Conversion 23.

26. února 2016 v 10:39 | Monra |  Kapitoly
Taz si mě nesl v náručí, byla jsem naprosto spokojená. Mohla jsem si v klidu prohlížet jeho obličej, anižby mohl protestovat.
"Copak se děje Winterová?" škádlil mě.
"Um nic, proč?"
"No jen že na mě koukáš, jako nikdy předtím. Jsi šťastná?" ptal se.
Usmála jsem se.
"Nebýt mého supr pyžama tak ano, jsem naprosto spokojená."
"Oh a čím to je?" ptal se dál.
"Možná tím, že jsem zkrotila nejhříšnějšího kluka v Bradavicích. Možná tím, že mě nese k sobě do postele. Sama nevím." usmívala jsem se.
"Nejhříšnějšího?" ptal se se zvednutým obočím.
"Sám jsi viděl mé myšlenky na tebe, to jsem se krotila, myslím, že si právě zlomil srdce spoustě dívkm na hradu tím, že si mě tu neseš k sobě, jako kdybych byla nějaká kořist."
Zasmál se.
"Dřív jsem jich mohl mít." vydechl s úsměvem.
Chceš mě škádlit jo?
"Jakto, že teď už ne?" zeptala jsem se naoko překvapeně.
Podíval se na mě a zamhouřil oči. Zahihňala jsem se mu a podívala se na cestu před námi.
"Sklepení je děsivé." špitla jsem.
"Bojíš se?" dobíral si mě s úsměvem.
"Jo! Ty jsi král sklepení a neseš mě tam, copak to není dostatečný důvod se bát?" snažila jsem se znít vystrašeně.
"Tohle si vypiješ, počkej až budeme na pokoji." zlobil se.
Už jsme byli ve společence, ta byla naprosto prázdná a chladná. Zelená se stříbrnou byla krásná, ale děsivá. Vyšlápl se mnou schody a postavil mě na zem. Zaterasil mi vstup do dveří a vyzívavě se na mě podíval.
"Taky mám své heslo bez něj tě dovnitř nepustím." culil se.
"Pff. PRostě mi uhni Batesi, nebo uvidíš. Teda spíš neuvidíš." založila jsem si ruce na prsou a vystrčila spodní ret.
Chytil mě za ruce a vtáhl mě dovnitř. Byla tu tma a já vyděšeně vyjekla, když zmizel z mého dosahu. Dvakrát tlesknul a nad námi se rozzářily stovky malých hvězdiček, co pluly po stropě. S úžasem jsem na ně hleděla.
"Líbí?" zeptal se.
Sklonila jsem hlavu a uviděla ho, jak sedí na posteli. Přešla jsem k němu.
"Neumím být romantický, to ode mě nečekej ano? Tohle je no, slyšel jsem o tom několikrát." mávl rukou ke stropu.
"Já nechci ale tu stejnou samou lásku jakou mají ostatní. Kolikrát mě zradila, zničila mě. Je mi z ní nanic. Líbí se mi, jak se ke mně chováš, neměň to. Škádli se se mnou, nenos mi květiny. O ty nestojím. Chci tebe, ne něco, co se ze sebe pokusíš udělat kvůli mě. To už bys nebyl ty. Dej mi lásku, jakou dokážeš dát." šeptala jsem a přitom udržovala oční kontakt.
Uhnul první pohledem.
"Co se ti stalo, že tohle říkáš?"
"Když se začneš měnit kvůli mě, nebudeš to ty, přestane tě to bavit být jiný a radši to ukončíš." pohladila jsem ho po tváři.
Okamžitě zareagoval a nastavil mi lépe tvář.
"Máš rád můj dotyk?" zeptala jsem se tiše, fascinováná jeho jemnou pokožkou.
"Jakoby mě nabíjel."
Překvapeně jsem zamrkala a on ke mně zvedl oči.
Chytla jsem jeho svetr a přetáhla mu ho přes hlavu. Okamžitě jsem se vrhla na jeho košili. Chytil mě za ruce a usmál se.
"Dnes si budeš užívát ty."
Chytil mě kolem pasu a já v mžiku ležela na posteli a on se ke mně skláněl.
Políbil mě na krku. Cítila jsem horko, jak se šířilo z toho bodu po celém těle.
"Winterová, co to se mnou děláš?" zavrčel a pokračoval.

Někdo mě lechtal na chodidle. Stáhla jsem nohu pod peřinu a převrátila se s protivným zamručením. Další polechtání na oušku. Zavrčela jsem a přetáhla si peřinu přes hlavu. Uslyšela jsem tichý smích. Najednou zmizela celá peřina a do mě se pustila zima.
"Batesi!" vyštěkla jsem a snažila se rozlepit oči.
Sklonil se ke mně a políbil mě.
"Dobře, omluva se přijímá, ale teď vrať tu peřinu!" čertila jsem se.
"Dokážeš být tak roztomilá. Nemůžu ti ji vrátit, je osm. Za čtvrt hodiny se máme dole sejít s Annou a Dracem. Jedeme nakupovat šaty na dnešek."
Nechápavě jsem na něj civěla.
"Tady máš nějaké oblečení, Anna ti ho poslala ještě večer." usmál se.
S radostí jsem vyskočila a začala tanečním krokem přecházet po pokoji. Zasmál se. Se zamračením jsem si začala oblékat spodní prádlo a trošku ztuhla. Anna mi poslala mé nejlepší.
Chytrá to holka! Musím ji poděkovat.
"Je tam zima." upozornil, když jsem byla pořád ve spodním prádle.
Praštila jsem ho po rameni. Dřepl si přede mě a prstem zajel za lem kalhotek. Plácla jsem ho přes ruku.
"Málo času, ne?"
Chraplavě se zasmál. Stoupl si, vzal do rukou mé tváře a začal mě líbat. Než se rozhodl skončit, tak už jsem lapala po dechu.
Natáhla jsem na sebe modré přiléhavé kalhoty a vzala si černé tričko a k němu delší svetr. Na židli jsem uviděla svou bundu a pod ní kozačky. Usmála jsem se a podívala se na Taze. Právě si bral šedý svetr a v ruce držel černý kabát a zelenou šálu.
Jak já bych mu to zase svlékla.
"Něco špatně?" zeptal se, když si všiml, že ho svlékám pohledem.
"Ne! Musím do koupelny."
"Dveře na proti, jdu hned za tebou."
Vyšla jsem z místnosti a přešla do koupelny, rukou jsem si několikrát prohrábla vlasy.
"Nemám kartáček!" bědovala jsem.
"Tady, Anna ho poslala taky."
Podal mi můj kartáček a já ho s radostí využila hned. Mlčky jsme prošli celý hrad skoro. Stoupli jsme si a já ucítila Tazovi ruce, jak mě objímají a šahají mi na pozadí.
"Zare!" zahihňala jsem se.
"No co? Já mám výsostné právo." zasmál se.
Protočila jsem oči a položila si ruce na jeho hruď, abych mezi nás dostala vzduch.
"Neotáčej se." zašeptal.
Jenže to bylo těžké, když to takhle řekl, samozřejmě jsem se otočila a uviděla Howlinga, jak si nás měří pohledem.
"Proč neposloucháš?" škaredil se.
"Promiň." pousmála jsem se.
Chytl jednu mou ruku a já si stoupla vedle něj a opřela se o něj.

Vyrazila jsem na ulici a táhla za sebou Taze. Anna to dělala podobně.
"Musíme jít k Madam Malkinové." smála jsem se.
Ve stejnou chvíli jsme obě pustily kluky a chytly se spolu a rozběhly se směrem k obchodu.
"Dobrý den děvčata, co si budete přát?" usmála se na nás mladá čarodějka.
"Dobrý den, potřebujeme dvoje šaty na slavnostní ples." vychrlila jsem.
"Tady si můžete odložit a můžeme začít hledat." řekla s úsměvem a ukázala na tři křesílka.
S Ann jsme si sundaly bundy a nechaly je přes jedno křesílko a vrhly se k věšákům, kde byly šaty.
"Hele černé!" vydechla Ann a ukázala krátké černé šaty.
"Podobné měla Pansy minulý rok, říkalo se jí rozkročnožka." řekla jsem nekompromisně.
Ann okamžitě zandala šaty zpět. Vytáhla jsem jedny béžové šaty. Byly na tenkých ramínkách a byly mi po kolena.
"To nemyslíš vážně Winterová! Nebudeš si hrát na babičku, že ne?" ozval se ode dveří Tazův vyděšený hlas.
S povzdechem jsem uklidila šaty a hledala další.
"Ty to máš jednodušší Ann! Víš alespoň, jakou chceš barvu." povzdechla jsem si.
"Pánové dáte si něco? Kávu, čaj, vodu?" ptala se jich mile.
Zamračila jsem se a vykoukla zpoza šatů.
"Kávu bych si dal." usmál se Taz.
Zamračila jsem se ještě víc.
"Já také." přidal se Draco.
Prodavačka vykouzlila konvici a hrníčky a nalila jim kávu.
"Díky." řekli sborově.
Vrátila jsem se k hledání.
Nemá obskakovat nás?
"Dnes přišli nové šaty, jsou ještě zandané vzadu, můžete se jít se mnou podívat." řekla mile prodavačka.
"To by bylo skvělé." odpověděla Anna.
Šli jsme tedy s ní. Leželo tam asi deset bílých krabic a na nich napsané barvy.
"Černé!" zářila Anna.
Prodavačka jí krabici podala a Anna šla zpět k převlékárně.
Zhrzeně jsem si prohlížela krabice.
"Tyhle jsou vínové. Mohly by vám sedět k vlasům." podala mi krabici.
S díky jsem odešla si je zkusit. Zrovna když jsem přicházela, tak vylezla Anna ven v těch nejkrásnějších šatech.
Byly jednoduchého střihu, dlouhé na zem a temně černé. Vršek šatů byl tvořen ramínky z krajky, která se spouštěla níž a níž. Oblast prsou byla podšitá černou látkou, ale pod nimi už zas byla průhledná krajka. Šaty Ann tvořily nádherný vosí pas a níž byl dlouhý rozparek. Šaty byly delší a tak za sebou měla malou vlečku. Byly naprosto nádherné a k Ann patřily.
Otočila se a mě se poskytl pohled na holá záda.
"Bože. Anno. Ty. Si. Musíš. Vzít!" vydala jsem ze sebe.
Zasmála se a prohlížela si šaty.
"Jsou nádherné!"
"Opravdu jsou, já si asi vybrala." usmívala se.
Zalezla jsem do kabinky a začala se svlékat.
"Slečno! Mám pro vás lepší, budou vám usrčitě slušet více." křičela prodavačka.
Pak se přihnala a podstrčila mi krabici pod dveřmi.
"Děkuju."
Otevřela jsem krabici a vytáhla stříbrně-šedé šaty. Nasoukala jsem se do nich a vyšla ven, kde bylo zrcadlo.
Šaty měly srdíčkový živůtek, ale jemná průhledná světlá krajka se táhla nahoru a tvořila ramínka. Celý vršek byl pokrytý kamínky a v pase byl stříbrný kovový pásek. Od něj se spouštěla dolu bohatá sukeň.
Jsou naprosto nádherné.
"Jsou mi trošku větší. Nemohla byste je zmenšit?" zeptala jsem se prodavačky.
"Samozřejmě." řekla a mávla hůlkou.
Šaty okopírovaly velikost mého těla a perfektně mi seděly.
"Ty si určitě vem! Jsou krásné. A když uděláme tohle." řekla Anna, která se právě převlékla.
Přistoupila ke mně a zvedla mi vlasy. Vynikl můj labutí krk.
"Tak je to jasné." usmívala jsem se.
Rychle jsem se převlékla zpět.
"Nechte nám je prosím dnes poslat do Bradavic. Winterová a Gunová. Děkuju." slyšela jsem Draca.
Vyšla jsem rázně zpoza rohu.
"Já si je koupím sama." zanaříkala jsem.
"Pozdě." prohlásil Zar, který stál s Dracem u kasy.
Přimhouřila jsem oči.
"Jdeme se najíst." zaradoval se raco.
"Nashle." řekla a my ji všichni poděkovali a odešli.
Došli jsme si sednout do Děravého kotle a vklidu snídali.
"Nemám psaníčko a boty!" vyhrkla jsem najednou.
"No to můžeme zařídit mimo Příčnou." řekla anna.
Přikývla jsem a spolu jsme jen my dvě opustily kluky.
"Hezký náhrdelník." usmála jsem se.
"To je dárek od Draca."
"To mi došlo. Co včera?" vyzvídala jsem.
"No myslím, že tvé pokusy o to mě probudit budou neplatné." řekla s úsměvem.
Vyprskla jsem smíchy.
"Proto jste šli pozdě." smála jsem se.
"Jo. Zato vy jste tam byli nějak brzy." škádlila mě.
"Dlouho mě budil. Nechtal mě a tak." usmívala jsem se.
"Lechtal jo? Dovol, abych se zasmála."
"Fakt! Ráno nic nebylo." prohlásila jsem rozhodně.
Zašli jsme do prvního luxusního obchodu, co jsme viděly a začaly hledat. Celkem rychle jsem si vybrala stříbrné vysoké lodičky a stříbrné psaníčko. Zatímco Anna měla dilema s botama.
"Tyhle jsou hezčí na noze." poraila jsem jí.
"Dobře,dobře."
Zaplatily jsme kreditkou a odešly zpět do Děravého kotle.

Kluci tam ale nebyli. Prošly jsme na Příčnou ulici a vyděly je, jak se vracejí.
"Už jste tu! Sláva Bohu." zaskučel Zar.
"Hele jo! To je vážná věc." mračila jsem se na něj.
"Budeme se muset vrátit a to jsme ani neviděli vaše šaty." povzdechl si Draco.
"To byl účel." usmála se Anna.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama