Conversion 24.

27. února 2016 v 1:11 | Godlike |  Kapitoly
SOBOTA, 2 hodiny do plesu:
"Tak jo, my letíme. Máme fakt minimum času, abychom se připravily!" Dala jsem Dracovi pusu na tvář, když jsme dorazili do Bradavic s tunou tašek. "Poděkujte za nás Brumbálovi."
Vzala jsem Katherine za ruku a uháněly jsme přes prázdný hrad až do havraspárské věže. Všichni se připravovali na ples. Když jsme dorazily s Kath na pokoj, tak Cho už měla hlavu v natáčkách a právě si dodělávala make-up.
"No, kde jste!" Bědovala.
"Byly jsme v Londýně pro šaty. Úplně jsme ten ples vypustily z hlavy." Vysvětlovala jsem.
"Jak můžete vypustit z hlavy něco takového, jako je Vánoční ples?" Nechápala Cho.
"Jo, já vím, taky to nechápu." Odpověděla Katherine.
"Tak jo, dost kecání. Máme hodně práce. Jdeme do sprchy!" Zavelela jsem.

SOBOTA, 1 hodina a 30 minut do plesu:
"Tak jo, koupání máme za sebou." Dávala jsem si mokré dlouhé vlasy do ručníku a Katherine dělala přesně to samé. "Rozčesej si vlasy." Nakázala jsem jí. Obě jsme stály v županu s logem Havraspáru v koupelně.
Katherine si rozčesala její fialové vlasy. "Předkloň se." Řekla jsem jí a ona to udělala. Na ruku jsem si dala trošku olejíčku na vlasy, který nám doporučila Cho. "Eorum siccare!" Vyřkla jsem kouzlo a Katherininy vlasy byly hned suché a s krásným objemem. Jak já miluju kouzla!
"Dobře, teď ty!" Zvolala Kath radostně a opakovala můj postup s mými vlasy.
"Tak jo, jdeme na pokoj, je řada na malování!" Zapištěla jsem.

SOBOTA, 1 hodina do plesu:
Katherine i já jsme měly hotový make-up a tvářenku. Zbývalo namalovat oči, dodělat účes a obléci se do šatů.
Začala jsem s Katherine. Nanesla jsem jí šedé kouřové líčení, které tvořilo její pohled uhrančivým a krásně jí ladilo se šaty. Lehce jsem jí do koutků nanesla stříbrné třpytky, aby se jí oči prozářily. Pak jsem nanesla tekuté linky a vrstvičku řasenky. Černou tužkou jsem jí ještě zvýraznila spodní víčko a také jsem jí zvýraznila obočí. Na rty jsem jí nanesla světlý třpytkatý lesk a bylo hotovo.
"Tak, můžeš se podívat." Zajásala jsem. Byla jsem na sebe pyšná, moc jí to slušelo.
"Och, Ann! To je nádhera, děkuju!" Zaradovala se.
"To jsem ráda. Tak a teď účes." Řekla jsem a pustila jsem se do jejího účesu. Vlasy jsem jí stáhla vzadu nízkého culíku, ze kterého jsem vytvořila něco jako drdol těsně nad krkem. Vepředu jsem si nechala na každé straně prameny, ze kterých jsem oddělila dva další pramínky a zapletla z nich copy, které vedly do drdolu. Zbylé pramínky jsem navlnila kulmou a nechala je vepředu. Celý účes jsem zlakovala, aby držel.
"Tak a hurá na šaty!" Zavýskala jsem.

SOBOTA, půl hodiny do plesu:
Já se nakonec nalíčila černo zlatými kouřovými stíny, které krásně doplňovaly černé tekuté linky a tmavá bordó rtěnka. Vlasy jsem si velmi hustě navlnila a stáhla přes jedno rameno.
"Annie, moc ti to sluší!" Řekla Katherine, když si oblékla i šaty a boty. Katherine byla nádherná, vypadala hrozně jemně, ale zároveň žensky a majestátně. Šaty krásně obepínaly její postavu a oči jí jen zářily.
"Děkuju, tobě taky! Můžeme vyrazit?" Zeptala jsem se, když jsem si obula boty.
"Ano." Vydechla Kath.

SOBOTA, 18:55 :
Měly jsme sraz s Dracem a Baltazarem před Velkou síní, ke které vedlo přímo dlouhé schodiště, po kterých jsme museli sejít. Něco jako červený koberec, na kterém vás všichni sledují. My s Katherine jsme strategicky vykoukly zpoza rohu a očima hledaly naše společníky. Stáli tam, ale byli k nepoznání. Draco byl celý v černém (to je můj kluk!!). Kvádro krásně zdůrazňovalo jeho mužskou postavu a vlasy měl sčesané dozadu. Jediné, co na něm bylo barevné byl tmavě rudý motýlek a v ruce držel jakousi krabičku. Zar černé kvádro, bílou košili a šedého motýlka. Stáli tam jak před popravou až jsme se s Kath museli zahihňat.
"Připravená?" Zeptala jsem se Katherine.
"Jako nikdy předtím." Odpověděla. Obě jsme se zhluboka nadechly a vyšly zpoza rohu. Draco se Zarem si nás všimli hned. Začali jsme pomalu scházet schody a já nevěnovala pozornost už nic jinému než Dracovi. Díval se na mě jako na svatý obrázek a viděla jsem, jak vyslovil: "Och, sakra!" a začal se zeširoka usmívat. Přišel mi naproti ke schodům stejně jako Zar Katherine.
"Anno, já … páni." Vydechl, když jsem došla k němu.
"Copak?" Usmála jsem se.
"Jsi prostě nádherná. Nemám slov, já … vážně." Přerývavě dýchal.
"Klid, Draco. Jsem to jenom já." Zasmála jsem se.
"Jenom ty? Já myslím, že každý, kdo tě dneska spatří, bude reagovat stejně jako teď já. Jsi neskutečná!" Chrlil ze sebe lichotky.
"Ale prosím tě. Nech toho!" Jemně jsem ho praštila rukou přes hruď. "Teď se začnu červenat a rtěnka mi nebude ladit s tvářemi!"
"Promiň. Máš ten náhrdelník ode mě!" Ukázal mi na krk.
"Ano, to mám. Je nádherný." Usmála jsem se.
"Ještě pro tebe mám jednu maličkost." Řekl a dal mi do dlaně krabičku.
"Už zase? Draco!" Řekla jsem káravě.
"Rád ti dělám radost." Odpověděl.
Napjatě jsem krabičku otevřela a v ní ležela rudá růže, která se připínala jako náramek na zápěstí a nádherně barevně ladila s mojí rtěnkou.
"Říkal jsem si, že b se ti to mohlo líbit a Kath mi prozradila, že budeš mít rudou rtěnku, tak jsem se přizpůsobil." Pousmál se.
"Je to nádhera, děkuju!" Objala jsem ho.
"Vy jste se teda hledali až jste se našli! Kretén, co opíchal půlku zmijozelský koleje a štětka, co je na tom stejně v Havraspáru." Ozvalo se za námi jízlivě. Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, kdo to byl.
"Taky tě zdravím, Parkinsonová. Ale … v bordelu měli výprodej?" Ušklíbla jsem se, když jsem patřičně zhodnotila její šaty. Byly celkem hezké, ale na ples absolutně nevhodné. Zářivě červené, s velmi krátkou sukní a strategicky umístěnými dírami. O líčení nemluvě.
Draco se vedle mě zasmál. "A proto tě miluju."
"Pff … a jak dlouho ti ta láska vydrží?" Zaškaredila se Pansy.
"Do tý doby, dokud jí Anna nebude mít dost." Usmál se a zezadu mě objal.
"Což já nebudu mít nikdy, takže si dej radši voraz. O tvojí společnost tu nikdo nestojí." Odsekla jsem.
"Ještě se uvidíme." Řekla jedovatě.
"Už se těším!" Odpověděla jsem s ironickým nadšením a Parkinsonová zmizela ve Velké síni.
"Tak můžeme?" Zeptal se Draco.
"To můžeme." Usmála jsem se a zahákla se do jeho rámě.
Velká síň vypadala velkolepě, jako ledové království. Ze stropu, který byl proměněn v oblohu, ze které sněží, viseli rampouchy. Stěny byly pokryté sněhem a všude byly ledové sochy. Velké stoly, které obvykle sloužily jako jídelní stoly pro jednotlivé koleje, byly zahaleny bílými ubrusy, umístěny po stranách Velké síně a nabízely všemožné druhy jídla a pití. Místo učitelského stolu teď bylo pódium, kde hrál školní sbor včele s profesorem Kratiknotem.
"To je impozantní!" radovala se Katherine.
"Pojďte, musíme se uhnout, za chvíli to začne!" Řekl Draco a táhl mě k davu lidí, kteří tvořili kruh a tak vyhrazovaly místo pro tančení.
"Vážení studenti, milý učitelé a hosté! Rád bych nyní zahájil letošní Vánoční ples, který se koná ku příležitosti Turnaje Tří kouzelníků! Ples nám zahájí naši čtyři šampioni se svými partnery! Slečna Fleur Delacour jako reprezentantka Akademie v Krásnohůlkách, pan Viktor Krum jako představitel Kruvalské školy a nakonec pan Matt Wentworth a Nathaniel Howling jako zástupci náší Bradavické školy! Vyzývám tedy šampiony na taneční parket, aby nám náš dnešní ples zahájili!" Zazněl Brumbálův hlas celým sálem.
Všichni čtyři šampioni se najednou objevili na parketě i se svými partnery a roztančili se do rytmu bradavického valčíku.
"To mě podrž! Vážně Matt pozval Pansy?" Ozval se mi u ucha šepot Katherine. Hledala jsem očima Matta a vážně!
"No, jo, svůj k svýmu, že?" Uchechtl se Zar.
"Jo, líp bych to neřekla." Souhlasila jsem.
Postupně se k nim začaly přidávat i ostatní páry.
"Smím prosit, slečno Gunová?" usmál se na mě Draco.
"Ale ovšem, že smíte, pane Malfoyi." Oplatila jsem mu a nechala se vést.
"Jedete zítra s Katherine vlakem domů?" Ptal se mě Draco zatímco jsme tancovali.
"No, já jedu na Vánoce ke Katherine." Řekla jsem.
"Proč nejedeš domů?" Divil se.
"No, víš … Já nemám rodiče. Když už jsem doma, bydlím u Katherine." Odpověděla jsem mu.
"Jakto, že to tohle nevím?"
"Promiň. Není to zrovna téma k normálnímu hovoru, víš. Jakože "dneska k obědu jsem měla sendvič, jo a moji rodiče jsou mrtví." Vysvětlila jsem mu.
"Já vím, ale přesto… Moc mě to mrzí, Anno." Řekl soucitně.
"Ale to nemusí. Ani si na ně nevzpomínám. Winterovi se mě ujali, když mi byl jen pouhý rok. Rodiče zemřeli ve válce. Byli ve Fénixově řádu." Objasnila jsem mu.
"Bojovali proti ty víš komu?" Ptal se.
"Ano, to ano. Stejně jako rodiče Katherine. Naši rodiče si byli velmi blízcí a tak se mě pak Winterovi ujali, když rodiče zemřeli." Odpověděla jsem mu.
"Byli to velmi stateční lidé. Díky nim vznikla tak skvělá holka jako ty. Moc mě mrzí, že jim to nemohu říct osobně. Ale chtěl bych ti něco navrhnout." Řekl ostýchavě.
"Copak?" Ptala jsem se zvědavě.
"No, jelikož jsem našim psal, že tě mám a jak moc jsi skvělá, tak tě chtějí poznat." Vysvětlil mi. "Zvou tě na druhý svátek k nám domů na oběd a druhý den bychom zašli na oběd do Příčné ulice. Mamka je zvědavá."
"Ach tak. No, myslím, že v tom nebude problém. Zar je totiž pozvaný k Winterovým na oběd den na to, tak jsem myslela, že bychom to spojili a ty bys rovnou zašel k nám a poznal se s mými rodiči, těmi náhradními samozřejmě." Navrhla jsem.
"To zní jako plán. Dobře, tak platí." Usmál se na mě.
Najednou vše potemnělo a sbor vyklidil pódium. Co se to děje?
Na podiu se objevily Sudičky, nejoblíbenější kapela v kouzelnickém světě. Všichni začali jásat, když začala hrát jejich první písnička.
"Tak to rozjedem!" Vykřikl Zar a s Katherine se připojili k nám.
Sleovat kluky, jak tancují, byla vážně podívaná. Blbli jako malí kluci a my s Katherine se museli smát. Jejich kreace by vážně stály za natočení.
"Jdeme si pro pití, chcete něco?" Zakřičela jsem na Draca, abych přeřvala hudbu.
"Jo dám si máslový ležák, díky lásko!" Odpověděl mi.
S Kath jsme vyklidily pole a mířily ke stolům, kde jsme hned zaútočily na první jídlo, co jsme našly, což byly palačinky.
"Ach, já mám příšernej hlad!" Stěžovala jsem si.
"Jo, já vím, já taky! Nejedli jsme od oběda!" Dala mi za pravdu Kath.
"Neměla by sis trošku hlídat linii, Gunová?" Ozval se vedle nás holčičí hlas. Parkinsonová, kdo jiný.
"I kdybych měla metrák, tak ti do toho nic není." Ušklíbla jsem se.
"Nemáš k tomu daleko." Odpověděla kysele.
"Draco si nestěžoval." Usmála jsem se.
Pansy se přerývavě nadechovala a snažila se najít vhodná slova pro odpověď.
"Radši zmizni, moje tolerance pro tebe je dneska už na bodě mrazu." Ukončila jsem naši debatu. Za Pansy se objevil Matt.
"Matte, jdeme. Nebudu s nimi trávit už ani vteřinu." Řekla uraženě a odešla.
"Anno, moc ti to sluší." Řekl váhavě Matt.
"Něco potřebuješ?" zeptala jsem se sakrkasticky.
"Ne, myslel jsem to upřímně. Moc mi chybíš…" Přiznal.
"Jo, to už jsem někde slyšela. Najdi si jiný triky, jak dostat holky do postele. Já už k mání nejsem." Odpověděla jsem mu.
"Mohla bys mě brát vážně?" Zeptal se dotčeně.
"Tebe? To už se nejspíš nestane." Ušklíbla jsem se.
"Vážně mě mrzí všechno, co se stalo." Sklopil oči.
"To mě ale vůbec nezajímá. Mučil si mojí sestru, máš spadeno na mého přítele a teď mi budeš tvrdit, že tě to mrzí?" Vyjela jsem na něj.
"Je to tak." Pokrčil rameny.
"No, to určitě. Radši vypadni, kazíš mi večer." Odsekla jsem mu.
"Měj se." Vzdychl.
"Sbohem." Odpověděla jsem a vzala si čokoládový donut.
"Ten mi teda pije krev!" Postěžovala jsem si.
"To se ti nedivím." Řekla Kath.
"Nazdárek, kam jste nám zmizely?" Objevili se vedle nás Zar a Draco.
"Pro šampaňské!" Řekla jsem rychle a vzala od kolemjdoucí servírky čtyři skleničky. Každý si ode mě jednu vzal a společně jsme si při´tukli. "Tak na nás!" Zvolala jsem radostně.
"Na nás!" Zopakovali po mě.
Zbytek večera proběhl bez dramatů a hádek. S Dracem, Kath a Zarem jsme si ho parádně užili a spát jsme šli až k ránu.
"Díky za nádherný večer. Byla si tou nejlepší společnicí." Usmál se na mě Draco, když mě doprovodil k havraspárské věži.
"Já děkuju. Miluju tě, Draco." Řekla jsem a pohladila ho po tváři.
"Já tebe taky." Usmál se na mě.
"Dobrou noc." Loučila jsem se.
"Dobrou i tobě." Odpověděl a naposledy mě políbil.
Když jsem přišla na pokoj, Kath a Cho tu ještě nebyly, tak jsem se umyla, převlékla do pyžama a zalezla si pod deku. Byla jsem z toho všeho tancování vážně vyčerpaná, ale vyplatilo se to. Byl to ten nejlepší večer ze všech a tolik společných nádherných večerů máme ještě před sebou!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 your lovely fan your lovely fan | 1. března 2016 v 0:08 | Reagovat

No tak kde to vázne, děvčata?

2 Monra Monra | 1. března 2016 v 6:27 | Reagovat

Omlouvám se, vázne to u mě, ale dnes tu určitě bude už další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama