Conversion 30.

22. března 2016 v 23:20 | Godlike |  Kapitoly
"Katherine, já už vážně nevím!" Postěžovala jsem si, když jsme s Kath ráno před školou probíraly naše poznámky, které jsme za těch několik týdnů, co jsme v Bradavích, nashromáždily.
6.1. - 11:06 - Matt: "Nathane, tohle je moc."
Nathan: "Ne, kámo, to je přesně akorát."
Matt: "Začíná to bejt o hubu."
Nathan: "Chceš vycouvat?"
Matt: "Nemůžu, když si mě do toho zatáhnul."
Nathan: "Jednou mi poděkuješ a bude to brzo."
Matt: "Tak o tom fakt pochybuju. Jsi můj kámoš od dětství, ale
tohle si přehnal. Uvědomuješ si, co se stane, až se to
provalí?"
Nathan: "Až se to provalí, bude po všem a my už se nebudeme
muset bát, že nás někdo pošle do Azkabanu, protože
to v tom světě bude braný jako hrdinství."
Matt: "Vraždění, ovlivňování a nucení nevinných lidí ti přijde
jako hrdinství?"
Nathan: "Vraždění lidí jako je ona? Jo."
Matt: "Ty ji chceš zabít?!"
Nathan: "A co sis myslel? Že si jí budu držet jako domácího
mazlíčka?"
Matt: "To nemyslíš vážně! Tak dost, končím."
Nathan: "Vážně? Víš, co si mi dal."
Matt: "To ale neznamená, že ti budu pomáhat ve vraždění lidí."
Nathan: "Ale znamená, kamaráde. Takže mlč a drž se plánu."

"Jo, mohli by mluvit trošku určitěji. Jako třeba, kdo je ta, kterou Nathan drží." Vzdychla Kath.
"To je jasný."
"Takže..?"
"No přece Cho." Odpověděla jsem.
"Taky mě to napadlo." Uznala Kath.
"To mi přijde naprosto jistý, ale nevíme kde. Ti zmetci mluví neurčitě, jako kdyby věděli, že je posloucháme." Sykla jsem skrz zaťaté zuby.
"Jsou chytří, to se musí nechat. Ale nejsou zmetci oba dva. Nathan Matta donutil." Namítla Kath.
"Jo, neporušitelný slib. To je to, o co tu jde."
"Taky si myslím. Nathan Matta nějakým způsobem donutil, aby mu dal neporušitelný slib a má ho pod kontrolou." Zamyslela se Kath.
"Co vy dvě tu děláte?" Ozval se za námi klučičí hlas a my s Kath jsme instinktivně zakryly naše poznámky pod knihy s lektvary.
"Draco! Ahoj! No, znáš to, učíme se na písemky." Pousmála jsem se na něj a dala mu pusu.
"Vážně jo?" Řekl pochybovačně. Přestávají nám to žrát - naše zašívání v knihovně, tajný rozhovory..
"No, co jiného?" Odpověděla jsem jakoby nic.
"Možná by vás zajímalo, že za pět minut začíná vyučování. Máme jasnovidectví, tak bychom měli vyrazit." Informoval nás.
"Nějak jsme ztratily pojem o čase, promiň, lásko." Řekla jsem a nevinně se usmála. Sbalili jsme si tedy věci a spěšně jsme se dostavili do učebny jasnovidectví ve věži. Jako obvykle jsme vyšplhali po žebříku nahoru a zasedli na svá místa.
"Zase tady usnu. Radši bych sledovala ty dva." Řekla zakaboněně Kath.
"Jo, to mi povídej." Zvedla jsem oči v sloup.
"Vítejte! Dnes si zopakujeme vše, co jsme se za toto pololetí naučili, abychom všichni zvládli test, který, jak mi mé vnitřní oko říká, budeme psát přesně za týden." Pronesla s vášní profesorka Trelawneyová.
"No, super." Zabrbrala jsem.
"Dnes budeme věštit ze skleněných koulí a čajových lístků. Budeme se soustředit na druhý úkol, co se odehrává již tuto sobotu." Oznámila nám Trelawneyová.
Sakra to už je únor?!?!
"Události, které dnes vyvěštíte nám možná řeknou více. Najděte si partnera, ale jiného, než jakého jste měli doposud." Vybídla nás.
My s Kath jsme se otráveně šinuly k Zarovi a Dracovi.
"To je teda nadšení." Řekl Draco pobaveně, když nás viděl.
"Vždyť víš, jak moc nás tahle hodina baví." Ušklíbla jsem se.
"Tak pojď, ať to máme za sebou." Pousmál se Draco a posadil si mě na klín.
Draco pro mě připravil hrneček s čajovými lístky a já začala hledat v knize symbolů, co ho v den úkolu čeká.
"Takže … máš tam hada, to znamená nepřítel, který ti chce ublížit, a nenávist. Pak něco jako kříž, což jsou potíže. Pak oko, to znamená, že máš být ostražitý. Pak tu máš … Smrtonoše." Vydechla jsem.
"Vážně?" Podivil se Draco. "To vypadá na pernej den." Zasmál se, ale já seděla jako přikovaná.
"Annie? Copak je? Snad bys tomu nevěřila." Pousmál se.
"Pak tu máš….pětku…a čísla znamenají odpočet dní, za které se stane událost z předchozího znaku." Pípla jsem.
"Jo, za pět dní je sobota. To je ten úkol. Annie, to není odpočet, za jak dlouho umřu. To je prostě jen další kravina. Sama tomu nevěříš." Usmál se na mě.
"Paní učitelko, smím na záchod? Je mi nevolno." Špitla jsem.
"Ano, jistě, běžte." Řekla koktavě.
Seskočila jsem z žebříku na chodbu a běžela na nejbližší záchodky, protože jsem přesně věděla, že Draco jde za mnou. Naběhla jsem k umyvadlu a opláchla si obličej vodou. Zvedla jsem oči a spatřila v zrcadle dívku s bledou tváří, temnýma očima a vyděšeným výrazem.
Co když je to všechno pravda? Co když Draco vážně … Ne, ne, ne…na to nesmím myslet. Nic s emu nestane. Věštění je přece tak nejistý obor, nemůžu tomu věřit.
"Anno, jsi v pořádku?" Dovnitř se vřítila Kath.
"Jo, jasně." Snažila jsem se ji přesvědčit, ale prokoukla mě.
"No, to určitě. Pojď, mám na tebe dohlédnout, máme zbytek dne padla od vyučování. Mám tě vzít na vzduch." Objala mě.
"Co Draco?" Ptala jsem se.
"Je strachy bez sebe, ale Zar je s ním. Oni dva volno nedostali, takže přijdou až po odpoledku." Řekla mi. "Pojď, jdeme na vzduch, broučku."
Prošli jsme se kolem jezera, Hagrida a bezpečným obloukem i kolem vrby Mlátičky. Stejně se mi chmurné myšlenky z hlavy nepodařilo vyhnat. Byla jsem strachy bez sebe.
"Annie, lásko, jak ti je?" Naběhl ke mně Draco hned, jak jsme vešli do Velké síně na odpolední svačinu.
"Super." Pípla jsem.
"No, to vidím. Annie, kolikrát ti mám říkat, že se to nesplní. Budu v pořádku." Konejšil mě.
"Jo." Odpověděla jsem nepřítomně. "Nemám hlad, jdu si lehnout."
"Mám jít s tebou?" Ptal se Draco starostlivě.
"Ne, to je dobrý. Uvidíme se později." Špitla jsem a odešla.

Obavy mě neopouštěly ani následující dny. Byla jsem jak chodící mrtvola. Nejedla jsem a skoro jsem nespala. Když nastal onen den druhého úkolu, nespala jsem vůbec.
"Anno? Můžeme jít?" Vešel do našeho pokoje Draco.
"Jak ses sem dostal?" Ptala jsem se překvapeně.
"Katherine mě pustila, šla se Zarem zabrat místa." Odpověděl. "Co je ti?"
Já nevím, nemám z toho vůbec dobrý pocit." Řekla jsem ustaraně.
"Proč?" Ptal se znovu. "Kvůli té věštbě a čajovým lístkům?"
"Já vím, jsem paranoidní a věštění je nepřesné učení, ale stejně.." Vzdychla jsem.
"Neměj o mě strach. Mně se nic stát nemůže, vždyť ani nesoutěžím." Usmál se na mě a přistoupil blíž.
"Miluju tě Draco, nemůžu o tebe přijít." Řekla jsem se slzami v očích.
"Nepřijdeš o mě. Neboj se." Tisknul mě k sobě. "Tak a teď pojď nebo přijdeme pozdě." Vzal mě za ruku a doslova táhnul k Černému jezeru, kde se konal druhý úkol.
Přišli jsme k břehu, kde byly lodičky, abychom se dostali na tři věže, které byly uprostřed jezera. Nastoupili jsme do jedné z nich a ta nás pomalu vezla kupředu. Počasí bylo pochmurné a obloha temná a zatažená. Žaludek jsem měla stažený a na čele perličky potu. Má se něco špatného stát, já to vím.
"Annie, vypadáš děsně." Vyděsila se Kath, když jsme s Dracem přišli k ní a Zarovi.
"Tak díky." Řekla jsem sarkasticky.
Draco mě pevně objal a ponořil se do atmosféry druhého úkolu. V tom promluvil Brumbál a všichni ztichli.
"Dobré odpoledne! Dnes naše šampiony čeká další úkol! Tentokráte jim bylo ukradeno něco velmi cenného a mají pouze jednu hodinu na to, aby to získali zpátky! Hodně štěstí našim šampionům!"
Zazněl výstřel a šampioni se vrhli do hlubin Černého jezera.
"Annie, už se uklidni, celá se klepeš. Vždyť se nic neděje." Uklidňoval mě Draco.
"Já vím." Vzdychla jsem.
"Dojdu ti pro čaj do druhé věže." Řekl.
"Nechoď pryč!" Panikařila jsem.
"Anno, uklidni se. Jsem hned zpátky."
"Jdu s tebou." Řekla jsem rozhodně.
"Dobře." Pípl Draco a vzal mě za ruku.
Pomalu jsme přecházeli přes viklající se lávku, která spojovala jednu věž s druhou a můj špatný pocit se prohluboval.
"Mám o tebe vážně starost, Annie." Vzdychl Draco a podíval se mi zpříma do očí.
"To bude dobrý." Lhala jsem.
"Annie, kolikrát ti mám říkat, že věštby vážně nejsou stoprocentní. Budu v pořádku. My oba, neboj se. Miluju tě. Nikdy bych nedovolil, abys byla beze mě. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, vážně. Jsi můj život." Řekl Draco s něhou a upřímností v očích.
"Taky tě hrozně miluju." Řekla jsem s troškou optimismu, ale zlý pocit mě neopouštěl.
"Neboj se, nic se nestane." Řekl Draco a políbil mě.
Jakmile se ode mě odtáhl, tak to začalo. Věž, na které jsme stály, se začala nebezpečně kývat a lidi začali panikařit.
Draco na mě vyděšeně pohlédl a já na něj vykuleně zírala. Měla jsem pravdu …
Snažili jsem se dostat pryč z věže, ale žádná kouzla nefungovala a ani přemístit se nešlo. Co se to děje? Byli jsme jako v pasti…
Draco se na mě zpříma podíval, když zjistil, že nemůžeme nic udělat: "Anno, kdyby se mi teď vážně něco stalo, chci, abys věděla, že tě miluju. Hrozně moc. Jsi to nejlepší, co mě potkalo. Pokud ti to všechno nebudu moci říct sám, jdi do mého pokoje. Pod postelí je černá krabička. Najdeš v ní všechno, co potřebuješ vědět. Pojď ke mně." Přitáhl mě k sobě a v tom zmatku mě vášnivě políbil.
"Miluju tě!" Křikla jsem skrz ječící dav.
Věž se rázem rozhýbala ještě víc a začala se hroutit do vody a já s Dracem s ní.. Moje tělo náhle prudce narazilo na vodní hladinu, voda mi zaplnila plíce a zachvátila mě panika. Draco, Draco, Draco, Draco…!
Snažila jsem se co nejrychleji vyplavat na hladinu, ale místo toho jsem stále klesala na dno Černého jezera. Nad sebou jsem rozostřeně viděla kopající nohy, kterým se podařilo dostat na hladinu. Cítila jsem čím dál větší tlak a pálení na hrudi. Neměla jsem sílu plavat, jen jsem otupěle zírala na hladinu, zatímco moje tělo obklopovaly dlouhé slizké řasy. Z ničeho nic jsem zavřela oči a upadla do bezvědomí…

"Anno! Panebože Anno! Vzbuď se! Tak dělej!" Budil mě klučičí hlas. Odmítala jsem poslechnout. Věděla jsem, že mě čekají jen špatné zprávy…
"Anno, no tak!" Někdo mě popleskával dlaní po tvářích.
"Vypadni od ní!" Zazněl další klučičí hlas. Baltazar. Kde je Draco? Ne, prosím, to ne …
"Dostal jsem ji z vody, ale nechce se probrat." Ach, tak on to byl Matt!
"Kde je Draco?" Zahuhlala jsem, zatímco jsem se pokoušela vykašlat vodu z plic.
"ANNO!" Něčí teplé paže objaly mé zmrzlé tělo.
"Ptám se, kde je Draco." Zopakovala jsem a posadila se.
"Anno …" Vzdychl Zar.
"Ne…" Vyděsila jsem se a polil mě studený pot.
"Pojď, musíš se co nejdřív dostat k Madamme Pomfreyové." Řekla Kath a já spatřila její uslzené oči.
Prudce jsem se zvedla a uviděla hlouček studentů stojící pár desítek metrů od Brumbála, Madamme Pomfreyové, McGonagallové a Snapea. Skláněli se nad bezvládným tělem s plavými blond vlasy. Ne, ne, ne, ne, ne …
Rychle jsem se rozběhla tím směrem a ani Mattovi silné paže mě nezastavily.
"DRACO!" Doběhla jsem k hloučku kolem Dracova těla a klekla si k němu. "Musíš se vzbudit, pojď!" Snažila jsem se ho vzbudit, ačkoliv jsem věděla, že mi to k ničemu nebude.
"Slečno Winterová, vezměte, prosím, slečnu Gunovou na ošetřovnu." Řekl Brumbál. "My se o to postaráme."
"O TO?!!! To je Draco!! Živá osoba! Zlato, pojď, vzbuď se, musíš se dostat do tepla, ano? Na ošetřovnu." Nevzdávala jsem to.
"Annie, pojď…" Kath mě odtahovala od Draca.
"Katherine, copak to nechápeš? Musíme mu pomoct, on .. on přece … bude v pořádku … já to vím… on mi to slíbil … že mě neopustí … a tak prostě … prostě musí být v pořádku …." Plakala jsem.
"Zlatíčko, ale on už se nevrátí. Jemu žádné kouzlo už nepomůže." Objímala mě Kath.
"Ty lžeš! On to zvládne! On … on bude pořádku! Draco, lásko, pojď, vstávej, prosím!" Třásla jsem s ním.
"Slečno Winterová…" Řekla bolestně McGonagallová.
"Ano, paní učitelko." Přikývla Kath. "Promiň, Annie.."
"Za co se omlouváš? Hlavně mi teď pomoz, musíme ho zahřát.." Spatřila jsem Kath, jak vytahuje hůlku ze zimní bundy. "Co to děláš?"
"Promiň, broučku." Pípla s bolestí v hlase. "Mdloby na tebe!"


"Bude v pořádku?" Slyšela jsem Katherinin hlas.
"Ano, bude. Je jen podchlazená, ale s tím si poradí pár lektvarů." Uslyšela jsem odpověď Madamme Pomfreyové.
"Kdy se vzbudí?" Ptal se další hlas. Matt?!
"Ty se nestarej a radši vypadni." Zavrčel Zar.
"Uklidněte se, pane Batesi. Slečna Gunová potřebuje klid." Utnula ho McGonagallová.
"Pardon."
"Necháme jí prospat." Řekla Kath.
"Zůstanu tu s ní." Řekl Matt.
"Vystřídám tě o půlnoci." Odpověděla Kath.
"Žadný blbosti nebo si tě podám." Řekl výhružně Zar.
"Tak už dost, běžte, všichni! Šup, šup šup!" Vyháněla jsem Madamme Pomfreyová a osm páru nohou odkráčelo z ošetřovny. Znovu jsem upadla do hlubokého spánku.

Když jsem otevřela oči, byla noc. Vedle mé postele byly čtyři křesla, na kterých se kroutili čtyři osoby. Kath, Zar, Matt a Narcissa. Co ta tu dělá?
Posadila jsem se a snažila si obnovit mé poslední vzpomínky.
Černé jezero, poslední úkol, viklající se věž, studená voda, řasy, Matt, bezvládné tělo s blond vlasy... Bože můj! Musím najít Draca!
Posadila jsem se na postel rozhodnutá odejít. V tom se vzbudila Cissa.
"Annie, zlatíčko. Jsi v pořádku, díky bohu!" Rozplakala se Cissa a mateřsky mě objala.
"Cisso, co tu děláš? Kde je Draco?" Ptala jsem se zmateně.
"Annie …" Zlomil se jí hlas a rázem se vzbudili i ostatní.
"Annie, jdi vzhůru, no konečně!" Vypískla Kath.
Všichni vypadali dost strašně. Kruhy pod očima, ubrečené oči, světlá pleť, bolest v očích.
"Co se to tu děje?" Ptala jsem se.
"Ty si nic nepamatuješ?" Ptal se opatrně Zar.
"Neptala bych se, kdybych si to pamatovala." Řekla jsem sarkasticky. "Kde je Draco?"
"Víš, Annie…on.." Snažila se mi Kath odpovědět.
"Ne … on … ne …. Nemůže být." Hysterčila jsem.
"Je mrtvý…" Pípla Kath a rozplakala se.
Všechno se ve mně zastavilo. Jen jsem zírala do blba a po tváři mi stékaly horké slzy. Jediná věta mi zněla v hlavě.
DRACO JE MRTVÝ.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xD xD | 25. března 2016 v 21:00 | Reagovat

Kdyby ti voda zaplnila plíce , tak jseš tak trochu  mrtvá, holka :D

2 :D :D | 28. března 2016 v 1:20 | Reagovat

baví mě ta představa, že se hroutěj věže, lidi padaj do vody, ulamujou se jim končetiny, ječej jako prase, krev tam cáká tak moc, že jezero pomalu přetejká, kouzla nefungujou, nic nefunguje - možná ani ne gravitace, vyloženě armageddon a apokalypsa v jednom - ale mr. draco malfoy si vzpomene na lásku - 100% legit, life approves

3 Serte na ty debily, je to skvělá povídka!!! Serte na ty debily, je to skvělá povídka!!! | 30. března 2016 v 19:26 | Reagovat

Plzzzz, je to povídka, vy zmrdi, co nemáte co delat. Obcasna fikce a fantazie do toho patři. Ne vzdycky si mrtvá, kdyz mas vodu v plicích. Pokud je dostatečně rychle dostana z plic, tak te jeďte dokazi zachránit. Vypadá to, ze nekdo chyběl na biologii:)))

4 Your fan Your fan | 30. března 2016 v 19:30 | Reagovat

O krvi tam neni ani zmínka, ty vole :D trosku pohádkář. Navic jo pokud vis ze budes za chvili mrtvej a neni šance ze te zachráněj,co uděláš? Asi si tam nesednes a necumis ma ty lidi kolem a necekas az za tebou prijde zubata :D

5 můj bože chraň mě prosím před takovejma fekálníma nacistickejma fašistickejma bio-rádoby-very smart-existencema můj bože chraň mě prosím před takovejma fekálníma nacistickejma fašistickejma bio-rádoby-very smart-existencema | 31. března 2016 v 0:36 | Reagovat

Oba komentáře mě bolí. Velmi. Když máš v plicích vodu, tak jseš kaput. Ende. Šlus. Tečka. Nejseš kapr, nemáš žábry, je mi líto.

Rozhodně - milý zlatý rozkošný fanoušku - si lidé nevytáhnou někde z análniho otvoru historku a bájné Pandořině skřínce z hlubin postelních - a rozhodně nebudou onanovat v mýtických odách nad svou prokletou láskou. Nebo si doopravdy myslíš, že lidi tudle v Belgii v tom zmatku a mezi štěpícími se krystalky prachu exploze -  většinou bez noh - se plazili jako holubice bez křídel ke svým milovaným se slovy "jsem rád, že jsem tě mohl oprcat, miluju tě, ps. ukliď mi krabici z pod postele, je tam snuff porno a nechci aby na to máma přišla? Nebuď naivní. Přeji hezký den. :)

6 Aha :D Aha :D | 31. března 2016 v 7:49 | Reagovat

Slečna možná na biologii nechyběla, ale moc intelektu asi nepobrala, tak jí to bylo očividně stejně k šípku :D Upadla do bezvědomí s vodou v plicích , panečku, to asi jenom odpočívala, tak to jo ;). To dává smysl ;). Bránit si vlastní povídku a přitom se schovávat za fanouška :D:D:D. To už vůbec nebudu nijak komentovat, to je pod úroveň :D. To, že je to "povídka" ještě neznamená, že tam můžete psát hovna, který se naprosto vymykají přírodním zákonům :D . O celkové větové konstrukci ani nemluvím, s tim má jedna z Vás velký problém, ale předpokládám, že vzhledem k Vašemu věku (14-15?), je to ještě pochopitelné ;) Ale nebojte , když budete mít štěstí, tak z toho vyrostete ;).,,O krvi není ani zmíňka, pohádkáři" - no, alespoň někdo tady umí psát fikce :D
Tak či tak, děkuji Vám slečny za časté zpříjemňování večerů ;) válíte, cítím Nobelovku ;) 8-)

7 Hraní na chytrou se s nepravdivými informacemi moc nevyplácí :) Hraní na chytrou se s nepravdivými informacemi moc nevyplácí :) | 1. dubna 2016 v 11:30 | Reagovat

Zdravím , teď bych ráda citovala vysokoškolskou profesorkou biologie s titulem RNDr. (Vygooglete si, co to znamená :) ) :  Dýchací soustava začíná dutinou nosní , z které vzduch dál putuje do hltanu a dále do hrtanu, dále pak do průdušnice , odkud to jde přes průdušky a průdušinky do plic. Při zaplnění plic vodou, ať už při topení se nebo nějaké vážné nemoci, nastává smrt. Plíce jsou plné "chodbiček", které plné vodou logicky :) nemůžou fungovat. Příkladem by například mohlo být i obyčejné zakuckání se jídlem. Pokud se nám potrava dostane z hrtanu místo do jícnu do průdušnice, dochází k tomu, že se trubka ucpe a neprochází jí vzduch. I v takovém případě může nastat smrt. Ano, v této situaci lze člověka zachránit , ale pouze v případě , že se kus jídla dostane pouze malý kousek za hrtan. V opačném případě, tedy že se jídlo dostane dal do průdušnice, dochází již k výše zmíněné smrti. Voda je samozřejmě mnohem horší, protože tu zas tak snadno z průdušnice nedostanete, a z plic ji nedostanete vůbec. Už dostat vodu z průdušek je ne vždy možné, natož když se voda dostane ještě dál :) Chápu, že se výše zmíněná fakta na základní škole neučíte, nicméně bych Vám nedoporučovala bránit nesmysly, o kterých očividně víte prd :) Akorát jsi se s výrokem ,, někdo chyběl na biologii" potupně ponížila :) Hezký zbytek dne a hodně štěstí s budoucími studii.

8 Monra Monra | 23. května 2016 v 17:26 | Reagovat

Takže, ráda bych rozrazila vaše spory, jsme v kouzelnickém světě, počkejte si na dnešní nový díl, jsem ráda, že se u toho někteří baví, ukazuje to, že alespoň někdo sem chodí a děkuji fanouškům, který se za to perou!!! Obě víme, že člověk nepřežije, ale nemyslíte, že tyto poznámky jsou nemísté, když ani nevíte, jak to bude pokračovat? A to že si vyznávali lásku, já bych to udělala také a to jestli sem chcete psát takovéto komentáře tyypu kolik nám je, to vám může být někde, rozhodně jsme plnoleté a s občasnými chybami v textu se musíte smířit, já rozhodně nejsem dokonalá, ale nepíšu tu povídku kvůli pravopisu nebo skládání vět. Píšu jí, protože mi to dělá radost, že nás s mou nejlepší kamarádkou pojí víc věcí :) Ale jinak děkuji za takový ohlas, to jsme opravdu nečekaly :) A k tomu, že alespoň někdo z nás umí psát fikce, co tu potom děláš, proč si to čteš když to není zřejmě pro tebe dost dobré? Je to jen příběh dvou dívek, které mají větší fantazii a umí ji projevit než jen psát hnusné komentáře :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama