Conversion 38.

9. srpna 2016 v 17:41 | Godlike |  Kapitoly
"Nesnáším, když musíme odjet," brblala jsem. Bylo 29.května a my už se chystali odjet na letní prázdniny. Díky událostem, co se staly, nebylo divu. Já a Matt jsme byli u mě v pokoji. Matty mě zabavoval, když jsem si balila oblečení do svého obřího kufru.
"Normální lidi jsou rádi. Kdy nám normálně končí škola o měsíc dřív?" Matt div nejásal.
"Jo, jsi divnej," konstatovala jsem.
"Já jsem divnej? Ty jsi divná. Já se na prázdniny těším. Ještě k tomu nám odpadly zkoušky NKÚ. To je prostě nebe!" spokojeně se usmíval a rozvalil se na mou postel.
"Jo, NKÚ je pro tebe jediná výhoda. Jenže hrad, Prasinky, Černý jezero? Copak ti to nebude chybět? Ještě když ti pak zbývá jen poslední rok. Já bych se zhroutila," poznamenala jsem.
"Díky, že mi zlepšuješ náladu," ušklíbl se.
"Vždyť už skoro týden div nelítáš z toho, že jedeme domů tak brzy, tak proč bych ti ji měla zlepšovat?" zeptala jsem se.
"No nevím, ale zhoršovat mi ji nemusíš," namítl.
"Nemusím, měl by sis jít totiž taky sbalit, víš," nabádala jsem ho.
"Ty mě jako vyhazuješ, jo?" zatvářil se ublíženě a vstal z mé postele.
"Ne, ale narozdíl od tebe to s tebou myslím dobře," postrčila jsem ho směrem ke dveřím.
"Dobrá tedy, uvidíme se u vlaku," usmál se na mě a přiblížil se ke mně.
"Ach! Támhleto bych určitě zapomněla sbalit! Ještě že jsem se tam podívala," nervózně jsem se vrhla k poličce a vzala z ní šperkovničku.
"Jo, díky Bohu. No nic, já letim balit, uvidíme se u vlaku," řekl smutně a odešel.
Bylo to poněkolikáté, co se mě snažil políbit a já nechtěla. Nemohla jsem. Nebylo to ještě tak dlouho od Dracovi smrti a já ji stále nepřekonala natolik, abych se pustila do dalšího vztahu, i když jsem měla Matta ráda.
"Ahoj, co se stalo?" vešla do pokoje Katherine.
"Co by se mělo dít?" pokrčila jsem nechápavě rameny.
"Potkala jsem ve společence Mattyho. Nebyl zrvona v dobrý náladě," sedla si na postel a s výrazem plným očekávání.
"Na co čekáš? Nic se nestalo. Co ti mám říct?" pokrčila jsem rameny a dál balila své věci.
"Nech mě hádat, chtěl ti dát pusu a tys zase uhnula," odhadla.
"Jo, přesně tak," vzdychla jsem.
"Proč to děláš? Viděla si někdy jak vypadá? Jaký má tělo? A v neposlední řadě, jak se k tobě chová?" vychrlila.
"Ano, dokonce několikrát, ale je to prostě moc brzy. Pořád nedokážu zapomenou na Draca,"
"Já vím, že je to těžký, ale ty máš právo na to, abys byla zase šťastná, Annie. S Mattem bys šťastná být mohla," promlouvala mi do duše.
"Já vím, že mohla, ale dokud budu pořád myslet na Draca, nikdy to nebude fungovat," odpověděla jsem razantně.
"To nevíš. Na Draca budeš myslet vždycky, byla to tvá první láska, to nezapomeneš. Matt tě ale miluje a ty podvědomě jeho," nenechala se odbít.
"Dost Katherine, já se o tom už bavit nechci a ani nehodlám," utnula jsem ji.
"Fajn," vzdychla a hodila oči vsloup. Vzala si kufr a začala taky balit.
"Co Zar?" zeptala jsem se.
"Co by?" odpověděla otráveně.
"No, jestli jste se spolu bavili," tahala jsem z ní.
"Jo, ale to víš. Sprdnul mě za to, že jsem si ublížila. Stejně to byla jeho chyba," odfrkla si.
"No, to já jsem tě sprdla taky. Neopovažuj se brblat, že musíš chodit na pravidělný schůzky k McGonagallový, zasloužíš si to. Kdybys nedělala kraviny, nemusela bys s ní řešit, co se ti honí v hlavě," odpověděla jsem.
"No jo, no jo, ale teď to zvládám levou zadní. Neměj strach,"pousmála se na mě.
"Mám, jsi prakticky moje sestra, takže mě budeš mít za zadkem, dokud si nebudu jistá, že jsi naprosto v pořádku," varovala jsem ji.
"Já vím, za těch pár týdnů jsem si na to už zvykla," ušklíbla se.
"A Zarovi další šanci nedáš?" zeptala jsem se opatrně.
"Ten jich měl už milion a nic, takže ne," řekla přísně.
"Měla bys ale vedět, že si vyčítá, co se stalo," mluvila jsem sál.
"No, to by taky měl. Je to jeho vina," odpověděla.
"Už mlčím," pochopila jsem, že nemá smysl ji přesvědčovat.
"Díky. Pojď, jdeme na večeři," vytáhla hůlku a jedním pohybem zavřela kufr. Udělala jsem to samé a mířila za Kath ven z koleje.
"Doufám, že někde potkáme Pansy. Dneska na ní mám vážně náladu," řekla jsem znechuceně.
"Já nemám celkově náladu na lidi, takže bych si nejradši vzala jídlo a zavřela se na pokoj," přidala se Kath.
"Hele, Matt. Myslíš, že jsem se ho vážně tak dotkla?" zeptala jsem se Kath.
"Nemyslím si. Spíš bych řekla, že už si zvyknul," ušklíbla se.
"Haha, díky za podporu," protočila jsem oči.
"Za málo," pousmála se ironicky Kath.
Pomalu jsme se šinuli k Velké síni, kde se tetelila skupinka holek ze Zmijozelu. Ve středu toho všeho byl Zar.
"Aaa, plaboy ve svym živlu," poznamenala znechuceně Kath.
"Klídek, brouku. Hlavně se tvař nezúčastněně," radila jsem jí.
"Neboj," odpověděla, ale pochybuju, že mě nějak extra poslouchala.
"Katherine! Můžu s tebou mluvit?" přihrnul se k nám Zar, který se evidentně již zbavil svého dívčího publika.
"Ne," odpověděla stroze.
"Prosím, Kath," škemral.
"Nemám zájem, nazdar," řekla ledově.
"Aleee...,"
"Ne, nech ji být, Zare," utnula jsem jeho snahy.
"Kdy mi odpustí?" zeptal se zničeně.
"Myslím, že už se k tomu vážně nechystá," odpověděla jsem mu.
"Přece to takhle neskončí,"
"Ale jo, aspoň prozatím. Potřebuje čas. Možná víc, než si my oba myslíme," řekla jsem.
"Miluju jí, Ann," přísahám, že jsem viděla slzy v jeho očích.
"Na to, abys to dokázal, si měl víc než dost šancí. Ani jednou si to nevydržel," namítla jsem.
"Nikdy jsem jí nechtěl ublížit," přísahal.
"To ti věřím. Omluv mě, mám hlad," ukončila jsem náš rozhovor a šla hleat Kath do Velké síně.
"V pohodě?" zeptala jsem se, když jsem ji našla u stolu vedle Nevilla a Parvatti.
"Jo, dobrý. Co ten vocas chtěl?" zeptala se ironicky.
"Přesvědčoval mě, že tě miluje," odpověděla jsem.
"Neměl by o tom přesvědčovat spíš mě?" zeptala se nechápavě.
"Je to chlap. Nechtěj po mně, abych chápala jeho logiku," zvedla jsem ruce do vzduchu ve vzdávajícím se gestu.
"Jo, promiň," pousmála se.
Po zbytek večeře jsme už nemluvili a jen se cpali. Poslední večeře v Bradavicích, ráno už domů. Ne, že by Katherininy rodiče vařili špatně, ale jídlo v Bradavicích je holt jídlo v Bradavicích. Dala jsem si kuřecí křidélka, šťouchané brambory a všechno to zajedla báječným čokoládovým dortem.
"Můžeme?" zeptala jsem se Kath, když jsem si perfektně zaplnila břicho dokonalým jídlem.
"Jo," odpověděla.
Obě jsme ten večer zalezly brzy, jelikož vlak jel časně z rána. Ten večer jsem nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala a nemohla spát. Naposledy jsem byla doma, když tam byl i Draco a teď se mám zase vrátit? Bude to sakra těžký. Nikdy jsem nevěřila, že až se vrátím zpět domů, budu za sebou mít tohle.
Najednou mě při tomhle rozjímání vyrušilo klepání na okno. Vykoukla jsem zpod deky a spatřila malou, nevýraznou sovičku s nepřiměřeně velkým dopisem v zobáčku. Šla jsem hned k oknu a otevřela ho. Sovička mi hned předala dopis a vlétla dovnitř. Dal jsem jí vodu a nějaké jídlo, co jsem měla schované v kufru pro naši sovu Frenkie, co máme doma.
"Na, maličká," pobídla jsem ji a vzala si dopis. Pečeť byla rodu Malfoyů a já hned poznala písmo Cissy.
  • Drahá Annie,
    slyšeli jsme, že Vám letos končí škola o měsíc dřív. To je jistě báječné, ačkoliv podmínky a důvod tak veselé nejsou. Pravděpodobně se divíš, proč Ti píšu. Svůj důvod to samozřejmě má a to ten, že bych tě ráda pozvala, abys strávila pár dní u nás v rezidenci. Moc rádi bychom Tě s Luciusem viděli a samozřejmě by byla vítaná i Katherine. Vím, že Ti jistě moc chybí Draco, nám také, takže určitě pochopíme, když naši nabídku odmítneš. Každopádně doufáme, že to alespoň zvážíš a nedáš nám hned košem. Draco tu má nějaké věci, mysleli jsme, že bys ráda něco na památku, tak pokud přijdeš, můžeš si vzít, co se Ti líbí. Draco Tě moc miloval a chtěl by, abys některé jeho věci měla. Krom toho jsou tu nějaké dopisy a krabice věnováné přímo Tobě. Doufám, že naši nabídku hned nezavrhneš a popřemýšlíš, že bys tu s námi nějaký čas strávila. Máme Tě moc rádi.
    S láskou,
    Narcissa & Lucius

Tak to budou zajímavé prázdniny...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama