Born to fight 11. / První část

21. června 2016 v 10:42 | Monra |  Born to fight
"No," začala jsem a myšlenkama se vrátila k té noci.

Zírala jsem na něj.
"Tady je všude plno lidí. Pojď ke mně, tam si promluvíme." řekl jemně.
"Dobře," odpověděla jsem.
Rychle jsme prošli celým kampusem až do jeho pokoje. Prošla jsem kolem něj a on za námi zavřel. Otočila jsem se k němu a čekala vysvětlení.
"Tori," zašeptal a jeho oči na mě koukali s chtivostí.
"Neměla jsi sem chodit," řekl bolestně.
Nechápavě jsem na něj hleděla. Popošel ke mně a odhrnul mi vlasy z očí. V tom gestu bylo víc než jsem si myslela. Moje ruce jakoby se zvedaly samy a obmotaly se kolem jeho krku. Vrhli jsme se na sebe a začali se vášnivě líbat.
"Tori! Musíš odejít!" zanaříkal mezi polibky.
"Ale já nechci," oponovala jsem mu.
Znovu jsem ho políbila a on se mírně odtáhl.
"Ta dívka, co tu byla, kdo to je?" zeptala jsem se.
"Znal jsem ji už dřív, nemusíš se bát. Ona není důležitá." koukal na mě.
"Neni?" zeptala jsem se znovu.
"Ne," řekl.
Chytil mě kolem pasu a vzal mě do vedlejšího pokoje k posteli. Položil mě na ni a dolehl na mě celou vahou. Začal mě líbat na krku a postupoval níž.
"Jak dlouho jsi se musel ovládat?" zeptala jsem se se smíchem.
"Od té doby, co jsem tě spatřil v kanceláři a ještě to plavání, to bylo to nejhorší. Ovládat se pokaždé, co jsem přijdeš. Tvé oči jsou tak nevinné, tvé rty tak lákavé a tvé tělo tak svůdné," zaskučel.
Usmála jsem se.
"Přitahuji tě?" zeptal se.
Znělo to, jakoby si nebyl jistý.
Zasmála jsem se.
"Jsi ten nejvíc přitažlivý chlap, jakého jsem kdy viděla," vydechla jsem.
Usmál se a ukázal jeho tesáky.
Vzal mé ruce a sevřel mi je nad hlavou, znovu mě políbil.
"Počkej," zašeptala jsem přerývavě.
Okamžitě mě pustil, vstala jsem a svlékla si tílko i šaty. Bílé spodní prádlo perfektně kopírovalo křivky mého těla.
Zvedla jsem oči a podívala se na něj. Postavil se z postele a přešel ke mně. Než stihl zareagovat přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a rukou pohladila jeho svaly na břiše. Vzdechla jsem a přitiskla se k němu. Obratně mě zbavil i zbytku oblečení a začal mě líbat po celém těle.
"Zaire," vzdychla jsem, když mě hladil prsty a prohlížel si mě.
"Ano? Copak si přeješ Viktorio?" zeptal se.
"Prosím, ty víš, co si přeju," vydechla jsem.
Usmál se a začal rozepínat pásek u kalhot. Stáhl si je spolu s trenýrkami a lehl si ke mně.

Zavrtěla jsem hlavou a přestala vyprávět. Liv na mě jen koukala.
"Je tu jiný problém," šeptla jsem.
"Jakej? Jakej je na tom problém, když jsi se s ním jen vyspala?" zeptala se sarkasticky.
"Napila jsem se jeho krve a chutnala mi," řekla jsem vyděšeně.
Zírala na mě.
"Nevím, co to znamená," řekla jsem vyděšeně.
"Já taky ne," odpověděla mi.
"Musíme se dostat do archivu, nikdo nám nic neřekne," řekla jsem rozhodně.
"Dnes v noci," řekla hned.
Koukali jsme na sebe.
"Benjamin je zpátky, jsi ráda?" zeptala jsem se s úsměvem.
"To jsem a opravdu moc," řekla s mírným úsměvem na tváři a dívala se někam za mě

Stály jsme před archivem a snažily se dostat dovnitř. Olivia hlídala a já se pokusila opět pomocí pérka otevřít.
Cvak.
Věsla jsem dovnitř a Liv hned za mnou.
Zavedla jsem ji k mému spisu. Chvíli jsme na něj hleděly a pak jsmeho vytáhly. Sedly jsme si na zem a začaly listovat. Hned nazačátrk vykoukla má fotka. Na další stránce jsme se zastavily a začaly číst. Bylo zde mé jméno, datum narození, místo narození a pak rasa.
Moroj.
Zastavil se mi dech a začala jsem hledat kolonku rodičů. Aedelle Dragomirová a Larnaet Ivaškov. Zamračila jsem se a podívala se do poznámek.

Larnaet Ivaškov byl Strigoj, když byla počata Victoria. Po narození nevykazovala chuť k jídlu. Aedelle odevzdala Victoriu rodině strážců Dwightových.

"Takže já jsem Moroj, ale můj otec byl Strigoj," řekla jsem nechápavě.
"Proto ti chutnala ta krev," řekla Liv.
"Proto mi chutnala ta krev," zopakovala jsem.
"Musíme jít, musím si promluvit se Zairem," řekla jsem rychle.


"Proč jsi mi nic neřekl?!" vyjela jsem na něj okamžitě, jakmile jsem se dostala do jeho pokoje.
Zíral na mě a pak mu to došlo.
"Je to tajný, kvůli tvé bezpečnosti, sledují, jestli s s tebou něco neděje."
"Čekaj snad, že se proměním na Strigoje nebo co?!" vyhrkla jsem a rozhodila ruce.
Zatnul ruce v pěst.
"Odpověz!" řekla jsem po chvíli ticha.
"Ano, čekají, jestli se ti něco nestane a nezačneš všechny zabíjet."
Zavrčela jsem.
"To jsem jako nějaký pokusný králík a ty máš zkusit se ke mně dostat blíž a sledovat mě, zkusit jaká jsem?" vyhrkla jsem.
"Tak dost, jdeš se mnou za Kirovou!" chytil mě za paži.
Vedl mě ven, kde na mě čekala Liv.
"Pojď taky," řekl jí.
Dovedl nás až k ní.
"Ellen, slečna Dwightová už zjistila její původ. Myslím, že bys jí to měla vysvětlit sama, nějak to nezvládám," řekl jí.
Kirová na mě hleděla a mírně se pousmála.
"Slečno Dwightová, posaďte se. Slečno Darksoulová, s vámi budu mluvit pak ještě soukromně, ale teď se také posaďte."
Poslechly jsme ji a sedly si na gauč.
"Váš otec byl jiný, stal se Strigojem ale svou ženu dokázal oblafnout a ona poté porodila vás, odevzdala vás, nechtěla vůbec, abyste se narodila. Avšak byli tu Morojové, kteří se jí snažili přesvědčit, aby nešla na potrat. Včetně tady pana Lazara. Vyrůstala jste jako Dwightová jako Dhampýrka. Protože vaše nadání na vyhlášení kouzla bylo nemožné. Museli jsme vás zařadit mezi Dhampýry. Nyní však můžeme zkusit, jestli jste schopná ovládat magii. Prosím," řekla a ukázala na svíčku na jejím stole.
Vstala jsem a roztřesenou rukou jsem mávla před svíčkou, která po chvilce zhasla. Mávla jsem znovu a myslela přitom na zapálení. Plamen se objevil, ale velmi malý a slabý. Otočila jsem se, všichni ohromeně zírali.
"Jak jste se dozvěděla, že nejste Dhampýrka?" zeptala jsem.
Očima jsem kmitla k Zairovi. Odkašlal si.
"Bude to má chyba, nechal jsem její spis na stole a slečna Dwightová si to přečetla," řekl bez mrknutí oka.
"Co ale dělala slečna Deightová u vás?" přimhouřila oči Kirová.
"Pomáhal jsem jí s bojovými technikami a šel jsem pro jednu knihu, když jsem přišel, četla si ty papíry."
"Dobrě," řekla odměřeně.
Oddechla jsem si a povolila své tělo.
"Takže, budete mít soukromé doučovaní ale chodit budete nadále s Dhampýry. Teď nás nechte prosím se slečnou Darksoulovou o samotě," požádala nás.
Vyšli jsme se Zairem ven a já se na něj podívala.
"Tori," zašeptal.
"Nemluv na mě, všechno sis to vymyslel a přitom jsem si myslela, že včera to něco znamenalo!" vyštěkla jsem tiše.
"Pojď si se mnou promluvit," požádal mě.
"Včera jsme si taky měli promluvit a vidíš, jak to dopadlo. Věřila jsem, že jsi jiný," ušklíbla jsem se.
"Pojď se mnou."
Vzal mě za ruku a táhl mě někam po chodbě. Zavřel nás do malé místnůstky na úklid.
"Co si myslíš, že děláš?!" zamračila jsem se na něj.
Přitiskl mě k sobě ohromnou silou. Obličej zabořil do mých vlasů a pak mě začal líbat. Chtěla jsem se bránit, ale nedokázala jsem mu odolat. Jeho vůně mě omámila a já toužila, aby pokračoval. Zvedl mě do vzduchu a já mu omotala nohy kolem pasu. Ucítila jsem, jak mě něco tlačí. Usmála jsem se. Sklonila jsem se k němu a přitiskla ústa na jeho krk.
Tiše se zasmál.
"Dnes je řada na mě,"
Chvíli jsem ho sledovala a jednou rukou odhrnula vlasy z jedné strany. Jazykem jemně olízl můj krk, pak mě políbil. Chvíli se s mým krkem mazlil, pak mi přejel zuby po něm a jemně mě kousl. Tělem se mi šířil pocit štěstí, zaplavoval celé mé tělo. Zaryla jsem mu ruce do ramen a stiskla nohy.
Odtrhl se, v očích mě divoký výraz. Jeho oči byly chtivé a zdály se vyprahlé. Pomalu mě pustil, jakmile jsem stála pevně na nohou, vyletěl z té malé místnosti a já zůstala jen zírat.
"Vick?" ozvalo se ode dveří.
Podívala jsem se na Liv a rychle si položila dlaň na dvě drobné ranky na krku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama