Conversion 3.

4. února 2016 v 10:02 | Monra |  Kapitoly
Takže třetí díl je na světě :)



Když jsem se probudila další ráno, na mé posteli se válel obrovský černý kocour a tiše vrněl. Vztáhla jsem k němu ruku a pomazlila se s ním, okamžitě se se mnou začal mazlit. Tohle musel být Nathanielův kocour, myslím, že se jmenuje Carl. Opravdu neobvyklé jmeno. Vedle něj ležela malá kartička a já ji opatrně zvedla, protože jsem si nebyla jistá, co to má být. Podívala jsem se na ní a četla si řadky pořád dokola.

Sejdeme se dnes před večeří u obrazu sir Cadogana. Vem sebou prosím Annu.
PS.: Tohle je Carl.

Další chvíli jsem sledovala papírek a pak jsem se vrhla budit Annie.
"Ann!Ann! Vstávej dělej! Notak otevři oči!" skoro jsem křičela.
"Katherine Winterová! Jestli ze mě okamžitě neslezeš, tak tě proměním v pavouka!" vrčela pod peřinou.
Dál jsem skákala po její posteli a hlasitě vyřvávala: "Dostala jsem zprávu od Nathana a máme rande!"
V tu chvíli jsem doskočila a dopadla na postel. Jakmile to Anna slyšela, ztrhla si přikrývku z hlavy a koukala na mě jak na ducha.
Podala jsem jí kartičku a sledovala, jak čte. Pak si chvilku měřila pohledem ten kus pergamenu a pak se podívala na mou postel, kde se roztahoval koucour.
"Máme rande! Myslíš, že tam bude Matt?" kousla se do rtu.
Zasmála jsem se.
"Kdo jiný!" zamručela jsem se smíchem.
"Něco mě přes noc napadlo," zvážněla jsem.
"To zas bude myšlenka," protočila oči a usmála se.
"Požádáme McGonagallovou, aby nás naučila zvěromágství. No nebyla by to paráda?!"
"To by bylo perfektní! Ty jsi chytroučká! Dnes ji máme hned první hodinu, tak za ní pak dojdeme po hodině."
"Jó!" vykřikla jsem, znova jsem se postavila na posteli a začala skákat.
"Běž se obléct!" řekla výhružně Anna.
"Ano mami," zasmála jsem se a seskočila z postele.
Pádila jsem se obléct a brzy jsme s Ann vyrazily do Velké síně. U našeho stolu bylo plno, očima jsem střelila k poháru a věkové hranici kolem. Překvapeně jsem sledovala Nathana s Mattem, jak naráz vhazují listky dovnitř a ostatní jim tleskají. Hlavně dívky. Bodnutí žárlivosti vystřídal pocit blaženosti, když jsem si sedla ke stolu a začala snídat. S Ann jsme byli velmi netrpělivé, nemohly jsme se dočkat, až skončí první hodina.

"Paní profesorko?" zastavily jsme se s Ann u katedry.
"Ano děvčata?" zvedla k nám oči.
"Máme takovou otázku. Chtěly bysme se stát zvěromágy," odpověděla jsem.
Paní profesorka zamrkala a překvapeně na nás hleděla.
"No to by musel nejprve schválit profesor Brumbál."
"Nemohla byste nás za ním vzít? My stejně máme volnou hodinu teď," zaprosila Anna.
"No zkusit to můžeme, uvidíme, jestli má čas."
Radostně jsme se k sobě otočily a usmívaly se. Profesorka McGonagallová vstala a vydala se směrem k řediteli. Tiše jsme ji následovaly, když jsme se dostaly až do jeho kanceláře, seděl v křesle s knihou v ruce. Půlměsícové brýle měl na špičce nosu a dlouhý vous mu ležel na hrudi.
"Albusi, vedu ti dvě studentky, které mají velmi unikátní přání. Chtěji se stát zvěromágy."
Brumbál nadzvedl jedno obočí a prohlédl si nás, odložil knihu a postavil se.
"Nemyslím si, že by bylo něco špatného. Jsou to studentky pátého ročníku a obě prokazují určitá nadání. Mé svolení máš. Budu informovat ministerstvo a až zvladnou vše potřebné, necháme je zaregistrovat," usmál se na nás.
"Pokud je tohle vše, rád bych se dál věnoval své knize."
Otočily jsme se a s velkým díky odešly.
"Takže se pak domluvíme děvčata, kdy začneme zkoušet," nepatrně se na nás usmála.
"Dobře a děkujeme," rozloučily jsme se s ní a vydaly se k další hodině, kterou bylo jasnovidectví.
"Určitě to zas bude samé úmrtí a nebezpečí," mračila jsem se na padací dveře.

Doopravdy to tak bylo, po všech hodinách, kdy jsem seděla jak na jehlách jsme se vydaly do knihovny zpracovávat své úkoly.
"Hotovo," prohlásila Anna a zavřela jednu opravdu tlustou knihu a svalila se vedle ní.
"Myslím, že bysme měly vyrazit!" zamumlala.
Rychle jsme uklidily knihy a vydaly se na smluvené místo. Oba tam stáli a čekali na nás.
"Ahoj," řekly jsme jedním dechem.
"Hm naše havraspárky," usmál se Matt.
"To ano. Kath můžeš jít se mnou?" usmál se Nathaniel.
Oplatila jsem mu úsměv a následovala ho. Jeho ruka našla mou a jemně ji stiskla. Sklopila jsem k nim zrak a mírně se usmála. Celou cestu jsme nic neřekli, ani jsme nemuseli. Když jsme došli na večeři, vysmekla jsem jemně ze sevření jeho ruky, nechtěla jsem, aby nás někdo viděl. Očima jsem hledala Annu, seděla hned s Mattem a něco si vykládali a šibalsky se na sebe usmívali. Sedla jsem si naproti nim a roztáhla rty v úsměvu. Ten se mi okamžitě ztratil, když jsem mezi nimi viděla na Baltazara, který na mě upřeně hleděl. Zavrtěla jsem hlavou a začala věnovat pozornost jiným věcem. Jako například, že Nathaniel si přisedl k jedné dívce a začal se s ní bavit okamžitě. Zamračila jsem se. On na mě takhle jo?!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 sharllotte sharllotte | 4. února 2016 v 10:16 | Reagovat

moc hezké určačitě pokračuj :-)  ;-)

2 Monra Monra | 4. února 2016 v 19:59 | Reagovat

Děkujeme moc, hodláme pokračovat určitě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama