Shadow and Light 2.

24. května 2016 v 18:57 | Monra |  Shadow and Light

"Zajímavé jméno," pronesl, "proč jsi mi vypověděla tento příběh?"
Sklopila jsem oči.
"Hledám Narwen a toho, kdo mohl uchvátit její srdce, protože je pryč. Toulám se a toulám," odpověděla jsem.
"Věřím, že jsi neméně krásná než Morfindel, komu si otevřela ty své srdce a odkud znáš ten klenot?"
Naše oči se střetli, nemohla jsem odporovat, jeho pohled mě držel bez hnutí.
"Nedala jsem své srdce nikomu, pane. Ale mám k tomu důvod, však se podívejte, jak vypadám," řekla jsem a vytáhla dlouhé vlasy, které ležely v kapuci. Rozhodila jsem je kolem sebe a odklonila pohled. Vlasy byly u hlavy černé ale postupně ke konečkům šedly.
Cítila jsem šok od strany krále a jeho syna. Vlasy jsem rychle zase uklidila do kapuce.
"Nemyslím, že je to problém, tvé vlasy jsou jiné, ale o to krásnější a zvláštnější, že otče?" vpletl se do toho Legolas.
Thranduil střelil pohledem po synovi a pak na mě.
"Můj pane, mohla bych tě požádat o pár dní míru zde, ve skryté říši?" bezdechu jsem ho sledovala.
"Budiž, ale musíš mi osvětlit ten klenot," zkoumavě si mě prohlížel.
"Ten klenot vyrobila Narwen, byla jsem u toho. Udělala ho pro svého bratra. Milovala ho méně pro jeho pyšnost než své druhé bratry, ale v darech nešetřila," odpověděla jsem.
"Dobrá tedy, Legolas ti ukáže tvé pokoje, můžeš tu zůstat, jak je libo a každý den jsi zvána ke královskému stolu."
Užasle jsem na něj hleděla, myslela jsem, že je pyšný a nezlomitelný.
"Děkuji, pane."
Hluboce jsem se poklonila a on v zamyšlení pokýval hlavou a usedl na trůn. Jeho oči mě stále pozorovaly.
Otočila jsem se a šla za Legolasem, nejprve jsme šli v tichu, to ale brzy prolomil.
"Opravdu znáš Narwen? Je legenda-" odmlčel se.
Pousmála jsem se.
"Po tomto světě chodím dlouho, znala jsem všechna velká knížata Noldor, včetně ostatních jako jsou Elu Thingol, Turgon a Lúthien, její matkou byla doopravdy Maia Melian, nejprozíravější, díky schopnosti vidět věci budoucí. Mladý pane, viděla jsem tolik bitev, bojovala s tolika hrůzama. Hledám klid a odpočinrk, ale myslela jsrm, že nejprve najdu Narwen," zahrála jsem smutnou.
"Byla jsi v síních Nargothrondu, v Gondolinu? Viděla jsi Valar?" ptal se.
Zasmála jsem se.
"Byla jsem v učení u Nienny. Chodila jsem k Mandosovi a hledala větší rozum, vyřkl nade mnou sudbu, že budu bloudit světem, dokud se nade mnou nesmiluje poslední z velkých králů Eldar. Dnes se to stalo, tvůj otec je poslední velký král Eldar, který mi dnes projevil milost. Už nebudu bloudit světem."
Překvapeně na mě hleděl, zatímco jsme procházeli krásnou říší. Zavedl mě po točitých schodech do dalšího patra. Tam ukázal na dveře vyryté do nejmenších detailů.
"Tady je tvůj pokoj, až bude večeře, tak pro tebe nechám poslat," usmál se na mě.
"Děkuji ti, princi."
"Říkej mi jménem prosím."
"Dobře Legolasi," usmála jsem se.
Odešel a já vešla do dveří, které za sebou skrývaly přepychový pokoj. Bylo tu vše, na co bych si mohla vzpomenout.
Svlékla jsem si plášť a rozčesala si vlasy hřebenem, který ležel u velkého zrcadla. Koukala jsem na sebe do zrcadla, nevěděla jsem, jak dlouho, ale nakonec mě vyrušilo zaklepání. Vyskočila jsem s židle a hrnula se ke dveřím. Když jsem je otevřela, stála v nich mladá elfka s rudými vlasy. V rukou nesla dlouhé zelené šaty.
"Toto je dar od krále, mám vám pomoct a pak vás dovést ke královskému stolu," pousmála se.
"To je velice pozorné, ale prosím, jmenuji se Gilrin. Budu ráda, kdybys mi pomohla," řekla jsem vděčně.
"Mé jméno je Tauriel," usmála se.
Pustila jsem ji dovnitř a začala se svlékat.
"Musíš být velice důležitý host, když ti dal tyto dary, včetně tohoto pokoje. Ještě pozvání ke královskému stolu," prohodila.
"Neřekla bych, že jsem důležitý host, král je jen milosrdný."
Pomohla mi do krásných zelených šatů a začala je šněrovat.
"Legolas říkal, že jsi velmi stará a moudrá," zašeptala.
Asi se bála, jak to vyzní.
"Stará jsem, koukni, jak mi šedivý vlasy," zasmála jsem se.
Taky se zasmála.
"Co se moudrosti týče, nemohu říct, jestli jsem moudřejší než kdokoliv jiný, a přeci jen má moudrost spočívá v tom, co jiní nechápou. Avšak pokud hledáš moudré našeho rodu, obrať svůj zrak ke Galadriel."
"Zítra má přijet a s králem uzavřít obchod. Bude tu pobývat pár dní. Všichni se budou těšit jejímu kouzlu, král uspořádal slavnost na její počest."
Ale ne. Galadriel mě prozradí!
Cítila jsem, jak dotáhla poslední řadu a odstoupila.
"Děkuji mockrát," usmála jsem se.
Společně jsme odešli a šli labirintem království. Dovedla mě do velké haly, kde bylo spousta prostoru a na druhé straně stál stůl, za kterým seděl sám král. Jakmile mě viděl, tak vstal a spolu s ním i jeho syn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama