Conversion 21.

25. února 2016 v 17:04 | Monra |  Kapitoly
Vstát dřív než ostatní, rychle se nasnídat, ikdyž ne, to už ani nestíhám. Pak dojít zkontrolovat lektvar, běžet na hodinu, snažit se tvářit normálně, vyhnout se všem, naobědvat se, zmizet k lektvaru, jít na další hodiny, další předstírání. Sednout si k lektvaru a zkusit psát úkoly. Přijít pozdě, aby Anna už spala.
Už dva týdny takhle žiju.
Ale nejhorší z toho byl ten strach. Strach že potkám ty dva. Pohmožděné tělo, které jsem skrývala pod oblečením, bylo jejich dílem pokaždé, když se jim něco nelíbilo, bylo to nástroj jejich výhružek.

Seděla jsem zrovna u lektvaru a snažila se dokončit poslení přípravy, když se mi do mysli vkradl Zar.
Jsem ráda, že mu Draco nic neřekl, bylo by to dopadlo špatně, tohle celé je špatný sen. Zar by mě ale mohl zachránit, kdyby o tom věděl... Ne! Nemůžu ho do toho zatáhnout, odnese to. Ach bože, proč já!
Lektvar začal pobublávat a já ho naposled zamíchala a zrušila hůlkou oheň. Nechala jsem ho ležet a vykradla se z té místnosti. Procházela jsem školou vyděšená, že na ně budu moct kdekoliv narazit.
"Winterová počkej!" ozvalo se za mnou.
Bože ne!
Rozběhla jsem se a snažila se utéct, bohužel jsem byla moc pomalá. Po chvilce jsem byla chycena do jeho teplé náruče. Otočil mě k sobě a studoval můj obličej.
"Proč utíkáš?"
"Pusť mě!" vyhrkla jsem vyděšeně.
Nevěděla jsem, kdo se dívá, nevěděla jsem, jestli to neviděly špatné oči.
"Notak!" vyhrkla jsem, když se nic nedělo.
Pustil mě a ostražitě mě sleoval.
"Musím s tebou mluvit."
"Ne to vážně nemusíš, já na to nemám čas Batesi, musím jít, už mám být úplně jinde!" rozčilovala jsem se.
Chytil mě za pravou ruku a vyhrnul mi rukáv. Krom jemných jizviček v podobě provazů, se mu naskytl pohled na obrovskou modřinu kolem mého zápěstí. Okamžitě jsem mu vytrhla ruku a stáhla rukáv.
"Katherine... Musíš mi vše říct!" naléhal.
Nahrnuly se mi slzy do očí.
"Odejdi Zare, prosím. Už mě nehledej, nemluv se mnou prosím."
Otočila jsem se a odešla. Zahnula jsem za roh a opřela se o stěnu, sklouzla k zemi a začala bezhlasně plakat.
"Ale, ale, ale," ozvalo se přede mnou a já uviděla Nathana.
Vyděšeně jsem na něj koukala. Dřepl si ke mně a rukou mě pohladil po tváři.
"Nezapomeň, jsi naše. Víš sama, co se jinak stane," varoval mě.
Kývla jsem.
"Jak je na tom lektvar?"
"Za pět dní bude použitelný," zašeptala jsem.
"Výborně," pronesl.
Usmál se a rukou, kterou měl na mé tváři, mě donutil zvednout tvář. Přiblížil se a políbil mě. Vytrhla jsem se mu a postavila se. V tu chvíli byl taky na nohou a přitiskl mě ke stěně.
"Tohle se ti líbilo, sám jsem to viděl, jak jsi nechala Batese, aby tě políbil," šeptal mi do ucha.
Uchla jsem obličejem na stranu.
Proč nemám sílu? Proč tohle dělá?
"Jsi moje krásko, smiř se s tím."
Chytil mě pevně za bradu a políbil mě. Nevěděla jsem, co dělat.
Ann prosím, zachraň mě!
Pokusila jsem se ho odstrčit a proklouznout kolem něj, ale chytil mě rukou kolem pasu a silou mě vrátil zpět přímo proti tvrdé zdi. Díky ohromné bolesti, která následovala, se mi zatmělo před očima a já dopadla na všechny čtyři.
Se smíchem odešel. Po chvilce jsem se rozhodla vsát. Na rozklepaných nohou jsem se dostala do našeho pokoje. Nebyla tu ani Cho ani Ann. Došla jsem ke koupelně, kde jsem si opláchla obličej. Voda se hned smísila se slzami. Bylo to tak uklidňující ta čistá voda. Náhle se ve mě zvedl vztek a já pěstí praštila do zrcadla před sebou, to se roztříštilo, lehce mě pořezalo na prstech a popadalo do umyvadla.
"Kathie?" ozvalo se ode dveří.
Překvapeně jsem se otočila a uviděla Annu, jak stojí ve dveřích.
Mávla jsem hůlkou a zrcadlo se vrátilo zpět nepoškozené. Prošla jsem kolem Anny.
"Vím o tom slibu," ozvalo se za mnou.
Otočila jsem se a dívala se na Ann.
"Draco ti to řekl."
Přikývla a rozevřela svou náruč. Přešla jsem pokoj a objala ji.
"Vím, že mi nemůžeš nic říct a vím, s kým to souvisí. Vím, že vaříš lektvar, ale furt to nechápu."
"Já nemůžu Ann. Prostě to nejde, prosím, drž Taze daleko ode mě, nesmí nic vědět, nesmí se do toho zaplést!"
"Přes něj tě vydírají?"
Uhla jsem pohledem.
"Uděláš to?" zeptala jsem se jí.
"Ano, udělám to," slíbila.

Dalších pět dní jsem se vyhýbala všem svým přátelům, krom Anny, se kterou jsem se vždy viděla v pokoji. Pomalu jsem se dostávala k místnosti s lektvarem, když se přede mnou objevil Baltazar.
Neúprosně se ke mně přibližoval, zastavili jsme se naproti sobě a hleděli si do očí.
"Promiň lásko," šeptl.
Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Mdloby na tebe," vykřikl a já ucítila, jak mě obklopila tma.

"Už jsi vzhůru?"
"Zare? Proč jsi to udělal? Ne, že jsi neudělal to, co jsem si myslím?!" vyjela jsem okamžitě.
"Musím udělat něco, co nechci, ale musím." řekl smutně.
Otevřela jsem oči a zjistila jse, že sedím přivázaná na židli v prázdné místnosti.
"Legilimens!" vykřikl.
Před očima se mi začaly množit vzpomínky za tento školní rok. Viděl vše. Vše, co jsem k němu tajně cítila, co jsem si myslela, co se dělo. Když se dostal k poslední vzpomínce a mě vyvstala před očima jako noční můra.

"Imperia!" vykřikl Nathan.
"Podej mi ruku krásko. Tak, hezky mě chytni a opakuj. Já, Katherine Winterová, budu sloužit Nathanielovi Howlingovi a Mattovi Wentworthovi, udělám pro ně mnoholičný lektvar. Nikomu nic neřeknu."
Má ústa vše poslušně zopakovala.
"Pokud někomu něco řekneš, vyřídíme si to na Batesovi, to si pamatuj, ten jsi naše."
Na ruce mě zapálil jemný řetěz a přivařil se mi ke kůži. Nathan pustil ruku a odmávl kouzlo.
Už jsem to zas byla já.
"Jak jste mohli? Co to děláte?!" vykřikla jsem.
"Oh jednoduše Kathie, jsi perfektní cíl," odpověděl medovým hlasem.
Vytáhla jsem hůlku a napířila ji na něj.
Vykouzlila jsem zastírací kouzlo a rozběhla se do lesa.
"Najdeme tě!" vyštěkl Matt.
Utíkala jsem dál a dál, furt jsem otáčela hlavu až jsem zakopla a uhodila se do hlavy.

"Protego!" vykřikla jsem.
Kouzlení bez hůlky mi moc nešlo, ale jeho kouzlo to přehlušilo.
Oba jsem zrychleně oddechovali a sledovali jeden druhého. Taz najednou padl přede mnou na kolena a položil si hlavu do mého klína.
"Jak si můžeš něco takového dovolit!" vykřikla jsem na něj.
Zvedl se, rozvázal mě a já vystřelila, jak čertík z krabičky. Ale on byl připravený a pevně mě chytil a začal mě líbat.
"Katherine, chyběla jsi mi!" šeptal mezi polibky.
Jeho dotyky vyvolávaly ten nejnádhernější pocit. Nechala jsem se tím unést a rukama si ho přidržela a políbila ho. Okamžitě mi to vracel. Rukama jsem zajela pod jeho černé tričko a přejela prsty po jeho perfektním břiše. Okamžitě si sundal tričko, jako bych mu dala nevyřčený pokyn. Byl mnohem hubenější, než předtím. Jemně jsem ho líbala po hrudi, všude, kam jsem dostala.
Vydal tichý vzdech a to mě donutilo chtít to ještě víc. Shodila jsem svůj plášť a sama jsem si přetáhla tričko, přitiskla jsem se k němu a cítila to horko, které vydávalo jeho tělo.
"Katherine, ty se mi snad zdáš," zamumlal.
Začala jsem zápolit s jeho páskem, nemyslela jsem na nic jiného, než že jsem ho chtěla vidět nahého. On mě chytil kolem pasu a sedl si na židli, mě si přitáhl na klín. Jemnými polibky pokrýval mé tělo, jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou mě držel za vlasy a nutil mě odhalovat krk.
Celé tělo jsem měla v ohni. Zmítala mnou vášeň a já nedokázala odolat tomu dostat ho z těch kalhot. Podařilo se mi to a já rukou přejela to, co měl v trenýrkách.
Vydal další sten, tentokrát mnohem hlasitější. Ostražitě jsem se ohlédla ke dveřím.
"Nikdo nás nevyruší a neuslyší," zamumlal.
Jeho pohled se změnil, už se nenechal unášet tou vášní, v jeho očích byla šelma. Byla schovaná hluboko, ale teď se dostala na povrch a chtěla ho ovládnout. Jeho poloúsměv na obličeji mi způsobil skoro infarkt, když zajel rukou do mých kalhot. Usmál se ještě víc a já se nahla k jeho uchu.
"Proč jsi koukal i na to předtím?"
"Prostě jsem chtěl vědět, jestli ti na mě záleží," zavrněl.
Odfrkla jsem si a políbila ho.
"Ukážu ti, jak moc mi na tobě záleží."


Leželi jsme na mém plášti, tulila jsem se k jeho boku a spokojeně podřimovala.
"Sakra!" vydala jsem ze sebe najednou.
Postavila jsem se a začala se oblékat.
"Co se děje Katherine?"
Vyděšeně jsem se na něj podívala.
"Nebyla jsem tam. Měla jsem tam být! Sakra! Sakra!" křičela jsem.
"Půjdu tam s tebou, nenechám je, aby ti něco udělali," pronesl tiše.
Přesto jsem cítila tu hrozbu skrytou za těmito slovy.
"Ne! Proč si myslíš sakra, že jsem se s tebou nebavila poté, co jsi mě zachránil? Normálně by to vše urovnalo, ale ne, prostě to nejde, já tě musím chránit. Prostě se do toho nepleť!" vyhrkla jsem.
Když jsme byli oba oblečení, tak odemkl a my se dostali na chodbu.
"Je noc?" vyhrkla jsem překvapeně, když jsem viděla za oknem tmu.
"No, musím uznat, že ti na mě opravdu moc záleží," protáhl a usmál se.
Praštila jsem ho po rameni a cítila opět ten pocit slabosti.
"Dobrou," vyhrkla jsem rychle, natáhla se na špičky a políbila ho.
Vyběhla jsem do naší společenky. Anna tam seděla v křesle u krbu.
"Kdes byla?" vyhrkla naštvaně.
"Baltazar vše ví. Bude vám to moc říct. Omráčil mě a použil legilimens, nejsem tak dobrá v nitrozpytu. Pak no,stalo se něco nečekaného," vychrlila jsem.
"Ano? Co nečekaného?" zeptala se s úsměvem.
Zrudla jsem.
"Řekněme, že už patřím jednomu člověku," prohlásila jsem.
"Vždycky jsi mu patřila. A co, jaké to bylo?"
Sedla jsem si na gauč a nepřítomně se zasmála.
"Úžasný! Nikdy jsem mu nebyla blíž, ani když zjistil, jak moc mi na něm záleží, ani když sdílel mé myšlenky."
Anna se spokojeně usmála.
"Jsme na tom podobně Kathie. Bejt tebou nesedám na ten gaučík v knihovně," pronesla jakoby nic.
"Anno!" vykřikla jsem a začala se hihňat.
Překryla jsem si rukou pusu, aby nikoho nevzbudila.
Jak se mi po tomhle stýská!
"Bojím se zítřka," zašeptala jsem.
"Neboj se, budu všude s tebou ano?"
Přikývla jsem. Odešly jsme si lehnout.

Anna nekecala, byla furt se mnou a s ní i Draco. Baltazara jsem ještě neviděla, ale mohl zaspat. Když se k nám přihnal, byl ještě rozespalý a mě spadl kámen ze srdce.
"Dobré," řekl pouze a začal se hrabat v tašce.
Seděl vedle mě a vytáhl nějaký papír a podal mi ho pod stolem.
Sklopila jsem oči a přečetla si ho.
'Jak se ti spalo? Bylo vše vpořádku?'
Zvedla jsem hlavu a dala si do pusy další hrozen vína. Nepatrně jsem přikývla a stočila k němu oči. Pozoroval mě a pak se začal cpát vdolečky.
Podívala jsem se na Annu a ta se jen usmívala.
"Proč něco skrývat?" zeptala se.
Vytřeštila jsem na ni oči.
"Proč?! Možná proto, že se mu něco jinak stane!" mračila jsem se.
"Nestane, je to velký kluk, umí se o sebe postarat," usmívala se.
"Řekni jim, co se stalo," šeptla jsem k Zarovi.
Zamračil se, pohlédl na mě a já přikývla.
"Použili na ni Imperius, aby ji donutili složit neporušitelný slib."
Anna se zatvářila opravdu příšerně.
"Šmejdi! Musíme něco udělat," dodal Draco.
"Musíš to někomu říct, tohle je zakázané!" mračila se Anna.
"Jak to má někomu říct, když by ji to zabilo?" zeptal se nechápavě Taz.
Anna si povzdechla.
"Nebavme se o tom," zaprosila jsem.
Přikývli. Podívala jsem se na Zara, jak si cpe do pusy další vdolek. Nevědomky jsem se usmála.

Celé vyučování bylo v pohodě, odpoledne taky, dokonce jsem je ani neviděla. Když jsem se rozhodla odejít z knihovny do našeho pokoje, nikde nebyl nikdo z mých přátel. Mračila jsem se celou cestu a přemýšlela, kde asi tak jsou. Zamyšlená jsem vstoupila do pokoje a uviděla Annu s Dracem.
"Sakra pardón! Já nechtěla!" vyhrkla jsem a zakryla si oči.
"Kath promiň, to jsem nevěděla," omlouvala se Anna hned.
Zasmála jsem se.
"Odcházím, jen si to dodělejte, budu čekat dole," vyhrkla jsem a pořád jsem si zakrývala oči.
Zavřela jsem za sebou a sešla schody. Posadila jsem se ke krbu a sledovala oheň.
"Promiň Kath," ozval se za mnou Dracův hlas.
"To je vpoho," zahihňala jsem se, ale nepodívala se jeho směrem.
"Už sem tu," ozvala se Ann a sedla si vedle mě.
Tváře měla ještě zarudlé. V očích ji jiskřilo a její úsměv byl naprosto upřímný.
"Rozhodla jsem se," řekla jsem tiše.
Anna na mě koukala se zvednutým obočím.
"Počkám, uvidím, co budou chtít jako další, pak je nahlásím," vysvětlila jsem.
Ann se nesouhlasně zamračila.
"Co když to je nějaká velká neplecha? Co když plánují něco velkého?" odpověděla jsem ji na nevyřčenou otázku.
Ve dveřích se objevil Zar. Okamžitě přešel ke mně a sedl si. Za ním šel Draco, který mu šel asi otevřít.
"Katherine," vydechl, když mě objal.
"Jen se mu pochlub," usmála se Anna.
Ztuhla jsem, dobře jsem věděla, že nebude souhlasit.
"Co?" nechápal.
"Tady Kath se rozhodla, že počká s nahlášením Brumbálovi," vyhrkla.
Viděla jsem všechny emoce v Tazově obličeji. Poslední se tam usídlila zloba. Popadl mě za ruku a znovu mi vytáhl rukáv. Zažloutlá kůže prozrazovala, že se tu nacházela modřina a nebyla jediná.
"Ty necháš ty parchanty, co ti tohle udělali, aby měli ještě možnost to udělat znovu? A přitom chceš, abych se do toho nemíchal?" vyjel na mě.
Anna i Draco se dívali na mou ruku.
"Co to je?" zeptal se Draco.
"Modřiny, má se snad všude," zasyčel Baltazar.
Stáhla jsem svou ruku a pohledem hledala pomoc u Annie.
"Měla bys to nahlásit," zašeptala.
Sklopila jsem oči sledovala své ruce. Taz mě jemně chytil za dlaně a přitáhl si mě do náručí.
"Prosím," zašeptal tiše.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama