Conversion 31.

23. května 2016 v 18:38 | Monra |  Kapitoly
Stála jsem s Tazem v prostřední věži, když jsem uviděla, jak se jedna krajní zachvěla.
"Co to je?" vyhrkla jsem.
Náhle se začala řítit, lidé křičeli a profesoři nevěděli, co dělat. Nahrnula jsem se k zábradlí a sledovala je.
"Je tam, Anna a Draco!" vykřikla jsem na Taze.
Ten okamžitě zareagoval, svlékl si svetr a skočil do ledové vody okamžitě, jakmile se zřítila celá věž. Dostala jsem se k lodičce, jenže nefungovala, žádná kouzla nefungovala, jinak by tomu zabránili. Popadla jsem pádla a snažila se pomoct všem v dosahu, nebyla jsem jediná, kdo byl ducha přítomný. Ostatní dělali co já. Rozhlížela jsem se a hledala ty tři, nikde jsem je neviděla. Plula jsem ke kraji jezera, kde jsme všichni vystoupili. Hledala jsem další lodě, které přijížděly, na jedné jsem viděla Zara. Vrtěl hlavou. Procházela jsem po pobřeží a sledovala všechny lodě, když jsem uviděla Matta, jak táhne z vody bezvládnou Annu. Přiběhla jsem k nim.
"Má vodu v plicích," zaskuhral.
Okamžitě jsem vytáhla hůlku a napřímila ji na ni.
"Aquaevellam!"
Anna se rozkuckala, ale jen se překulila na stranu a ležela. Alespoň už dýchala. Pak jsem si všimla, že opodál vytáhli Dracovo tělo.
Ale ne! Ne! Ne! Ne!
Rozplakala jsem se.
"Anno! Panebože Anno! Vzbuď se! Tak dělej!" mluvil na ni Matt.
"Anno, no tak!" popleskával ji po tvářích.
"Vypadni od ní!" zařval vedle mě Taz.
"Dostal jsem ji z vody, ale nechce se probrat." vysvětloval.
"Kde je Draco?" zahuhlala Anna.
Objala jsem ji, aniž by mi nepřestaly téct slzy.
"Ptám se, kde je Draco," zopakovala a posadila se.
"Anno …" Vzdychl Zar.
"Ne…" vyděsila se.
"Pojď, musíš se co nejdřív dostat k Madamme Pomfreyové," řekla jsem.
Prudce se zvedla a uviděla hlouček studentů stojící pár desítek metrů od Brumbála, Madamme Pomfreyové, McGonagallové a Snapea. Skláněli se nad bezvládným tělem s plavými blond vlasy.
Rychle se rozběhla tím směrem a ani Mattovi silné paže ji nezastavily.
"DRACO!" doběhla k hloučku kolem Dracova těla a klekla si k němu.
"Musíš se vzbudit, pojď!" snažila se ho vzbudit.
"Slečno Winterová, vezměte, prosím, slečnu Gunovou na ošetřovnu," řekl mi Brumbál.
"My se o to postaráme."
"O TO?!!! To je Draco!! Živá osoba! Zlato, pojď, vzbuď se, musíš se dostat do tepla, ano? Na ošetřovnu," nevzdávala to.
"Annie, pojď…" začala jsem ji odtahovat.
"Katherine, copak to nechápeš? Musíme mu pomoct, on .. on přece … bude v pořádku … já to vím… on mi to slíbil … že mě neopustí … a tak prostě … prostě musí být v pořádku …" plakala.
"Zlatíčko, ale on už se nevrátí. Jemu žádné kouzlo už nepomůže," objala jsem ji.
"Ty lžeš! On to zvládne! On … on bude pořádku! Draco, lásko, pojď, vstávej, prosím!" třásla s ním.
"Slečno Winterová…" řekla mi bolestně McGonagallová.
"Ano, paní učitelko," přikývla jsem.
"Promiň, Annie..."
"Za co se omlouváš? Hlavně mi teď pomoz, musíme ho zahřát.." koukala na mě.
"Co to děláš?"
"Promiň, broučku," pípla jsem s bolestí v hlase.
"Mdloby na tebe!"
Profesor Kratiknot ji uložil na levitující lůžko pomocí kouzla a poslal ji do školy. Šla jsem celou dobu po jejím boku. Dorazila do ošetřovny a bylo tam jen pár jiných lidí. za mnou šli všichni ostatní.
"Bude v pořádku?" ptala jsem se paní Pomfreyové.
"Ano, bude. Je jen podchlazená, ale s tím si poradí pár lektvarů," odpověděla mi.
"Kdy se vzbudí?" zeptal se Matt.
"Ty se nestarej a radši vypadni," zavrčel Zar.
"Uklidněte se, pane Batesi. Slečna Gunová potřebuje klid." Utnula ho McGonagallová.
"Pardon."
"Necháme jí prospat," navrhla jsem.
"Zůstanu tu s ní," řekl Matt.
"Vystřídám tě o půlnoci," odpověděla jsem.
"Žadný blbosti nebo si tě podám," řekl výhružně Zar.
"Tak už dost, běžte, všichni! Šup, šup šup!" vyháněla nás Madamme Pomfreyová.
V tichosti jsme šli s Tazem hradem, nemluvili jsme do té doby, než jsme došli k Havraspárské věži.
"Co se bude dít?" zeptala jsem se šeptem.
"Těžko říct, Maličká."
Přitáhl si mě do náruče a pevně svíral. Opět se mi vrátily slzy do očí. Utekla jsem z jeho náručí do postele a tam plakala a plakala a plakala.
Náhle jsem vstala s jednou určitou myšlenkou
Může za to Howling!
Běžela jsem celým hradem a snažila se ho najít. Našla jsem ho v knihovně, seděl nad knihou z lektvary.
"Ty šmejde!" vykřikla jsem.
Překvapeně zvedl obočí a pak se samolibě usmál.
"Zabil jsi Draca!"
Vstal a natlačil mě ke stěně.
"Nemáš důkaz," zavrněl.
Vytáhla jsem hůlku a přiložila mu ji pod krk.
"Udělej to," zašeptal.
Znechuceně jsem ho od sebe odstrčila a chystala se k odchodu.
"Není poslední, jsou i další na řadě, vždyť Bates už napůl umřel," usmíval se.
Zaraženě jsem na něj hleděla, pak jsem se otočila a odešla.
Jeho slova mi zněla v hlavě. Každopádně teď jsem šla za Annie. Tam dorazila Narcissa a povídala si se Zarem.
Nevěděla jsem co říct, její syn byl mrtvý.
"Ty musíš být Katherine, že? Já jsem Narcissa," podala mi ruku, když viděla, jak jsem rozpačitá.
Její oči byly rozmazaný a její hlas se chvěl.
"Ráda vás poznávám."
Všichni jsme si posedali do křesílek a já se ponořila do nehezkého snu o Nathanielovi.

"Annie …" uslyšela jsem Narcissu a otevřela oči.
"Annie, jsi vzhůru, no konečně!" vyhrkla jsem.
"Co se to tu děje?" ptala se.
"Ty si nic nepamatuješ?" ptal se opatrně Zar.
"Neptala bych se, kdybych si to pamatovala. Kde je Draco?"
"Víš, Annie…on..." snažila jsem se.
"Ne … on … ne …. Nemůže být," hysterčila.
"Je mrtvý…" rozplakala jsem se.
Anna byla v šoku, nedokázala to v hlavě pochopit. Přisedla jsem si k ní na lůžko a vzala její ruce do svých, koukala na mě a z očí ji tekly slzy. Byla jsem na tom podobně, objala jsem ji a přitom se zalykala. Celá se třásla a její hlava byla schovaná v mém rameni. Rukou jsem ji hladila po zádech.
Vždyť právě přišla o svou lásku!
"Co tu dělá tenhle?" zaptala se mezi vzlyky.
Všechny oči se otočily k Mattovi, který seděl v křesle vedle Narcissy.
"Zachránil tě z vody," odpověděla jsem.
Odklonila pohled a zůstala civět do neznáma.
"Necháte mě tu jen s Narcissou, prosím?"
Přikývla jsem, vstala jsem a odešla spolu s Tazem a Mattem na chodbu. Tam okamžitě Taz přimáčkl Matta ke zdi.
"Ty hajzle jeden, to sis přál viď?! Zabít ho, odklidit ho z pole! Dělat hrdinu a zachánit Annie z vody!" syčel na Matta.
"Zare pusť ho, on je v tom tak nevině, jako já!" řekla jsem a ukázala na Mattovu ruku.
Shlédnul k ní a pak ho pustil.
"Nevěřím ti šmejde, můžeš za to, že Draco zemřel! A věř, že to tak nenechám!"
S těmito slovy odešel a já stále zírala na Matta.
"Kath, chtěl jsem se ti omluvit, nedělal jsem to z vlastní vůle nic z toho, nechtěl bych ti nikdy ublížit, ani Anně ani Dracovi, ikdyž jsem prohrál, byla to má vina, on za nic nemohl, jen byl lepší než já. Na Anně mi záleží, ale nedokázal jsem se s tím vyrovnat, že mě nechala. Proto jsem trávil čas s Pansy, myslel jsem, že ji tím naštvu."
Zavrtěla jsem hlavou.
"My o tom víme Matte, že nejsi zlý, s Annou jsme vás odposlouchávaly." odpověděla jsem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 23. května 2016 v 19:00 | Reagovat

faajn blog :)

2 Monra Monra | 23. května 2016 v 19:01 | Reagovat

Děkujeme mockrát! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama