všem laskavě pokoj," zavrčela jsem varovně.
"Nebo?"
"Nebo se může stát, že mi uklouzne ruka se Živoucí smrtí nad tvým džusem," odsekla jsem.
"Katherine je naše, s tím už nic nenaděláš. Tak mi přestaň vyhrožovat, stejně to má nulovej efekt. Hezkej den, Gunová," rozloučil se a odporoučel se pryč.
Co to má sakra znamenat?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama