Conversion 28.

12. března 2016 v 22:31 | Godlike |  Kapitoly
"Připravená?" Ptal se Draco, který právě přišel do jeho pokoje, kde jsem si já rozčesávala vlasy.
"Ano, jen si sbalím hřeben a můžeme jít." Usmála jsem se na něj.
O chvíli později už jsme stáli v hale Malfoyovic vily a obouvali si boty.
"Mamka nám půjčí Tenebris. Ví, jak nerada máš letax." Řekl mi Draco.
"To je moc hodná." V duchu jsem se zaradovala. Letax vážně nemusím.
"Už jedete?" Ptala se s úsměvem Cissa, která právě vycházela z obýváku a v závěsu měla Luciuse.
"Ano, už musíme jít, ať jsme u nás včas na oběd." Odpověděla jsem.
"Dobře. Annie, moc rádi jsme tě poznali, musíš nás jistě znovu navštívit." Řekl mi s úsměvem Lucius.
"Určitě se brzy uvidíme." Slíbila jsem mu.
"Anno, moc ti děkujeme, že děláš našeho syna tak šťastného. Lépe si vážně vybrat nemohl, má skvělý vkus. Po tatínkovi." Mrkla na mě Cissa a otočila se na Luciuse.
"Samozřejmě." Zasmál se Lucius.
"Děkuji Cisso, moc ráda jsem vás oba poznala. Aspoň vím, po kom je Draco tak hodný a laskavý. Máte vážně skvělého syna." Řekla jsem upřímně.
"Já vím, Anno, děkuju." Odpověděla Cissa a objala mě.
"Tak dost lichotek, už musíme jít." Naléhal Draco.
"No jo, prosím tě." Zakoulela jsem očima a naposledy se rozloučila s Cissou a Luciusem. Venku na nás už čekala Tenebris. Draco mi pomohl na ní vyšplhat a sám si sedl za mě. Zamávali jsme Cisse a Luciusovi a Tenebris rozepjala svá obrovská křídla a vzlétla.
Celou cestu jsem si užívala. Dracovo milující objetí, krásný výhled a čerstvý vzduch, který mi bičoval obličej. Než bys řekl švec, už jsme klesali dolu a já spatřila náš dům.
"Támhle je náš dům!" Ukázala jsem tím směrem.
Hladce jsme přistáli a já seskočila z Tenebris dolu. Hned jak jsem to udělala, bouchly dveře a já se podívala směrem k našemu domu.
"Ahoj zlatíčko! Tak už jste tady." Usmívala se mamka.
"Ahoj, mami." Usmála jsem se na ní a objala ji. "Chtěla bych ti někoho představit."
"Ach ano, jistě." Řekla vřele.
"Mami, tohle je Draco Malfoy." Usmála jsem se a ukázala na Draca. "Draco, tohle je moje mamka, Lissandra."
"Moc mě těší, paní Winterová." Řekl nervózně Draco.
"Mě také a říkej mi prosím Liss. Hodně jsem o tobě slyšela." Řekla mamka.
"Doufám, že jen to dobré." Pousmál se Draco nesměle.
"To víš, že ano. A neboj se, já nekoušu." Zasmála se mamka, když viděla Dracovu nervozitu. "Tak pojďte dál, musíte být vymrzlí." Vyzvala nás mamka.
"Ano, hned, jen musím poslat Tenebris domů." Odpověděl Draco. "Teni, leť zpátky domů, ano?" Poplácal klisničku po boku a ona jen souhlasně zařehtala a vzlétla.
"Je nádherná. Krásnohůlský pegas, že?" Zeptala se mamka.
"Ano. Máme jich hodně. Mamka je zbožňuje." Řekl Draco.
"Ach, to já taky. Jsou to půvabná zvířata. My máme testrály a hypogryfy." Odpověděla mamka.
"Vážně? Anna se nepochlubila." Usmál se Draco.
"To se divím, zbožňuje je. Jeden hypogryf byl jejích rodičů. Jmenuje se January Filiae, matka Anny ji dostala, když se Anna narodila. Říkáme jí jen Fili." Řekla mamka.
"Lednová dcera, moc hezké jméno." Řekl Draco a objal mě.
"Tak pojďte už dovnitř, vždyť tu zmrzneme." Stěžovala jsem si.
"Ano, jdeme." Řekla mamka.
Vešli jsme k nám do domu a pověsili si kabáty, když k nám přišel otec.
"Ahoj, tati." Pozdravila jsem ho s úsměvem.
"Pojď drahý, ať se s Dracem seznámíš." Vybídla ho mamka.
"Já vím, kdo jsi, mladý muži. Draco Malfoy. Tvoje teta Bellatrix zabila Anniny rodiče." Řekl otec ledově.
"Tati!" Okřikla jsem ho.
"To je v pořádku, Anno, jsem na tohle zvyklý." Pousmál se Draco smutně.
"Ne, to není v pořádku. Warwicku, jak se to cháváš?" Napomenula ho mamka.
"Vždyť je to pravda, Lissandro." Odsekl.
"To sice ano, ale není to Dracova vina." Odpověděla mu mamka chladně.
"Je to její krev." Odpověděl táta neoblomně.
"To ale neznamená, že je stejný." Zavrčela jsem. Na to už táta neměl argumenty a já čapla Draca za ruku a odvlekla ho nahoru ke mně do pokoje.
"Na tátu jsem udělala dojem." Poznamenal. Nesměle se rozhlížel po mém pokoji a nakonec se pohodlně usadil na mé posteli.
"Neber si ho tak. On se uklidní." Přišla jsem k němu a usadila se v jeho klíně. Hlavu jsem si opřela o jeho rameno.
"Anno, neboj se, já jsem na tohle zvyklý. Ani jsem nečekal, že by mě přijali nějak kladně." Řekl a políbil mě do vlasů.
"Ale mamka tě ráda má." Namítla jsem.
"Jo, je vážně skvělá." Souhlasil.
"Ahooooj, vy dva!" Vlítla do pokoje Kath. "Co ty chmury?" Naklonila zvědavě hlavu na stranu.
"Ále, táta měl výstup ohledně Dracovy rodiny." Zakoulela jsem očima.
"Áha, no, neber si ho tak, Draco. On se uklidní." Mávla rukou Kath a my s Dracem jsme se začali smát. "Co je?" Nechápala Kath.
"Nic, nejste vy dvě náhodou sestry?" Řekl uštěpačně Draco.
"Haha." Řekla jsem.
"Kdy přijede Zar?" Ptal se Draco.
"Měl by tu být každou chvíli." Odpověděla Kath.
"KATHERINE! MÁŠ TU NEJSPÍŠ NÁVŠTĚVU!" Ozvalo se zdola a Kath vystřelila z mého pokoje jako Zlatonka.
"To jsou tví rodiče?" Zeptal se Draco a ukázal na fotku, která visela nad mojí postelí. Byla na ní krásná žena, s dlouhými hnědými vlasy a zářivým úsměvem. Měla upřímné hnědé oči a hýbala se. Střídavě s úsměvem hleděla na mě a opět na muže, který stál vedle ní. Ten mě temně černé vlasy, tmavší pleť a jemné strniště. Ochranářsky se díval na svojí ženu a dítě, které držel v náručí. To jsem byla já.
"Ano, to jsou mí rodiče. Naše jediná společná fotka." Posumála jsem se.
"Tvoje maminka byla moc krásná. To máš po ní." Draco mě objal.
"Ale prosím tě, raději se jdeme přivítat se Zarem." Vstala jsem a podala Dracovi ruku. Neochotně se zvednul. Když jsme sešli dolů, tak už byla Kath zavěšená v Zarově náručí.
"Čau, Zare." Usmála jsem se.
"Nazdar, kámo." Řekl Draco.
"Čauky, vy dva." Mrknul na nás.
"Mami, tohle je Baltazar Bates. Zare, tohle je moje mamka Lissandra." Představila je Katherine.
"Moc mě těší, Zare." Mamka mu podala ruku.
"Potěšení na mé straně." Opětoval Zar.
Táta opět vyšel z obýváku se stejným kyselým výrazem jako předtím.
"Tati, chci ti představit Zara." Pípla opatrně Kath.
"To nemusíš, vím, co je zač. Spíš, co byl jeho otec zač." Odsekl.
"Co máš za problém?" Vyjela jsem na něj.
"Já zkrátka nechápu, proč si vy dvě musíte vybrat zrovna žáky Zmijozelu a hlavně ty, co mají co dočinění s Voldemortem a Smrtijedy! Tolik zodpovědných a báječných chlapců je třeba v Nebelvíru. A vy si musíte přivést tuhle spodinu." Rozeřval se otec.
"Co prosím?" Zeptala se Kath.
"Slyšela si dobře, dceruško. Co třeba ti dva chlapci, co jsou letos v Turnaji tří kouzelníku? Nathaniel Howling a Matt Wentworth. To jsou správné partie!"
"Co prosím? Tati, jak můžeš něco takovýho vůbec říct? Draco nemá nic společnýho se svojí tetou a stejně tak Zar se svým otcem. Já absolutně nechápu, proč je musíš soudit podle chyb jejich členů rodiny. Oni takový nejsou a ani nebudou. A jestliže mi ještě jednou předhodíš Wentwortha a Howlingem, tak se stěhuju!" Křičela jsem na něj.
"Tohle už vážně přeháníš, Warwicku! Jestliže se neuklidníš, byla bych ráda, aby sis oběd vzal do pracovny a rovnou tam i přespal." Řekla ostře matka.
"To žeretuješ Lissandro?" Zavrčel otec.
"Ne. Myslím to smrtelně vážně." Odpověděla, otec se otočil a zmizel v pracovně.
"Omluvte ho, prosím. Chová se jako idiot." Poznamenala mamka se studem.
"To je v pořádku, my jsme zvyklí." Pousmál se Draco.
"Nechci, abyste si na tohle zvykali i u nás. Jste tu vítaní. Děláte naše dcery šťastné a to je to podstatné. Na původu přece nezáleží." Řekla mamka.
"Díky, Liss. Jste moc hodná." Usmála se na ní Draco.
"Pojďte se najíst. Musíte mít hlad." Vyzvala nás mamka.
Usedli jsme ke stolu v jídelně a čekali na jídlo.
"Dipsy, pojď mi prosím pomoct!" Zavolala mamka.
"Kdo je Dipsy?" Ptal se Zar.
"Naše domácí skřítka." Odpověděla jsem mu.
"Vy máte domácí skřítku?" Divil se Draco.
"Ano. Původně byla Alex a Chrise, ale když zemřeli, tak ji odkázali nám." Odpověděla Liss.
"Aha." Pípl Draco.
Najednou do pokoje dohopsala naše skřítka. Byla maličká, drobounká, s růžovými tvářičkami a velkýma kulatýma očičkama. Na sobě měla růžové šatičky a mezi dvěma velkýma ušima měla růžovou mašli.
"Dipsy už běží, paní." Pískla Dipsy.
"Dipsy, tohle jsou naši hosté. Draco a Baltazar." Řekla jí mamka.
"Dobrý den, vzácní pánové." Dipsy se poslušně uklonila.
"Ahoj, Dipsy. Moc nás těší." Usmál se na ní DRaco.
"Ahoj, Dipsy." Řekl Zar.
"Dipsy, dej jim na stůl talíře s polévkou, prosím." Řekla mamka.
"Ano, paní." Souhlasně vypískla a luskla prstíky. Na stole před námi se objevily talíře s hrachovou polévkou.
"Díky, Dipsy." Usmála jsem se na ní. "Najíš se s námi?"
"Ne, paní, nesluší se, aby domácí skřítka jedla s kouzelníky. Její místo tu není." Odpověděla rozhodně.
"Ale nesmysl, Dipsy. Vezmi si támhle židličku a poj´d se najíst s námi." Řekla mamka.
"Dobře, když to paní žádá, Dipsy se nají s kouzelníky." Začervenala se a přisunula si židličku ke stolu.
"Tak dobrou chuť." Popřála nám mamka, když si sedla ke stolu a my jsme se pustili do jídla. Všichni jsme zhltli polévku a Dipsy nám naservírovala další jídlo.
"Teda vy jste ale museli mít hlad." Poznamenala mamka, když viděla, jak v nás jídlo mizí.
"Ani ne, ale máte to tak výborné, že se tomu nedá odolat." Zdůvodnil Baltazar.
"Ale jdi ty." Mávla rukou mamka.
"Mami, my půjdeme nahoru. Trochu si odpočinout po jídle. Tak za dvě hoďky jsme zpátky." Řekla Kath.
"Jo jasně, odpočinout." Mrknul na ně Draco a Kath ho sjela vražedným pohledem, zatímco táhla smějícího Zara za sebou.
"Já vezmu Draca podívat se za testrály a Fili." Řekla jsem mamce.
"Ano, jistě, budou asi na zadní pastvině, Annie." Odpověděla mi mamka.
"Dobře. Tak pojď." Vzala jsem Draca za ruku a táhla ho ven.
Obešli jsme dům a za ním se rozprostírala velká louka, kde se procházel hypogryf a čtyři testrálové.
"Pojď, jdeme blíž." Vybídla jsem ho.
"Ty je vidíš?" Zeptala jsem se užasle.
"Ano."
"A nechtěl by si říct, proč je vidíš?" Zeptala jsem se.
"Ach ano. To když jsem byl malý. Měl jsem brášku, jmenoval se Bartholomeus. Jednoho dne jsme si hráli venku, bylo to prý po tom, co Bellatrix zabila tvé rodiče. Přišel k nám domů ty víš kdo on osobně. Řekl rodičům, že jsou to krvezrádci a za jejich zradu před mýma očima zabil mého brášku. Byl o rok starší než já." Vzdychl Draco.
"Pane bože, to je mi moc líto Draco." Vrhla jsem se mu do náruče a on mě objal.
"To nic, lásko. Já … já si to ani nepamatuju. Vím jen, co mi řekla mamka." Odpověděl. "Proč je vlastně vidíš ty?"
"Viděla jsem umřít rodiče." Odpověděla jsem mu.
"Ale vždyť zemřeli na Odboru záhad, ne?" Ptal se nechápavě.
"To ano, ale já tam byla s nimi. Byla jsem malá a doma jsem zůstat nemohla. Moji rodiče mě brali všude s sebou, jelikož si mysleli, že nejlíp ochránit mě dokáží oni sami. Ten večer jsem prý ležela zabalená v mamčině oblečení, které měla s sebou. Přišli tam Smrtijedi, naši přivolali Fénixův řád, ale když přišli, zrovna vraždili mamku a já to viděla. Hned zlikvidovali a zajali Smrtijedi a mě si vzala Liss s Warwickem." Vysvětlila jsem mu.
"Ach, páni …. A byla to moje teta." Povzdychl si.
"Draco, ano, to byla, ale ty takový nejsi a nemůžeš za to." Pohladila jsem ho po tváři. " Pojď někoho ti představím. Řekla jsem a mířila k hypogryfovi. Mojí Fili.
Když jsme došli k Fili, hluboce jsem se uklonila a Draco mě následoval. Fili se uklonila nazpět a hned přiklusala ke mně a začala se lísat.
"Fili, tohle je Draco." Řekla jsem jí a ona zvědavě zvedla hlavu a zadívala se na Draca.
"Pojď, neboj se jí. Pohlaď jí na zobáku." Postrčila jsem Draca blíž k Fili.
Nesměle se k ní přiblížil a vztáhl k ní ruku. Fili sklonila hlavu na úroveň jeho rukou, aby jí mohl lépe popleskat. Draco to udělal a Fili souhlasně zavrněla.
"Líbíš se jí." Oznámila jsem mu spokojeně.
"Vážně?" Zeptal se potěšeně.
"Ano. Chceš se proletět?" Zeptala jsem se ho.
"No jasně." Odpověděl s úsměvem.
Vylezli jsme tedy na Fili a ona vzlétla. Obletěla pár koleček nad naším barákem a my si užívali výhled na odpolední slunce a na mrakodrapy a budovy Londýna v dálce.
Za to odpoledne jsem ukázala Dracovi snad všechno. Jezero, co se skrývalo ve spleti větví stromů, které jej obklopovaly, kde jsem měla své ochočené ďasovce. Také jsme nakrmili testrály.
"Mami? Jsme doma!" Křikla jsem ode dveří.
"Ach, skvělé! Dipsy zrovna udělala večeři. Pojďte se najíst." Odpověděla maminka z kuchyně.
Přišli jsme ke stolu, kde spolu laškovali Kath a Zar. "Hele vy dva, nechte si to do pokoje." Napomenula jsem je.
"Promiň." Zahihňala se Kath. Dipsy právě nesla na stůl jáhlovou kaši s kakaem.
"Díky, Dipsy." Usmál se na ní DRaco a ona se začervenala a odcupitala do kuchyně.
V poklidu jsme se najedli a já si uvědomila, že tu někdo chybí.
"Mami, kde je táta?" Zeptala jsem se.
"Odešel. Šel k Wentworthovým." Odpověděla.
"Kam že to šel?" Zavrčel Draco.
"K Wentworthovým." Zopakovala mamka.
"To je paráda." Odfrkl si Zar.
"Co se děje?" Ptala se nechápavě.
"Wentworth." Pípla jsem.
"Jako Matty? Co je s ním?" Zeptala se znovu mamka.
"Nepanují mezi námi zrovna přátelské vztahy." Zavrčel zase Draco.
"Ještě řekněte, že tam je Howling." Řekl uštěpačně Zar.
"Ano, ten tam je. Je přes prázdniny většinou u Mattyho." Odpověděla mamka jakoby nic.
"Bezvadný." Odpověděl Zar s předstíranou radostí.
"Co proti nim máte?" Ptala se nechápavě mamka.
"Měla bys jít s pravdou ven, Katherine." Vybídla jsem jí.
"Co se stalo, Kathie?" Mamka jí probodla pohledem.
"Howling a Wentworth mě donutili, abych pro ně udělala mnoholičný lektvar. Násilím. Pomocí kletby Imperius."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama