Born to fight 13.

16. září 2016 v 18:44 | Monra |  Born to fight
Odešla jsem doprostřed parketu s Dimitrijem. Chytil mě kolem pasu a za ruku a začal se kolébat do rytmu hudby. Ten zláštní pocit, co se mi usadil v žaludku se ještě prohloubil, když jsem si všimla pohledů všech dívek okolo. Samozřejmě žárlily, protože jsem měla po svém boku boha. Přemýšlela jsem hlavně, proč si vybral mě. To co mi řekl, že jsem nádherná. Podívala jsem se na něj. Jeho oči byly upřené do mých.
"Proč já?" vypadlo ze mě.
Mírně zaklonil hlavu a zasmál se. Zamrkala jsem a pak sklopila obličej, protože jsem cítila, jak se mi žene krev do tváří.
"Nevím, proč ty, Victorio. Mám tě rád, jsi úžasná bytost, to jak pomáháš Ole," zamumlal.
Zrudla jsem ještě víc.
"Neumím přijímat tolik chvály, to už jsi vypotřeboval, když jsi mi složil kompliment o tom, jak vypadám a i to bylo moc," snažila jsem se odlehčit téma.
"To je ale špatně, divím se, že ti to deno denně někdo neříká," odpověděl.
Zaire.
"Ne to neříká," sklopila jsem opět oči.
Dál jsme v tichosti kroužili až hudba skončila.
"Dám si něco k pití a půjdu najít Olivii, jestli je v pořádku, děkuju za tanec," usmála jsem se na něj.
"Dobře, ale to já děkuju za tanec," mírně se poklonil.
Zasmála jsem se, chytila rukama sukni a též se mu uklonila. Pár spolužáků po nás koukalo s divným výrazem ve tváři. Nevšímala jsem si jich a odešla najít Oliviu.
Našla jsem ji s Benem u nápojů.
"Tak co vy dva?" usmála jsem se na ně.
"Nějak podezřele se směješ, budu si muset s Dimkem promluvit," prohlásila Olivia.
"Zkusit to můžeš, ale teď se směju, protože jsem viděla vás dva. No, ale mám ukrutnou žízeň, takže jestli mi něco nedáte-" odmlčela jsem se.
Najednou jsem si uvědomila, že je nemístné to doříct. Ben na mě nechápavě koukal a já mrkla po Olivii. Ta měla neutrální výraz.
Obešla jsem je a nalila si trochu punče. Naráz jsem ho celý vypila a vydechla úlevou.
"Hej Vick," řekla rychle Liv a pohazovala hlavou směrem k parketu.
Otočila jsem se. Uprostřed parketu tančil Zaire s Ashley, ta měla na sobě růžové šaty s velmi krátkou sukní a velkým výstřihem. Pak jsem sjela pohledem Zaira, ten měl černý oblek a černou košili, k ní měl tmavě modrou kravatu. Zírala jsem na ně a pak si uvědomila, že je to moc okaté. Narovnala jsem se a otočila k baru, opřela jsem se o stůl a snažila se popadnout dech, jako kdyby mi ho najednou někdo sebral.
"Sakra!" zamumlala jsem tiše.
"Vick, kašli na něj, on ti za to nestojí," zašeptala Liv a objala mě.
"Jo, já jsem v pohodě, neboj se," pohladila jsem ji po paži a nepřítomně hleděla před sebe.
Objala jsem Liv a pevně zavřela oči.
"Olo? Zatancuješ si se mnou?" usmál se na ni Dimitrij.
Pustila jsem ji a nechala ji si zatančit s Dimitrijem. Stála jsem tam a sledovala je, snažila jsem se nesoustředit na Zaira.
"Co se děje, Vick?" řekl Ben, který se vedle mě opřel o stůl.
Povzdechla jsem si a podívala jsem se na něj.
"Promiň Bene, dnes večer ne, zkazila bych to nejen sobě, ale i tobě. Povím ti to někdy příště ano?" usmála jsem se na něj.
K nám zrovna přicházel Zaire s Ashley. Postavil se přede mě.
"Pustíte nás, prosím, slečno Dwightová?" řekl chladně.
"Jistě," řekla jsem a odstoupila od stolu.
"Nerada bych vám překážela," řekla jsem a odešla úplně.
Vyšla jsem na čistý vzduch se nadechnout.
Slečno Dwightová...
Ubohý.
"Vick?" ozval se hlas Liv za mnou.
"Jo?" řekla jsem a otočila se.
"Proč jsi tady? Pojď, bude nějaké vyhlášení, bude se ti to líbit," usmála se na mě.
Vešly jsme tedy spolu dovnitř. Na malém pódiu stál Zaire a Dimitrij a oba měli v rukou mikrofón.
"Bože," pronesla jsem tiše.
"Notak Vick," zasmála se Liv.
"Dámy a pánové, dnes jsme tu s mým kolegou, abysme vyhlásili několik ocenění, která jsme pečlivě sledovali a vybrali výherce," promluvil Zaire.
"Takže první cena je za nejlepšího bojovníka ročníku," řekl Dimitrij.
"A tuto cenu získává nikdo jiný než Olivia Darksoulová," dopověděl Zaire.
Okamžitě jsem začala tleskat a postrkovat Liv k pódiu. Všichni hlasitě tleskali a já si nemohla pomoct, ale usmívala jsem se od ucha k uchu.
Další ocenění pokračovali a pokračovali.


***

"Poslední ocenění je za nejkrásnější dívku plesu," řekl s napětím Dimitrij.
Všechny dívky se nahrnuly dopředu a napětím skoro nedýchaly. S malou nadějí jsem čekala, jestli náhodou také dostanu nějakou cenu, jakmile jsem ale slyšela název, otočila jsem se a dala se na odchod.
"Měli jsme velmi těžké posuzování, každá z vás je krásná, každá jiným způsobem. Ale přeci jen jsme někoho vybrat museli," řekl Zaire.
"A našemi vítězkyněmi jsou Olivia Darksoulová a Victoria Dwightová," dořekl Dimitrij.
Zastavila jsem se uprostřed kroku.
"Victorio, pojď taky na parket," ozvalo se za mnou.
Otočila jsem se a nedůvěřivě si je oba měřila. Spolu s nimi tam už stála i Liv a kývala na mě. Neochotně jsem šla k nim a vystoupila na pódium. Všichni kluci tleskali a dívky jen ze slušnosti. Zvláštní dívat se na sál plný lidí, jak na vás všichni hledí a stát vedle Zaira a pokusit se o úsměv. Zaire vzal šerpu a otočil se ke mně. Reflexivně jsem se k němu taky otočila a sledovala jeho obličej.
"Gratuluji," řekl prostě a podal mi ruku.
Omámeně jsem zamrkala.
"Díky," zašeptala jsem.
Jeho oči se pevně zabodávaly do těch mých.
"Chybíš mi," naznačila jsem rty.
Ani jsem nevěděla proč tohle dělám, že mi za to stojí.
Nakonec, když nereagoval jsem se otočila k publiku a poklonila se spolu s Liv. Ta přebírala šerpu od Dimka, několikátou. Tak moc jsem jí to přála. Sešly jsme z pódia a už na nás čekal Ben. Oběma nám pogratuloval.
"Victorio? Počkej, potřebuju s tebou mluvit," ozval se za mnou Dimitrij.
Za ním šel ještě Zaire. Dimitrij mě vzal jemně za ruku a vedl mě ven. Zastavil se za rohem. Stála jsem tam a přede mnou se tyčili ti dva.
Tohle je asi špatný vtip, ne?
"Královna si přeje s tebou mluvit," řekl Dimitrij.
"Ale.. Cože? Královna? Jako naše královna?" divila jsem se.
"Ano, naše královna, Kirová chce poslat někoho s tebou samozřejmě. Přihlásil jsem se a jako dalšího přiřadila Zaira, protože se prý docela znáte už z předtím," vysvětlil.
Ale ne.
"To nejde, nemůžu tam teď jet, dělám závěrečný zkoušky!" vyhrkla jsem.
"Musíš tam jet, nemáš na výběr," řekl Zaire.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla.
"Fajn, ale chci aby se mnou jela Liv," řekla jsem.
Zaire na mě nechápavě hleděl.
"Chápu, pokusím se to zařídit," odpověděl s jemným úsměvem.
"Díky, Dimko," šeptla jsem.
"Nemáš zač, já ti děkuju, že na ni myslíš," usmál se.
"Necháte mě tu prosím o tom přemýšlet chvíli? Povězte prosím Liv, že se potřebuju nadechnout pořádně," zašeptala jsem.
Přikývli a odešli. Já osaměla, vzduch byl chladný a v nose mě štípalo z toho. Povzdechla jsem si, proč tyhle dva? Nevěděla jsem, jaké vztahy mezi nimi panují, ale doufala jsem, že jeden o druhém nezjistí nic nezjistí, hlavně ne Dimko, to by mě moc mrzelo.
"Dimitriji?" zavolala jsem na něj ještě, otočil se a přišel ke mně.
"Ano?" zeptal se.
"Víš-" odmlčela jsem se.
"Víš, co jsem zač?" podívala jsem se mu do očí a slzy měla na krajíčku.
"Victorio, neplakej," zašeptal.
Jakmile to dořekl, první slza mi spadla po tváři a přistála na mé sukni. Přitáhl si mě do náručí.
"Já chci bejt obyčejná holka prostě. Nic víc, nic míň. Copak je to tak těžké?" zašeptala jsem.
"Obyčejná nebudeš nikdy," zašeptal do mých vlasů.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama