Conversion 34.

26. května 2016 v 17:53 | Godlike |  Kapitoly
Seděla jsem na paloučku před školou a četla si oblíbenou knížku Draca, když si ke mně někdo přisedl. Zar.
"Ahoj, cizinče," pozdravila jsem ho a odložila knihu.
"Ahoj, Ann. Co tu děláš tak sama?" zeptal se.
"Většinu času teď trávím sama," odpověděla jsem.
"Neměla bys. Katherine tě potřebuje," řekl.
"Ne, ona hlavně potřebuje tebe," šťouchla jsem.
"To si nemyslím," zakroutil nesouhlasně hlavou.
"Ty hlavo jedna trolí! Ona tě miluje! Víš, jak máte vy dva štěstí, že můžete být spolu? My s Dracem spolu být nemůžeme. Víš jak je to nefér, když vidím, že vy dva k sobě patříte a malicherně marníte čas stupidními hádkami?" skoro jsem brečela.
Zar jen zíral do země a bylo vidět, že uznal, že mám pravdu.
"Annie, nevíš, o co tu jde. Já s ní být nemůžu, je to pro ni a příliš nebezpečné," vzdychl.
"Tak mi to řekni, Zare. Co se ti stalo?" sedla jsem si vedle něj a položila mu soucitně ruku na rameno.
"Nemůžu," položil si hlavu do dlaní.
"Proč by si nemohl? Od čeho jsme nejlepší přátele?"
"My jsme nejlepší přátelé?"pousmál se.
"A co si jako myslíš, že jsme jiného?" vyštěkla jsem.
"Díky, Anno. Víš, jsem teď hrozně sám od té doby, co tu není Draco," řekl a zlomil se mu hlas.
"Nemusel bys být, já i Kath jsme tu s tebou. Jen nás nesmíš odhánět," pohladila jsem ho po rameni.
"Moc mi chybí," vydechl.
"Já vím, mně taky. Hrozně moc. Proto se ale musíme vzpamatovat. Musíme zjistit, co se stalo a kdo může za to, že jsme Draca ztratili," přemlouvala jsem ho.
"Jo, ale to nic nemění na tom, že se Katherine prostě musím vyhýbat. Nechápeš to, je to pro její bezpečí. I když mi příšerně chybí a je to ted mnohem horší, protože mi chybí i Draco. Mám občas pocit, že puknu smutkem, Anno," řekl zoufale.
"Já tě chápu, Zare. Mám to tak taky. Nedovedu si představit, že bych ale Katherine neměla. Nech ji, aby ti pomohla," přesvědčovala jsem ho.
"Nemůžu, Annie. Musím jít, opatruj se. Kvůli Dracovi," řekl a políbil mě do vlasů.
Nechal mě tam stát samotnou a odcházel do hradu. Všimla jsem si, jak opodál stojí drobná postavička s hnědými vlasy. Katherine.
"Kath? Co ty tu děláš?" zeptala jsem se. Byla jsem nervózní z její reakce na moji a Zarovu náhodnou schůzku.
"Šla jsem tě hledat, ale viděla jsem, že máš jinou společnost," řekla smutně.
"No tak, Kath. O nic nešlo, vždyť to víš," řekla jsem.
"To jsem nemyslela. Proč se baví s tebou a se mnou ne? Co jsem mu udělala? Vždyť je to padlý na hlavu. A ještě se baví s Pansy!" křikla podrážděně.
"Dělá to naschvál. Nechce ti ublížit," odpověděla jsem.
"Ubližuje mi jedině tím, že se ode mě drží dál," vzdychla.
"Já vím, ale to mu nevysvětlíš. Znáš ho, je to paličák, všechno mu musí nejdřív sednout v hlavě než se začne s někým bavit," konejšila jsem ji.
"Já vím, ale potřebuje mě, zrovna teď, když umřel Draco," ta věta mě píchla u srdce. "Promiň, nechtěla jsem ti to připomínat," řekla, když viděla, jak si rukama svírám hruď, jako kdybych mohla všechny své rozpadlé casti poskládat dohromady.
"To je dobrý, musím si zvyknout. Cissa říkala, že je to všechno jen otázka zvyku. Je hrozně silná," zakroutila jsem nechápavě hlavou.
Je pravda, že Cissa se od pohřbu jejího staršího syna ani nezastavila. Neustále něco zařizovala. Buď úmrtní list nebo zrušení Dracova stipendia na Akademii Salazara Zmijozela v Itálii, prostě všechno, co se zařídilo pro Draca předtím, než zemřel. Cissa to zvládala překvapivý dobře. Rozhodně líp než my ostatní. Jen jsem čekala, až to na ni všechno dolehne a ona se sesype. Proto já musím pracovat na sobě, abych jí v tomto případě mohla být po boku.
"Ano, jen nevím, jak dlouho jí to vydrží. Stavoval se tu ráno Lucius pro zbytek Dracových věcí a říkal mi, že několik dní nespala. Ani prý nejí, jen chodí po domě a uklízí vše, co by jí Draca mohlo připomínat. Jen to dělá s úsměvem a bezstarostně. Má o ni strach, prý to u ní není normální," vzdychla Kath.
"Nemůžete se jí divit,přišla o druhého syna. Je to celkem pochopitelný," namítla jsem.
"Nedivíme, ale bylo by lepší, kdyby dala průchod emocím, než aby je skrývala uvnitř," odpověděla.
"Kolik je hodin? Musím se ještě podívat na kouzelné formule." Řekla jsem.
"Půjdu s tebou, taky jsem se ještě neučila," odpověděla.
Odebrali jsme se tedy do knihovny chodbami našeho nejoblíbenějšího místa na světe. V chodbě, ktera vedla do knihovny, jsme se ale zarazili.
"Co si kurva myslíš, že děláš?!" vykřikl Nathan. Držel pod krkem Matta.
"To,co jsem měl udělat už dávno," pousmál se Matt.
"Zhatíš mi všechny plány, to nemůžu dovolit," pustil ho a začal nervózně obcházet kolem Matta.
"Co chceš udělat? Zabít mě?" zeptal se Matt.
"Nic jiného mi nejspíš nezbývá," odpověděl.
"Tak do toho!" vyzval ho Matt.
"To ne!" vyjekla jsem.
Vyběhla jsem zpoza rohu a napřáhla svoji hůlku proti Nathanovi: "Expeliarmus!" křikla jsem a Nathanova hůlka odletěla na druhý konec chodby.
"To ses rychle vzpamatovala ze smrti přítele," řekl mi posměšně ten zmetek.
"Drž hubu!" okřikla jsem ho.
"Myslíš si, že bych ho zabil přímo tady? Nejsem hloupej, má drahá Annie. Mattovi dlužím extra smrt za ty pokažený plány," ušklíbl se.
"Zařídím, abys k tomu už neměl možnost. Vím, že za to,co se stalo Dracovi,můžeš ty. A taky to dokážu," sdělila jsem mu.
"A jak,maličká?" uchechtl se.
"Matte,otevři ty dveře do učebny," kývla jsem hlavou ke dveřím vedle nás. Matt poslechl.
"Katherine, veritasérum," nakázala jsem jí. Poslechla a začala lovit lahvičku v kabelce.
Já jsem dotáhla Nathana do prázdné učebny, kde jsem ho posadila na židli. Ačkoliv se bránil, tak jsme mu nalili lektvar přímo do krku a donutili ho polknout.
"Tak, a teď povídej, pěkně od začátku," přikázala jsem mu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama