Conversion 26.

6. března 2016 v 17:57 | Godlike |  Kapitoly
O dva dny později jsem seděla ve Zmrzlinářství Florena Fortescuea na Příčné ulici a usrkávala z mé horké čokolády s lékořicí. Při té příležitosti jsem si pročítala novou knihu od Arsenia Stopečka - Kouzelné lektvary a odvary, kterou jsem odostala k Vánocům.
"Ahoj, Anno!" Zvedla jsem hlavu a spatřila jsem vysokého blonďáka v černém, jak se ke mně blíží se širokým úsměvem.
"Ahoj." Vstala jsem hned a objala Draca.
"Chyběla si mi." Řekl a políbil mě až se mi podlomily kolena.
"Ty mně taky." Odpověděla jsem.
"Moji rodiče už se nemůžou dočkat, až tě poznají." Usmál se na mě.
"Uf, no, tak teď si mojí nervozitě opravdu pomohl." Našpulila jsem pusu.
"Neboj se, budou tě milovat." Stiskl mi ruku.
"No, doufám, že máš pravdu." Řekla jsem pochybovačně.
"To víš, že jo." Políbil mě na tvář. "Krom toho, já jsem taky nervózní. Jsme oba z tak odlišný rodiny. Tvý rodiče, a náhradní rodiče samozřejmě, byli a jsou ve Fénixově řádu. Můj otec byl Smrtijed. To není zrovna šťastná kombinace."
"Jo, já vím. Myslíme na to s Katherine už od tý doby, co se to všecko ujednalo." Vzdychla jsem.
"Ale my to zvládneme." Usmál se na mě povzbudivě.
"Jo, já vím." Souhlasila jsem.
"Jdeme?" Zeptal se.
"Ano. Ale jak jedeme k vám? Letax, přemístění, přenášedlo?" Ptala jsem se.
"Ani jedno, pojď, zvědavko." Usmál se.
Prošli jsme východem přes Děravý kotel ven, kde nás čekal černý kočár s černými koňmi.
"To je pro nás?" Ptala jsem se s údivem.
"Ano." Začervenal se Draco. "Já mamce říkal, že je to moc."
"Moc to nepochybně je, ale je to nádherný!" Žasla jsem.
"Jsem rád, že se ti to líbí. To byl mamky nápad, bude ráda, že se ti líbili, jsou to její oblíbení koně. Tohle je Primula." Řekl a pohladil temně černou klisnu s bílou lysinkou a bílými ponožkami. "A tohle je Dandelion. Tu dostala mamka od táty jako dar k výročí." Řekl s úsměvem a pohladil druhou klisnu, která byla na chlup stejná až na to, že neměla ani jeden kousek srsti bílý.
"Jsou nádherné vážně." Řekla jsem s obdivem.
"Můžeme se jet projet." Navrhnul. "Máme doma ještě dalších pět koní. Fulgur, Ventus, Lanula, Carissimi a Tenebris. Ukážu ti je, až přijedeme." Usmál se.
"To by bylo skvělý!" Zaradovala jsem se.
Jeli jsme pomalu ulicemi Londýna a mě pomalu přepadala nejistota. Jestliže pojedeme touhle rychlostí, tak se k Malfoyovým nedostaneme ani zítra ráno.
"Zlato, jsi si jistý, že bychom neměli použít Letax? Bude to rychlejší.." Pípla jsem.
"Neboj se, jen co zahneme támhle za roh, uvidíš." Mrknul na mě.
A vážně. Když jsme zatočili, kočí mávl hůlkou, koně souhlasně zařehtali a objevily se jim temná obrovská křídla a my se vznesli. Za normálních okolností by nás asi vysypali z kočáru ven, ale kočár sám držel stabilitu a já si užívala úžasný výhled na Londýn, který jsme za sebou nechávali.
"To je krásný, Draco, Vážně." Řekla jsem uchváceně.
"Já vím. Pegasové jsou impozantní." Široce se usmál.
Letěli jsme takhle asi hodinu, ačkoliv mě to přišlo jako sto let. Západ slunce, pegasové... bože, málem jsem zapomněla dýchat. Najednou jsme začali pomalu klesat k obrovské černé vile s ještě větší zahradou. Stála tam osamoceně, u černého lesa a pole. Působila majestátně a skoro nedotknutelně. Byla obehnána černým vysokým plotem.
"Tady ... tady bydlíš?" Řekla jsem zaskočeně.
"No, jo..." Sklopil zrak, když jsme přistávali.
"Copak je?" Ptala jsem se udiveně.
"No, nevím...je to až moc, přijde mi. Nejsem moc rád, když jsem někoho vedu. Je to prostě zvláštní." Vzdychl.
"Ale zlato, i kdybys bydlel v kůlničce na dříví a nebo v mudlovském Disneylandu, je mi to fuk. Jde mi o tebe, ne o to, co máš." Pohladila jsem ho po tvář, po které se okamžitě roztáhl široký úsměv.
"Miluju tě, Anno." Řekl s něhou.
"Já tebe taky." Oplatila jsem mu.
Vystoupili jsme ven z kočáru a Draco mávl hůlkou. Černá kovová brána se před námi otevřela a my vstoupili na zahrady Malfoyových. Černá vila na nás koukala z povzdálí a my se k ní pomalu blížili po cestě z šedých kamenných kostek obehnané vysokým živým plotem.
"Nepůsobí to zrovna rodinnou atmosférou." Řekl omluvně Draco, když viděla, jak se všude rozhlížím.
"To ne. Ale je to nádhera." Ujistila jsem ho.
Pomalu jsme došli k mramorovým schodům, které vedli k verandě a k černým mohutným vchodovým dveřím, u kterých stály dvě osoby. Zhluboka jsem se nadechla. Dracovi rodiče.
"Ahoj, mami, tati. Chtěl bych vám někoho představit." Spustil Draco, když jsme došli k nim.
"Tohle je Anna Gunová. Annie, tohle je moje mamka, Narcissa." Ukázal Draco na vysokou ledově krásnou platinovou blondýnu s černě podbarvenými vlasy. Její obličej se roztáhl do milého úsměvu. Už vím, po kom ho Draco má.
"Moc mě těší, Annie." Řekla radostně a vřele mě objala. "Jsi první dívka, kterou sem Draco přivedl. Jsme moc rádi, že tě tu máme." Dodala upřímně.
"A tohle je můj otec, Lucius." Řekl Draco a ukázal na vysokého muže s delšími blond vlasy a pronikavými oči. Ty Draco zdědil po otci.
"Rád tě poznávám, Anno. Draco nám o tobě vypravoval." Usmál se a potřásl mi rukou.
"Mě taky moc těší. Jsem ráda, že tu můžu být." Snažila jsem se jim úsměv co nejvřeleji oplatit.
"Tak pojďte dál musí vám být zima." Řekla Dracova mamka a vedla nás dovnitř.
Když se otevřely dveře, vešli jsme do typicky tmavé chodby s mramorovou podlahou, na jejímž konci byly schody do druhého patra.
"Máte hlad?" Ptala se hned Dracova maminka.
"Ne, děkuju. Já už jsem jedla." Usmála jsem se.
"Nech je Ciss, ať to tu Draco Anně ukáže. Počkáme na vás v obýváku." Usmál se nanás Dracův otec.
"Tak pojď." Vzal mě Draco za ruku, když rodiče odešli.
Vyšli jsme po dlouhých schodech do druhého patra jejich domu.
Hned naproti schodům byly dveře, která Draco otevřel a já vstoupila do dalšího pokoje. "Vítej u mě v pokoji." Řekl a já se rozhlédla. Naproti dveřím byla celá zeď prosklená a za okny byla velká terasa s výhledem na zahrady Malfoyových. Pokoj byl ve tvaru obrovského obdélníku. Uprostřed kratší stěny byla manželská postel a naproti ní u zdi byl psací stůl. Vedle něj v rohu bylo pohodlné křeslo a vedle něj malý stolek s lampičkou a knihou. V druhém rohu stála velká vestavěná skříň. Celý pokoj byl světlý a působil velmi pozitivně.
"Máš to tu moc pěkné." Řekla jsem uznale.
"Díky. Měla bys vyzkoušet postel." Vybídl mě.
"Tak dobře.." Řekla jsem zaraženě a sedla si na postel. Hned jak jsem na ní dosedla, byl Draco u mě a položil mě na ni.
"Odhaduju, že jí vyzkoušíme spolu." Ušklíbla jsem se.
"To teda. A za to ušklíbnutí dostaneš na prdel." Řekl výhružně.
"Jen si posluž." Provokovala jsem ho.
"To si piš, že si posloužím." Řekl a začal mě vášnivě líbat..
______________________________________________
Když jsme vešli do obýváku, Dracovi rodiče se dívali na televizi a o něčem se bavili.
"Zhoršuje se to. Musíme už zakročit." Řekla pochmurně Dracova matka.
"Já vím, drahá. Ale jak bychom to měli udělat?" Vzdychl Lucius.
"Co se děje?" Skočil jim do rozhovoru Draco, zatímco jsme přicházeli do obýváku.
"Ta zmizení, víš. Zmizela další rodina." Odpověděl Dracovi otec.
V Bradavicích člověk ztratí ponětí o okolním světě. Vůbec jsem nevěděla, co se dělo a děje.
"Kdo další zmizel?" Zeptala jsem se zatajeným dechem.
"Mám obavy, že je budete znát. Jejich dcera s vámi chodí do školy. Jmenují se Changovi." Řekla Narcissa.
"Proboha.." Zasípala jsem. V krku se mi objevil obří knedlík a já skoro nedýchala. "Máte tu někdo telefon?" Ptala jsem se.
"No, ano. Klidně si zavolej." Odpověděl mi Lucius a nasměroval mě k pevné lince.
"Díky." Došla jsem k němu a zvedla sluchátko. Hbitě jsem vyťukala číslo k nám domů.
"Tady Katherine Winterová, kdo volá?" Ozval se hlas Kathie na druhé straně.
"Tady Anna, Kath." Vzdychla jsem.
"Anno, co se děje?" Ptala se okamžitě.
"Jde o Cho. Její rodina zmizela." Řekla jsem a zlomila se mi hlas.
"Co prosím? To ne.." Řekla s panikou v hlase.
"To ano, teď jsme se dívali na nejnovější zprávy. Kath, začíná se to zhoršovat. Začínají nabývat na síle." Vzdychla jsem.
"Já vím. Úplně jsem na to všechno zapomněla. Na ty víš koho a válku. V Bradavicích to jde všechno mimo mě." Odpověděla sklesle.
"Jo, taky se mi podařilo to vypustit z hlavy. Musím končit Kath, ještě si zavoláme." Řekla jsem.
"Dobře, Ann. Měj se, zítra se uvidíme." Řekla a sluchátko ohluchlo.
"Jsi v pořádku?" Ptala se mě Narcissa a Draco mě objal.
"Ehm..no ano, celkem vzato." Lhala jsem.
"Ale nepovídej. Je to jedna z tvých nejlepších kamarádek. Vím, že tě to trápí." Řekl Draco a objal mě.
"Anno, miláčku, je mi to moc líto." Řekla Narcissa soucitně.
"Já vím, mě taky. Musíte mi všechno říct, prosím. Co všechno se děje." Naléhala jsem a Narcissa se skepticky podívala na svého muže, který jí pohled oplácel.
"Dobře. Udělám kávu." Pousmála se a zmizela v kuchyni.
S Dracem jsme si sedli a dívali se na zprávy.
"…odhadujeme, že je to dílo obrů, kteří se nově objevili v Grampianech….je to tragické, děláme co můžeme….na tuto pátrací akci bylo nasazeno dvacet odborných bystrozorů a stovka dobrovolníků…" Slyšela jsem úryvky ve zprávách.
"Obři? Tak to je vrchol!" Rozezlel se Lucius.
"Copak, drahý?" Ptala se Narcissa, která přicházela s kávou na podnose.
"Hopkirková tvrdí, že je to dílo obrů. Jaká ubohost." Zlobil se dál.
"Obři? Tak to je pod úroveň." Zamračila se Narcissa.
"Tak povídejte." Vybídl je Draco a jeho otec ztlumil televizi.
"Od září se situace horší. Vypadá to bledě. Voldemort shromažďuje síly a daří se mu to. Mizí ti, co jsou mu z hlediska politiky a tvrzení nepohodlní. Od září zmizelo pět rodin, čítá to 20 lidí. A to nepočítám vraždy mudlů. Voldemort sám ještě nebyl spatřen, ale Bellatrix Lestrageová ano." Odpověděl Lucius a Narcissa sebou škubla.
"Bellatrix? Teta Bellatrix?" Ptals e Draco.
"Neříkej jí tak." Řekla ostře Narcissa.
"Promiň, mami." Sklopil oči a já jen nechápavě civěla.
Lucius si všiml mé zmatenosti a tak mi to neochotně vysvětlil: "Bellatrix, Narcissa a pak ještě Nymfadora je sesterské trio rodu Blacků. Cissa i Nymfadora se přidaly na stranu dobra. Bellatrix je dosud věrná Pánovi zla."
"Ach.." Vydechla jsem.
"Věř mi, Anno, nejsme na to pyšní. Ani na naši minulost." Vzdychla Cissa.
"Vaši minulost?" Zopakovala jsem.
"Draco, tys jí nic neřekl?" Divil se Lucius.
"Tím se člověk moc nechlubí, tati." Sykl Draco.
"Ale měla by to vědět." Řekl jeho otec rázně.
"Co bych měla vědět?" Zeptala jsem se opět dokonale zmatená.
"Já jí to povyprávím." Řekla Cissa.
"Vážně, drahá?" Zeptal se nejistě její manžel.
"Ano." Nadechla se a sedla si na gauč.
"Naše rodina je velmi stará a jako jedna z mála má čistokrevný původ. Proto jsme se automaticky při začátku první války přidali k Pánovi zla. Po čase jsme si ale uvědomili, na čem je založená tato řekněme reformace. Došlo nám, že je to hotová genocida. Vyvražďování těch, co nemají čistý původ. A také proto jsme se rozhodli přejít. Pozdě ale přece. Naše sestra Bellatrix byla jiného názoru. Do dnes zůstává pravou rukou vy víte koho a veřejně ho podporuje. Už ji ani nepovažujeme za sestru, není to něco, čím bychom se chlubili. Odřízla nás ona a my ji taky. Nemohli jsme jinak, nedala nám jinou možnost, bylo to její přesvědčení. Bylo to obrovské riziko, které jsme podstoupili, ale neměnila bych, ani jeden z nás. To, že máme čistou krev, neznamená, že bychom se povyšovali nad ostatní. Nikdo nemůže za to, jakou má krev. Je to prostě něco s čím se narodíte, nemůžete si to vybrat. A v krvi ani není rozdíl. Podívej se na Draca a na sebe. Jsi o moc lepší studentka než náš Draco a to nejsi čistokrevného původu. Prostě to není nic, co by nás od sebe odlišovalo. Mnoho lidí naši rodinu nemá rádo a já se jim ani nedivím. Vážně nejsme špatní lidé, jen jsme udělali špatná rozhodnutí, která nás pronásleduje doposud. Máme jako rodina velmi málo blízkých přátel. Ale nestěžujeme si, bylo to nejlepší možné rozhodnutí. Ani já, ani můj muž a řekla bych, že ani náš Draco, nikdo z nás nelitujeme toho, že jsme se přidali na stranu Fénixova řádu. Pevně věříme, že se takto rozhodne více rodin. Ačkoliv pro sraby, co tam zůstali, je pohodlnější zůstat na straně Pána zla než se pod obrovským rizikem přidat k Fénixově řádu. Málokdo by se odvážil. Jen doufám, že se jeho následovníci nebudou nijak rozrůstat, už tak je jich hodně. Anno, náš Draco nikdy nebyl tak šťastný a spokojený, jako je teď s tebou a v tvé blízkosti. Nezavrhni ho jen proto, kým jsme byli my, jeho rodiče." Řekla prosebně.
"Páni. Já veděla, že jste byli Smrtijedi, ale nesoudím lidi podle jejich minulosti a ani s tím nehodlám začínat. Dokázali jste, že máte dobré srdce už jen tím, že jste se přidali na stranu dobra v tom největším riziku. Draca bych se rozhodně nevzdala, kvůli minulosti jeho rodičů." Řekla jsem povzbudivě.
"Náš Draco má veliké štěstí, že tě má. Už se těšíme, až poznáme tvoje rodiče." Usmál se Lucius.
"Ehm, moje rodiče asi nepoznáte.." Řekla jsem.
"Počkat, Draco říkal.." Chtěla začít Narcisa.
"Ano, jistě vám říkal, že se seznámíte s mými rodiči. Je to pravda, Lissandra a Worwick jsou jako moji rodiče, ale nejsou mí biologičtí rodiče. Ti zemřeli, když mi byl rok." Objasnila jsem.
"Ach, Anno, to jsme netušili. Je mi to moc líto." Řekla soucitně Narcissa a objala mě.
"To je v pořádku." Usmála jsem se.
"Co se jim stalo, jestli se smím zeptat?" Ptal se Lucius.
"Tati!" Okřikl ho Draco.
"To nevadí, vážně. Moji rodiče byli ve Fénixově řádu. Zemřeli při první válce. Bojovali proti vy víte komu a byli velmi vidět v té době. Byli jedni z prvních členů. Oba byli bystrozorové, velmi dobří bystrozorové. Hlídali něco na odboru záhad a to chtěl Pán zla. Nakonec byli na Odboru záhad mučeni a zavražděni. Mě se pak ujali Katherininy rodiče." Pověděla jsem jim.
"Ach Anno, teď mi to došlo. Tvoje maminka..Byla to Alexandra? A tvůj otec Christian?" Zeptal se mě Lucius.
"No ano, jak to víte?" Ptala jsem se překvapeně.
"Pane bože.." Vydechla Cissa.
"Co se děje?" Ptal se Draco.
"Víme, kdo je zabil." Řekl Lucius.
"C..cože?" Vyschlo mi v krku.
"Ano." Řekla Cissa.
"A..kdo?" Ptala jsem se.
"Bellatrix." Odpověděl Lucius.
"Vaše … sestra?" Řekla jsem udiveně.
"Ano." Pípla Cissa.
"Bože můj." Vydechla jsem.
"Já..vážně mě to mrzí, Anno." Řekla Cissa hystericky.
"Ale…to je dobrý. Vy jste je přece nezabili…to vaše sestra. Nemůžete za to." Pokusila jsem se o úsměv.
"Vážně jsi v pořádku?" Zeptal se Draco.
"Ano, jasně že jsem. Není to vaše vina." Ujišťovala jsem je.
"Ale ona patří do naší rodiny." Řekla Cissa skrz zaťaté zuby.
"Ne. Sama jsi řekla, že už dávno nepatří. Jste úplně jiní, než je ona." Uklidňovala jsem je.
"Anno, jsi vážně skvělá. Děkujeme, jsi k nám příliš laskavá." Pousmál se Lucius.
"Draco má vážně skvělý vkus." Řekla Cissa něžně.
"Já vím." Usmál se Draco a pohladil mě po tváři.
"Tak už dost vážných debat. Půjdeme se projít ven? Aspoň ukážeme Anně stáj." Navrhl Lucius.
"To zní skvěle. Jen se převléknu." Usmála jsem se a běžela se převléct do Dracova pokoje. Jelikož venku byla příšerná zima, tak jsem se nabalila.
"Tak já jsem připravená, můžeme jít?" Usmála jsem se na Malfoyovic rodinu, když jsem seběhla dolů po schodech.
"Ano." Odpověděl Lucius.
Vyšli jsme ven. Už byla tma, ale zahrady prosvěcovaly drobné plamínky vznášející se ve vzduchu. Bylo to kouzelné. Obešli jsme dům a za ním stála velká stáj, ze které se linulo světlo. Vešli jsme dovnitř a v jednotlivých stájích stáli koně.
"My s Dracem půjdeme dozadu, tak to tady projděte." Řekl Lucius a zmizel s Dracem vzadu ve stáji.
"Mají tam svého oblíbence, Fulgura." Usmála se Cissa. "Pojď, já ti je všechny představím."
Vešli jsme do prvního boxu a tam stála sněhobílá klisnička.
"Tohle je Lanula. Moje oblíbenkyně. Jsou jí teprve tři roky." Představila ji Cissa zatímco ji popleskávala po boku.
"Je nádherná." Usmála jsem se.
"Ano, to je. Dostala jí od Draca k narozeninám."
"Vážně?"
"Ano. Přesně ví, co mě potěší. Tak pojď dál." Vybídla mě Cissa a vešli jsme do dalšího boxu, kde stála jedna z klisen, co nás s Dracem dovezla na Malfoyovic rezidenci.
"Tohle je Dandelion. Tu jsem dostala od Luciuse k výročí." Klisna souhlasně zařehtala.
"Ano, já vím. Vezla nás sem." Řekla jsem.
"Aha. No, je nejlepší letec ze všech." Vysvětlila mi Cissa a vyšla z boxu. Já jí následovala.
Představila mi všechny koně. Venta, tmavě hnědého hřebce s bílou lysinkou. Carissimi, oblíbenou klisnu Luciuse, která byla světlounce hnědá s tmavě hnědými flíčky. Tenebris, nejstarší klisnu z celé stáje, která byla světle šedá s černými flíčky. Primulu, kterou jsem již znala z cesty. Nakonec jsem poznala Fulgura, temně černého hřebce s moudrýma očima. Všichni byli neskutečně krásní, hrdí a skvěle vycvičení. Bylo vidět, že jim Malfoyovi věnovali dost času.
Potom jsme se vrátili do domu a Narcissa se dala do připravování večeře, zatímco Lucius s Dracem se dívali na famfrpál v televizi.
"Chceš se jít dívat s nimi? Vím, že famfrpál hraješ. Nemusíš mi pomáhat." Usmála se na mě Cissa, když jsem se k ní přidala v kuchyni.
"Ne, to je v pořádku. Můj oblíbený tým už vypadl." Vzdychla jsem smutně.
"A komu fandíš?" Ptala se Cissa.
"Holyheadským harpiím." Odpověděla jsem.
"Ach, to si budete s Luciusem rozumět. Taky jim fandí. Zato Draco fandí Wimbournským vosám. Měla si vidět ty boje, když hrály proti sobě při finála v roce 2011. Týden spolu ti dva nemluvili, když Harpie vyhrály." Zasmála se Narcissa.
"To si umím představit. Musíte to mít občas těžké, co?" Řekla jsem s úsměvem.
"Prosím tě, tykej mi. Cítím se pak starší než jsem." Řekla Cissa.
"Dobře … Cisso." Řekla jsem váhavě.
"Tak je to mnohem lepší." Usmála se. "Tak .. uděláme sálat. Chceš připravit sálat nebo dezert?" Ptala se mě Cissa.
"Já radši dezert." Opdověděla jsem a dala se do práce.
Když jsme s Cissou večeři připravily, tak jsme ji daly na stůl. Zmizel dřív, než by řekl švec. Ani jsem se tomu nedivila, jenom já jsem byla vyhládlá a to nemluvím o Dracovi, který toho snědl aspoň za tři.
Po večeři jsem se přemístila do koupelny a pak znaveně spadla do postele. Jediné, co jsem předtím, než na mě padl spánek, stihla bylo podívat se na fotky mých rodičů, které jsem vždycky nosila u sebe. Oba na mě vzhlíželi tím stejným laskavých pohledem jako vždy. Naštěstí jsem ani neměla čas přemýšlet nad dalším dnem. Což bylo dobře, protože jinak bych nejspíš neusla…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama