Conversion 35.

26. května 2016 v 19:55 | Monra |  Kapitoly
Sedla jsem si pohodlně naproti němu a čekala.
"Komu sloužíš? A proč tohle děláš?!" vyhrkla Anna.
"Bellatrix Lestrangerové a dělám vše na její rozkaz," řekl neochotně, ale jeho jazyk nedonutil zastavit.
"Proč jsi zabil Draca?!"
"Protože to chtěla Bellatrix, chtěla ho zabít, než aby žil na straně Fénixova řádu."
Překvapeně jsem zamrkala.
"Zabil jsi ho tedy?"
"Ano."
"Co máš dalšího v plánu?"
"Bates mě pověřil, abych zlikvidoval jeho nevyvedeného syna, stejně tak, jako jsem zlikvidoval Draca."
Trhla jsem sebou.
"Co jsi udělal proto?!" vyhrkla jsem náhle.
Podíval se na mě a zle se usmál.
"To se dovíš."
To lektvar přestalfungovat. Anna ho spoutala hůlkou a vedli jsme ho k Brumbálovi, lidé na nás divně koukali, ale to jsme neřešili.
Točité schodiště nás vyzvedlo nahoru.
"Pane profesore, chytili jsme ho a ještě k tomu se nám přiznal, díky Veritaséru." promluvila Anna hned, jak jsme vpadli do jeho pracovny.
"Překvapeně na nás koukal.
"Pane profesore, mohu vám ukázat své vzpomínky," vyhrkla jsem a stoupla si k Brumbálovi.
"Dobře, pojďte slečno, tohle je myslánka, stačí, abyste hůlkou uchopila svou myšlenku a vytáhla ji do této vody, pak se na ni budu moct podívat."
Stála jsem nad tou nádobou a přiložila si hůlku k hlavě, vrátila jsem se k myšlence na Nathanovo vyslýchání a to, co jsme s Annou viděly předtím. Myšlenku jsem hůlkou uchopila a pustila ji do vody. Brumbál přistoupil ke mně a ponořil se do té myšlenky.
Sledovala jsem ho, dokud se nevynořil. Zadíval se na Nathana a v očích mu svítilo podivné světlo.
"Myslím, že okamžitě zavolám azkabanským strážným, ale nejprve odvedu toho hocha na ministerstvo. Velice vám třem děkuji, že jste ho dopadli, než to mohlo skončit špatně pro vás všechny," řekl a chytil Nathana za rameno.
Vedl ho ke krbu a zanedlouho už jsme viděli jen zelené plameny.
"Takhle lehké," zašeptala jsem nevěřícně.
Odešli jsme a já se rozhodla vyhledat Taze, abych mu to pověděla.

Našla jsem ho na jedné chodbě, kde seděl s Parkinsonovou.
"Co?" zeptal se hned, jak jsem před nimi zastavila.
Nadechla jsem se, že mu odpovím, ale pak jsem vzduch jen vyfoukla.
Bezeslova jsem odběhla v slzách a po cestě potakala Matta a kousek za ním Annu. Jen jsem kolem nich proběhla pryč. Zahnula jsem za roh a do někoho vrazila, zvedla jsem hlavu a podívala se na toho, kdo to je. Byl to Dorian, kluk z vyššího ročníku.
"Co se stalo, Kath?" ptal se překvapeně, když mě viděl.
"To je jedno, to neřeš," pousmála jsem se na něj.
"Ne, pověz mi to, jen tak tu uplakaná neběháš."
"Mám špatné období, promiň, že jsem do tebe vrazila, příště si budu dávat větší bacha, kam běhám."
Zasmál se.
"Jen koukej před sebe," poradil mi.
Pustil mé paže, ani jsem si neuvědomila, že mě furt drží.


Z Pohledu Matta:

Viděl jsem proběhnout Kath se slzami v očích, už mi to nedalo. Vyrazil jsem rovnou za tím blbcem, co seděl na té lavičce před námi.
"Co jsi ji zas udělal? Proč se s ní nebavíš? Je to kvůli tomu, že se baví se mnou? Ta holka trpí a ty jí jen ubližuješ, proč to sakra děláš?!" zavrčel jsem na něj.
Postavil se, koukali jsme jeden druhému do očí.
"To není tvoje věc!" řekl pouze, vzal Pansy za ruku a odešel s ní.
Za mnou přilítla Anna.
"Co to bylo?" ptala se mě.
"Štve mě, že se Kath trápí, když on si tu chodí s Parkinsonovou."
"To nevyřešíš, má svou hlavu."
Povzdechl jsem si.
"Pojď, jdeme se najíst," pousmál jsem se na Annu.
Té se rozsvítily oči a táhla mě hladově na večeři. Sedli jsme si ke stolu, když jsem uviděl Kath, jak vešla do dveří. Nebyla sama.
"Ale, ale, ale," protáhl jsem a pokynul k nim.
Anna zvedla jedno obočí.
"To je Dorian, je o rok starší než my, kde se s ním potkala, jo to nechápu."
Přišla k nám a posadila se naprosti.
"Dobrou chuť vy zíralové," vyplázla na nás jazyk.
"Jen povídej," pošťouchla ji Anna.
"Jen jsem do něj vrazila a pak mě sem doprovodil, nic vážného, pořád myslím na toho zmijozelskýho tupce," ušklíbla se.
Nabrala si omáčku a k ní těstoviny.


Pohled Kath:

"Jdu teď na večeři, měj se," pousmála jsem se na něj.
"Počkej, já jdu taky, můžu tě doprovodit?" zeptal se.
Kývla jsem a cestou se s ním bavila o škole.

"Drazí studenti! Svolal jsem vás sem, abych vám mohl říci, že už můžete klidně spát, zrádce mezi vámi se našel a už byl poslán do Azkabanu, za nejhorší prohřešek, použití smrtící kletby na Dracu Malfoyovi. Mé díky patří slečnám Gunové a Winterové a panu Wentworthovi, kteří pana Howlinga dopadli a předali mi ho. Takže ruším pozastavení vyučování a zítra se můžete těšit na vaše profesory."
Celá síň šuměla hlasy, všichni se na nás dívali, ale já hledala jedny oči, seděl skoro na druhé straně a sledoval mě bez mrknutí oka. Pochopil. Zavřel oči a s velkým přemáháním se na mě usmál, ale tentokrát opravdově a vděčně.

Následující měsíc byl těžký, Anna se začala ze všeho dostávat, začala se i usmívat a byla ráda s Mattem, já jsem chodila všude s nimi a kdykoliv jsem potkala Jeho, tak jsem si připadala, jako by mě šlehl bič do břicha. Postupně se to lepšilo, ale byla jsem protivná, s Annou se bavil a mě ignoroval, tak jsem to dělala taky. Začal mě zdravit Dorian, což mě chvíli děsilo, ale zvykla jsem si a pak to brala jako normální věc. Pomocí hůlky jsem si přeměnila barvu vlasů na hnědou. Všichni mi to chválili a Taz mě furt sledoval.

Probudilo mě vlčí zavytí, sedla jsem si na posteli a zjistila, že Anna je fuč. Zase šla výt na měsíc a truchlit nad Dracovou ztrátou. Vyklouzla jsem z postele a vyšla ven z hradu, aniž by mě někdo viděl. Hned za bránou jsem se proměnila na irbise a běžela k vrbě Mlátičce. Seděla tam a sledovala měsíc.
"Našla jsem tě, teď se budu schovávat já," zažertovala jsem.
Otočila se ke mně a nastražila uši.
"Nečekala jsem tě tu."
"Ale prosím tě, tvůj žalozpěv by vzbudil i hluchýho," zavrtěla jsem hlavou a došla si sednout k ní.
Irbis a vlk, to je kombinace.
"Promiň," omlouvala se.
Jen jsem ji položila tlapu na její.
"Jsem s tebou."
"Já vím," podívala se k nebi.
Chvíli jsme tak seděly a sledovaly úplněk, když se náhle vedle nás zahejbalo křoví a ven vyšla vysoká vychrtlá postava s dlouhými končetinami a psí hlavou. Začaly jsme obě couvat. Vlkodlak na nás zavrčel a už se připravil vystartovat.
"Běž!" zavrčela jsem na Annu.
Vlkodlak udělal výpad a mě se podařilo zatnout mu drápy do krku. V tu chvíli jsem se otočila a běžela za annou, která uháněla ke školní bráně. Uslyšela jsem dusavé kroky a ty mě donutily ještě zrychlit. Už jsme byly na nádvoří, když se zastavil, zavyl a běžel zpět do temnoty noci.
Proměnila jsem se a vyděšeně se podívala na Annu, rychle jsme vešli do hradu a běžely do našeho pokoje. Tam jsme se posadily na postele a zíraly na sebe.
"Co to sakra bylo?! Myslela jsem, že jsou jen v Temným lese," řekla hystericky.
"Myslím, že jsi ho přilákala svým vytím," řekla jsem nepřítomně.
V žaludku jsem měla nepříjemný pocit. Seděly jsme nehnutě a sledovaly jedna druhou.
"Pojď spát," řekla nakonec Anna.
Kývla jsem a vlezla si do postole. Spánk se dostavil brzy, naštěstí beze snů.

"Děkuju ti, že jsi mě zachránila!" vrhla se na mě ráno Anna.
"Nezachránila, jen jsem ho zdržela, moc bys mu asi svými drápy neudělala, já je mám ostřejší," pousmála jsem se.
"Ale kdybys nepřišla, tak mě mohl třeba chytit-" odmlčela se.
"Tohle neříkej!" řekla jsem rázně.
Kývla, došli jsme na snídani a já si všimla Zara, který měl šálu kolem krku, ikdyž bylo už teplo.
"Snad nenastydl," zašeptala jsem Anně.
Vyhledala to, o čem jsem mluvila a zamračila se.
"Třeba ano, tohle počasí je plné nemocí," prohlásila.

Odpoledne jsem se vracela z knihovny, když jsem spatřila Annu s Balthazarem, jak o něčem mluví. Anna koukala dost vyděšeně a Zar zhrouceně. Zavrtěla jsem hlavou a zahnala potřebu ho obejmout. Odpolední výuka bylo Jasnovidectví. S odporem jsem vyšlápla všechny schody a vylezla do zšeřelé místnosti.
"Kath, budu s Tazem v páru, budeš s Mattem?" zeptala se opatrně.
"Jo proč ne, vždyť je to přece jedno," řekla jsem naoko lhostejně.
Posadila jsem se k jednomu stolečku a čekala na Matta. V otvoru se objevil Zar a já se na něj nenávistně podívala. Kolem krku měl stále šálu a jeho oči mě okamžitě vyhledaly, vypadalo to, že mu spadl kámen ze srdce.
Věnovala jsem mu poslední nenávistný pohled a upřela svůj zrak na stoleček přede mnou. Brzy se přede mnou objevil Matt.
"Tak nás nechali spolu, co?" usmál se.
"Jo, nechali, mě to nevadí," pousmála jsem se na něj.
Matta jsem si oblíbila, ale přeci jen bych raději měla před sebou Annu.
"Dnes si vás vyzkouším na známky, bude to ze čtení čajových lístků, je to naposledy tento školní rok, to vám slibuji," ozval se hlas profesorky.
Připravila jsem s Mattem vše potřebné.
"Dámy mají přednost," řekl, když jsme dopili čaj.
Zasmála jsem se a podala mu můj šálek.
Chvíli jen ta koukal do hrníčku.
"Tohle vypadá jako vlk, žárlíš a tohle je maska, to je klam a podvod, jen nevím, jak je to myšleno."
Zasmála jsem se.
"Teď já," vzala jsem si jeho šálek a začala ho točit v dlaních.
"Je tam profil, což znamená nový přítel, pak oko, takže překonáš těžkosti a vidím ještě zavřenou krabici. Takže když to shrnu, tak najdeš nového přítele, překonáš překážky a najdeš znovunalezené," snažila jsem se znít odborně.
Vyprskl smíchy nad mým tónem a zakroutil hlavou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama