Conversion 8.

11. února 2016 v 15:46 | Godlike |  Kapitoly
"Ale to nesmíš, ty trubko!" smála jsem se.
Seděli jsme s Dracem v učebně lektvarů a já mu pomáhala s domacím úkolem - vytvoření perfektního lektvaru Omamné kořalky, co způsobovala okamžité upadnutí do kómatu.
"Proč ne? Vždyť to je úplně jasný, tohle přidáš, zamícháš a přidáš ještě tohle a…."
Lektvar vybouchl přímo Dracovi do obličeje.
"Chmm, odhaduju, že tě budu muset víc poslouchat," začala jsem se hrozně smát.
Jeho bílé vlasy byly rozčepířené a obličej měl plný sazí.
"No, odhaduješ správně, Snapa bys přivedl k šílenství."
"Tak prosím, ty experte," předal mi míchátko jako žezlo a pozorně sledoval, co dělám.
Nadrobno jsem si nakrájela myší ocásky, které jsem přidala do odvaru z dračí krve a 12x zamíchala po směru hodinových ručiček. Lektvar nabral růžovou barvu. Pak jsem přidala hadí kůži a zamíchala šestkrát proti směru hodinových ručiček. Lektvar nabral konečnou, tmavě modrou barvu.
"Tak a máš hotovo," řekla jsem.
"Jak ty to děláš," nechápal.
"Tak já si to naberu do zkumavky s uzávěrem a odnesu to Snapovi," vzal si pipetu a chtěl nabrat trošku lektvaru a vůbec mu to nešlo.
Zase jsem se zasmála.
"Ukaž, prosím tě, já to udělám," nabídla jsem se.
Rezignovaně mi podal pipetu. Hned, jak jsme úkol dodělali, tak jsme ho šli donést Snapovi.
"No, pane Malfoyi, ještě že máte slečnu Gunovou, jinak bych vám za vaše dosavadní výkony musel dát H na čtvrtletí," řekl Snape, když viděl dokonale modrý lektvar.
"Ano, slečna Gunová je hotový poklad," mrknul na mě Draco.
"Máte postupy? Dejte mi je sem," pokynul rukou ke své katedře.
"Běžte nebo nestihnete večeři."
"Díky, nashle, pane učiteli."
"Teda Anno, ty jsi vážně třída!" zapískal uznale Draco cestou do Velké síně.
"Oh, děkuji. Ale tenhle lektvar byl zrovna primitivní," mávla jsem nad tím rukou.
"No, jistě, proto mi jednou vyskočil z kotlíku, dvakrát mi vybouchnul do obličeje a jednou vzlétl a přistál rozplácnutý na okně," shrnul Draco jeho pokusy o splnění domácího úkolu.
Zasmála jsem se.
"Jen musíš dbát na přesnost, v ničem jiném to není."
"No jo, no jo, ty génie. Musím jít, támhle na mě čeká Baltazar. Tak se měj a uvidíme se zítra. Je řada na mě! Naučím tě, jak přeměňovat nohy!" zavolal na mě, když už byl na cestě k Baltazarovi.
"No hurá! Konečně nebudu dřepět v knihovně jen s vlčíma ušima!" zasmála jsem se.
Draco se usmál, naposledy na mě zamával a šel za Baltazarem.
"Ahoj, cizinko," žďuchla do mě Kath, která se přiřítila ze zadu.
"Ahoj, Kathie. Jak jde doučování s Baltazarem?" ptala jsem se.
"No, je to idiot, co ti budu povídat. Jak je drzej a oprsklej! Neskutečný. Občas mám chuť ho proměnit v tlustočerva," dala oči vsloup.
"Pááni, ten ti teda pěkně pije krev,"poznamenala jsem.
"No, ani si neumíš představit," řekla zakaboněně.
"A co Nathan?" ptala jsem se.
"Pff, ani mi nemluv. Od tý doby, co se nebavíš s Mattem, se furt vyptává, jestli jsem s tebou o tom mluvila a že bych ti měla něco říct. Hrozný, už ho mám vážně plný zuby," řekla nasupeně.
"Promiň, Kathie, to mě vážně mrzí," omlouvala jsem se.
"Ty se snad chováš jako idiot a pořád mě otravuješ? Asi ne, co? Tak se přestaň omlouvat, blázínku," chlácholila mě.
"Co vůbec ty a Draco? Vídám vás pořád spolu."
"Je fakt hrozně fajn. Pomáhá mi se zvěromágstvím, takže až budeš mít čas, tak mám pro tebe první lekci, už umím přeměnit uši a dnes mě bude učit, jak přeměnit nohy. Je vážně skvělý učitel," rozplývala jsem se.
"Anno Gunová, ty jsi zamilovaná!" obvinila mě Katherine se smíchem.
"Ale kuš, víš, že mám oči jen pro jednoho. Pro jednoho idiota, co si nevidí do pusy," sykla jsem.
"To ale neznamená, že bys nemohla dát šanci i někomu jinému," zdvihla obočí.
"Hele jo, ty ďáblíku! Radši jdeme jíst," zasmála jsem se.
Po večeři jsem se sešla s Dracem na našem místě v knihovně. Nenaučil mě sice, jak přeměňovat nohy, ale drápy jsem se naučila. Problém byl, že odešel dřív, než mě naučil, jak je přeměnit zpátky, takže dojít zpátky do pokoje, když máte na nohou vlčí drápy, bylo celkem složité.
"Jak to chodíš, prosím tě?" ptala se Kath, co vzhlédla od své knížky dějin čár a kouzel.
"Draco mě učil, jak přeměňovat nohy, zvládla jsem drápy, ale jak je přeměnit zpět, to už mě nenaučil," šla jsem pomalými kroky ke své posteli zatímco Kath se mi hlasitě smála.
"Haha, ty šašku. Pojď si sednout ke mně, naučím tě aspoň základy," vyzvala jsem jí.
Kath byla celkem šikovná, během hodinky se naučila, jak přeměňoval uši. Zvolila si irbise, což je něco jako levhart, ale menší.
"Ach, jsem hrozně unavená. Jdeme si lehnout," zívala jsem.
"Jo, taky padám únavou. Dobrou, Annie," pohladila mě po vlasech.
"Dobrou, Kath," řekla jsem už v polospánku.
Spala jsem celkem klidně, až do půlnoci, když mě vzbudilo mňoukání do ucha.
"Ach, čí praštěnej kocour mě to budí o půlnoci!" vyhrabala jsem se z peřin, abych vedle své postele spatřila Carla. Nathanův kocour.
"Nazdárek, co ty tady?" ptala jsem se ho rozespale.
"Mňáááu." ozvalo se, když hupsnul na postel.
Nastavil ke mně krčík a já spatřila malý vzkaz.
"Ann, sejdeme se u obrazu Sira Cardogana hned, jak dostaneš tenhle vzkaz. Budu na tebe čekat, M." stálo v něm. Zvažovala jsem, jestli jít nebo ne, ale nakonec jsem usoudila, že půjdu. Natáhla jsem si černý župan s modrým štítkem Havraspáru, nazula se do bačkor a šla.
Nešla jsem sama, celou cestu mě doprovázelo Carlovo mňoukání. Když jsem přišla k obrazu, Matt už tam stál.
"Ahoj, Havraspárko," pozdravil sklíčeně.
"Nemohl jsem spát, musel jsem tě vidět. Díky, že jsi přišla."
"No, to si piš, že máš teda zač. Budit mě o půlnoci!" postěžovala jsem si.
Zasmál se.
"Promiň, já ti to vynahradím,"řekl šibalsky.
"Radši mi řekni, co chceš," řekla jsem ledově.
Přistoupil ke mně a já cítila jeho vůni. Ach!
"Chybíš mi, Havraspárko. Je to den ode dne horší. Prosím tě, odpusť mi. Když tě vidím s Malfoyem, může mi to srdce utrhnout. Nejradši bych ho zabil," vjel mi rukou do vlasů a ty poslední slova mi zavrčel do ucha.
Měla jsem husinu, cítila jsem jeho rty na mém krku. Pane bože…. Nemohla jsem si pomoct, spontánně jsem vzala jeho obličej do svých rukou a políbila ho.
Copak jsem mohla jinak?
Bylo to čím dál tím náruživější a vášnivější. Bože můj… To přece nejde. Odstoupila jsem od něj a začala přecházet sem a tam.
"Tohle nejde, Matte," řekla jsem zadýchaně.
"Odpustit ti bude chtít čas a tím, že uděláme něco nerozumnýho, se to nevyřeší."
"Copak já ti nechyběl? Copak ty tohle nechceš?" zeptal se mě.
"To je ta nejhloupější otázka, cos mi kdy položil. Víš moc dobře, že ti nemůžu odolat a že… že …." zasekla jsem se.
"Že co?" pobídnul mě.
"Že… že tě miluju," vydechla jsem.
Pane bože, co jsem to řekla!
"Ne, smaž to, prosím tě, jsem rozespalá, nevím, co mluvím," snažila jsem se zachránit, co jsem právě řekla.
"Ale víš … cítím to stejně, Annie," pousmál se.
"Cože?" vykulila jsem oči.
Přistoupil ke mně a políbil mě. Náruživě. Chtivě. Najednou, ani nevím jak, jsem měla prsty zapletené do jeho vlasů a nechala se líbat na krku. Vzal mě do náruče a otevřel dveře do nějaké místnosti. Byly zde lavice, takže nějaká třída. Položil mě na jednu z nich a rozvázal mi župan. No, moje pyžamo už pak nebyl žádný problém, jelikož to byly jen kraťásky a tílko. Brzo jsem tam ležela úplně nahá. Bože, co kdyby teď někdo přišel? Na to jsem ale odmítala myslet. Sundala jsem mu tričko a stáhla kalhoty natolik, aby se mi odhalilo to, co jsem toužila vidět už dávno. Ach, pane bože!
"Annie, ty jsi tak nádherná!" vzdychl Matt.
Sedla jsem si, abych ho políbila, ale on mě položil zpátky na lavici, dal si mé nohy na jeho ramena a….

"Ann! Vstávej!!" lomcovala se mnou Kath.
"Co je?" hrabala jsem se z postele rozespale.
"Zaspala si, za deset minut začíná hodina!" Kath už byla oblečená a asi už i po snídani.
"Ježíš!" rychle jsem vyskočila na nohy a oblékala se.
Když jsme s Kath letěly na první hodinu, tak jsem uvažovala, jestli byla minulá noc jen výplod mojí fantazie a nebo se to všecko opravdu stalo. Vím, že mě Matt škrábnul do ruky, dost ostře, takže bych teoreticky měla mít škrábanec, pamatuju si ho. Se zatajeným dechem jsem odkryla rukáv hábitu a škrábanec tam nebyl. Chmm…
"Ann, co je s tebou?" drkla do mě Kath.
"Joo, kdybys věděla," odfrkla jsem si.
"Co mám vědět?" vykulila oči.
"Uvidíš, až zjistím, jestli se to opravdu stalo nebo ne," rázně jsem se zvedla z lavice po konci hodiny, rozhodnutá, že najdu Matta a zeptám se ho.
"Matte!" zakřičela jsem na něj, když jsem ho viděla na chodbě.
Zmateně za mnou přišel.
"My už spolu zase mluvíme?"
"Takže jsme se minulou noc neviděli?" ptala jsem se.
"Ehm .. ne?" lhal mi, to jsem poznala hned.
"Vyklop to," čekala jsem.
"No, neviděli jsme se. Fakt," přísahal.
"No, ale vidím na tobě, že víš, proč tady s tebou teď mluvím," trvala jsem na svém.
"No..no tak fajn. Troška kouzlení, no. Chtěl jsem, aby sis vzpomněla na to, co ke mně cítíš," odpověděl.
"Já si na to nemusím vzpomínat, já na to ani nezapomněla," odpověděla jsem.
"Jen ti zatím nedokážu odpustit. A po tomhle sis šance na odpuštění moc nezvýšil!" řekla jsem naštvaně.
"Promiň, Annie. Vážně mi chybíš. A Malfoye bych zabil za to, že se k tobě snaží dostat," zavrčel.
"No, zaprvé, jmenuje se Draco, a za druhé, je to můj kamarád, takže teoreticky se ke mně už dostal," ušklíbla jsem se. "Víš moc dobře, jak jsem to myslel," zabrblal.
"Radši už půjdu. Jestli zjistím, že ses mi jakkoliv ještě pokoušel dostat do hlavy, tak tě otrávím, přísahám, že jo!" řekla jsem výhružně, když jsem byla na odchodu.
"Neříkej, že se ti to nelíbilo!" zavolal za mnou.
Jo, měl pravdu, sakra se mi to líbilo. Ach bože… Odpoledne jsem měla trénink famfrpálu, takže jsem se šla obléct do dresu, když v tom se u šaten objevil Draco.
"Ahoj, Ann." pozdravil s úsměvem.
"Nazdárek, Zmijozeláku," oplatila jsem mu úsměv.
"Jdeš se podívat, jak trénuje vítězný team?"
"Ha ha ha, jsi dobrá, Gunová, ale lepší než Zmijozel nejsi. Mají totiž nejlepšího chytače," řekl sebevědomě.
"Jako tebe jo? Dovol, abych se zasmála," odpálkovala jsem ho.
"Jen počkej," zdvihl obočí a šel si sednout na tribunu.
"Tak jo, lidi."
Seskupila jsem team v šatně.
"Taktiku znáte, jedeme klasiku, Cho se soustředí na zlatonku, Lukeu ty budeš odrážet potlouky od Cho, Davide ty musíš zvládnout ostatní, jo? Zkusíme, jak to půjde, když tak taktiku změníme. Otázky?"team zakroutil hlavou.
"Fajn, jdeme na to!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama