Born to fight 8.

8. června 2016 v 13:02 | Godlike |  Born to fight
*crrr* *crrr* *crrr*
"Bože můj, vypni to!" brblala jsem zpod deky.
"Vstávej, Liv," Vicky mě začala tahat za nohu. Vyhrabala jsem se alespoň do sedu a sledovala.
"Co je to s tebou?" přihmouřila jsem podezřívavě oči.
"Co by?" odpověděla otázkou.
"No, jsi oblečená před osmou hodinou večerní, nevypadáš mrtvě a jsi plná života. To není normální," poznamenala jsem.
"Lidi se mění," pokrčila rameny.
"A ještě se vyhýbáš odpovědi," odfrkla jsem.
"Nebrblej a vylez z tý postele, Liv," hodila po mě polštář.
"Už jdu," zanadávala jsem a zvedla se. Venku už byla tma. Podívala jsem se na rozvrh. Uf, první máme hodinu Slovanského umění. Bože, já umřu. Jelikož druhou hodinu bylo Kondiční cvičení, rovnou jsem se oblékla do sportovního.
"Jdu napřed," ozvala se Vick, když jsem byla už skoro hotová.
"Co tak spěcháš?" zeptala jsem se.
"Mám hlad," řekla nervózně. Lže.
"Jo, jasně," nasadila jsem ironický výraz. "Dobře, uvidíme se na snídani," zakroutila jsem hlavou.
"Pa," usmála se a zmizela rychlostí světla.
Sbalila jsem si tašku na celý den a vydala se na snídani.
"Ahoj, Olivio," David mě doběhl a srovnal tempo s mojí chůzí.
"Ahoj," usmála jsem se zdvořile.
"Chtěl jsem se jen zeptat, jestli jsi v pořádku," řekl.
"Jo, jo, jasně, proč bych nebyla?" zeptala jsem se.
"No, po tom útoku Strigojů," objasnil.
"Jo, jasně, dobrý. Vždyť kvůli tomu náš přece cvičej, ne?" odpověděla jsem.
"Jo, ale přece jen to bylo poprvý,"
"To ano, ale fakt jsem v pohodě," ujistila jsem ho.
"Stejně za to může Ivaškov," odfrknul si.
"Cože?" zeptala jsem se.
"Za to, že vás napadli. Neměli jste tam být a byl to určitě Ivaškův nápad," mračil se.
"Tak hele, byla to moje vina stejně tak jako jeho," bránila jsem ho.
"No, to určitě. Ivaškov je nevychovanej, rozmazlenej, královskej spratek," rozvášnil se.
"Uklidni se, Davide. Není potřeba někoho urážet," uzemnila jsem ho.
"On by si to ale zasloužil," sykl.
"Co jako? Smrt? Nebo snad přeměnit se na Strigoje?" vyjela jsem na něj.
"Měj se, Liv," řekl a odešel.
Co to jako mělo bejt do háje?
"Díky, Olivie," vykoukl zpoza rohu Adrian.
"Slyšel si to?" pípla jsem.
"Jo. Ne, že by mi to nějak vadilo. Hodně lidí si to o mně myslí," pousmál se.
"Protože se tak občas chováš," poznamenala jsem.
"Jo, ale ty víš pravdu," řekll a pohladil mě po tváři.
"Občas si jí ale nejsem jistá," odpověděla jsem.
"Nemůžu bejt na všechny hodnej," pokrčil rameny.
"Mohl bys to aspoň zkusit," nabádala jsem to.
"Ne, nebyl bych pak tak žádanej," mrknul na mě.
"Jo, já zapomněla, že je to jediný, o co ti jde," ušklíbla jsem se.
"Jediný, o co mi jde, jsi ty, Liv. To víš," řekl s něžností v hlase.
"Vypadá to tak," odpověděla jsem ironicky.
"Nejen, že to tak vypadá, ono to tak dokonce i je," pousmál se znovu.
"To se mi nějak nechce věřit," řekla jsem.
"Ty máš celkově problémy s důvěrou," poznamenal.
"Jak u koho. U tebe velkej problém," odpověděla jsem. "Musím na hodinu, měj se,"
"Liv, snad nejsi naštvaná," zasmál se.
"Vůbec," pokrčila jsem ledabyle rameny. "Vážně musím jít,"
"Jo, dobře. Uvidíme se později?" zeptal se nadějně.
"Možná, ahoj," kývla jsem na rozloučenou a vydala jsem se na hodinu.
Čím víc poznávám Adriana, tím víc nechápu chlapskou logiku. Na jednu stranu se chová jako totální sukničkář, leze za každou holkou a chová se jako povrchní idiot. Na druhou stranu umí bejt šarmantní, celkem milej a občas i hodnej, jenže to jsou jen světlý chvilky.
Přišla jsem do třídy a sedla si do lavice. Jen jsem přemýšlela nad Adrinem.
"Liv? Jsi ok?" drkla do mě Vicky.
"Jo, jsem, proč bych nebyla?" zeptala jsem se.
"Sedíš a vejráš do blba," poznamenala.
"Jo, promiň, jen jsem se zamyslela," usmála jsem se.
"Co Adrian?" zeptala se.
"Nechci se o něm bavit," odsekla jsem.
"Wau, dobře," stáhla se.
"Promiň, nemám náladu," omluvila jsem se. "Proč si ráno vůbec vypadla tak brzy?"
"To bys nevěřila. Mám nový zprávy," mrkla na mě.
"Tak mluv!" naléhala jsem.
"Až později, teď se věnuj Slovanskýmu umění," odpověděla.
"Díky moc," zašklebila jsem se na ní.
"Není zač," pousmála se.
Celý den jsem strávila sama. Adriana mi byl vážně čert dlužnej. Proč já? Už zase? Myslela jsem, že už jsem se z toho dostala, že jsem v pořádku, ale kdykoliv na něj pomyslím, je to jako šílenství. Byl pro mě tou nejhorší možností, ale zároveň jsme se k sobě perfektně hodili.
V rychlosti jsem vyšplhala na zeď, co stála v postranní od školy, nebyla vidět. Seděla jsem a koukala za brany školy Svatého Vladimíra. Pomalu se rozednívalo.
"Věděl jsem, že tě tu najdu," ozvalo se za mnou.
"Adriane, chci být sama," odsekla jsem.
"Vážně?" zeptal se a sedl si ke mě.
"Adriane, myslím to vážně. Nechci se teď s nikým bavit,"
"Nechceš se bavit s nikým a nebo jen se mnou?" zeptal se.
"S nikým, ale s tebou se nechci bavit nejvíc, to máš pravdu," přikývla jsem.
"Proč?"
"Ty víš moc dobře proč," sykla jsem.
"Kvůli tomu ránu? Ale no tak, Olivie, ty žárlit nemusíš. Víš to moc dobře," natáhl se ke mě, ale ja se od něj odvrátila.
"Nežárlím. Ale ty jsi chtěl být se mnou. Pokud to myslíš vážně, měl bys svoje chování vůči mě změnit," odpověděla jsem.
"Takže žárlíš," usmál se.
"Ne, jen nemám ráda lháře,"
"V čem jsem ti lhal?"
"V tom, že pro tebe žádná jiná není. POdívej se na sebe! Jsi děvkař první třídy a já ti mám věřit, že bys chtěl být jenom se mnou? Že pro tebe jsem víc než ty naivní pipiny a štětky? Že mě bereš nějak jinak? Sorry, ale tak hloupá nejsem. Měj se Adriane," ještě něco na mě křičel, ale to už jsem pádila zpátky na svou kolej.
Doběhla jsem do pokoje a plácla sebou do postele. Ani jsem si nevšimla, že Vicky není v pokoji, což už by být měla, jelikož už já sama jsem šla dost pozdě.
"Ahoj, Liv. Stalo se něco?" vešla do pokoje Vicky zatímco já jsem se furt válela na tom samým místě.
"Nic se neděje. Nechci se o tom bavit. Ivaškov je kretén. Kde jsi byla?" vychrlila jsem ze sebe.
"Páni, ten ti fakt pije krev," poznamenala a já se na ní nechutně podívala. "Aj, promiň, blbá metafora. Co se stalo?" zeptala se.
"Nic, nechci se o něm bavit. Dost na tom, že se musim bavit s ním," zabrblala jsem. "Kde jsi byla?"
"U Zaira. A musím ti něco říct," ....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama