Conversion 25.

1. března 2016 v 18:34 | Monra |  Kapitoly
Pardón za tu prodlevu!


"Winterová, myslím, že bys tu neměla jen tak stát, kde máš partnera? Oh jo, to jsem já vlastně, kdo má nejkrásnější partnerku." usmál se polovičním úsměvem.
Zahihňala jsem se a nastavila ruku, jemně mě za ní chytil a vtáhl mě do tančícího davu.
"Poddáš se mi tentokrát hned, nebo tě budu muset prosit?" zašeptal mi do ucha.
"Budeš muset prosit." řekla jsem hned.
Zasmál se a zavrtěl hlavou. Dál jsme pluli po parketě.
"Co třeba, že při jiných činnostech se mi poddáš hned? Jak to vysvětlíš?"
"Jaké činnosti máš na mysli?" dobírala jsem si ho.
Ušklíbl se.
"Ty, při kterých hlasitě vzdycháš a svíjíš se rozkoší." zavrněl.
Cítila jsem, jak mi vyschlo v ústech. Sakra, proč dokáže takové věci jen slovy?! Bezeslova jsem povolila v jeho náručí a nechala se unášet. Někdo poklepal Zarovi na rameno. Oba jsme pohlédli na dotyčného.
Nathan.
S hrůzou v očích jsem se podívala na Zara.
"Můžu Batesi?" usmál se na něj.
"Zapomeň!" zavrčel Zar.
Objal mě a přitiskl blíž, jako kdyby mě tím mohl chránit.
"Je to jen tanec." přesvědčoval.
"Nechce s tebou tančit."
"To říkáš ty, ale co říká Kathie skutečně?"
"Katherine!" s tím se na mě otočil.
"Nechci tě ani vidět." vydechla jsem.
Zatvářil se ublíženě a pak se smíchem odešel.
"Co si o sobě myslí?!" vyjel Taz a mračil se na jeho záda.
"Notak. Jsem tu já a jsem s tebou." pohladila jsem ho po tváři.
Okamžitě pod mým dotykem roztál.

Když mě doprovázel k naší věži, na tváři mi hrál úsměv.
"Bylo to kouzelné! Děkuju Zare, uvidíme se zítra. Dobrou." zívla jsem nakonci.
"Dobrou maličká." políbil mě jemně do vlasů.
Otočila jsem se a stoupala po schodech.
"Zare?" otočila jsem se v půli.
"Ano?" stál furt na stejném místě.
"Mám tě moc ráda." šeptla jsem a zmizela do společenky.
Odporoučela jsem se přímo do postele a tvrdě usnula, než jsem mohla přemýšlet nad tím, co jsem to právě řekla.

"Kath! Zaspaly jsme!" uslyšela jsem výkřik.
"Nekřič, já spím!" mručela jsem.
"Kathie stávej! Zaspaly jsme a nestihly snídani!"
Anna se mnou cloumala.
"Co si to říkala o snídani?!" zhrozila jsem se.
Už jsem byla kompletně vzhůru. Rychle jsem se oblékla a mávla hůlkou na kufr, který jsem vyndala. Věci se do něj začaly hned rovnat.
S Ann jsme vyběhly ke kočárům, byl tam poslední, který jsme stihly jen tak tak. Na nástupišti bylo samozřejmě plno a všichni se tlačili do vlaku.
"Kde jsou asi tak kluci?" ptala se Annie.
"Už budou uvnitř asi." řekla jsem nejistě.
Obě jsme nastoupily do vlaku a začaly prohledávat kupé. Po tak třetím vagónu jsme je našli. O něčem si povídali a byli sami, určitě nám drželi místa. Vpadly jsme dovnitř a já si okamžitě přisedla k Tazovi.
"Ahoj. Už jsme začínali mít strach." vysvětlil Draco.
"No my zaspaly." odpověděla Anna.
Svlékla jsem si kabát a sundala si boty.
Hodlala jsem si totiž udělat pohodlí. Vměstnala jsem se k Zarovi a ten byl donucen kolem mě obtočit ruce. Musel se taky posadit na šikmo a dát jednu nohu na sedadlo. Pohodlně jsem se opřela o jeho hruď a ucítila to sálající teplo jeho pokožky. Usmála jsem se a dala si pramen vlasů za ucho.
Ty dvě hrdličky se mezitím tiše bavili.
"Jestli mi nebudeš psát, tak nebudu psát já tobě." zamručela jsem.
"Neboj se. Budu ti psát furt, jen co přiletí sova, hm?" přitiskl tvář na temeno mé hlavy.
"Dobře." řekla jsem spokojeně.
Snad mi nic neřekne na včerejšek.
Mlčky jsme sledovali, jak ubíhá cesta.

"Mamí! Tatí!" vykřikly jsme naráz s Annou a běžely obejmout naše rodiče.
"Anno, Katherine! Vy jste tak vyrostly!" skoro plakala matka.
"Ne to je blbost mami a ty to víš." smála se Anna.
"Pojďte. Přemístíme se." usmál se otec.
Chytla jsem se kufru a táty a Ann matky. Okamžitě se mi zvedl žaludek, ale hned na to jsme se objevili doma. Přesněji v hale, která končila velkým schodištěm k našim pokojům. Vedle nás se objevily i Ann s matkou.
Naše matka se jmenuje Lissandra Winterová. Původně pocházela z rodů Snowů. Jak komické, já vím. Má kratší vlasy plavé barvy, oči má modrozelené a nádherný úsměv.
Náš otec se jmenuje Warwick Winter. Má tmavé vlasy a hnedé inteligentní oči.
Spolu tvoří naprosto dokonalý pár.
"Jak jste se měly? Nechali jsme rovnou připravit večeři, tak se můžete jít převléct a pak se sejdeme dole." promluvila mamka.
Vyběhly jsme do našich pokojů, které byly spojeny obrovskou společnou šatnou, každá jsme měly svou koupelnu. Můj pokoj byl stylizovaný do hněda, kdežto Anny do šedé bílé a černé. Emařka jedna!
Vlétla jsem do šatny s Annou v patách. Naše večeře bývaly vždy slavnostní. Hodina jsem na sebe černou pouzdrovou sukeň a bílou halenku. Obula si lodičky a vlasy obratně stáhla do culíku. Anna si natáhla tmavé silonky a vzala si jednoduché černé šaty.
"Vždy se oblékneš líp!" nařikala jsem, když si oblékala boty na podpatku.
Zasmála se a zavrtěla hlavou.
"Vypadáš dobře! To by ti řekl i Taz." smála se.
"No jo, tak pojď! Umírám hlady!"

"Tak co se děje nového?" ptala se matka hned, když jsme dosedly.
"No turnaj tří kouzelníků, málem nás spálil dračí oheň, Kath se ztratila v Zapovězeném lese a naučily jsme se zvěromágství. Jo a máme každá přítele, to už víte, no a nejhlavnější je, že máme výbornou z lektvarů." odpověděla jí znuděně Anna.
Rodiče na nás jen zírali, propukly jsme v hurónský smích.
"Co jsi tím vším myslela?" ptal se táta.
"No Annie myslela, že poví to nejdůležitější, ale já bych řekla, že jsme si to užily zatím nejvíc, hlavně plesy!" odpověděla jsem dřív, než zareagovala Anna.
"A co? Jaký jste zvěromázi, zajímalo by mě to, prý to ukazuje povahu." řekl napnutě táta.
"Vlk!" jásala Anna.
"No já se neumím proměnit úplně ale asi to bude nějaký levhart." usmála jsem se.
"Páni, na vrcholu potravního řetězce jo? Jsem pyšný děvčata." chválil nás táta.
Dál jsme se chvíli věnovali jídlu, než otec začal mluvit o práci. Pracoval na ministerstvu kouzel, byl bystrozor. Pro mě to nebylo zajímavé, ale vždy jsem předstírala zájem. Večer jsme poseděli u krbu a pak se rozešli do pokojů. Omyla jsem se ve své koupelně, natáhla froté župan a došla do šatny, kde jsem vytáhla pyžamko. Došla jsem zpět do svého pokoje, kde jsem se po něm rozhlédla.
Hned vedle dveří malý stolek na odkládaní věcí, naproti byla obrovská postel a malé noční stolky. Na jedné stěně byl krb se dvěma křesílkama a na druhé psací stůl s židlí. uprostřed pokoje ležel velký koberec a na stěně vysela olejomalba mě a Anny.
Zatáhla jsem závěsy u dvou oken a furt přemýšlela, co tu chybí. Vlezla jsem pod přikrývku a vzpoměla na naše rozloučení se Zarem.

Náhle mě pevně sevřel v náručí a políbil mě hladově na rty.
"Winterová?" zašeptal.
"Ano, Batesi?"
"Taky tě mám moc rád." řekl a znovu mě políbil.
Pak zmizel z kupé a já zůstala sama s Annou a Dracem, který také odešel.

Musím už spát, přece se nemůžu zabývat těmahle myšlenkama celou noc. Co kdybych mu řekla, jak moc jsou mé city k němu silné? Ne nemůžu, až si budu jistá, že to tak cítí taky. Náhle se otevřely dveře od šatny a u mě se objevila Anna.
"Jak chceš usnout ty expertko, když si necháš rozsvíceno?" ptala se sarkasticky.
Vezla si ke mně pod peřinu.
"Bojím se, co poví na Taze a bojím se, co poví on na ně." zamumlala jsem.
"V tom nejsi sama, myslím na to furt."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama