Conversion 5.

10. února 2016 v 20:47 | Monra |  Kapitoly
Vyděšeně jsem ráno prohledávala své učebnice.
Nemám svůj úkol!
"Ann! Neviděla jsi můj úkol na Obranu proti černé magii?"
Anna si právě česala své dlouhé vlasy a sledovala mě v zrcadle.
"Klid, jen si ho někam založila, je sobota, najdeme ho do pondělí."
"Ale co když ne? Já už ho měla hotový, nechci to dělat znovu," založila jsem si ruce naprsou a našpulila rty.
Pak mi něco blesklo hlavou.
Knihovna.
"Hned se vrátím!"
Řítila jsem se ke knihovně, bylo něco kolem osmé, snad si tam ještě nikdo nepůjčil ty knihy. Zaběhla jsem okamžitě k poslední řadě a začala procházet tituly knih.
Příručka pro Obranu proti černé magii, Jak správně zneškodnit protivníka, Vyvolávání neverbálních štítů.
Ne! Není tu ta kniha! Rychle jsem sáhla po jedné, se kterou jsem také pracovala a zuřivě ji začala prohledávat.
"Něco hledáš?" ozvalo se za mnou.
S trhnutím jsem se otočila a zjistila, že přímo přede mnou stojí Baltazar. V ruce držel tu knihu a měl jí otevřenou na stránce, kde ležel můj úkol. Natáhla jsem po něm ruku, ale on knihu zaklapl a zvedl ji do vzduchu okamžitě, když jsem se po ní začala zase natahovat.
"Ne, ne, ne, ne, ne Winterová. Něco na oplátku."
Vykulila jsem oči a ještě urputněji se snažila dostat svůj úkol. Baltazar ho držel ve vzduchu a užíval si, jak se pro něj sápu.
Proč jsem tak malá...
"Vrať mi to!"
"Něco za něco. Copak jsi mě neposlouchala?" zasmál se.
"Co chceš po mě?!"
Prohlédl si mě, byla jsem těsně u něj a furt se snažila dostat svůj úkol. On se jen ležérně opíral o stůl a užíval si to.
Hajzl!
"Chci, abys mi pomáhala s doučováním."
Překvapeně jsem na něj vykulila oči.
"Čeho?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Lektvary samozřejmě," uchechtl se.
Parchant!
"Co by to přesně znamenalo?"
"No jednou týdně bysme se tu sešli a ty bys mi pomohla s lektvary," pokrčil rameny.
To není tak strášné.
"Dobře, ale já budu určovat kdy."
"Když chceš," prohodil jakoby nic.
"Teď mi vrať tu knihu!" zamračila jsem se.
Pořád jsem se ji snažila marně ukořistit. Stáhl ruku a přidržel mi ji ve výši očí. Podívala jsem se do jeho čokoládových očí a ušklíbla se. On mě zato obdařil poloúsměvem a druhou rukou mi přejel po vlasech. Okamžitě jsem ustoupila, vytrhla mu knihu a dál na něj překvapeně hleděla. Bez mrknutí oka odešel a nechal mě tam samotnou.
Musím najít Ann! Hned!
Vzala jsem si svůj úkol a běžela na snídani, seděla u našeho stolu, přiběhla jsem k ní skoro v slzách.
"Co se stalo Kath?" vydechla, když jsem jí vlítla do náruče.
"Ten šmejd-" odmlčela jsem se.
"Kdo? Kath mluv se mnou?" ptala se starostlivě.
"Bates! Donutil mě, že ho budu doučovat."
"Pověz mi vše!" naléhala Anna.
Vše jsem jí převyprávěla, od začátku až do konce a nevynechala jsem ani to pohlazení. Nakonci Anna vypadala, že bude vraždit. Nadávky vyslovovala ještě dlouho potom, co jsme odešly.

Rozhodly jsme se jít k našemu místu, když jsem ho uviděla jít naproti nám. Nasadil frajerskej úsměv, a když procházel kolem mě, sklonil se ke mně.
"Nezapomeň na dohodu," šeptl.
Zhnuseně jsem se otřásla.
"Hleď si svýho Batesi!" zavrčela Anna.
"Notak Gunová, proč raději neběžíš za tím svým Wentworthem? Myslím, že se nemusíš bát nechávat Katherine se mnou," ušklíbl se na ni.
"To si piš, ale po cestě Kath předám Nathanielovi. Myslím, že u něj se opravdu nebojím. Jsi jen levná náhrada kluka, který by se měl o Kath zajímat," vysmála se mu.
Chvíli jsem přemýšlela, kde se to v Ann bere a pak jsem se usmála. Pokračovaly jsme v cestě.
"Tys mu to nandala," poznamenala jsem se smíchem.
"Co jiného dělat, když si na tebe dovoluje mrňousku?" ušklíbla se.
"Hele, nejsem malá!" hájila jsem se.
"Kdyby ne, tak neřešíš doučování," popíchla mě.
Sklopila jsem hlavu a povzdechla si. Už teď mě to děsilo.
"Musím ti povědět, co jsme si včera s Mattem vyslechli, než jste přišli. Byl tam Brumbál, Moody a Snape. Mluvili o něčem důležitém a znělo to, jako že se něco děje a hlavně, že nechtěli, aby to vědělo ministerstvo."
Neschopna slova jsem na ni zírala.
"Třeba se něco děje s pohárem," prohlásila jsem, když jsme si sedaly ke stromu.
"Nevím Kath," zavrtěla hlavou.
"Co Matt?" zeptala jsem se jí s poloúsměvem.
Okamžitě jsem viděla, jak se Ann rozsvítily oči a ona se rozpovídala.
"Rozumím si s ním, jako s žádným jiným. On se ke mně chová jako bych byla pro něj nejkrásnější a nejúžasnější a bere vše tak lehce, je tak nenucený a upřímný. To se mi líbí, ta spontánost v něm."
"Myslím, že ho miluješ," řekla jsem prohlížejíc si své nehty.
Plácla mě po noze.
"A je to jasný Anno Gunová, ty ho opravdu miluješ!" vykřikla jsem.
Doufala jsem, že udělá toto gesto, věděla jsem, že to bude znamenat, že to je pravda. Hihňala jsem se a ruku si držela před ústy.
"Katherine, přestaň! Nech toho, přestaň se tak smát!"
Odkašlala jsem si a na chvíli nasadila vážnou tvář. Sledovala jsem ji a když otočila hlavu tak jsem začala broukat svatební pochod. Když se ke mně otočila, tak jsem zase vyprskla smíchy. Taky se začala smát a pak si položila hlavu mě do klína.
"Mám hlad," prohlásila po chvíli, co jsem měla zavřené oči a přemýšlela nad Nathanem.
"Před chvílí byla snídaně," prohlásila jsem.
"Neříkej mi, že ty hlad nemáš, mohla bys dělat zápasnici v jídle," prohlásila a podívala se na mě.
"Mám v pokoji schované sladkosti z Medového ráje," řekla jsem jakoby nic.
"To si děláš srandu!" vyhrkla a už byla na nahou.
Napodobyla jsem ji, chytla ji za ruku a obě jsme letěly jako o závod do našeho pokoje. Cestou jsme se smály.
Jsme zoufalé a nenažrané. Sakra!
V pokoji jsem vytáhla tajnou zásobu sladkostí a rozprostřela je po posteli. Začaly jsme se ládovat, když přišla Cho.
"Jak můžete furt jíst a vypadat takhle? Já sníst to co vy, tak jsem jak Bradavický expres," povzdychla si.
"Chceš?" nabídla jsem jí tyčinku.
Zavrtěla hlavou a usmála se na mě.
"Dneska se zjistí, kdo jsou šampioni, jste zvědavé?" zeptala se nás po chvilce.
"Jo, snad to nebude Matt," zamračila se Anna.
Měla jsem podobnou myšlenku, Nathaniel tam nemůže být, zbláznila bych se strachem o něj.
"Mluvila jsem s Mattem, prý to je jejich sen a ví, že alespoň jeden z nich se tam dostane," prohodila směrem ke mně.
Sklopila jsem oči a svěsila ramena. Náhle mi do klína vyskočil černý kocour.
"Carle," usmála jsem se.
Tiše na mě mňouknul a natočil mi krk, abych viděla malou kartičku.

Oběd?

"Máme jít na oběd s nimi," podala jsem s úsměvem kartičku Anně.
"Nejvyšší čas!" prohlásila.
Vzala jsem Carla do náruče a nesla ho až k Velké síni, kde na nás čekali kluci.
"Havraspárky."
Už se ani nezdržovali se slušným pozdravem. Přišla jsem k Nathanovi s Carlem v náručí a chtěla jsem ho obejmout. Ale nešlo to, Carl se mezi námi roztáhl a ležel nám oběma na rukou. Zasmála jsem se a předala ho Nathanielovi. Ten ho podrbal a pak ho položil na zem. Anna s Mattem na nás už čekali a my společně vešli dovnitř. Bylo tu skoro prázdno a my se rozhodli sedět u našeho stolu. Nikomu to přece nevadilo.
"Těšíte se?" zeptala se Annie.
Všichni jsme pochopili, na co se ptá. Kluci se na sebe usmáli a okamžitě se o tom rozpovídali. Nechtěla jsem je poslouchat, copak nevědí, že to může znamenat i jejich smrt?
"Co myslíš Kath?" zeptal se mě Matt.
Zvedla jsem rychle hlavu a omluvně se podívala.
"Myslíš, že by Nathaniel vyhrál?" zopakoval mi.
Sklonila jsem hlavu a zamračila se do prázdného talíře.
"Popravdě doufám, že nebude muset."
A je to venku. Teď už to ví. Nechci, aby tam šel, ale bylo pozdě. Když ho pohár vybere, nezabráním tomu.
"Nepřeješ si, aby tam šel?" zeptal se překvapeně Matt.
"Nedokážu vám vysvětlit, jak je to nebezpečné," povzdechla jsem si.
Nathaniel ke mně natáhl ruku a pohladil mě po paži. Omluvně jsem se na něj podívala a on se ke mně naklonil a políbil mě do vlasů. Když jsem se podívala na ty dva, koukali na nás, jaká to mezi námi proběhla tichá výměna. Slabě jsem se pousmála. Nedokázala jsem popsat pocity, které jsem cítila, když mi byl nablízku a obzvlášť, když se mě dotkl. Bylo to pro mě magické a já cítila mráz na zádech.
Musím být rudá, jak rajče.
Ann se na mě vítězoslavně usmála.
Poznala ty emoce v mém obličeji nebo je nechávám tak na obdiv ostatním?
"Ann nemáš dnes trénink?" zeptala jsem se.
Chvilku byla překvapená a pak se usmála.
"Jo, už se těším, až natrhneme všem zadky," zasmála se.
"Notak, notak holčičko-" odmlčel se Matt,"moc si věříš."
"Víš, já mám letos perfektní kondici," usmála se.
"To máš," odpověděl jí okamžitě, prohlédl si ji a hned ji tím odzbrojil.
Nevěděla, co mu má odpovědět.
Zachichovata jsem se.
"Myslím, žes jí dostal brácho. Anna Gunová nemá co odpovědět," řekl Nathan a plácl si přes stůl s Mattem.
"Budeme muset jít Ann," pobídla jsem jí.
Obě jsme se rozloučily a opustily kluky. Vydaly jsme se směrem k famfrpálovému hřišti, já jsem se šla posadit na tribunu a Annie zmizela v šatnách. Pozorovala jsem celé tři hodiny svou šikovnou Ann, jak neúnavně útočí na branky, naráží do ostatních a krade camrál.
Velmi talentovaná, snad se jim povede vyhrát letos.
Anna nelhala, že měla letos dobrou kondici, celé léto trénovala, kdykoliv to šlo. Byla jsem na ni pyšná a hned, co jsem ji uviděla, tak jsem ji objala. Pohladila mě po vlasech a usmála se. Byla hotová.
"Jsi skvělá!" zaradovala jsem se.
"Díky, je to náročný ale být skvělá," zasmála se.
Vracely jsme se do hradu a bavily se o famfrpálu, probíraly jsme ostatní tými, samozřejmě jsme začaly nebelvírem.
"Už začíná večeře skoro a před ní se to losuje! Musíme si pospíšit," vyhrkla Ann.
Vyběhly jsme směrem k hradu a když jsme doběhly do síně, tak zrovna Brumbál vstával. Uřícené jsme se posadily a sledovaly ho.
"Přišel čas vylosovat naše šampiony!" zvolal Brumbál.
Pohár zavířil plameny a vyletěl z něj ohořelý papírek.
"Kruvalským šampionem je Victor Krum!"
Obrovský potlesk, Victor se zvedl a došel k učitelskému stolu.
"To se dalo očekávat," šeptla mi Anna.
Přikývla jsem. Zadívala jsem se zpět na pohár, opět v něm zavířily modré plameny. Brumbál chytil další papírek.
"Šampiónkou za krásnohůlky je Fleur Delacour."
Další potlesk, Fleur se zvedla a na všechny strany rozdávala sladké úsměvy.
Oheň v poháru teď hořel mnohem více, zdálo se, že skoro přetýká. Náhle vylétly dva papírky a Brumbál byl donucen vztáhnout i druhou ruku, aby je chytil oba.
"Matt Wentwort a Nathaniel Howling!"
Vyděšeně jsem se postavila a hledala očima oba chlapce. Ostatní udělali to samé, a když se oba zvedli, odkráčeli k Brumbálovi. Síní se neslo mumlání a občasné výkřiky. Zahlédla jsem, že je všechny odvedli někam pryč.
"Co se to stalo? Jakto, že je to vybralo oba?" ptala se mě Ann.
"Já nevím," řekla jsem jako opařená.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama