Conversion 39. - 2. část

19. října 2016 v 18:33 | Monra |  Kapitoly
Posadila jsem se do křesla u krbu a sledovala zaujatě oheň, který pomalu ale jistě měnil dřevo v popel.
"Promluvíme si," ozvalo se z křesla vedle.
Zvedla jsem k němu oči.
Prstem si přejížděl po spodním rtu a zamyšleně hleděl do ohně. Zaměřila jsem se na ten prst a hypnoticky ho sledovala. Stočil ke mně oči a mírně se ušklíbl.
Věděl, na co jsem koukala a věděl proč.
Sakra!
"Hm. O čem chceš mluvit?"
"Zahrajeme si na pravdu, jo? Já se zeptám, odpovíš pravdivě a naopak," vysvětlil.
"Ptám se první," řekla jsem prostě.
Tichý smích se roznesl po pokoji.
Zamyslela jsem se.
Na co se ho zeptat?
"Proč já?" vypadlo ze mě.
Opět jsem se na něj podívala.
"To jsem čekal," řekl hned.
"No, je tu víc důvodů. Víš, holky se na mě lepily, jako vosy na med. Ale ty, ty jsi se otočila a odešla pokaždé, když jsem se dostal do tvé přítomnosti. Jen si vzpomeň na ty roky předtím. Tohle léto jsem přemýšlel. Nejprve jsem to bral s rezervou, že Draco se bavil s Annou. Donutit tě, abys mě doučovala. Popravdě, nic zábavnějšího jsem si neuměl představit, než že jsi se snažila dostat ten úkol. No, když jsme pak spolu byli častěji, fascinovali mě tvé vlasy, tvé pouto a soudržnost s Annou, to, jaká jsi stydlivá, jak mě odrážíš. Bylo to pro mě peklo. Jo, jinak bych to nepopsal. Bylo peklo, když mi to ulétlo a já tě políbil a cítil, jak toužíš, abych pokračoval. Musel jsem vypadnout, zničila bys mě. Ale pak, přestal jsem se bránit," odmlčel se a zahleděl se na mě.
"Byla jsi jiná, pro mě vzácná a upoutala jsi mou pozornost, pak sis mě omotala kolem prstu," shrnul a ušklíbl se.
Taky jsem se ušklíbla.
Neměla jsem, co k tomu povědět.
"Můžeš," zašeptala jsem.
"Držela si se ode mě tak dál jen proto, že se na mě lepily holky a já měl špatnou pověst?" zeptal se.
"Tak nějak, ale hlavně proto, že jsem tě nemohla vystát, protože jsi byl namyšlený, arogantní a drzý," dodala jsem k tomu.
Zasmál se.
"Proč jsi mě zachránil z lesa?"
"To není jasný? Zaleželo mi na tobě, když mi pověděli, co se stalo, nemohl jsem udělat nic jiného," odmlčel se a vypadal, že nad něčím přemýšlí.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptala jsem se zvědavě.
"Potkal jsem tam kentaura. Řekl jsem mu, že tam raději umřu, než abych se vrátil bez tebe," zašeptal.
Cítila jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy.
"Ještě štěstí, že jsi mě našel," zlomil se mi hlas.
"Notak, Winterová, jsem na řadě. Proč jsi se mi vyhýbala tehdy," řekl a ukázal na zápěstí.
Věděla jsem o čem mluvil.
"Protože mi řekli, že ti ublíží. Nemohla jsem tě do toho zaplést! Nenechal bys to jen tak, on by tě zabil," zašeptala jsem.
Hrdelně se zasmál.
"Napůl mě nechal zabít," ušklíbl se.
Uhnula jsem pohledem a ztěžka polkla.
"Spal jsi s Parkinsonovou, když jsi s ní chodil?" zeptala jsem se.
"Ohó, ty jsi se rozjela. Ne, nikdy bych se jiné holky už nedotkl, obzvlášť né ji," oplácel mi pohled.
Ušklíbla jsem se.
"Proč jsi změnila barvu vlasů?"
"Všimla jsem si, jak se ti líbí, už jsem to nechtěla," pokrčila jsem rameny.
Zasmál se.
"Miluješ mě, Batesi?" zašeptala jsem a koukala do ohně.
Když chvíli mlčel, tak jsem k němu zvedla oči. Ohromeně na mě zíral.
"Moc," vydechl.
Sklopila jsem oči.
"Proč jsi nosila a nosíš ten řetízek?" zeptal se po chvíli ticha.
Vzala jsem řetízek do rukou.
"Víš, tehdy, když jsi mi dal zlatonku, nepomyslela jsem na to, že bych ti ji vrátila. Udělala jsem to, zranil jsi mě. Tenhle řetízek se stal připomínkou tebe. V obou smyslech. Když je mi těžko, chytnu ho a vzpomenu si, jak jsi mě držel v náručí. Když mi je z toho hůř, furt ho držím a vzpomínám na tebe a tvůj kamený pohled, když sedíš s Pansy. Vzpomínám na tvá jedovatá slova," zamručela jsem.
"Je pro mě důležitý, připomíná mi, co bylo."
"Byla jsi se mnou šťastná?" vyhrkl.
"To už je druhá otázka po sobě, ale dobře. Nejkrásnější zážitky v životě jsem zažila po tvém boku společně s Annou a Dracem. Myslím tím třeba ples, nebo sezení ve společence stulená u tebe. Nebo když jsi mě nesl k sobě do pokoje v tom praštěným pyžamu. Dokázal jsi mě udělat nejšťastnější a stačilo pár maličkostí třeba jen hloupá pusa do vlasů-" odmlčela jsem se.
Koukali jsme jeden na druhého.
"Vrať mi mou hůlku," zašeptala jsem.
"Zapomeň!" řekl rázně.
Povzdechla jsem si a zadívala se zpět do krbu.
"Myslím, že si půjdu lehnout," pronesla jsem náhle.
Zvedla jsem se z křesla a zamířila do koupelny. Tam jsem si vzala svou košilku a byla jsem zatraceně ráda, že ji mám tady. Samet černé barvy mi klouzal po těle. Rozčesala jsem si vlasy a opláchla obličej, vyčistila si zuby. Naposled jsem se na sebe podívala do zrcadla.
Vylezla jsem z koupelny, Baltazar okamžitě zaregistroval pohyb a otočil se ke mně. Ztuhnul na místě.
"Dobrou, Batesi," zašeptala jsem.
"Winterová, dej si bacha, ať tě blechy neštípaj celou noc. Nebo taky já," ušklíbl se.
Hodila jsem po něm malý polštářek z postele a odhrnula deku. Když jsem se narovnala stál těsně za mnou. Odhrnul mi vlasy na stranu a já cítila jeho rychlý teplý dech na krku. Ale i přes to jsem cítila mrazení po celém těle.
Políbil mě na krk a já cítila, jak se mi mírně třásla kolena.
"Dobrou, Winterová," zašeptal.
Obešel mě, odhrnul víc přikrývku a ukázal na postel. Vlezla jsem si do ní bez jediné hlásky a otočila se k němu zády. Přikryl mě, pak obešel postel a vlezl si na druhou půlku. Pohodlně si lehl a sledoval můj obličej. Zavřela jsem oči a pokusila se usnout.
Ve skutečnosti jsem ale nechtěla spát, potřebovala jsem ukolébat Zara, abych mohla odejít. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a předstírala, že spím, ale nakonec jsem otevřela oči. Spal, ležel, rty měl mírně pootevřené, ruce měl složené pod hlavou. Byl tak roztomilý.
Pomalu, opatrně jsem vylezla z postele a tiše našlapovala do koupelny. Převlékla jsem se do tmavého oblečení, které jsem měla tajně schované mezi ručníky ve skříňce. Musela jsem zmizet, nebylo na výběr.
Prošla jsem tiše do druhého pokoje, kde na mě okamžitě vykoukl Zar.
Tvářil se naštvaně, pomalu ke mně začal přistupovat. Začala jsem couvat zpět do koupelny, udržovali jsme oční kontakt a já po několika krocích zjistila, že není kam jít, za mnou byla zeď.
Opřel si ruce o zeď, každou z jedné strany mé hlavy a sklonil ke mně obličej.
"Proč se snažíš odejít?" zašeptal.
"Pomstít Draca," odpověděla jsem.
Rukou mě pevně chytil za bradu a zvedl můj obličej ke svému.
"Lžeš," zašeptal.
"Ne!" vyhrkla jsem.
"Katherine," řekl a jeho oči mě doslova hltaly.
"Zare, věř mi, já-"
Políbil mě, nemohla jsem dokončit, co jsem chtěla, ale poddala jsem se tomu. Rukama jsem mu zajela do vlasů a přitiskla se k němu celým svým tělem. Jeho ruce si mě přitáhly ještě blíž a pevně mě svíraly tak blízko jeho těla, jak jen to šlo.
Unikl mi tichý sten. Bez přemýšlení jsem mu přetáhla tričko přes hlavu a prsty přejížděla po jeho hrudi. Věděla jsem, jak tohle skončí.

***

Ležela jsem nahá na zemi v koupelně a vedle mě ležel udýchaný Balthazar, sama jsem se snažila popadnout dech. Nemohla jsem si pomoct, očima jsem kmitla k oblečení, jeho hůlka spolu s tou mou ležely zamotané v jeho kalhotech. Vymrštila jsem se pro ně, popadla svou a namířila ji na Taze.
"Petrificus totalus!"
Taz zůstal ležet, v očích se mu zračilo překvapení. Než jsem se na cokoliv zmohla, chvíli jsem seděla a nechala téct slzy. Pak jsem se oblékla a pokusila se obléct i Zara, který stále ležel jako zkamenělý, když se mi povedlo nějak mu natáhnout kalhoty, nechala jsem toho, pobalila jsem si nejdůležitější věci do svého baťůžku, oblékla si černý kabát a vydala se směrem k hale, kde byl krb. Naposled jsem se rozhlédla po sídle Malfoy Manor. Vlezla jsem do krbu, nabrala si letax.
"Příčná ulice!" vykřikla jsem.
Svět kolem mě se zatočil a já se ocitla na Příčné ulici, v úplné tmě. Jediné, co svítilo byly výlohy některých obchůdků. Prošla jsem celou ulicí a došla do Děravého kotle, kde jsem si zamluvila pokoj. Rozvalila jsem se na posteli a vytáhla dopis, který jsem měla dobře schovaný v jedné knize. Rozevřela jsem ho a znovu si přečetla, co v něm stálo.

Kath, vím, že tomu nebudeš věřit, je to neuvěřitelný. Píšu ti já, Draco. Přijď za mnou do Summerstownu v neděli v 8 ráno. Potřebuju tvou pomoc!

Povzdechla jsem si.
Jestli jěště Draco žije, já ho najdu a přivedu.
Zalehla jsem do postele, ale spánek se nechtěl dostavit. Celou noc jsem ležela v posteli, převalovala se a přemýšlela nad tím, co mělo přijít.


***

Stála jsem na ne moc rušné ulici této čtvrti, bylo za pět minut osm a já se nervózně rohlížela, v rukávu jsem měla schovanou svou hůlku, připravena ji kdykoliv použít.
Pak jsem ho uviděla, měl na sobě špinavou mikinu, stále se rozhlížel, blond vlasy měl špinavé a mastné. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Uviděl mě a přidal ještě do kroku.
Když už byl u mě, přiložila jsem mu ruku na břicho a naklonila se k němu.
"Jak se jmenují vaši pegasové?" položila jsem otázku.
"Fulgul, Primula, Lanula, Dandelion, Vent, Carissimi a Tenebris," řekl pohotově.
Chvíli jsem na něj ohromeně hleděla a pak jsem ho pevně objala.
"Draco, ty žiješ!"
"Ano, ale nemůžeme zůstat tady na ulici, musím se schovat," řekl tiše a znovu se rozhlédl.
Také jsem se rozhlédla.
"Támhle je nějaká hospůdka, pojď tam," řekl a pokynul mi.
Rychle jsme došli tam a posadili se k nejvzdálenějšímu stolu. Nevěřícně jsem na něj hleděla.
"Co se stalo?!"
"Nezabil mě, tehdy ve vodě, udělal něco jiného. Nevím, jak to dokázal, ale udržel mě pod vodou, později mi řekl, že to tělo, co jste našli bylo nadopované mnoholičným lektvarem, který jsi pro něj udělala. Byla to nějaká mudla. Každopádně, já byl furt pod vodou, bál jsem se, že se utopím, ale to se nestalo. Uběhl asi den nebo já nevím, byl jsem pod vodou a on pro mě přišel. Vyplavali jsme na konci protějším břehu, tam mě nechal bylo to několik dní, vždy mi donesl jídlo a tak, ale držel mě zavřeného v kleci. Bylo to hrozné, byl jsem tam hodiny a hodiny. Pak se stalo něco divného, kolem mě se prohnalo několik desítek obrů. Zaútočili na Bradavice, tehdy pro mě přišel a odvedl mě pryč. Za tu dobu mi neřekl, co se mnou plánuje, ale já to brzy pochopil, když mě dovedl za ni. Bellatrix byla ta, co to celé naplánovala. Mučila mě, mučí mě i teď. Chce, abych sloužil Voldemortovi, abych vykompenzoval to, co udělali otec s matkou," odmlčel se.
"Mají se dobře, ale jsou smutní," zašeptala jsem a pohladila ho po ruce.
"Dáte si něco?" ozvala se vedle nás nezúčastněně servírka.
"Kolu," řekla jsem rychle.
"Já si dám taky," přitakal Draco.
"Co Anna?" zašeptal.
Povzdechla jsem si.
"Je teď u tvých rodičů, je smutná. Pláče a tak, truchlí pro tebe. Neřekla jsem jí o tomhle, bála jsem se, aby to nebyl podraz," vysvětlila jsem.
"A Taz?"
"Ani mi nemluv, bud mě nenávidět do konce života za to, co jsem mu udělala včera v noci," řekla jsem a překryla jsem si oči rukou.
"Co se stalo?"
"Řekla jsem, že najdu tvého vraha, veřejně, na tvém druhém pohřbu. Anna mě chytla a Zar mi sebral hůlku. Celou noc mě hlídal, ale no, překlenulo se to v něco jiného, vzala jsem si svou hůlku a použila petrificus totalus, takže tam ležel chudák zkamenělý, bude mě nenávidět," bědovala jsem.
Servírka nám donesla pití.
"Musím ti nějak pomoct, pojď se mnou!" naléhala jsem.
"Utekl jsem, Bellatrix mě zas bude mučeit," řekl jednoduše.
"Pojď se mnou!" řekla jsem ještě jednou.
Napil se.
"Nejde to, najdou mě," řekl rychle.
"Pomůžu ti," nabídla jsem mu.
"Ne, hlavně neříkej Anně, nikomu, že jsem na živu," řekl tiše.
Podíval se na hodiny.
"Budu muset jít!" vyhrkl.
"Prosím, Draco," zašeptala jsem.
Do očí se mi nahrnuly slzy.
"Přijď sem zas za dva dny, ve stejnou dobu, budu tady na tebe čekat," vyhrkl.
Odešel.
Zírala jsem na dveře hospody a přemýšlela.
"Zaplatím," řekla jsem servírce, která procházela kolem mě.
Položila jsem jí peníze na stůl a odešla. Vrátila jsem se taxíkem zpět k Děravému kotli.
"Scháněli se tu po vás, slečno," oznámil mi hostinský.
"Kdo? Neřekl jste jim, že jsem tu byla, že ne?"
"Dívka s chlapcem, mohli být tak staří, jako vy. Ne, nic jsem jim neřekl," řekl se zvláštním pohledem.
Oddechla jsem si.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama