Conversion 37.

27. května 2016 v 13:25 | Monra |  Kapitoly
Hnala jsem se dolu po zábradlí, musela jsem spěchat, hledat ty dva mi dalo zabrat, vytáhla jsem hůlku z hábitu a mířila s ní před sebe. Kdyby jsme náhodou potkali jednoho z nich. Ti dva stále běželi za mnou.
"Hůlky a dávejte si bacha!" vykřikla jsem.
Neotáčela jsem se, jestli mě poslechli ale běžela jsem dál směrem na školní pozemky.
"Katherine zastav a řekni nám, o co jde," chytla mě Anna za rameno.
Zastavila jsem se tedy.
"Na školních pozemkách se objevili obři a napadají školu!"
"Cože?!" vyhrkl Matt.
Jen jsem kývla.
"Brumbál svolává všechny od pátého ročníku nahoru, aby pomohli. Ostatní jsou na svých kolejích. Hledala jsem vás, jestli se vám nic nestalo," chrlila jsem ze sebe.
Znovu jsem vyběhla směrem ven, už se začaly ozývat rány a dupání nohou. Vyběhli jsme směrem k Hagridově hájence, kde jsme viděli několik obrů a pár učitelů se žáky.
Omluvně jsem se podívala na ty dva a ve vteřině se proměnila na irbise. S obrovskou rychlostí jsem běžela dolu a hledala svůj cíl. Spatřila jsem Zara, vedle kterého stála profesorka Prýtová a snažili se dostat jednoho obra. Ten ale máchl kyjem a oni byli nuceni odskočit, máchl po druhé a profesorka Prýtová letěla vzduchem směrem ke mně, Zar ležel na zemi a hůlka pár metrů od něj letěla vzduchem, obr se připravoval na další ůtok. Oběhla jsem ji, když dopadla a běžela k Zarovi. Tři metry před obrem jsem se odrazila a s řevem skočila na obra. Doskočila jsem mu na ruku, ve které držel kyj a pevně jsem mu zaryla drápy do kůže. Obr zařval bolestí a ustoupil o krok, obratně jsem se mu škrábala po těle, až jsem se dostala k jeho krku. Házel sebou a snažil se mě rukama schodit. Vrhla jsem se mu drápy po očich a stihla mu zasadit pár hlubokých škrábanců, když mě chytil za kožich a odhodil mě . S žuchnutím jsem dopadla do trávy, snažila jsem se popadnout dech a postavit se. Po chvilce se mi to povedlo a já jsem znovu zaútočila na obra. Zar už stál s hůlkou v ruce a sledoval mě, jestli jsem v pořádku, zastavila jsem se po jeho boku, rukou přejel můj hřbet a já si připadala, jako kdyby mi dal novou sílu.
"Pouta na tebe!" vykřikl.
Obrovo tělo se začalo omotávat lany, jenže obr každé nové přetrhl a po chvilce byl volný.
"Confundus!" zkusil znovu jiné kouzlo.
Obr sebou škubl a začal koukat někam do dáli. To byla má chvíle! Odrazem z místa jsem mu skočila na záda a zatnula mu drápy do ramene a zuby zaryla do krku.
"Petrificus totalus!" vykřikl Zar a obrstrnul a začal padat.
Odskočila jsem jen taktak, než mě stihl zavalit.
Zar ke mně doběhl a klekl si. Ruku mi položil na hlavu a několikrát mě pohladil, jen jsme tam tak seděli a koukali si do očí.
"Katherine," zašeptal.
Zavrněla jsem a užívala si jeho dotyk. Usmál se a druhou rukou si svíral bok.
Něco mu je! Proměnila jsem se a okamžitě mu vytahovala tričko a všimla si modřiny na žebrech, nejspíš je měl zlomená.
"Pojď! Tohle ti nevyléčím," tahala jsem ho za ruku, aby vstal.
Mlčky jsem ho vedla za ruku do ozdravovny. Když jsme se tam dostali, osaměli jsme úplně, nikdo tu nebyl. Posadila jsem ho na lůžko a svlékla mu tričko.
"Kde tě to bolí, Zare?" ptala jsem se starostlivě.
Stáhla jsem mu tu šálu a spatřila škrábanec na krku.
"To ti zvládnu zahojit. Ale co dalšího?" zeptala jsem se.
Koukal na mě.
"Vulnera Sanentur."
Toto jsem zopakovala 3x a jeho rány se zhojily. Cítila jsem úbytek sil. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla oči k Zarovi. Popošla jsem k němu ještě blíž a rukou prohmatávala žebra, zdálo se, že jsou vpořádku.
"Nebolí tě to?" ptala jsem se překvapeně.
"Ne, vyléčila jsi mě, mohla bys být lékouzelnice."
Smutně jsem se usmála, pocítila jsem ba krku tího jeho řetízku. Rukou mi zvedl obličej a skláněl se ke mně. Chvíli se zastavil, aby mi dal čas na rozmyšlení. Stála jsem tam a chvěla se po celém těle.
Přitiskl své rty na mé a začal mě drsně líbat. Ruce jsem mu zamotala do vlasů a přitiskla se k němu. Celé mé tělo reagovalo na jeho přítomnost. Jednu ruku mi dal za krk a přidržoval si mě ještě blíž.
"Zachránila jsi mě," zašeptal mezi polibky.
Musím zmizet, ikdyž po něm tak toužím, on je teď s Parkinsonovou. V tu chvíli jsem odsoupila a zklamaně zavrtěla hlavou.
"Katherine," zamumlal do ticha.
"Zare, tohle nejde, máš Pansy," řekla jsem zkroušeně.
Odebrala jsem se k odchodu a vydala se hledat své přátelé. Ty seděli ve Velké síni a tam byli shromáždění i všichni ostatní. Někdo byl mírně pobitý, někdo jen ztrhaný, někdo smutný.
"Tady jsi!" vyhrkla Anna a objala mě.
Chvilku po mě vešel dovnitř Balthazar a opřel se o dveře, stál tam a sledoval mě. Našpulila jsem spodní ret a oplácela mu pohled. Náhle k němu vyběhla Pansy. V tu chvíli jsem je sledovala jinýma očima. Ona kolem něj poskakovala, ale jeho oči sledovaly mě, jeho postoj byl pevný a když mu Pansy omotala ruku kolem jeho, vytrhl se jí a odešel si sednout ke stolu.
"Kde jsi byla?" ptala se vystrašeně.
Jen jsem zavrtěla hlavou a posadila se k nim.
"Brumbál měl proslov, nevěděl, co se stalo s obranou, ale teď už je obnovena a nemusíme se bát, každopádně všem děkuje za jejich statečnost," řekl Matt.
"Aha," zamumlala jsem.
Hlavou jsem byla úplně vedle, myslela jsem na jeho polibek, na tu touhu v něm.
"Kath, co se stalo?"
"Nic, jsem jen zaražená, co se tak mohlo stát, kdo prolomil tu obranu," zalhala jsem.
Anna si mě měřila.
"Nevíte, kolik jich bylo nakonec a co s nimi teď udělají?" dělala jsem, že se zajímám.
Anna pokrčila rameny.
"Ann jdeme do té knihovny?" zeptal se jí Matt.
"Dobře, Kath ty asi budeš ještě jíst, viď?"
Kývla jsem a nabrala si kuřecí křidýlka na talíř. Vstali a odešli, seděla jsem tam sama a rejpala do jídla. Po nějaké době jsem vstala a vydala se do knihovny. Procházela jsem jako duch mezi policemi a zašla dozadu, kde jsem zahlédla Matta a Annu, Matt ji líbal a Anně tekly slzy po tvářích.
Konečně se odhodlal. Vycouvala jsem z knihovny a šla po hradě směrem k zrcadlu.

Zar se okamžitě objevil po mém boku a pevně mě svíral v náručí. Natáhla jsem prsty a pak nechala ruku sklouznout zpět. Toužím po něm, strašně moc. On byl pro mě vše, vykašlal se na mě, asi jsem nebyla pro něj dost dobrá.
Vytáhla jsem z kapesní nožík z hábitu a přiložila ho k ruce. Zhluboka jsem se nadechla a udělala to. Pálivá bolest mě přivedla myšlenkami zpět. Dropné kapičky krve mi stékaly po ruce. Napočila jsem jeden prst a rukou napsala nápis krví na zrcadlo.
'Vrať se'
Přes ruku jsem si dala kapsník a odešla z místnosti, hned za rohem jsem ale potkala Zara. Zastavil se, ale já jsem ho obešla a pokračovala v cestě. Courala jsem se hradem a hledala si osamělé místo.
"Winterová! Ty ses asi pomátla!" ozvalo se za mnou.
Stál tam Balthazar.
"Co?" zeptala jsem se nechápavě.
"Ten nápis! Ty sis ublížila!" vyhrkl naštvaně.
"Nevím, o čem to mluvíš!" zalhala jsem okamžitě.
"Ale moc dobře víš!" vyštěkl.
Přistoupil ke mně a vytáhl mi rukáv, pod kterým jsem měla kapesník. Vytrhla jsem se mu a vrátila rukáv zpět.
"Do toho ti nic není!" zavrčela jsem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 K. K. | Web | 27. května 2016 v 14:02 | Reagovat

faajn blog:)

2 Godlike Godlike | 27. května 2016 v 17:32 | Reagovat

Děkujeme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama