Born to fight 14.

26. září 2016 v 12:09 | Monra |  Born to fight
"Moc ti to sluší," poznamenal Benjamin, když jsme se pohupovali do rytmu mé oblíbené písničky.
"Děkuju, dnes už asi po sté," zasmála jsem se.
"Olivio, směl bych si s tebou promluvit?" poťukal mi na rameno, kdo jiný, než Adrian.
"Řekl jsem vám již dost jasně, že slečna Darksoulová s individuem, jako vy, hovořit rozhodně nebude," zavrčel Benjamin.
"Sám jsem se přesvědčil, že slečna Darksoulová umí mluvit sama," ušklíbl se Adrian.
"Ano, to jistě umím, ale řekla bych ti to samé," odpověděla jsem chladně.
"Myslíš to vážně?" zeptal se dotčeně.
"Smrtelně," kývla jsem hlavou.
"Poslední slovo?"
"Ano, definitivně," vysoukala jsem ze sebe obtížně.
"Snad víš, o co jsi přišla," odpověděl.
"Snad víte, o co jste přišel vy," uchechtl se Benjamin.
"Moc dobře," sklopil zrak a odešel.
"Ugh, ten si nedá pokoj, co?" Benjamin se za ním stále díval.
"Jo, je vytrvalej," pozdvihla jsem obočí.
"Nedivím se," pousmál se.
"Bene!" praštila jsem ho do ramene a zasmála se.
"Teď vyhlašujeme pánskou volenku! A pozor dámy, absolutně nesmíte muže odmítnout a ani nesmíte tancovat s tím, se kterým jste tancovala doposud!" zazněl hlas holčiny ze třetího ročníku, co celý večer moderovala.
Periferně jsem viděla, jak se ke mně blíží povědomá tvář. Adrian.
"Smím prosit?" teatrálně se uklonil.
"Mám snad na výběr?" zakabonila jsem se.
"Nemusíš to dělat," Ben mě jemně chytil za ruku.
"Musí, jsou to nepsaná pravidla," ušklíbl se Adrian.
"Má pravdu, Bene," odpověděla jsem a přijala Adrianovo nabízené rámě.
Začala hrát písnička od Ellie Goulding - Still Falling for you.
"Jak trefné," poznamenal Adrian, když jsme se začali pohybovat do rytmu hudby.
"Jak jednostranné," odpověděla jsem chladně nedívajíc se na něj.
"This love is like fire and ice,"
"Kdyby to byla pravda, nejsi na mě naštvaná," nesouhlasil.
"You are all for me,"
"Když podvedeš někoho, komu měsíce tvrdíš, že ho miluješ, asi tě za to úplně uctívat nebude," odpověděla jsem sarkasticky.
"Liv, tak to nebylo," zakroutila jsem hlavou.
"No one can lift me, catch me the way that you do,"
"Byl jiný důvod, proč ona vzdychala jako v agónii a tys měl kalhoty u kolen?" zeptala jsem se ironicky.
"Liv ..," otřásl se jako kdyby chtěl setřást nepříjemnou vzpomínku.
"Ano? Já poslouchám," naléhala jsem.
"Myslel jsem si, že jsem tě ztratil," vzdychl těžce.
"To jsi taky ztratil, ale až po tý tvojí aférce. Šla jsem za tebou, protože jsem nám chtěla dát šanci," odpověděla jsem.
"Já vím. Vědět, že to takhle cítíš, neudělal bych to," zavrtěl hlavou.
"Falling, crash into my arms,"
"To je ten problém. Všechno řešíš impulzivně, nikdy nemyslíš na to, co tvoje činy působí lidem okolo tebe. Jsi hroznej sobec. Nevěřím tomu, že bys kdy mohl někoho milovat víc, než sám sebe," řekla jsem ostře.
"Taky jsem si myslel, že to tak je. Před tebou. Vtrhla si do mýho života jak hurikán a obrátila všechno vzhůru nohama. Nejsi jako ostatní, nikdy si nebyla. Nejsi nějaká křehká princezna, i když po dnešním večeru bych to s tou princeznou měl nejspíš zvážit. Umíš se o sebe postarat, jsi drsňačka, nejsi na nikom závislá. Jsi svým způsobem jako já. A já tě příšerně miluju, hrozně moc. Strašně mě mrzí, že jsem ti ublížil, nechtěl jsem," měla jsem pocit, že vidím slzy v jeho očích. Krásných, velkých, zelených očí.
"Nejsem jako ty. Já bych tohle v životě neudělala. Jsem samostatná, to máš pravdu, proto si myslím, že to bez tebe zvládnu. Bude mi to trvat, to rozhodně. Strašně jsem se bránila tomu, co k tobě cítím, teď už vím proč. Nejsi dobrej. Nejsi pro mě vůbec dobrej. Neudělal bys mě šťastnou, trápila bych se. Když jsem se tomu přestala bránit, zase si mě přesvědčil, že bych se tomu, co cítím, bránit měla," svěřila jsem se mu.
"Já vím. Všechno, co jsi řekla, je pravda. Nejsem rovna kandidát na prince na bílym koni, ačkoliv jsem jist, že tě nikdo nebude milovat víc, než tě miluju já,"
"Taky tě miluju," vzdychla jsem.
"Tak proč to nechceš zkusit?"
"Ty to moc dobře víš,"
Písnička náhle skončila.
"Měj se hezky, Adriane," zakončila jsem náš rozhovor.
"Ty taky, Olivie. Prosím, rozmysli si, že bys nám ještě dala šanci," zaškemral.
"Nemusím si to rozmýšlet, abych věděla, co je pro mě dobrý, Adriane," s těmito slovy jsem se otočila a šla hledat Vick.
"Olivie!" ozval se za mnou něčí hlas.
"Ahoj, jmenovče," zasmála jsem se. Byl to Oliver, vysoký, statný dhampýr ze stejného ročníku jako já.
"Dnes večer ti to vážně sluší," pochválil mě.
"Děkuju," usmála jsem se na něj.
"Nechceš si zatancovat?" usmál se na mě pokřiveným úsměvem. Měl neskutečný charisma, to mu nemůžete zapřít.
"Ehm … ráda," souhlasila jsem a on mě vyvedl na parket.
"Už delší dobu mě napadá, jestli bys se mnou někam nešla, ale kroužil okolo tebe Ivaškov," mrknul na mě. Jak to dělá, že je tak sebevědomej?
"To bych klidně šla, kdyby ses zeptal, srábku," ušklíbla jsem se.
"Flirtování a dokonalej večerní vzhled je dost dobrá zbraň," zasmál se. Sakra, prokouknul mě. Flirtování není zrovna moje silná stránka.
"Takže už se odhodláš?" začervenala jsem se.
"Řekla bys ano?" záhadně na mě pohlédl.
"To se dozvíš, když se zeptáš," odpověděla jsem.
"Máš bod za logiku, Olivio," sklopil oči.
"Toho si cením," řekla jsem.
"Ty, já, sobota a procházka?" zeptal se.
"To by jistě šlo," kývla jsem na souhlas.
"Vyzvednu tě o půl druhý," odstoupil ode mě, protože písnička skončila.
"Počítám s tím," vřele jsem se usmála, "musím najít Vick, měj se, Olivere," rozloučila jsem se.
"Ty taky," mrknul na mě.
"Olivio! Já tě všude hledám!" vrhla se na mě Vick hned, jak jsem vyšla ze sálu.
"Co se děje?" ptala jsem se, když jsem spatřila její výraz.
"Královna Tatiana nás pozvala k sobě," vydechla.
"COŽE?!"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama