Conversion 9.

11. února 2016 v 18:36 | Monra |  Kapitoly
Sedla jsem si zrovna večer ve společenské místnosti, když se na nástěnce objevil pergamen a nějaká děvčata začala jásat. Zvedla jsem se a šla se podívat, co tam je.

V pátek tohoto týdne se bude konat maškarní ples. Začátek bude přesně ve 18 hodin.

Hm. Zajímavé. Jakou masku si tak udělám?
V tu chvíli mi to došlo.
Musím najít Ann!
Vyběhla jsem na chodbu a ani mi nedalo dlouho vymyslet, kde asi tak je. Když jsem se dostala do knihovny, tak jsem je slyšela, jak se tam smějí vzadu. Došla jsem k poslednímu regálu a nakoukla za roh. Oba měli ve vlasech vlčí uši. Draco měl čistě bílé a Anna šedé. Jejich nohy pod stolem byly plně vlčí a Ann koukal z pod svetru chundelatý ocas. Zachichotala jsem se. Oba se ke mně otočili a překvapeně mě sledovali. Přešla jsem k nim a Annu polechtala na oušku. Chvilku jsem se soustředila a pak se mi na hlavě take objevily zvířecí ouška.
"Ahoj Kath," usmála se Anna
"Ahoj vy dva. Slyšeli jste tu novinku? Zítra se koná maškarní! A já mám úžasný nápad!" řekla jsem důležitě.
"Jaký?" zeptala se Ann.
"No už umíme proměnit nějaké části těla. Můžeme se jen napůl proměnit a vzít si pak škrabošky a nějaké šaty."
"To zní perfektně!" odpověděla Anna.
"Um Draco?" špitla jsem.
Odtrhl oči od Anny a podíval se na mě.
"Naučíš mě proměnit ocas a drápy?" zeptala jsem se.
Po další hodině jsem zvládla perfektně měnit své drápy a přičarovat si ocas.
"Díky vám oběma!" řekla jsem radostně.
Vstala jsem a otočila se. Těsně za mnou stál Baltazar a zvědavě si mě prohlížel. Překvapeně jsem vykulila oči.
"Jak dlouho tu stojíš?!" zavrčela jsem na něj.
"Klid Winterová. Teď jsem přišel," líně převaloval mé příjmení na jazyku.
Plácla jsem ho po rameni.
"Tohle se nedělá! Takhle za mnou stát a sledovat mě!" mračila jsem se.
"Kdo říká, že jsem tě sledoval? Jsi až moc egocentrická, ale nejsi vždy středem vesmíru," usmíval se.
Zamrkala jsem a v překvapení jsem pootevřela ústa.
"No?" zeptal se.
Stiskla jsem ústa do tvrdé linky. Znova jsem ho plácla po ruce a šla jsem ke konci stolu.
"Pitomče!"
Rozběhla jsem se pryč a se slzami v očích jsem se zastavila na opuštěné chodbě. Opřela jsem se o zeď a svezla se k zemi.
Ten blbec. Moc dobře jsem věděla, že nejsem středem vesmíru, ale ohledně něj, furt na mě hledí a tak jsem si myslela...
Povzdechla jsem si a utřela si slzy do rukávu. Začala jsem se soustředit a nechala proměnit své nehty na drápy a zpět.
Už je dost pozdě, musím se vrátit.
Vstala jsem, když jsem došla na konec chodby, ozval se něčí hlas.
"Winterová počkej! Chci se tě zeptat. Půjdeš zítra se mnou?"
Nevěřila jsem svým uším. Chodbou ke mně mířil Bates a ve tváři měl nečitelný výraz.
"Proč bych měla?"
Vytáhl jeden koutek úst a jeho obličej byl v tu chvíli naprosto neodolatelný. Bylo to úplně jiné, než jeho obvyklý úšklebek.
"Dlužím ti to."
Zírala jsem na něj.
"Jestli mi něco dlužíš, tak by ses ke mně tak nechoval."
"Zítra máme lektvary, budu postupovat podle tvého návodu."
Proč o tomhle zas mluví?
"Nerozumím ti vůbec."
"Notak Winterová, je to maškarní, Howling tě tam nepozná."
"Dobře ale měl bys vědět, že o tobě stejně nesmýšlím dobře."
S tím jsem se otočila a odešla jsem. Když jsem došla do společenské místnosti, uvědomila jsem si, co jsem to udělala. Vyšlapala jsem poslední schody k mé posteli a zjistila, že Ann už spí. Převlékla jsem se a okamžitě usla.

Seděla jsem na lektvarech a míchala svůj kotlík, když se u mě zastavil Baltazar. Nakoukl mi přes rameno a ušklíbl se. Dloubla jsem ho loktem a zlomyslně se usmála. Když nakonci Snape kontroloval lektvary, měla jsem samozřejmě perfektní. Když došel k Batesovi, zkusil lektvar, překvapeně na něj pohlédl a pak mu něco zamumlal. Baltazarovi oči mě okamžitě vyhledaly, unaveně jsem se pousmála.
Zvládl to.
Odešly jsme s Ann a většinu hodin prokecaly o večeru.

"Naučila jsem se něco nového!" vyhrkla jsem na Annu při obědě.
"Co?" zeptala se s plnou pusou.
"Ukážu ti to, až dojíš."
Kývla a jako na povel do sebe začala házet zbytek jídla. Vyšly jsme na chodbu a vydaly se na další hodinu. Po cestě jsem zatáhla Ann do odlehlé chodby. Chvilku jsem se soustředila a pak jsem se podívala na své vlasy.
Povedlo se!
"Kath, ty si umíš změnit barvu vlasů? Trochu ti chytá i kůže!" vykřikla nadšeně.
"Jo zkoušela jsem to dnes ráno, nemohla jsem spát. Vypadá to dobře viď?"
Podívala jsem se na své ruce a opravdu, viděla jsem na nich nepatrné stopy, které vypadaly jako irbisova srst, ale byly na kůži.
"Jak?"
Oči jí jen zářily.
"No představ si tu srst, představ si, jak se do ní oblékáš, jak se stává součástí tebe. Představ si to na vlasech a kůži."
Kývla a zavřela oči. Chvilku jsem ji sledovala a pak jsem si všimla, jak jí začaly vlasy od kořínků šednout. Když to roztáhla po celých vlasech, tak jsem zatleskala.
"Teď ale musíme na další hodinu!" chytla jsem ji za ruku a běžela na dějiny.

Bylo po páté, když jsme obě stály bezradně před šatníkama. Nakonec jsem vytáhla bílé šaty s tenkými ramínky. Byly kratší a dole rozšířené a zakončené krajkou. oblékla jsem si je a pod prsy jsem si nasadila béžový stahovací pásek. Na nohy jsem si nasadila bílé lodičky.
"Ann, mohla bys mi udělat prosím vzadu díru?"
Zasmála se ale vzala hůlku a kouzlem mi vyčarovala díru vzadu.
"Vypadáš úžasně! Princezna úplná!" usmívala se.
"Díky, co si vezmeš ty?"
Vytáhla ze skříně jedno ramínko, na kterém vysely černé šaty s jedním dlouhým rukávem. Byly pokryté jemnou krajkou a byly velmi krátké. Usmála jsem se. Ann se začala hned převlékat, oblékla si k tomu černé vysoké lodičky a nasadila si zlaté šperky. Bez varování jsem jí vytvořila díru v šatech. Cho už byla dávno pryč a tak jsem se začala soustředit a přeměnila svá ouška a barvu vlasů a nakonec jsem si vytvořila ocas, který jsem poté protáhla vytvořeným otvorem. Anna následovala mého příkladu. Vzala jsem si bílou škrabošku a kouzlem ji připevnila. Vlasy jsem si naposled pročísla kartáčem a otočila se na Annu.
"Vypadáš fantasticky!" vyhrkla jsem.
Připevnila si svou černou škrabošku a šla ke dveřím, následovala jsem ji a chvilku se cítila nejistě na podpadcích.
Všude po chodbách byly dýně a svíčky. Když jsme došly k Velké síni, čekali na nás dva kluci.
Jeden z nich musí být Baltazar.
Sešla jsem schody a přistoupil ke mně Baltazar v obleku Fantoma Opery.
Ó, jak jedinečné!
Poklonil se mi a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a zavěsila se do něj. Ann právě doprovázel druhý polovlk v černém obleku. Na obličeji měl čistě černou masku. Všichni čtyři jsme vešli do síně, kde bylo vše vyzdobené podobně, jako chodby.
"Vypadáš dobře Winterová. Kočka se k tobě hodí."
Šťouchla jsem ho loktem.
"Mimochodem díky, lektvary jsem zvládl."
Zvedla jsem k němu oči.
"Nemáš zač a díky, taky nevypadáš nejhůř," pronesla jsem.
Tiše se zasmál.
"Kompliment od Winterové," prohlásil.
Povzdechla jsem si.
Že jsem nedržela pusu!
Vzal mě rovnou tančit a já nemohla přestat zírat nad tím, jak tančí.
"Co kdyby ses mi poddala?"
"Cože?!" vyjela jsem na něj.
Obratně jsme se vyhnuli dvěma párům.
"Nech mě vést!"
Povolila jsem, ani jsem si neuvědomila, že mu odporuji.
"Lepší," pošeptal a sklonil se ke mně blíž.
Hudba dohrála a on mě jemně políbil na ruku.
"Děkuji za tanec."
Opět si provlékl mou ruku a šel se mnou k jednomu z odsunutých stolů.
"Dojdu pro pití."
Ani nečekal, že mu odpovím a odešel. Rukou jsem si urovnala šaty. To už ke mně mířili dva vlci. Věnovala jsem jim úsměv.
Spolu vypadali úžasně!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama