Conversion 39. - 1. část

10. srpna 2016 v 14:56 | Monra |  Kapitoly
"Pojedu s tebou Ann. Nenechám tě tam samotnou. Ne, že bych nevěřila Malfoyovým, ale je tam pro tebe moc vzpomínek," pověděla jsem Anně doma, když mi o pozvání pověděla.
"Jsi moc hodná!" vyhrkla a objala mě.
Bylo to pro ni těžké, pro nás pro všechny, ale musíme to překonat.
"Tak jí napiš a já to dojdu říct mamce, že tam pojedeme na neurčitý čas, ano?"
"Dobře," odpověděla mi.
Vstala jsem z její postele a odešla do matčiny pracovny. Seděla nad nějakými papíry a vypadala úplně pohlcena prací. Ani si mě nevšimla.
"Mamí, my s Ann jsme dostaly nabídku, aby jsme jely do Malfoy Manor, nebude ti to vadit, viď? Draco tam nechal Anně nějaké věci a myslím, že ona by se s Malfoyovými také ráda viděla."
Trhla sebou a otočila se ke mně. Pokusila se usmát ale vypadalo to, jako kdyby ji něco bolelo. Matka taky oplakávala smrt Draca, měla ho ráda už od prvního setkání. Trápilo ji to jako nás, protože byla velmi citlivá.
"Ano, zlatíčko, myslím, že je to skvělý nápad, Draco by byl rád, kdyby měla jeho věci," roztřásl s jí hlas.
Přejela jsem ji rukou po rameni. Už jsem se naučila schovávat své emoce, ikdyž Draca jsem měla moc ráda, tak jsem to schovávala. Přál by si, abych byla silná a postarala se o Annu.
"Nevím, kdy přijedeme zpět, ale určitě ti budu psát, ano?" uklidnila jsem ji.
Ve dveřích se objevila Anna.
"Narcissa mi teď volala, můžeme přijet klidně hned, prý nás bude čekat," vysvětlila svou přítomnost.
"Tak se sbalíme a půjdeme, ano?" usmála jsem se na ni.
Přikývla.
"Tak se jdeme sbalit mami, ano?"
"Dobře holčičky moje."
Odešly jsme spolu do pokoje a vytáhly kufry. Neměla jsem ponětí o tom, co si zabalit. Ale nakonec jsem si vzala nějaké pohodlné oblečení a nějaké slavnostní. Včetně jedněch dlouhých šatů. Něvěděla jsem, proč si je beru, ale něco mi říkalo, že dělám dobře. Anně jsem také tajně sbalila jedny slavnostní šaty.
Po nějaké době balení všech věcí jsem se na chvíli zastavila nad jednou krabičkou v šatníku. Otevřela jsem ji a našla řetízek, který mi dal Nathan, aby si byl jistý, že nic neřeknu. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem ho sem schovala. Automaticky jsem šáhla pod černý rolák a nahmatala křížek. Pevně jsem ho stiskla v dlani.
Dost!
Tohle je pryč, je to vzpomínka, abys nebyla znovu tak hloupá!
Popadla jsem pár lodiček a zabalila je jako poslední.
"Annie, zlatíčko?" uslyšela jsem skrz otevřené dveře.
"Ano, mami?"
Opřela jsem se o zeď vedle dveří.
Vím, že se tohle nedělá, ale nemohla jsem si pomoct.
"Tohle je od tvých rodičů, měla jsem ti to dát po pátém ročníku, ten vlastně skončil a můžu ti to dát, na."
Zavrtěla jsem hlavou a šla do své koupelny, tohle je Anny, když mi o tom bude chtít říct, řekne mi to.
Koukala jsem na sebe do zrcadla, kosmetiku jsem měla totiž sbalenou ještě ze školy.
Jsem vpohodě.
Pokusila jsem se usmát.
Vypadalo to skoro přesvědčivě.
Musí, jestli chci dodržet to, co jsem si řekla.
Můj úsměv sklouznul opět do rovné linky.
"Kath?" ozvalo se ode dveří.
"Ano?" otočila jsem se na Annu.
"Už mám sbaleno, co ty?" pousmála se.
"Já taky, můžeme vyrazit," usmála jsem se na oplátku.
Odmalička jsme měly rády cestování, ale neto kouzelnické, nýbrž mudlovské. Letadla, auta, vlaky a lodě. Každé prázdniny jsme trávily jinde. Letos tady, alespoň pro Annu. Pro mě jen prozatím.
Odtrhla jsem se od těchto myšlenek. Ještě je čas, musím to promyslet.
S kuframa jsme došly až ke krbu. Tam na nás čekala matka.
"Měj se mami, napiš, až se vrátí táta," zašeptala jsem, když mě objala.
Pak objala Annu a obě jsme vstoupily do krbu i s kufry. Anna nabrala letax do dlaně.
"Malfoy Manor!" vyhrkla nahlas a pustila prášek.
Svět se započil a my se zanedlouho nacházely ve tmavé chodbě, na jejímž konci byly velké schody a na druhém velké dveře. Vstoupila jsem na mramorovou podlahu. Zde bylo vše ještě zdobnější než u nás. Všimla jsem si postavy, která se k nám blížila.
"Cisso," řekla Anna a jemně objala Dracovu matku.
"Tak jste tu děvčata, tak ráda vás vidím!" řekla a poté objala i mě.
To jsem nečekala, ale vřele jsem jí oplácela objetí.
"tak, já vás odvedu do vašich pokojů. Pokud ti to nebude vadit Katherine, tak si pak v soukromí promluvím s Annou," usmála se vlídně.
To jméno.
"Ano, určitě mi to nebude vadit, mohla bych vás o něco požádat?" zeptala jsem se.
"Jistě," odpověděla hned.
"Prosím, říkejte mi Kath."
Viděla jsem annu, jak mi vypaluje očima díru do obličeje. Moc dobře věděla, proč to nechci. Nechci slyšet to, jak mi říkal Zar.
Odvedla nás do pokojů, které byly hned vedle sebe a já se pohodlně posadila do jednoho křesílka, vzala si knížku a snažila se do ní ponořit. Nešlo to, tak jsem si ručně vybalila celý kufr a narovnala kosmetiku do přepychové koupelny. V ložnici jsem se ještě jednou rozhlédla, pokoj byl ve velmi příjemném odstínu růžové a celkově byl světlý, díky velkým oknům, která vedla do zahrady.
Vykoukla jsem z nich a viděla perfektně udržovanou zahradu, malou fontánku a na nejvzdálenějším místě rybník, kolem kterého se pásli pegasové. Rozhodla jsem se převléct do černých přiléhavých kalhot, rolák jsem si nechala. Venku mohlo být sice teplo, ale pořád jsme v Anglii. Nazula jsem si tenisky a vydala se hledat východ z tohohle bludiště. Prošla jsem dlouhou chodbou a sešla po schodech. Objevila jsem se v kuchyni, tam jsem vykoukla z okna, abych se zorientovala. Prošla jsem dveřmi a dostala se do jídelny, tu jsem celou prošla. Měla jsem štěstí, dostala jsem se do chodby, kde byly dveře, které vedly do té zahrady. Vyšla jsem na čerstvý vzduch a užívala si chvíli sluníčka. Teď přede mnou ležela ještě zahrada. Vydala jsem se rovně a snažila se držet směr, jenže to nebylo tak jednoduché. Bylo tu spousta uliček a keříky byly moc vysoké, než abych přes ně viděla. Po několika uličkách jsem se dostala až k jezeru. Tam se pásly ty krásná stvoření. Všimla jsem si postavy, která stála u jedné z nich. Zvědavě jsem došla až k nim.
Otočil se ke mně muž s bílými vlasy. Okamžitě jsem poznala, kdo to je.
"Dobrý den, pane Malfoyi," pozdravila jsem ho.
"Nevím, jestli si mě pamatujete, jsem sestra Anny, už jsme dorazily. Anna je teď s vaší paní. Nevěděla jsem, co dělat a zahlédla pegasy, snad vám nevadí, že jsem tady."
"Ahoj Kath, pamatuji si tě," pousmál se na mě.
"Nevadí mi, že tu jsi, alespoň budu mít společnost. Tohle je Fulgur," představil mi pegase, kterého hladil.
"Ahoj fulgure," pozdravila jsem ho.
Pomalu jsem se přiblížila a pak jsem položila dlaň na jeho sametový krk a pohladila ho.
"Támhle je Lanula, oblíbenkyně Cissy," pohodil hlavou k další, která se pásla nedaleko od nás.
"Dandelion, ta patří také Cisse," ukázal na další, která se otírala o dalšího pegase.
"Ten co je vedle ní je Vent a támhle u vody stojí má Carissimi s Primulou a Tenebris, to je ta šedá. Je to vůdkyně stáda, je nejstarší tady," vysvětlil mi.
"Budou se mě bát?" zeptala jsem se.
"Nebudou, jsou přátelští," pousmál se na mě.
Náhle jsem spatřila podobu Draca v jeho obličeji a věděla, po kom má úsměv.
První jsem šla za těma třema u vody, všechny jsem pozdravila a představila se jim. První samozřejmě Tenebris, pak jsem pokračovala k Dandelion a Ventovi a nakonex k Lanule.


Utekly dva týdny. Anna bloudila po domě, ale nejvíce byla v Dracově pokoji, chodila jsem často za ní a snažila se jí být oporou. Jinak jsem čas trávila u pegasů, kteří mě naprosto okouzili. Každým dnem se blížil večírek nebo spíše ples, který měl být rozloučením s Dracem. Neměla jsem ponetí o tom, kdo všechno příjde, ale byla jsem moc ráda za šaty, které jsem sbalila. I Anna byla moc ráda.
K dnešnímu večeru to mělo začít, přijelo několik lidí, kteří začali připravovat celý dům i zahradu. Byla vyzdobena do černa a vše působilo velmi smutně, ale zároveň elegantně.

"Hej Annie, už jsi po sprše?" klepala jsem na dveře jejího pokoje.
"Jo, pojď dál," slyšela jsem za dveřmi.
Otevřela jsem, Anna seděla na židli u zrcadla a nad ní se tyčila žena.
Po chvilce mi došlo, že to je vizážistka. Cissa ji najala, aby nás dvě upravila na dnešní večer, aby bylo vše dokonalé.
Posadila jsem se na její postel a sledovala práci vizážisstky, ta kolem ní kmitala jako velký kolibřík.
"Jak ti je?" zeptala jsem se jí.
"Nedokážu to posoudit, žaludek mám na vodě," odpověděla.
Přikývla jsem a sledovala, jak zafixovává make up nějakým sprejem.
"Teď vlasy, co byste si přála slečno?" zeptala se jí a vymotala jí vlasy z ručníku.
"Něco hladkého a elegantního."
"Dobře, udělám vám jednoduchý elegantní účes."
Vzala žehličku a dala ji nahřát, poté si vzala do ruky nějaký olejíček a vmasírovala ho Anně do vlasů. Rozčesala jí vlasy a s hřebenem a fénem jí je vyfoukala do hladka. Poté je ještě jednou žehličkou přeje aby byly u hlasy naprosto rovné. Pak jí nabrala pramínky vlasů po jedné straně obličeje a smotala je a sepla vzadu pod vlasy. Uhladila je a druhou stranu nechala rozpuštěnou. Vzala si žehličku a konce ji jemně zvlnila. Vypadalo to naprosto úžasně.
Vzala lak a celé ji to nalakovala.
Pak jsem pochopila, to je mudla. Proto ten fén a žehlička.
"Tak, je to hotové," prohlásila.
Anna vstala a podívala se na sebe do zrcadla.
Rty měla rudou rtěnkou, mírná tvářenka dala vyniknout jejím lícním kostím a bronzové stíny s naprosto bezchybnými linkami a dlouhými řasami způsobili, že vypadala jako dospělá žena.
Vypadala jako bohyně, zírala jsem na ni.
Samozřejmě, že měla šaty na sobě už, když se na mě otočila, překvapeně na mě hleděla.
"Vypadáš úchvatně!" vyhrkla jsem.
Měla černé přiléhavé šaty bez ramínek, sukeň se v oblasti stehen rozšiřovala a tvořila květ.
"Tak, jste spokojená slečno?" zeptala se.
"Ano, jsem děkuji."
Usmála jsem se na ni.
Stoupla jsem si a z nočního stolku jsem vzala náhrdelník od Draca a opatrně jí ho připla, abych nezničila účes.
Já sama jsem tam byla v županu a s ručníkem na hlavě.
"Tak, vy jste další na řadě?" zeptala se mě.
"Ano, jen bych nejprve potřebovala pomoct zapnout šaty," pousmála jsem se.
"Určitě," usmála se na mě.
Přešly jsme do vedlejšího pokoje, kde byly pověšeny na dveřích. Sundala jsem je z ramínka a rozepla zip. Anna si je ode mě vzala a já si sundala ručník. Snaha o to se do nich dostat byla obrovská. Chvíli to trvalo, nakonec mi ale zapla zip vzadu a já se mohla normálně hýbat. Mé šaty byly s tříčtvrtečním rukávem, byly černé a hladké, neměly žádný výstřih a sukeň měla spodničky, takže jsem si připadala jako princezna, akorát že v černém. Nerada jsem měla na sobě věci na tělo, a už vůbec šaty.
Přešly jsme do pokoje Anny a já usedla místo ní. Nechala jsem se namalovat a nějak učestat. Rty jsem nakonec měla béžové barvy a oči stříbrné se stejně dokonalými linkami, jako měla Annie. Vlasy jsem měla vzadu sepnuté do jakéhosi culíku a odtamtuď spadaly ve vlnách na má záda. Vepředu jsem měla nějaké vlasy volně a pak pramínky spletené do copánků a ty vedly do culíku.
"Perfektní," usmála jsem se.
"To jsem moc ráda, vypadáte úžasně," ozvalo se ode dveří.
Stála tam Narcissa v černých jednoduchých šatech s dlouhým rukávem.
"Hosté už se začínají sjíždět, venku už se to zaplňuje," usmála se na nás.
"Já si jen skočím pro boty a můžeme," prohlásila jsem.
Odešla jsem pro páskové boty na podpatku a pracně je nandávala přes velkou sukeň. V koupelně jsem se navoněla a připla si řetízek, který jsem schovala pod šaty. Na chodbě už na mě čekaly a my společně sešly do haly, kde byla hudba a taneční parket. Bylo tu mnohem více místností, kde se to konalo, vedle byl pokoj s jídlem a barmanem, který plnil přání všem, kdo toužili po něčem silnějším, než je voda nebo džus. Také zahrady včetně velkého altánu byly připravené na dnešní den.
Vydechla jsem, když jsem spatřila tolik lidí, co už dole čekalo. Byli tam někteří žáci zmijozelu a já si nedokázala pomoct a rozhlížela jsem se, jestli ho neuvidím. S trochou zklamání jsem se otočila na Annu.
Musím se soustředit na ni, ona to má težké, ne já.
Postupně jsme procházely davem a zdravily všechny, nebo se seznamovaly s novými lidmi.
"Půjdu na vzduch, nevadí?" zeptala se Anna.
"Jen běž," falešně jsem se usmála.
Odešla, znovu jsem se rozhlédla a hledala jeho oči.
Ne!
Odešla jsem k baru, kde stál barman.
"Prosím, něco ostřejšího," požádala jsem ho.
Chvíli něco míchal a pak mi položil skleničku na bar. Díky líčení ho ani nezajímalo, kolik mi je a tak jsem to do sebe naráz obrátila.
"Winterová, takhle se chová dáma?" ozvalo se těsně za mnou.
"Jak dlouho jsi tu?" zeptala jsem se, aniž bych se otočila.
"No, od té doby, co jsi mě hledala na schodech, jen jsem čekal, až mě přestaneš hledat, rychle tě to omrzelo," poznamenal.
"Ono nejlíp nehledat a příjde to samo. Taky jsem tě dřív nehledala a objevil ses mi v životě," zamručela jsem a koukala z okna.
"To sice ano, ale taky to může odejít, aniž by sis toho všimla, třeba to ani nepostřehneš a bude to pryč," opáčil.
"Ano, fyzicky možná, ale psychicky to vždy zůstane. Ať chceš nebo ne," řekla jsem.
"Ano to vidím," zašeptal a přejel mi rukou po zadní straně řetízku.
Jeho teplé prsty byly jako to největší zlo.
Otočila jsem se.
"Batesi, omluv mě, půjdu najít Annu. Potřebuje mě," řekla jsem chladně.
"To si myslíš ty, stačí se podívat ze dveří, je s ní Matt a tancují. Ostatně to bysme mohli také," nabídl mi ruku.
Vložila jsem svou ruku do jeho.
"Změnila ses," poznamenal.
"Vůbec ne," odpověděla jsem.
"Neukazuješ své emoce, ukazuješ jen masku."
"Vidíš, jsem jako ty," vrátila jsem mu.
Podívala jsem se na něj a viděla, jak zatnul čelist.
Udržela jsem si neutrální výraz.
Na parketu mě k sobě přitáhl a rozhoupal se do rytmu tance. Tentokrát jsem nechala jeho vést. Své pocity jsem držela na uzdě, jak jen jsem mohla.
"Katherine," zašeptal a podíval se mi do očí.
"Baltazare," řekla jsem a opětovala jeho pohled.
Utichla hudba, ale on stále nepouštěl mou ruku.
Přišla k nám Anna.
"Ahoj Tazi," řekla s mírným úsměvem a objala ho.
Usmála jsem se jejímu gestu, byla šťastnější, když měla vedle sebe někoho dalšího, koho měla ráda.
Proto jsem byla šťastná.
"Je to už dobré?" zeptala se.
Nasadila jsem neutrální výraz.
"Vše je, jak má být," odpověděla jsem.
Pak jsem se otočila a šla vyhledat samotu v zahradě. V altánku jsem viděla Pansy a bylo mi to jasné. posadila jsem se na jednu lavičku a čekala. Byla to jen otázka času. Dočkala jsem se, viděla jsem Zara, jak k ní přišel a požádal ji o tanec.
Zasmála jsem se a vstala.
"Má drahá, co tu děláš tak sama?" zeptal se mě Lucius.
Za tu dobu mi nabídl, abych mu tykala.
"Potřebovala jsem se nadechnout," usmála jsem se na něj.
"Pojď si se starým páprdou zatancovat," zažertoval.
"Ty a páprda, no prosím," mávla jsem rukou.
Odvedl mě na parket a tam jsme si zatančili.
"Omluv mě, půjdu vyzvat tvou sestru," usmál se.
"Zajisté!" vyhrkla jsem.
Mohla bych si dát něco k jídlu. Došla jsem opět do té místnosti a viděla tam Doriana.
"Ahoj, co ty tu děláš?" zeptala jsem se ho.
"Ahoj Kath, páni, vypadáš úžasně. Myslím, že by bylo fér se s Dracem rozloučit," odpověděl.
Přikývla jsem.
"Jdu se napít, dáš si něco se mnou?" zeptala jsem se.
"Rád," usmál se.
Dali jsme si spolu něco, co mi snad propálilo díru hrdlem.
Přilétla ke mně Anna.
"Co to bylo s Tazem?" zeptala se.
"Co? Já ti nerozumím," odpověděla jsem.
"Tak pojď se mnou, je na čase ti to povědět, slib neslib," řekla a táhla mě pryč.
Dotáhla mě do jednoho salónku, kde bylo pomálu lidí.
"Co mi chceš říct?" nechápala jsem.
"To proč se s tebou Taz nebavil, proč tě odstrkoval je ten, že je vlkodlak. Tenkrát u nás ho Šedohřbet pokousal. Bál se o tvou bezpečnost a tak se od tebe odstřihl. Rádoby si začal s Pansy, aby sis myslela, že to myslí vážně. Ale on tě ve skutečnosti moc miluje. Hrozně moc, nekaz to, vím, že ho miluješ také."
Zírala jsem na ni.
Zar je vlkodlak?!
"Kdybych měla to štěstí jako ty a mohla být s Dracem, nemarnila bych čas těmihle hloupostmi," zamračila se na mě.
Povytáhla jsem si sukeň a rozběhla se přes celý dům a všude ho hledala. Pak jsem ho uviděla, stál tam u Pansy a zřejmě jejích rodičů. Podíval se na mě. Chvilku jsem se mu dívala do očí a pak se rozběhla cestou k jezeru.
Jak jsem mohla dopustit, aby se mu to mohlo stát?! Vždyť mi Nathan říkal, že je napůl mrtvý! Proč mi to nedošlo, že šel za úplňku k lesu. Proč?!
Zastavila jsem se u vody a sledovala odraz světla ze zahrady na vodní hladině.
V obrazu se objevil stín a něčí ruce mě objaly.
"Proč?" zašeptala jsem.
Ticho.
"Proč jsi mi to neřekl?! Já bych ti pomohla!" naříkala jsem.
"Abych tě ochránil," zašeptal.
"Před čím? Před sebou? Udělal jsi pravý opak," zamračila jsem se.
"Já vím. Já vím lásko," konejšil mě.
Stála jsem tam rozervaná na kusy.
"Nevím, co ti mám říct," zašeptala jsem.
"Pověz mi jediné, miluješ mě stále?"
"Ano."
Jeho stisk ještě zesílil.
"Musím se vrátit, mám připravený proslov," zašeptala jsem tiše.
Vzal mě za ruku a v tichu se mnou odešel zpět. Postavila jsem se v sále s hudbou a požádala je o ticho.
"Prosím, chtěla bych vám říct svůj menší proslov, který jsem si připravila."
Zadrhl se mi hlas. Anna, Matt a Zar stáli asi dva metry přede mnou.
"Draco se stal neodmyslitelným článkem každého dne velmi rychle. Velmi pomohl Anně a mezi nimi vzniklo přátelství, které se postupně překlenulo v lásku. A já mohla být u toho, abych to všechno spatřila. Draco byl skvělý kluk, bránil své přátelé a já jsem toho svědkem, když jako první rozpoznal, co se mi stalo. Vděčím mu za spousty věcí, bohužel ale nebudu moct nikdy ani jednu věc oplatit. Díky Dracovi byli lidé kolem mě, na kterých mi záleželo, šťastni. Anna, Baltazar. Všichni jsme byli spolu šťastni. Nestrpím, aby ten, kdo za toto neštěstí může, jen tak běhal po zemi. Proto zítra odjíždím hledat vraha a dovedu ho před soud. Pro všechny, kdo měli Draca rádi, tohle bude má jediná možnost, jak mu oplatit a vy budete mí svědci," třásl se mi hlas.
Očima jsem vyhledala Annu a pak Zara. Stáli v šoku.

Předchozí díl / Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama