Born to fight 11. / Druhá část

26. července 2016 v 20:12 | Monra |  Born to fight
Sakra!
Stála jsem tam a zírala na ni. Ona můj pohled opětovala.
"Co ti chtěla Kirová?" zeptala jsem se.
Vyšla jsem z té místnosti a zavřela dveře.
"Víc věcí, naše doprovázení Zaira skončilo, máme ho brát jako autoritu, už je to učitel. Vick, musíš se na to vykašlat. Koukej, co děláš," pokynula ke mně.
Sklopila jsem provinile zrak a přikývla.
"Tak hele," přistoupila ke mně a chytila mě za ruku.
"Odteď budeme jedna druhou chránit. Já tebe od Zaira a ty mě od Adriana."
Nadšeně jsem zvedla oči a objala ji.
"Teď pojď, musíme ti něco udělat s tím krkem," vedla mě pryč z budovy.
Vlasy jsem si nastrčila tak, aby nebylo nic vidět. Procházeli jsme zrovna kolem jídelny, když jsem spatřila malý hlouček dhampýrů.
"Co se asi stalo?" zeptala jsem se.
"To nevím," pronesla Liv.
Přiblížily jsme se a zjistily, že uprostřed kruhu stojí dívka, která očividně přitahovala všechnu pozornost.
Byla krásná a dobře stavěná. Byla to dhampýrka.
Podívala jsem se na Liv a ta jen zavrtěla hlavou.
Obešly jsme je a šly do pokoje. Tam jsem šla rovnou do koupelny, kde jsem se v zrcadle začala prohlížet, ale ať jsem chtěla či ne, kousnutí bylo pryč.
V šoku jsem zírala do zrcadla, začalo mi docházet více věcí. Zaire opravdu poznal nátlak tehdy při hodině. Mohu ho totiž použít. Jestli to, že jsem půl Strigoj vysvětluje mrštnost a hbitost, kterou Morojové postrádají, asi to tak bude.
Nejsem normální.
Když jsem nakoukla do pokoje, Liv ležela se sluchátkama.
Jediné, co by mě zajímalo je, jak je možné, že mohu jít do kostela a jsem za ochraným kruhem. To je záhada, ještě tedy stříbro a normální jídlo.
Zmatený pocit mě provázel celou dobu mého sprchování.
"Liv? Jdeme se najíst?" zeptala jsem se, když jsem vyšla ze sprchy.
"Dobře a co krk?"
Otočila jsem se k ní a odhrnula vlasy.
"Páni, jsi dobrá, ani to nevidím, jak jsi to udělala?" koukala na můj krk.
"Nijak, není tam ani stopa, protože tam už není nic," zamračila jsem se.
"Co?" nechápavě koukala.
"No, nevím, co to je," povzdechla jsem si.
"Víš, co mě napadlo?"
"Ne," odpověděla jsem ji.
"Že Adrian je tvůj bratranec," řekla prostě.
"To máš asi pravdu, je to dost možné," ušklíbla jsem se.
"Ne, je to pravda, jeho a tvůj otec byli bratři," vysvětlila mi.
"Odkdy se v tomhle vyznáš?" popíchla jsem ji
"No to víš, internet dělá divy, ale jen ten soukromý školní," zasmála se.
"Už jdeme, prosím," zanaříkala jsem.
Zasmála se a společně jsme se vydaly k jídelně.
Nabrala jsem si oblíbený salát a otočila se, že najdu Liv, kam se posadila. Kolem mě zrovna prošel Adrian a zastavil se.
"Prosím tě, musíš mi pomoct! Musím Liv dostat zpátky!"
"Smůla," rozešla jsem se ke stolu.
"To bys to neudělala pro bratrance? Slyšel jsem, že už to víš," pousmál se.
Přimhouřila jsem oči.
"Zapomeň na Liv, to co jsi udělal-" odmlčela jsem se a zavrtěla hlavou v odmítavém gestu.
Benjamin mi dostatečně naznačil, co se stalo.
Odešla jsem k Liv.
"Co ti chtěl?" zeptala se.
"Vpodstatě abych ti domluvila a ví, že jsem jeho sestřenice," ztumila jsem hlas.
Překvapeně na mě hleděla.
"Zaire," zašeptala jsem tiše a začala se vidličkou šťourat v salátu.
Co si s ním asi počnu? Ten neuvěřitelně přitažlivý Moroj se ke mně nesmí ani přiblížit, nebo mu podlehnu a už se z toho nevyhrabu.
"Jo, támhle," pokynula hlavou.
Otočila jsem se, abych zrovna viděla Zaira s nějakou ženou, jak prochází jídelnou a on jí objímal kolem pasu.
"To víš, kdo by chtěl nezkušenou školačku," snažila jsem se znít neutrálně.
"Kdyby to nebyl magor, tak by byl možná dobrá partie. Jeho mínus ztratit někoho, jako jsi ty."
"Děkuju, Liv," zašeptala jsem a chabě se usmála.
Přitom jsem cítila obrovskou bolest v břiše, jako kdyb on sám přišel a kopnul mě. Olivia je ta silná, ne já. Takže nebude tak těžké ho držet ode mě.
Tiše jsme jedly a nevšímaly si okolí.

"Kdo mohl poslat ty květiny?" zeptala se Liv, jen co jsme našli puget růží na její posteli.
"Můj super bratránek," odpověděla jsem.
Prohlédla jsem si kytici a všimla si malého papírku.
"Hele!"
Vzala jsem papírek a podala jí ho.
Rozevřela ho a četla.
"To je od Benjamina, cítí se provinile a omlouvá se mi," usmála se.
"To je od něj tak milé," usmála jsem se taky.
Podívala jsem se na svou postel a ta byla prázdná, potřásla jsem hlavou.


Utekl týden od zjištění mého původu.
Hrozná doba, hledět na Zaira každou hodinu kondičních cvičení. Nepromluvil na mě. Ani slůvko. Můj špatný spánek se na mě pomalu podepisoval. Zrova byla jeho hodina. Trénovala jsem si kopy na figuríně, když ke mně přišel, chvíli mě pozoroval a pak přikývl. Nevěnovala jsem mu ani jediný pohled. On se otočil a šel k další dívce.
K té nové, co se tu stala velkou senzací. Jmenuje se Ashley a všichni kluci jsou do ní nesmírně zakoukaní. Nikdy jsem s ní nemluvila, ani Liv. Ale všimly jsme si něčeho zajímavého, toužila po Adrianovi. Vyhledávala jeho společnost a já cítila, jak Liv klesaly sympatie k její osobě. Měla jsem podobný názor, na všechny se furt culila a hlavně na Zaira.
"Super, Ashley!" pochválil ji.
Zírala jsem na jeho záda a pak jsem ještě urputněji trénovala s představou, že kopu buď do Ashley nebo Zaira nebo Adriana.

"Liv, já si ještě zaplavu po tréninku, jo?" upozornila jsem ji.
"Jo jasně ty blázne," odešla z šatny.
Převlékla jsem se do plavek a zamířila k bazénu.
Posadila jsem se na okraji a ponořila si nohy do vody, po chvilce jsem tam vklouzla celá. Začala jsem plavat pomalu napříč bazénem a když jsem se dostala do jedné dráhy, pokračovala jsem pod vodou. Vždy na konci jsem se vynořila, nadechla a znovu se potopila, abych přeplavala na druhou stranu. Když jsem dokončovala pátý, vynořila jsem se na straně u vchodu. Rozhodla jsem se pro konec. Plavala jsem po okraji ke schůdkům. Když jsem vylezla, podívala jsem se ke tribunám a zaregistrovala pohyb.
Zaire se ke mně pomalu blížil a v rukou měl můj ručník. Vzala jsem si ho od něj a utřela si tvář.
Pečlivě sledoval každý můj pohyb.
"Co se s tebou děje?" zeptal se.
"Nic," odsekla jsem.
Ušklíbla jsem se, když mlčel a rozhodla se jít do šaten.
"Nic? Podívej se na sebe, máš kruhy pod očima, tvé rty jsou světlé, jako kdyby postrádaly-" odmlčel se.
"Krev?" dokončila jsem.
Stála jsem k němu zády a čekala.
"Ano, jsi slabá, vidím to na tréninku."
"Nikdy jsem se necítila silnější, než když mě muž nechal kvůli své staré nedůležité známé," odfrkla jsem si naštvaně.
"Tak to si myslíš?!" vyhrkl na mě.
Cítila jsem vztek.
"Ano to si myslím!" otočila jsem se k němu.
"Dala jsem ti sebe, něco, co nikdo jiný nikdy neměl! Dala jsem ti ochutnat! A ty, co uděláš ty? Zmizíš si a pak mi můžou zůstat oči pro pláč a bolest, kterou neumím přejít?! Co se se mnou děje?! Ty se se mnou děješ!" cítila jsem jak se mi dostávají slzy za víčka.
Další ticho.
"Ale víš co? Kdo by chtěl být se stvůrou. Vlastně ti rozumím," zašeptala jsem a odešla do šaten.
Tam jsem se rychle převlékla a utekla. Našla jsem si tiché místo v knihovně. Schoulila jsem se tam na židli a nechala mokré vlasy, aby mi máčeli mikinu. Našla jsem si nějakou knihu a jen ji před sebe rozložila. Místo toho, abych si ji četla, jsem zírala do neurčita a nechala téct slzy.
"Vick? Co tu děláš?" ozvalo se za mnou.
S trhnutím jsem se otočila.
Adrian.
"Nech mě být," zamračila jsem se.
Vzal si židli a posadil se vedle mě. Utřela jsem si slzy do rukávu a zadívala se na něj.
"Co zase chceš?" zeptala jsem se nakonec.
"Nic nechci, Co se ti stalo?"
"Hm, to tě nemusí zajímat," ušklíbla jsem se.
"Nemusí, ale nejlepší na trápení je se svěřit, sestřenko." vyzval mě.
"Zaire," zašeptala jsem a složila hlavu na ruce na stole.
"Co je s ním?" zeptal se.
"Nic, nic s ním není. To je to, já, no, zlomil mi srdce a teď je s tou ženskou. Pche!" fňukala jsem do stolu.
"Oh, myslíš Gizelle? To se pleteš, je to jeho příbuzná."
Strnula jsem.
"Jsou příbuzní asi jako my dva," dodal.
"Musím jít, Adriane. Díky," vyhrkla jsem.
Popadla jsem tašku a utekla do pokoje. Liv tam nebyla, tak jsem se natáhla na postel a usnula.

"Victorio! Slyšíš mě?" ozval se někdo.
Zároveň do mě něco šťouchalo.
"No?" zeptala jsem se a zívla si.
"Benjamin mě pozval ven," odpověděla.
"To zní super, na kdy?" mluvila jsem se zavřenýma očima.
"Na dnes!"





- Vše nejlepší k svátku drahoušku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama