Conversion 6.

11. února 2016 v 12:43 | Godlike |  Kapitoly
Další velmi napínavý díl :)


"To není možný! Jak je mohl pohár vybrat oba dva?!" bědovala Kath.
"Já nevím ... Pojď, budou v Brumbálově pracovně. Počkáme tam na ně," čapla jsem ji za ruku a táhla správným směrem. "Ale no taaak!! Čekáme tu už půl hodiny," nadávala jsem, když jsme s Kath dřepěly před Brumbálovou pracovnou už dost dlouho.
Konečně cvakly dveře a ven vyšla ustaraná McGonagallová.
"Děvčata, co tu děláte? Nemáte již dávno být v postelích?" uprostřed čela se jí objevila vráska.
"Och, vy jistě čekáte na hochy, že? No, tak dobře, za chvíli jsou tu," mávla rukou a odešla.
"Chlapci, přijďte zítra za mnou o volné hodině. Domluvíme se jak dál," řekl Brumbál a držel kluky okolo ramen.
"Aaa, koukám, že budete mít lepší doprovod. Slečno Gunová, slečno Winterová, přeji dobrou noc," Brumbál se otočil na podpatku a odešel.
Jakmile zmizel z dohledu, vrhly jsme se klukům do náruče.
"Ale no tak, copak je?" ptal se mě Matt.
Oba vypadali tak šťastně.
"Vy dva blázni, máme o vás strach! Povězte nám všecko!" náléhala Kath.
"Klídek, Havraspárky. Pojďte do knihovny, tam teď bude klid," řekl Nathan.
V knihovně jsme si našli odlehlé místo a my s Kath jsme netrpělivě vyčkávaly.
"Takže ... No, nevíme jak se to stalo, ale prostě nás pohár vybral oba," Nathan střelil pohledem po Mattovi.
Něco nám tají. Koukla jsem se po Kath. Taky to viděla.
"Každopádně nám dovolili soutěžit oběma. Bárty Skrk řekl, že by bylo prostě proti pravidlům," dodal Matt.
"No ale to nejde," začala jsem obcházet kolem dokola.
"Ann, zlato, klid," zastavil mě Matt.
"Já to zvládnu. My oba."
"Pomůže nám Moody. Bude to v pohodě," doplnil ho Nathaniel.
"Nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí," řekla jsem naštvaně.
"Klídek Anno. My to zvládneme," snažil se mě uklidnit Matt.
"Neříkej mi ať jsem v klidu! Ty to nejspíš vůbec nechápeš, hm? Někdo po vás jde. Sleduju to už dlouho. Ty vzkazy, ty vaše pohledy! Teď ten pohár. Něco se děje," rozječela jsem se.
"Jaké vzkazy?" zeptala se zmateně Kath.
"Tys jí to řekl?!" vyděsil se Nathan.
"Byla včera u toho, když mi jeden přišel," řekl Matt nevině.
"Řekne mi už někdo, o co tady jde?" vložila se do toho Kath.
"Promiň zlato, slíbila jsem Mattovi, že ti to neřeknu," objala jsem zmatenou Kath.
"No, tak hlavně už mi to někdo řeknete," řekla celkem klidně Kath.
"Někdo nás s Mattem vydírá. Trvá to od začátku roku. Myslíme, že je to někdo ze Zmijozelu," řekl Nathan.
"Proč by to kdo dělal?" ptala se Kath.
"Nevíme, každopádně musíme přijít na to, kdo to dělá," řekla jsem rázně.
"Ne, my to zvládneme sami," utnul mě Matt.
"Tak to ses teda neměl zaplést se mnou, protože to rozhodně nenechám jen tak!" vyjela jsem na něj.
"No, to možná neměl!" zvýšil hlas Matt.
To pro mě byla poslední kapka.
"Fajn, dobře. Jak myslíš!" pobalila jsem si věci a běžela jsem pryč.
"Anno!!! Ann! Tak stůj!" volal za mnou, ale já utíkala dál.
Naštěstí ho nenapadlo běžet za mnou dál. Šla jsem si rovnou lehnout, neměla jsem na to nervy. Kath asi věděla, že se mnou mluva nebude a tak zůstala s Nathanem a Mattem. Ten mě tak vytočil! Usla jsem brzo, naštvaná.

Ráno jsem nechtěla s nikým mluvit. Vstala jsem dřív, oblékla jsem se a vyrazila na snídani. Ve Velké síni nikdo nebyl. Vzala jsem si knížku lektvarů a četla si dvě kapitoly, ze kterých jsme psali první hodinu.
"Slečno Gunová, co tu děláte tak brzy?" ptala se mě McGonagallová, která právě přišla do Velké síně.
"Ale ... Nemohla jsem spát a píšeme z lektvarů, tak si to chci ještě zopakovat," řekla jsem nepřítomně.
"Jste si jistá, že vám nic není?" ptala se podezřívavě.
"Ne, jsem v pořádku, paní učitelko."
"Dobrá tedy. Hledal vás Wentworth, bohužel jsem ho poslala do knihovny," oznámila mi.
"Ach..děkuji! Kdyby jste ho náhodou potkala, tak jste mě neviděla a tady taky nejsem, ano?" řekla jsem jí.
"Slečno Gunová, co se vám stalo?" ptala se se zdviženým obočím.
"Paní učitelko, můžete to pro mě udělat?"
Ano, vážně jsem s nim nechtěla mluvit.
"No dobrá," řekla a odešla.
Chvíli jsem si četla a místnost uz se začala plnit. Vážně jsem se nechtěla s nikým bavit. Vzala jsem si tedy jablko a loupák do ruky a spěšně jsem odešla ke sklepení. Učebna lektvarů byla otevřená a tak jsem si sedla do své lavice a opakovala si.
"Snape, co blbnete? To přece není hon, ale turnaj!!" uslyšela jsem za dveřmi Moodyho.
"Pokud vám není známo, profesore, tak jiná možnost není. Wentworth s Howlingem nejsou malí kluci. Přihlásili se dobrovolně," řekl Snape klidně.
"To ale neznamená, že je pošleme na jistou smrt, Snape," zavrčel Moody.
Slyšela jsem jak se Moody odbelhal pryč a Snape vešel dovnitř.
"Dobré ráno, pane učiteli," pozastavila jsem.
"Aaa, slečna Gunová. Nemáte být ještě na snídani?" ptal se Snape.
"Vstávala jsem brzy," odpověděla jsem.
"Ach tak."
Zbytek času před hodinou jsme tam seděli mlčky. "Annie!!!! No kde jsi?!" vlítla do učebny Kath.
"Ztište se, slečno Winterová," napomenul ji Snape.
"Pardon."
"Promiň Kath, chtěla jsem být sama," řekla jsem.
"Šílela jsem a Matt taky," dodala.
"Matt tedy určitě! Vždyť přece lituje toho, že si se mnou něco začal," napodobila jsem jeho hlas.
"Spíš lituje toho, že to řekl," odpověděla Kath.
"Dost psychlogických rozborů. Raději si vezměte kus pergamenu, napíšeme si slíbený test," utnul náš rozhovor Snape. Test byl celkem jednoduchý, řekla bych, že mám všechno.
"Tak se sejdeme za dvě hodiny u Hagrida?" loučila jsem se s Kath, protože ona měla věštění ze starodávných run a já obranu proti černé magii.
"Jo, jasně. Budeš v pohodě, Annie?" ptala se mě starostlivě.
"Jo, budu, neboj," slabě jsem se na ní usmála, pohladila ji po vlasech a odešla.
Modlila jsem se jen, abych někde nepotkala Matta. Nechci s ním mluvit ani ho vidět.
"Ahoj," ozvalo se za mnou.
"Ahoj, Nathane," odpověděla jsem.
"Zajdi prosím tě za Mattem," řekl prosebně.
"Ne," reagovala jsem stroze.
"Vážně je mu to všechno moc líto," sdělil mi.
"Jo, to je mi jasný," odsekla jsem a šla pryč.
Dopolední výuka proběhla celkem rychle. Na oběd jsem do Velké síně jsem přišla zase brzy a brzy jsem i odešla. Vzala jsem si jen chleba a k tomu kousek masa a šla jsem. Celý den jsem prakticky strávila sama, prostě jsem neměla náladu. Večer jsem šla do knihovny, kde jsem dodělala úkol na dějiny čár a kouzel a začala se věnovat zvěromágství. Našla jsem si potřebnou literaturu a začala si dělat výpisky, když v tom se vedle mě někdo posadil.
"Ahoj," pozdravil mě celkem neznámý hlas.
Vedle mě byl Draco Malfoy.
"Ehm.. Ahoj," odpověděla jsem.
"Ty jsi Anna, že? Anna Gunová?" zeptal se.
Byl celkem milý, to jsem od Draca vážně nečekala.
"Jo, to jsem," pousmála jsem se.
"Viděl jsem tě hrát famfrpál. Jsi fakt šikovná," pochválil mě.
"No… tak to děkuju moc," odpověděla jsem mu.
"Není zač. Chceš se stát zvěromágem?" poukázal na moji knihu.
"No, uvažujeme o tom s Katherine."
"Tak to hodně štěstí. Jo, a vážně mě mrzí chování Baltazara. Občas se chová jako idiot," mávnul rukou.
"Mě ne tak mrzí, jako spíš rozčiluje. Ještě jednou se Kath dotkne a věř mi, že to schytá. Ani Madame Pomfreyová mu nepomůže," zavrčela jsem.
"Uuu, slečna drsňák. Jde z tebe strach," zasmál se.
"No, pokud jde o Kath, jsem dost nekompromisní," ušklíbla jsem se.
"Koukám. Můžu ti pomoct? Na zvěromága se učím už rok, tak ti můžu pomoct," nabídnul se.
"Ehm.. No klidně, pomocnou ruku uvítám," usmála jsem se.
Sednul si ke mně blíž a začal mi vysvětlovat základy přeměn. Hodně jsme se u to nasmáli, protože ze začátku každý zvládá jen částečnou přeměnu, takže jsme si představovali jak by asi vypadal napůl člověk a napůl krysa. Zrovna, když jsme uvažovali nad tím, jak by vypadal zvěromág, co se částečně proměňuje na prase a hlasitě se smáli, všimla jsem si jak na nás někdo kouká…. Matt… Stál opřený o jednu z knihoven a koukal na nás. Když zaregistroval, že jsem si ho všimla, tak odešel.
"Alee…manželský problémy?" zeptal se Draco, který viděl, kam směřuje můj pohled.
"Nechodíme spolu," odpověděla jsem mu.
"Bezva, takže nebude vadit, když tě o příštích Prasinkách pozvu k madame Pacinkové?" zeptal se nesměle.
"No, proč by vadilo, klidně," usmála jsem se na něj.
"Jej, už je pozdě, budu muset jít. Tak se uvidíme zítra. Dobrou noc," usmál se na mě Draco a odešel.
Uklidila jsem knihu na místo a odešla z knihovny.
"Anno! Počkej, prosím tě!" křičel za mnou Matt, když jsem vycházela z knihovny.
"Co chceš?" odsekla jsem.
"Prosím tě, promiň mi to. Já jsem tohle nechtěl říct, nechtěl jsem ti ublížit," řekl ztrápeně.
"Jo, jasný. Ještě něco?"
"Anno, no tak," škemral.
"Matte, nech mě teď být. Nemusíš mi nic vysvětlovat, nechodíme spolu, jsme jenom kamarádi, můžeš si dělat co chceš, já ti do toho nemám co zasahovat," řekla jsem mu.
"Jo, no tak jo," řekl sklíčeně.
"Teď už půjdu spát, jestli dovolíš."
"Dobře tedy. Hezky se vyspi, Havraspárko," rozloučil se smutně.
"Dobrou," došla jsem do pokoje a šla jsem hned spát.
Kath už spala ve své posteli. Zbytek tohoto týdne utekl rychle. Hodně jsem se sblížila s Dracem. Všichni ho mají za čistokrevného idiota, ale zdá se mi, že to jen předstírá. Hodně mi pomohl se zvěromágstvím a musím říct, že i Baltazar si dal pokoj od té doby, co se já bavím s Dracem. Má taky štěstí. S Mattem jsme se nebavili. Maximálně jsme se pozdravili na chodbě. Nevím, co bude dál, ale já další krok dělat nebudu. On to podělal, on se bude muset snažit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama