Conversion 27.

10. března 2016 v 18:17 | Monra |  Kapitoly

"Stydím se." zamumlala jsem Tazovi do kabátu, když mě objímal.
"Matka si tě zamiluje uvidíš, jen tam je ten můj bratranec, jmenuje se Lucas. Nemám ho moc rád a má blbý kecy a tak."
"Dobře ale jak se tam dostaneme?" ptala jsem se ho.
Seděli jsme u Děravého kotle a upíjeli čaj. Nebylo tu nějak plno, možná to bude tím, že jsou Vánoce.
"Něco pro tebe mám, ale musíš jít se mnou." usmála jsem se.
"Nechci od tebe nic." namítl okamžitě.
Vzala jsem ho za ruku a táhla ho na Příčnou ulici. Směřovala jsem ke kouzelnému zvěřinci, kde jsme vešli do přeplněného obchodu. Všude byly klece a ozývalo se mnoho zvuků od krákaní po pískání. Okamžitě jsem zamířila k jedné krabici, která tu pro mě byla připravená. Sáhla jsem dovnitř a nahmatala teplé chlupaté klubičko.
"Zavři oči!" řekla jsem ještě než jsem vytáhla ruce z krabice.
Poslušně je zavřel a ja mu podala bílošedé koťátko. Nastavil ruce a okamžitě otevřel překvapeně oči.
"Co to-?" odmlčel se a zadíval se na to maličké stvoření.
"To je kočka, tedy koťátko a je to kocourek. Veselé Vánoce!" stoupla jsem si na špičky a lípla mu pusu.
Ten mrňousek mezi námi se začal dožadovat pozornosti a tak jsem ho podrbala na hlavičce. Tiše předl a mazlil se s námi.
"Jak ho pojmenuješ?" zeptala jsem se.
Už docela dlouho se na něj bezeslova koukal a mazlil se s ním.
"Myslím, že Džus. Neptej se mě, jak mě to napadlo, nechci žádné obyčejné jméno pro tak neobyčejného kocoura." usmál se.
Na tváři se mi objevil velký úsměv.
"Děkuju ti!" řekl a políbil mě.
Otočila jsem se a vytáhla krabici, ve které jsem mu koupila všechny potřeby.
"Můžeme jít." usmála jsem se.
"Co to máš?" zeptal se podezřívavě.
"Taky potřebuje nějakou péči." usmála jsem se.
Prodavačce jsem poděkovala a odešli jsme spolu k Děravému kotli. Zar hodil letax do krbu a spolu jsme vstoupili do smaragdových plamenů. Když jsme se ocitli na druhé straně, první, co jsem viděla, bylo mramorové schodiště, po kterém scházela postava. Vylezla jsem nejistě ven a následovala Zara, který došel k jedněm dveřím a opatrně si svlékl kabát, aniž by pustil Džuse. Položila jsem krabici a sama se svlékla.
"Baltazare, jsem ráda, že už jste tu." ozval se jemný hlas.
Otočila jsem se a zjistila, že ona postava se dostala k nám a uviděla jsem krásnou hnědovlasou dámu. Se zájmem si mě prohlížela.
"Promiň mami, trochu jsme se sdrželi. Mami tohle je Katherine Winterová. Katherine tohke je má matka Calista Batesová. Rád bych ti představil otce, ale ten s námi není, naštěstí odešel." řekl a bolestně se podíval na svou matku.
Ta ke mě natáhla ruku a s úsměvem stiskla tu mou.
"Taz mi toho o tobě tolik napsal, jak jsi chytrá a krásná. Měl pravdu." usmála se.
"Oh mnohokrát děkuji, ale on je občas pěkně ukecaný. Mrzí mě že o vás moc nemluví, moc ráda bych vás poznala."
"Tak pojďte, na poznávání máme spoustu času, je čas na oběd." usmála se.
"Ehm mami, my jen skočíme do pokoje. Tohle je Džus, dostal jsem ho od Katherine."
"Ten je krásný a jak zvláštně je zbarvený!"
Taz mě chytil za ruku a odvedl mě po schodech do dlouhé chodby. Zabočil doprava a dostal se do jednoho křídla, otevřel mohutné dveře a my se ocitli ve světle zeleném pokoji.
"Zmijozel i v pokoji?" vypadlo ze mně překvapeně.
"To můj otec to chtěl, vždy jsem tam měl patřit." zamračil se.
"Poviš mi o tom něco?" zašeptala jsem.
Sedl si na šedý gauč u okna a poplácal na místo vedle sebe. Poslušně jsem přišla a posadila se.
"Můj otec se jmenuje Bard. Chodil do Zmijozelu, potkal se s matkou, která byla z Nebelvíru. Zamilovali se a no vznikl jsem já. Než jsem se narodil, tak otec přísahal věrnost Pánovi zla. Moje matka s tím nesouhlasila, ale milovala ho. Poté, co přišel o svou moc, tak se otec změnil. Cestoval furt někam, hledal ho a schoval hlavně všechny důkazy, že je Smrtijed. Mohli jsme v klidu s mamkou žít, vždy jsme se báli jeho příchodu, znamenalo to domovní prohlídky, byli jsme pod dohledem. Tahal sem cizí lidi. Vždy byl příšerný, matka minulý rok použila kouzlo zapomnění, otec si na nás nepamatuje. Jsem rád, že to tak je. Stále si spousty lidí myslí, že jsem Smrtijed, ale já nejsem. Nejsem jako on, nikdy jsem se k němu nehlásil, je totiž furt hledaný. To je asi tak vše, matka to zvládala špatně, nechtěl jsem odjíždět do Bradavic, ale musel jsem." bezvýrazně hleděl z okna na zasněženou zahradu.
Přisedla jsem si blíž a pohladila ho po rameni. Na klíně mu spokojeně ležel Džus. Políbil mě do vlasů a pousmál se.
"Myslím, že bysme měli Džusíkovi vyndat věci, bude rád a možná má hlad." pousmála jsem se a jako na povel začalo malé kotě mňoukat.
"To máš asi pravdu." zasmál se.
Vstali jsme a sedli si na zem ke krabici. První, co jsem vytáhla, byla malá myška s rolničkou. Zarachtlala jsem s ní a hodila ji k nohám postele. Džus vystartoval a skočil po ní. Zahihňala jsem se a šáhla pro další věc. Vytáhla jsem keramické mističky. Postupně jsme takhle vyndali spoustu hraček, jeden kočičí záchůdek, granulky a hřeben.
Natočili jsme mu čistou vodu a nasypali granule. Sešli jsme zpět ze schodů a přešli do jídelny, kde na nás čekala Calista.
"Skvěle!" řekla s úsměvem.
Posadili jsme se k velkému mahagonovému stolu a před námi se objevili talíře a příbory. Pár sekund na to, se mi objevila v talíři polévka.
"Dobrou chuť." usmála se Calosta.
"Dobrou chuť." odpověděli jsme jednohlasně s Tazem.
Chvilku jsme tiše jedli.
"Máte moc krásný dům!" řekla jsem a rozhlédla se po dřevem obložených stěnách.
Bylo to tu jako na zámku.
"Děkuji mnohokrát, jsem ráda, že se ti tu líbí."
Náhle na stůl vyskočila mourovatá kočka.
"Notak Mišo, co děláš na stole?!" řekl Taz.
"Šupej, princezno, dolů. Omlouvám se, to je má kočka Miša, je moc rozmazlená a myslí, že může vše." řekla Calista a sundávala Mišu ze stolu.
"Mě to nevadí. Sice doma nemáme žadné zvířátko, jen sovu, ale mám je moc ráda. Kočky jsou asi nejúžasnější na světě."
"To ano, Katherine se stane zvěromágem brzy." poznamenal Taz.
"Opravdu? To je velice zajímavé, pověz mi něco o tom." požadala mě Calista a upřela na mě přatelské hnědé oči.
"Není to nic extra, zatím mi to moc nejde ale vypadá to, že budu druh levharta." červenala jsem se.
"Je naprosto úžasná mami, jen je moc skromná. Stejně jako s lektvarama. Prostě úžasná!" řekl a jeho oči se na mě dívaly plné něhy.
Zrudla jsem ještě víc a sklopila oči. Před námi se objevil druhý chod a já se do něj pustila. Po jídle jsme šli nahoru do pokoje a tam jsme si hráli s Džusem.
"Budu muset jít." zašeptala jsem potichu.
Smutně ke mě vzhlédl a postavil se, krátce se na mě usmál a pak zmizel ve dveřích. Hned byl zpět a něco držel za zády. Podal mi krabičku. Otevřela jsem ji a spatřila zlatonku, překvapeně jsem zamrkala.
"To je zlatonka z finále ve famfrpálu, tehdy mi bylo tak 5 let, dostal jsem ji od otce. Když se matka rozhodla, tak jsem do ní uzavřel své srdce. Teď ti ho dávám, aby ses o něj postarala a naložila s ním, jak uznáš za vhodné. Myslím to naprosto vážně Katherine." zašeptal a chytil mě rukama za lokty. Přitiskla jsem si krabičku na hruď a nechala se obejmout jeho silnými pažemi.
"Děkuju." zlomil se mi hlas.
"Au!" vykřikl.
Překvapeně jsem odskočila a hledala zdroj jeho bolesti. Když jsem to uviděla, tak jsem se začala smát. Džus zaútočil na jeho nohu a dostal se mu tlapkou pod kalhoty a očividně použil drápky
"Džusine!" vyhrkl a vzal si ho do náručí.
Džus okamžitě zareagoval vrněním.
"Vážně musím jít." zašeptala jsem opět.
Chytil mě za ruku a odvedl mě dolu, kde jsme našli Calistu v salónku.
"Nashledanou, ráda jsem vás poznala." usmála jsem se na ni.
"Já tebe taký Katherine, moc ráda jsem poznala Zarovu dívku. Určitě se zase zastav brzy." oplatila mi.
Odešli jsme zase do té velké místnosti, kde byl krb. Vzala jsem si svou bundu. Taz ke mně přistoupil, pohladil mě po vlasech. Pak si rychlým pohybem rozepnul řetízek a zapnul mi ho. Na krku se mi teď houpal křížek, který byl na kraji stříbrný a uvnitř černý. Přitáhl si mě blíž a opřel si o mě čelo.
"Buď opatrná, nezůstávej tam dlouho, hned se vrať domů, ano? Pošli mi sovu, nemáme tu elektroniku, takže bude to muset být takhle." povzdechl si.
Pouze jsem přikývla neschopna vydat hlásku. Jemně mě políbil a popostrčil mě ke krbu.
Pomocí latexu jsem se nejprve přemístila zpět do Děravého kotle a pak k nám domů. V ruce jsem stále svírala krabičku se zlatonkou.
"Ahoj, jsem zpět. Jdu si nahoru lehnout jo? Jsem nějaká unavená." řekla jsem, když jsem je našla v zimní zahradě, jak popíjejí čaj.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fan #1 Fan #1 | 11. března 2016 v 12:29 | Reagovat

Nebyl džus nahodou kocour Nathaniela? 8-O :-D

2 Godlike Godlike | 11. března 2016 v 12:43 | Reagovat

Ano byl, ale přejmenovali jsme ho, jelikož Džus ma spojeni s kocourem přítele Monry (v příběhu Baltazar a Kath), takze jsme kocoura Nathana přejmenovali ma Karla 😁

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama