Conversion 29.

21. března 2016 v 19:30 | Monra |  Kapitoly
"Howling a Wentworth mě donutili, abych pro ně udělala mnoholičný lektvar. Násilím. Pomocí kletby Imperius."
Sledovala jsem, jak se mamce mění výraz ve tváři postupně z překvapeného až na nevěřící.
"To není možné drahoušku." zašeptala.
Povzdechla jsem si a odvrátila se.
"Když myslíš, nechci se o tom víc bavit." zamračila jsem se.
"S Katherine jsme byli přátelé, když se s nimi ještě bavila. Jednoho večera jsem přišel k nám do haly a tam na mě čekal Draco s Annou, řekli mi, že se Katherine nevrátila z Temného lesa. Okamžitě jsem ji běžel najít. Měl jsem štěstí. Tvrdila, že si nic nepamatuje, protože nemohla nic říct. Musela složit neporušitelný slib, to díky té kletbě. Katherine se nám odcizila, vyhýbala se nám. Objevil jsem její tajemství. Oni ji zprostili slibu a byla volná. Týrali ji!" promluvil Zar.
Stiskl mou ruku. Zvedla jsem k němu oči.
"Mami on má pravdu, i Draco to ví sám, ten na to přišel jako první." vyhrkla Anna.
"Já tomu nerozumím, proč by to dělali?"
"Chtěli, aby uvařila mnoholičný lektvar." přidal se Draco.
"Hele, to je nějaké divné. Zkusím se sejít s jejich matkami, zjistit jestli se něco neplánuje. Mohla to být hloupá náhoda." prohlásila mamka.
"Ty jsi teda špión mami, zeptat se rovnou jejich matek." prohlásila sarkasticky Anna.
"Alespoň se snažím pomoct to vysvětlit." hájila se.
"Vždy jsi byla moc hodná a vidíš všechny dobré." zamračila se naoplátku Anna.
"Já vím Ann. Ale chci tak zůstat ano? Přes zbytek roku budu zkoumat další věci ano? Budu vám psát, jak to půjde, co jsem vše zjistila a tak ano?"
Znovu jsem se podívala na Zara a ten měl ve tváři nepřítomný pohled. Pak ke mě náhle vzhlédl a usmál se.
"Tak je čas na to, abysme se vydali na malou procházku." usmála se mamka.
"Jo Draco, jdeme se připravit." vyhrkla radostně Anna.
Věděla, že to znamená, podívat se k testrálům. Vstali a odešli z pokoje. Mamka přešla stůl a stoupla si vedle mé židle, neohrabaně jsem se zvedla a ona mě objala.
"Jsi vpořádku?" zašeptala tiše.
"Ano mamí, jsem jen to bylo-. No nechci to zažít znovu."
"Dobře. Jděte se taky připravit." kývla na nás, když ode mě odstoupila.
Vzala jsem Zara za ruku a odvedla ho do pokoje.
"Kam se půjde?" zeptal se zvědavě.
"K testrálům. Zas nic neuvidím." postěžovala jsem si.
Zasmál se a rukou mi pocuchal vlasy. Praštila jsem ho do ruky a lípla mu polibek na tvář.
Odešla jsem pro kabát a sněhule. Dole jsme se všichni sešli a v tichosti odešli až k jejich ohradě. Venku bylo velmi chladno, tváře mě štípaly a od pusy se mi kouřilo. Zase jsem nic neviděla, zatímco se ostatní s nimi mazlili včetně Zara. Budu se ho na to muset zeptat pak.
"Uvážete jim ohlávky? Musíme je dovést do stáje." poprosila nás mamka.
"Jasně, jak si přeješ." zasmála jsem se.
Každý z nich zanedlouho držel vzduch a já pokračovala za nimi. Ticho bylo až nepříjemné, procházeli jsme zrovna kolem malého lesíka, když se tam vynořilo několik postav a vzduchem začaly létat barevné paprsky. Vykřikla jsem a okamžitě se začala bránit. Vypukla vřava, slyšela jsem, jak na nás křičí matka, abysme utekli. Zároveň jsem slyšela jejich rozkazy.
"Musíme se dostat blíž k domu, tam je ochranné kouzlo!" vyhrkla Anna.
Všichni se rozběhli a zároveň si hlídali záda. Mrskla jsem pár kouzel za sebe a uslyšela ránu, jak padá k zemi. Koutkem oka jsem zahlédla, jak je jeho tělo svázáno a neúprosně obmotáváno dalšími a dalšími provazy.
Držela jsem svůj štít, ale viděla jsem, jak se náhle mezi naší skupinkou objevila ohromná postava.
"Mdloby na tebe!" vykřikla jsem.
S lehkostí to odrazil a zaútočil na mě.
Před očima mi potemnělo.

"Katherine vstávej!" křičel na mě Taz.
Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to.
"Otevři ty oči už sakra!"
Poslušně jsem je nakonec otevřela a uviděla vyděšeného Zara.
Pevně mě objal.
"Jsem rád, že jsi v pořádku!" vydechl.
"Kde jsou ostatní?" ptala jsem se.
"Jsou vpořádku, uklidňují testrály." pousmál se.
"Co se stalo?" zašeptala jsem.
"Už jsme tam skoro byli, ale objevil se tam Šedohřbet a zaútočil na tebe. Naštěstí tě jen omráčil, dost jsem se o tebe bál." odpověděl.
"A také tě zachránil." ozval se za ním mamčin hlas.
"Opravdu?" překvapeně jsem zamrkala.
"Ano, je to velmi odvážný chlapec, stejně tak, jako Draco. Teď se prospěte, Anna a Draco už šli také spát. Nemusíte se bát, barák je chráněný dost." usmála se.
Její hřejivý pohled mě okamžitě uklidnil. Zjistila jsem, že ležím na posteli a Zar u mě sedí.
"Jsem unavená." zamumlala jsem a jako na povel si zívla.
Zasmál se.
"Pojď se převléct a můžeš spát."
S mručením jsem se došla převléct a zahlížela na Zara jako malé dítě, kterému něco nedovolili.
Opět se mi zasmál a pak mě vtáhl pod přikrývky. Schoulila jsem se do jeho náručí a spokojeně usla.

"Pa mami, opatruj se!" vykřikla jsem ještě z okýnka dveří.
Naposled nám zamávala a my se dali do pohybu. Posadili jsme se všichni čtyři do jednoho kupé, kde jsme byli úplně sami.
"Co si myslíte, že se stalo s Cho?" zamumlala jsem nepřítomně.
Pocit, že už tam v našem pokoji nebude byl strašný.
"Nevím, jestli to chci vůbec vědět." odpověděla mi Ann.
Přikývla jsem a koukala z okna. Náhle se otevřely dveře a dovnitř strčili hlavu malý prvňáčci.
"Můžeme si k vám sednout?" ptali se nás.
"Samozřejmě." odpověděla Anna a uculila se na malého chlapce a dívku.
Vlezli dovnitř a posadili se k sobě, okamžitě si začali potichu špitat a pokukovat po nás. Byli z mrzimoru a tak jsem ani jednoho neznala.
"Myslíš, že Liss něco zjistí od nich?" zeptal se Taz.
"Nevím, snad ano, snad nám uvěří. Ale ona už taková je.

"Ahoj havraspárky." protáhl Nathan, když jsme vycházely s Ann z Velké síně.
"Vypadni Howlingu." zavčela Anna.
"Možná by vás zajímalo, jak jsme se měli s Mattem přes prázdniny."
"Leda ve snu." zavrčela jsem.
"Jdeme Kath, tohle je zbytečné." zamračila se Annie.

"Co tím myslel?" zeptala jsem se tiše.
"Nevím, ale určitě né nic hezkého. Nemůže to souviset nějak s Cho?" uvažovala.
S tichým výkřikem jsem si přikryla ústa rukou.
"Uvažuj, na tebe použil Impérius, proč by nebyl schopnej tohohle."
"Znamenalo by to, že dělá pro Voldemorta." zašeptala jsem tiše, aby nás nikdo nezaslechl.
Seděly jsme zrovna ve společence, která byla teď poloprázdná. Lidé si líčili, co zažili, co dostali za dárky. Všude panovalo veselí.
"Musíme to nějak zjistit. Musíme zjistit, co mají za lubem. Nesmíme o tom říct klukům, ale musíme tamty dva sledovat." řekla rozhodně Anna.
"Jo to máš pravdu, musíme je sledovat, musíme to zjistit, dřív, než se někomu něco stane. Měly bysme začít co nejdřív. Musíme zjistit, co se může stát. Musíme počítat se vším!"
"Kde by to tak mohli použít? Na co, teda spíš na koho se chtějí proměnit?" ptala se Anna.
"Já nevím, nikdy spolu nemluvili o tomhle přede mnou."
"Mám nápad!" vyhrkla najednou Anna.
Nechápavě jsem na ni koukala.
"No mám Šmírovníčky 3000, to můžeme použít jako odposlech!"
"To je super nápad, ale jak to na ně umístíme?" zeptala jsem se nadšeně.
"No budeme muset dost nenápadně, napadlo mě, že si půjčíme něčí kočku a ta to tam donese, nebo třeba při nějaké hodině jim to propašujeme do tašky."
"To by mohlo vyjít, ale bude to jen v tašce, nevím, jestli něco uslyšíme."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama