Born to fight 1.

22. března 2016 v 21:44 | Monra |  Born to fight
Poslední večírek než začne vyučování. Naposled jsem si před odchodem pročísla vlasy a vydala se za Oliviou Darksoulovou. Byla to má spolubydlící, nejlepší kamarádka, morální podpora, prostě vše. Mrkla jsem na krásku s šedou hřívou a očima tak tmavýma, že není poznat, kde končí zornička. Olivia se uměla vždy perfektně obléct, namalovat učesat. S její výškou si mohla dovolit vysoké podpadky, protože jí dělaly ještě delší nohy a perfektní postava vybudovaná neustálým cvičením ještě víc vynikla.
"Sakra Olivio, proč se vždy tak oblečeš a já jsem vedle tebe jako nějakej šmudla," zamručela jsem, když jsem si prohlédla její rudé šaty, kterým chybělo jedno rameno.
"Ale notak, co to plácáš Vicky! Vždyť se na sebe podívej!" vyhrkla a protočila při tom oči.
Povzdechla jsem si a prohlédla si své černé jednoduché šaty a boty na podpatku.
Dnes jsem si rozhodně neměla na co stěžovat. Myslím, že bude jen dobře, když se pak vrátím k obyčejnému oblečení.
"Jdeme, nebo tam budeme pozdě!" čapla mě za ruku a táhla z naší koleje.
Tedy kolej pro dhampýry, což jsme byly já a Olivia. Dhampýři jsou napůl lidé a napůl vampýři. Pak jsou tu Morojové, to jsou vampýři a ti mají kolej na druhé straně. Postupem času se učíme, abysme mohli strážit Moroje. Ale jako všude, je i mezi Moroji sekta, dvanáct královských rodin, která vládne všem. My je musíme strážit před Strigoji, to jsou vampýři, který úmyslně zabíjí, jsou nesmrtelný, silný ale bez duše.
Rychle jsme přešly malé náměstíčko a pokračovaly v chůzi směrem k jídelně. Když jsme se přiblížily, byla slyšet hlasitá hudba a mě okamžitě pohltil rytmus hudby. Otevřely jsme dveře do jídelny, která byla vyklizená a připravená k tančení. Ne, že by bylo na parketu plno, ale někdo přeci jen tančil. Na stopě se houpala diskokoule a na jedné straně stál DJ. Na jedné straně postávalo pár Morojů u stolu s občerstvením a zbytek se poflakoval u zdí.
Drkla jsem do Olivie a pohodila hlavou směrem k jednomu páru hned na kraji parketu.
"To si děláš srandu, on už má zas další?" vyhrkla a posměšně se usmála.
Právě jsme sledovaly Blakea Ozeru, jak tančí s mladou Morojkou. Neskutečný, tenhle kluk snad vyzkoušel každou. Sledovala jsem jeho špinavé blond vlasy a jeho provokativní úsměv. Střelil po mě pohledem a já se s odfrknutím vydala ke stolu s občerstvením. Když jsme se na něj hladově vrhly, někdo za námi se zasmál. S trhnutím jsme se otočily a podívaly se tím směrem, odkud se ozýval smích. V rohu vedle stolu stál Moroj, chvíli mi trvalo, než jsem ho poznala, kdo to je. Adrian Ivaškov v celé své kráse stál a pochechtával se nám. Hnědé vlasy měl pečlivě rozcuchané a zelené oči zářily ve tmě.
"Co?!" vyštěkla Olivia.
"Jdem Vio, tohle nemá cenu se s ním bavit," promluvila jsem rychleji.
"Tak krásná dhampýrka a bez partnera, dovol, abych se ti nabídl."
Olivia se hlasitě zasmála.
"Dovol, abych odmítla." řekla výsměšně.
"No, přeci jen se nehodí, abys byla sama, stejně tak jako Victoria. Já a Blake..." nedokončil větu, ale my jsme věděly, co myslel.
"Měl by si nás nechat být!" zavrčela jsem.
Nechtěla jsem se motat mezi Moroje, a už vůbec né k Blakeovi. Jednou na jednom večírku jsme se líbali a málem bysme zašli dál, ale já odešla a on si mě pak naprosto nevšímal, a když ano, tak měl hloupé narážky, nebo se mě pokoušel balit. Pak jsem ucítila něčí přítomnost za mými zády, otočila jsem se a uviděla Treshe, byl dhampýr jako my. Dokonce byl i v našem ročníku a byli jsme kámoši.
"Je tu problém?" zeptal se hlubokým hlasem.
"Dobrý Treshi, zrovna odcházíme na parket." usmála se Olivia.
Na důkaz jejích slov mě chytila za ruku a vedla na parket, kde právě hráli Peanut Butter Jelly. Tančily jsme do rytmu a světla kolem nás měnila barvu, na chvíli úplně zhasla a pak se zase rozsvítila. Dostala jsem se do taneční nálady a pohybovala se do rytmu s Olivii. Kolem nás tančili další dhampýři i Morojové.
Nechtěla jsem už myslet na Blakea, byl to jen hloupý královský Moroj, bez hranic.
Písnička přeplula na Sweet Lovin' a já se přizpůsobila rytmu. Chvíly jsme takhle tančily.
"Jdu se napít," mluvila jsem a gestikulovala Olivii.
Kývla, tak jsem se otočila a mířila k punči. Nabrala jsem si do kelímku a lokla si. Okamžitě jsem zjistila, že někdo do něj přidal alkohol. Ne, že bych se bránila, ale může z toho být průšvih.
"Vicky, rád tě vidím tady," něčí ruce se objevily na mých ramenech.
Byly horké a já okamžitě poznala podle hlasu, že jde o Lukea, našeho spolužáka.
"Ahoj Lukeu," obratně jsem se vykroutila z jeho rukou.
"Jak se ti líbí večírek? Moc ti to sluší!"
"No líbí se mi dost, ale ty jsi měl už moc punče, viď?" usmívala jsem se.
Tváře měl rudé a oči mírně napuchlé. Vypadalo to, že se sotva drží na nohou.
"No pár kelímků jsem měl, ale nic mi není,"
Zasmála jsem se.
"To vidím," odpověděla jsem mu, "měl bys jít na pokoj a spát."
"Ne! To by vůbec nebyla sranda, ty to vůbec nechápeš, Vicky," usmíval se.
"Hele musím jít, hledám Oliviu." vymluvila jsem se a zdrhla od něj.
Anio sama nevím, proč jsem to udělala. Prostě jsem utekla, abych si s ním nemusela povídat. Začala jsem se rozhlížet po Olivii, ale nikde jsem ji neviděla. Vyšla jsem tedy ven a rozhlédla se po nádvoří. Postávaly tu hloučky lidí a já se bezradně rozhlížela.
"Victorie, koho hledáš, doufám, že mě, abysme mohli napravit to předtím."
Vyděšeně jsem sebou trhla, když si vedle mě stoupl. Sledoval mě tak intenzivně, že jsem musela uhnout pohledem.
"Trhni si Blakeu," odpověděla jsem pouze.
"Notak, nedělej ze sebe takovou drsňačku, viděl jsem, jak ses žárlivě dívala na Leu," vítězoslavně se usmál.
"To si nech leda tak zdát. Tebe se už nikdy nedotknu." prohlásila jsem a dál hledala Oliviu.
"Tohle říkáš jen kvůli tomu, abys mě dráždila, hm?"
Odfrkla jsem si. Něktěří lidé jsou tak neodbytní a nepříjemní.
"Věř mi, nechci s tebou mít cokoliv společného."
"Rád jsem si s tebou popovídal, ale musím jít, Lea už čeká," sladce se usmál.
Protočila jsem oči a ani se za ním nepodívala, když odcházel. Znovu jsem začala hledat Viu. Kde sakra vězí?!
"Tady jsi, všude jsem tě hledala!" přicházela ke mě Olivia.
"Taky jsem tě hledala, mluvil se mnou nejdřív Luke a teď Blake. To je den!" mračila jsem se na kostku na chodníku.
"To nemyslíš vážně," zvedla jedno obočí.


"Ale ne! Já nechci jít na ty blbý hodiny!" stěžovala jsem si.
První jsme měly Rozšířené bojové techniky strážců, pak Teorii a osobní ochranu bodyguardů 3, pak následovalo to nejhorší a to bylo Posilování a kondiční cvičení. Pak bylo Pokročilé umění jazyků a pak úžasný oběd! Pak ale přišlo další bodnutí, naše další hodiny následovaly takhle: Chování a fyziologie zvířat, Předkalkulace, Morojská kultura 4 a Kulinářství. Na to jsem šla kvůli své chuti k jídlu a Via chodila na všechny předměty se mnou.
"Vstaň z té postele Victorie Dwightová! Nebo tě vykopu ven!" vyhrožovala mi Olivia.
Věděla jsem, že ji nepřeperu, byla nejlepší dhampýrka strážkyně na kampusu a dost vysoko byla i mezi dhampýry. Byla úžasná.
"Dobrá, dobrá, vzdávám se," zvedla jsem ruce zpod peřiny na znamení míru.
Neohrabaně jsem se vyplazila z postele a zůstala sedět na koberci před postelí. Zívla jsem a protáhla se. To bude hrozný den!

Dopoledne bylo naprosto šílené, bylo to hektické a dhampýři byli plní energie, narozdíl ode mě. Jakmile jsme se dostali k boji, Olivia mi dala nafrak, snažila jsem se vážně, ale ona byla a bude prostě lepší, to ví každý. Vysněný oběd a pak přetrpění posledních čtyř hodin. Ale na poslední jsem se těšila.

"Co budeme dělat dneska?" zeptala jsem se Olivie.
"Myslím, že bysme mohly udělat nějaký steaky a k tomu americký brambory, ať se pak nadlábnem," zazubila se.
"To je super, jen z jakého masa?" ptala jsem se nadšeně.
V tu chvíli se dveře místnosti rozrazily a dovnitř vtrhl Adrian s Blakem. Ale ne, to znamená, že sem chodí s náma! Rozhodla jsem se udržet si kamennou tvář.
"Vepřové by bylo nejlepší určitě. Skočíš pro něj? Já jdu najít brambory."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama