Conversion 36.

27. května 2016 v 10:25 | Godlike |  Kapitoly
"Věděla jsem, že tě tu najdu," pousmála jsem se na hnědovlasého klučinu s rošťáckým úsměvem. Ovšem teď vypadal ztrápeně, unaveně a nevyspale.
"Ahoj, Ann," usmál se nazpátek Baltazar. Seděl na paloučku vedle nádvoří tak, aby ho nebylo vidět.
"Je ti líp?" ptala jsem se opatrně.
"Ani ne. Události poslední dní mě celkem vzaly. Dívím se, že se mě neštítíš," odpověděl a hrál si v ruce se stéblem trávy.
"Proč bych měla? Nebyla to tvoje volba, něco vymyslíme," pozvbudivě jsem se dotkla jeho ruky.
"Díky, Ann. Kam jsem to jenom dopracoval? Odháním Katherine a "chodím" s Parkinsonovou. Ještě před dvěma měsícema bych se tomuhle scénáři vysmál," uchechtl se ironicky a dál zíral neznámo kam.
"Jo, to mi povídej. Je to neuvěřitelný. Někdy doufám, že vstanu a zjistím, že to byl všechno jen hloupej sen. Podívej se na nás. Jsme dokonalý trosky," ušklíbla jsem se.
"Skoro by to chtělo založit nějakej klub," zasmál se. "Ona s ním chodí?" zeptal se Zar a pokývl směrem k nádvoří, kde stála Kath a Dorian a něčemu se smáli.
"Ne, nechodí. Ačkoliv si myslím, že je to na dobrý cestě. Pokud bys náhodou chtěl něco změnit, myslím, že by sis měl pospíšit. Ona věčně čekat nebude a věř mi, že já ji budu podporovat v tom, aby se pohnula dál, pokud ty budeš stupidně paličatej a nebudeš se s ní bavit. Nechápu tvojí logiku," zavrtěla jsem hlavou.
"Ale jo, chápeš. Víš, proč se s ní nemůžu vídat a bavit," vzdychl.
"Ne, nechápu. Ona by ti pomohla, podpořila by tě. Nenechala by tě v tom," řekla jsem mu.
"Jenže já bych jí mohl ublížit. To bych si neodpustil. Musím jít, Ann. Měj se a dávej mi na ni pozor," poplácal mě po rameni a odešel zpět do hradu.

O chvilku později jsem se ocitla u chrliče. Zašeptala jsem heslo a nechala se vyvézt nahoru.
"Pane řediteli, jsem tu, jak jste si přál," řekla jsem nesměle.
"Ano, ano, jistě, pojďte dál," vyzval mě.
"Co se děje?" ptala jsem se.
"Je mojí povinností vám sdělit, že soud s Nathanielem Howlingem již proběhl. Jelikož se osobně domnívám, že zítra bude plný Denní Věstec velice pravdivých informací, tak bych vám měl sdělit, že Nathaniel Howling se do Azkabanu nedostal. Uprchl," oznámil mi.
"Cože?!" vyhrkla jsem.
"Ano, je to bohužel pravda. Nikdo nechápe, jak je to vůbec možné. Bližší informace ještě zjišťuji, ale přišlo mi moudré, abyste se to dozvěděla ode mě a ne z novin," řekl.
"Ano, děkuji. To jistě," zamumlala jsem.
"Jste v pořádku, slečno Gunová?" zeptal se opatrně.
"Ano,v pořádku. Smím už jít?" zeptala jsem se nepřítomně.
"Jistě. Dávejte na sebe pozor," nakázal mi.
"Nebojte,díky, nashle," rozloučila jsem se.
"Nashle," odpověděl a já vyšla z ředitelny.
Když jsem sjela dolů po chrliči, udělalo se mi slabo a musela jsem si sednout. Hlavu jsem strčila mezi kolena a přerývavě dýchala.
"Copak, Gunová? Ranní nevolnost? Že by romantická tragédie pokračovala a hlavní hrdinka, co přišla o lásku svého života, byla těhotná?" ozval se za mnou uštěpačný, holčičí hlas.
"Jestli sis nevšimla, Parkinsonová, tak je večer, takže ranní nevolnost nepřidá logicky v úvahu. A i kdybych byla,může ti to bejt u prdele," odsekla jsem.
"Jsi v pořádku, Anno?" ozvaly se za mnou hlasité kroky. Přiběhl ke mně Matt a objal mě.
"Ano, dobrý, Matte," pousmála jsem se.
"Co se stalo?" zeptal se.
"Můžeme zmizet? Řeknu ti to v soukromí,"- sdělila jsem mu.
"Jo,určitě, zvládneš vstát?" zeptal se a podpíral mě, když jsem se snažila zvednout.
"Ano," odpověděla jsem.
"Takže už sis našla na za nebohýho chudáka Draca náhradu? Jsi celkem rychlá," ušklíbla se Pansy.
Když jsem to slyšela, krev se ve mě začala vařit. Matt vedle mě ztuhnul a čekal, co se bude dít. I Pansy se zasekla a uvědomila si, že to přehnala. Ale to mě nezajímalo. Na oko jsem se otočila , že to přejdu a nechám to být, ale pak,když mi Pansy přestala věnovat pozornost , jsem se napřáhla a pěstí ji trefila přímo do jejího myšího ksichtu. Nikdy předtím jsem nikoho nepraštila, ale evidentně to i tak mělo účinek. Pansy se zhroutila na zem a držela si ruku přes obličej. Když jsem se na ni pořádně podívala, viděla jsem, že jí skrz prsty teče krev.
"Pojď Annie,nemá to smysl. Už to pochopila," táhnul mě Matt pryč. Vedl mě nahoru po schodištích Bradavic a já ani nevěnovala pozornost tomu,kam jdeme,protože jsem si mnula ruku,která mě od rány, kterou jsem uštědřila Pansy. Pak jsem se rozhlédla kolem a viděla, že jsme došli až na Astronomickou věž. Zrovna zapadalo slunce, byla to nádhera. Okamžitě jsem přestala věnovat pozornost mé bolavé ruce.
"To je nádhera!" vydechla jsem.
"Viď? Mám to tu moc rád," usmál se. "Ukaž mi tu ruku," řekl a jemně se jí dotkl.
"Nic to není, na to se neumírá," pousmála jsem se.
"No, kde sakra jste?! Hledám vás po celém hradě!! Copak nevíte, co se děje?!" ozval se za námi hysterický hlas Katherine.
"Ne, co se děje?" ptal se Matt.
"Pojďte!" vyhrkla Kath a běžela po schodech dolů.
S Mattem jsme okamžitě vyrazili za ní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama