Conversion 32.

24. května 2016 v 22:08 | Godlike |  Kapitoly
Pročesala jsem si svoje dlouhé hnědé vlasy a naposled se zadívala do zrcadla. Hezký pohled to tedy nebyl. Moje pleť byla bílá, dá se říct až průsvitná. Oči jsem měla zarudlé a černé kruhy pod očima značily hodně nocí nespavosti. Černé pouzdrové šaty na mě visely a moje kostnaté ruce svíraly zmuchlaný list papíru.
"Jsi připravená?" ozval se nejistě hlásek ode dveří mého pokoje. Katherine. Měla na sobě černé šaty s dlouhým rukávem a volnější sukní.
"Na tohle se vůbec dá připravit?" chabě jsem se pousmála.
Katherine sklopila oči a přišla ke mně. "Nejsi na to sama, Annie. Nikdy nebudeš," šeptla mi do ucha, když mě objala.
"Jo, děkuju. Za chvíli tam budu," odvětila jsem co nejpříjemněji. Kath odešla.
Moje oči upoutala zlatavá síťka na mém nočním stolku. Zaměřila jsem se dárek od Draca. Nakonec jsem usoudila, že si ho vezmu na sebe, ačkoliv jsem musela potlačovat slzy.
"Můžeme?" zeptala se Kath, když jsem sešla do společenky.
"Ano," nadechla jsem se.
Pomalu jsme se vydali do Velké síně. Uvnitř byly všude vyvěšené černé prapory a lavice byly uspořádány v řadách a uprostřed tvořily uličku, kterou jsem prošla. Cítila jsem, jak se na mě upřely pohledy všech lidí, co se zde seskupily na "Rozloučení s Dracem Malfoyem" - jak stálo na letáčcích rozvěšených po škole.
"Jste jistá, že to zvládnete, slečno?" ptal se mě Brumbál, když jsem došla až dopředu.
"Ano," pousmála jsem se.
"Dobrá," řekl vážně a předstoupil před shromážděné studenty, kteří se již usadili a byli dokonale ticho.
"Všechny vás zde vítám a děkuji, že jste přišli. Dnes jsme tu, abychom společně smířili s nesmírnou ztrátou z řad našich studentů. Jak jistě víte, Draco Malfoy zemřel násilnou smrtí a ujišťuji váš, že usilovně pracujeme na tom, kdo to způsobil a bude za to potrestán mírou vážnosti jeho provinění. Draco Malfoy byl nejen velice pilný student a nadaný žák, ale velice milý a laskavý člověk a hlavně věrný a milující přítel. Ale více vám o Dracovi poví jeho nejbližší osoba. Slečno Gunová.." vyzval mě. Vstala jsem a došla k Brumbálovi. Rozhlédla jsem se po všech okolo. Někteří plakali, jako třeba Kath, někteří nedávali najevo smutek, ačkoliv se jim zrcadlil v očích, což bylo vidět na Zarovi. Některé tváře na mě jen soucitně zíraly.
"Ehm … já … chci vám všem poděkovat, že jste dnes přišli. Vím, že by to pro Draca hodně znamenalo. Jak řekl pan profesor Brumbál, přišli jsme sem, abychom se smířili se strašlivou ztrátou. Otázkou ale je, jestli je možné se někdy vyrovnat s odchodem někoho tak blízkého. Někoho, kdo zná vaši duši a všechny vaše chyby a přesto se na vás dívá jako na nejdokonalejší osobu, co kdy chodila po Zemi. Málokdo takovou lásku najde. Já ji našla a vzápětí hned ztratila. Draco byl nejhodnější a nejlaskavější osobou, co jsem měla tu čest poznat. Všem ochotně pomohl, rval se za ty, co miloval," zlomil se mi hlas a slzy se mi hrnuly do očí. Zhluboka jsem se nadechla. "Pardon … Je těžké o něm mluvit, když víte, že už ho víckrát neuvidíte se smát. Když vstáváte s tím, že se už nikdy nevrátí a že už vás nikdy neobejme. Měl talent vnášet do lidí optimismus a pozitivní náladu a i když jste si mysleli, že vaše situace nemá východisko, tak on ho našel. Byl výjimečný a jedinečný. Někdo takový už tu není a nebude …" začala jsem plakat a nemohla jsem přestat, když jsem si uvědomila pravdivost svých slov.
"Zlato, Annie, pojď ..." něčí paže mě odváděla pryč. Pocítila jsem známou vůni. Cissa.
Vzala mě ven a posadila mě na trávu vedle nádvoří. Dosedla vedle mě.
"Dýchej, miláčku," hladila mě po zádech a já popadala dech.
"To … nejde.." zalykala jsem se.
"Ale ano, jde to," konejšila mě.
"Cisso, já nevím, co mám dělat. Jak to mám zvládnout?" ptala jsem se
"Já nevím, broučku, sama se snažím na to přijít," vzdychla a z očí se jí linuly slzy.
"Promiň, Cisso. Brečím tu a ty si ztratila syna. Musí to být horší," řekla jsem a cítila jsem se vážně hloupě.
"Annie, tohle neříkej. Milovala si ho, stále ho miluješ. Nemůžeš srovnávat mateřskou lásku s partnerskou," stiskla mi ruku.
"Já vím, ale vážně se omlouvám," odpověděla jsem.
"To přece nemusíš, zlato. Já jsem ráda, že si k němu cítila tolik. Moc pro mě znamená, že byl Draco milovaný a šťastný zrovna s tebou. Jsi báječná a i když se teď hodně změní, vždy u nás budeš vítaná," pousmála se unaveným úsměvem.
"Díky, Cisso," objala jsem ji.
"Anno, jsi v pořádku?" ozvalo se za námi.
"V rámci možností ano, Kath, neboj se," otočila jsem se k mojí nejoblíbenější osobě.
"Dobře. Obřad už skončil. Shání se po vás pan Malfoy," řekla Kath Cisse.
"Ach ano, už jdu. Zůstaneš tu s ní?" poprosila Cissa Katherine.
"Já tu s ní budu," odpověděl jiný, klučičí hlas.
"Matte .." vydechla jsem.
"Annie, bude to tak pořádku?" ujišťovala se Cissa.
"Ano, jasně," odpověděla jsem.
Cissa a Kath odešly do hradu a já zůstala s Mattem.
"Jak si na tom?" zeptal se opatrně.
"Jak by si řekl? Nijak zvlášť," vydechla jsem.
"Měla bys spát," řekl ustaraně.
"Nemůžu. Když zavřu oči, vidím to všechno před sebou," zahleděla jsem se na hory lemující údolí, ve kterém ležely Bradavice.
"Já vím, Anno, ale musíš spát. Jedině tak se z toho nějak dostaneš," pohladil mě po vlasech.
"Kéž by to šlo, Matty. Nevím, co teď mám dělat. Tak moc mi chybí," zase jsem pocítila ten bolestivý pocit prázdnoty v hrudi a instinktivně si ji objala, jako kdyby mě to mohlo poskládat zpátky do kupy.
"Já vím, já vím. Ale nějak to zvládneme. Sama nebudeš," povzbuzoval mě.
"Děkuju. Ale teď mi řekni o Nathanovi," vážně jsem se na něj podívala.
"Teď se o tom bavit nebudeme," zaryl pohled do země.
"Chceš mě přivést na jiné myšlenky?" naléhala jsem.
Zvedl oči v sloup. "No, tak dobře. Nathan mě donutil stejně tak jako Katherine. Pod kletbou Imperius jsem složil neporušitelný slib a stal se jeho otrokem. Aby si to pojistil, vyhrožoval mi, že tě zabije, pokud neudělám všechno, co po mě chce. Neměl jsem na výběr, stejně jako Katherine. Věř mi, že mě hrozně mrzí, co jsem všechno způsobil tobě i Kath a všem. Mrzí mě, že kvůli Nathanovým plánům zemřel Draco."
"Cože? Kvůli Nathanovým plánům? Co o tom víš?" zeptala jsem se.
"Nic určitýho, ale vím, že měl v plánu ho odstranit nějakou nehodou. Jenže nemáme důkazy," řekl.
"Získáme je, neboj se. Zjistíme, co se to tu sakra děje," stiskla jsem mu ruku. "Ani ty nejsi sám, Matty. Díky, že si mě zachránil," řekla jsem vděčně.
"Řekla si mi, že bys raději umřela s ním," připomněl mi jednu noc na ošetřovně, kdy jsem mu vyčítala to, že mě zachránil.
"Já vím, ale teď už se na to dívám trošku jinak. Ztráta Draca bolí, hrozně moc. Ale vím, že by si přál, abych to přežila a ne to všechno vzdávala. Takže už kvůli němu a jeho památce se nezvdám. Nikdo z nás,"
"Jsi silná holka, to se mi na tobě vždycky líbilo," pousmál se.
"Děkuju. A teď pojď, musíme jít nebo si všichni budou myslet, že si mě unesl. Obzvlášť Zar," ušklíbla jsem se.
"Jo, ten mě nikdy mít rád nebude," konstatoval.
"To asi ne, ale teď patříš k nám, takže tě bude muset respektovat," povzbudivě jsem se na něj usmála.
"Doufám, že máš pravdu a bude mě respektovat. Jinak si budu muset krejt záda," uchechtl se.
"To bys měl i teď," poradila jsem mu.
"Tak pojď.." a táhl mě zpět do hradu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 24. května 2016 v 22:28 | Reagovat

faaajn blog :) jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama