The Forbbiden Paradise 6.

20. října 2016 v 20:36 | Monra |  The Forbbiden Paradise
Stála jsem před zrcadlem ve svém pokoji. Vypadala jsem perfektně, zudé rty, dlouhé linky, bílá pleť, rudé oči a prodloužené špičáky. Vlasy jsem měla rovné a naoko rozcuchané. Zvolila jsem rudé šaty, které byly vzadu dlouhé a ve předu kratší, měly malý výstřih véčkového tvaru. Nasadila jsem si lodičky a rozhodla se odejít z pokoje. Ve společence už nikdo nebyl, takže jsem vklidu prošla až ke dveřím. S větší nervozitou jsem přišla k Velké síni, která byla vyzdobená dýněmi, svíčkami a podobnými věcmi. Všichni ke mně stáčeli oči, protože ta rudá upoutávala pozornost asi jako upoutával toreádor pozornost býka.
"Slečno Darkwoodová, nemáte partnera?" zeptala se mě profesorka McGonagallová, když si mě všimla, jak postávám u vchodu.
"Ehm, ne," řekla jsem a nervózně se rozhlédla.
Jako kdyby se jí obličej rozzářil.
"Já mám pro vás perfektního partnera, je to jako kdyby jste si byli souzeni," řekla radostně.
Někam odešla, chvíli jsem jen koukala do davu a přemýšlela, koho mi přivede. Po malé chvilce se vynořila z davu a přešla ke mně.
"Tady máte vašeho Drákulu," řekla se smíchem.
Stočila jsem pohled na zmiňovaného a dech mi uvízl v hrdle. Stál tam Ian, vypadal naprosto neuvěřitelně. Jeho oči byly rudé a i okolo očí měl naběhlé malé žilky, bělmo měl tmavé, ten pohled byl děsivý. Jakmile mě uviděl, usmál se a ukázal řadu perfektních zubů, včetně dvou špičáků, které jsem měla taky.
"Tak, teď se můžete jít společně bavit," usmála se McGonagallová.
Kývla jsem, neschopna slova.
Ian se mi poklonil a nabídl mi rámě. Zavěsila jsem se do něj a on mě vedl po parketu.
"Jak jsi to věděl?" vydechla jsem.
"Nevěděl," řekl prostě.
"Lžeš," povzdechla jsem si.
"Támhle je Trevor a Zara," pokynul mi hlavou.
Zamířili jsme tedy směrem k nim, měli perfektní kostým. Faraon a faraonka, málem bych je nepoznala. Když si nás všimli, viděla jsem Zary nevěřícný výraz.
"Ahoj, neřekl jsi mi, že jsi pozval Felicity," řekla Zara.
"Nepozval, byla to shoda náhod," řekl s úsměvem.
Dál jsme si povídali o banálních věcech.
Začala hrát hudba.
"Zatancujeme si?" zeptal se po nějakém čase.
"Umíš tančit?" nakrčila jsem nos.
"Jistě," řekl a zahleděl se mi do očí.
Byl to valc, doufala jsem, že si ze mě vážně nedělá srandu a neztrapní mě přede všemi.
"Dobře, tak pojď," řekla jsem nabuzeně.
Vzal mě za dlaň a dovedl mě na kraj tanečního parketu, většina žáků neuměla tančit valc, takže se spíš tak ploužila do rytmu. Prudce mě zastavil, zvedl jednu ruku a druhou mě chytil okolo pasu. Naklonila jsem hlavu na stranu, mírně se zaklonila a zklidnila svůj dech.
Vypočítávala jsem si doby. Ian vykročil a já ho napodobila, byl perfektní. Načasoval si to naprosto přesně. Během chvilky jsem si začala užívat náš tanec, který byl plný pokročilých prvků. Všimla jsem si, že ostatní žáci ustoupili do stran a nechali nám obrovský prostor pro tančení. Všichni nás sledovali.
Sakra!
Hudba skončila, okamžitě poté, co jsme dokončili závěrečnou pózu, kde jsem byla zakloněná, jsem se od něj vzdálila a prošla skrze celý sál ven na chodbu.
"Jen potřebuju prostor!" řekla jsem se zvednutýma rukama, když jsem slyšela jeho kroky za sebou.
"Darkwoodová! Počkej," chytil mě za paži a otočil mě k sobě.
Než jsem stihla cokoliv říct, políbil mě. Jako ve svých niterných představách jsem mu zajela rukama do vlasů a oplácela mu polibek.
"Ne!" odstrčila jsem ho, hned jak jsem si uvědomila, co jsme dělali.
"Tobě to nic neřeklo? Nic jsi tam necítila?" ptal se mě rozrušeně.
"Ne!" vykřikla jsem tu lež.
Samozřejmě, že jsem to cítila. Celé své napjaté tělo, jeho tělo, jak se třelo o mé. Tu jiskru, ale nemohla jsem si dovolit to ukázat.
Zírali jsme jeden na druhého. Ruce jsem měla zatnuté a celé tělo napjaté.
"Lžeš," řekl prostě.
"Tak jako ty lžeš, bohužel ani jeden nevíme, kdy opravdu ten druhý lže!" zvýšila jsem hlas.
"Byla to náhoda," zaskučel.
"Já jsem nic necítila," řekla jsem prostě.
"To říkáš jen proto, že jsem to já, kdyby tam byl jakýkoliv jiný kluk, tak bys mu neodporovala," řekl napjatě.
"Ne, neodporovala," přisvědčila jsem klidně.
"Darkwoodová, prosím!" zanaříkal.
"Co po mě chceš?!"
"Dej mi šanci," zaprosil.
"To nemyslíš vážně!"
"Ano, myslím, smrtelně vážně. Jsi moje paní Drakulová," zamručel.
"Tak to asi podám rozvodové papíry!"
"Nepodepíšu je," řekl rychle.
"Trhni si nohou," zavrčela jsem.
Otočila jsem se a šla po schodech směrem pryč od něj.
"Nenechám tě odejít," řekl rychle.
Bez váhání jsem se rozběhla po schodech. Bohužel jsem si přišlápla zadní lem šatů a upadla. Zamrkala jsem a nechala dvě silné paže, aby mě zvedly ze země. Oprášila jsem si dlaně a pak šaty.
"Za to můžeš ty," obvinila jsem ho.
"Ne, neměla jsi přede mnou utíkat," řekl tiše.
Povzdechla jsem si a posadila se na schod. Přisedl si ke mě a opřel si lokty o kolena.
"Proč to děláš?"zeptala jsem se nechápavě.
"Protože jsi to ty," řekl.
"Už tě nepolíbím. Jen, až mi řekneš, neboj se," řekl, když viděl, jak na něj koukám.
"Dobře, to zní jako, že mi dáš pokoj," prohlásila jsem.
Zasmál se a já stočila své oči k jeho perfektnímu úsměvu.
"Nedám," řekl.
"Už půjdu, necítím se dobře," řekla jsem.
"Necítíš se dobře se mnou. Jen to řekni celé," pokýval hlavou.
"Doprovodíš mě, prosím?" požádala jsem ho, když jsem se zvedla.
Během sekundy stál na nohou a nabídl mi rámě. Dovedl mě až ke vstupu do naší společenky.
"Dobrou," řekla jsem.
"Dobrou," odpověděl mi.
"Myslím, že máš šanci u té holky ze zmijozelu, myslela jsem, že mě zavraždí pohledem," řekla jsem.
"Tak já to jdu teda zkusit," prohlásil.
Zašklebila jsem se a on se jen zasmál mé reakci.
"Nechceš mě, ale nechceš ani, abych chodil za jinýma," řekl se smíchem.
"Jsem holka, to se ode mě očekává," usmála jsem se.
Věnoval mi další dokonalý úsměv.
"Jsi démon v těle anděla," povzdechla jsem si.
"Tím myslíš, že toužíš po mém těle, ale má duše se ti nelíbí?"
"Tak nějak," zašeptala jsem.
Toužím po tobě celém, ale nemůžu. Tohle nejde.
"Nepatříme k sobě," řekla jsem tiše.
Otočila jsem a zmizela do společenky. Ruce se mi třásly a v krku jsem cítila knedlík.
Proč takhle reaguju na toho pitomce? Jen se mi líbí, zatraceně moc se mi líbí!


***

"Mrzí mě, že jsi tam nebyla tak dlouho," řekl Trevor, když jsme šli na snídani.
"Nebylo mi moc dobře," řekla jsem.
V tichosti jsme pokračovali.
"a co ty a Zara? Jak se vám tam líbilo?" zeptala jsem se.
"Jo bylo to super, Zara si to užila. Všichni byli úplně unešení, když jsi tančila s Ianem," řekl nadšeně.
"Stačí, o něm už ani slovo, na něj jsem se neptala," prohlásila jsem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama