Conversion 40.

23. listopadu 2016 v 14:28 | Godlike |  Kapitoly
"Incendio!" oheň zažehnul na našem provizorním ohništi.
Seděli jsme v temné, kamenné jeskyni, kde jsme prozatím našli útočiště. Baltazar seděl naproti mně a zamyšleně hleděl do plamene.
"Bude lepší, když nás uvidí co nejmíň lidí," nadhodila jsem.
"Jo," odpověděl nepřítomně.
"Najdeme ji," řekla jsem uklidňujíc i sama sebe.
"Půjdu najít něco k jídlu," zvedl se a zmizel venku ve tmě. Vzdychla jsem.
Nemůžu se zaobírat tím, co je teď Katherine. Všichni tři jsme vypadli z Malfoy Manor jako cukráři, aniž bychom někomu něco řekli. Na to ale taky nemůžu myslet a už vůbec ne na to, jak se teď musí strachovat Cissa.
Schoulila jsem se do klubíčka a pokoušela se usnout, což se mi nakonec povedlo.
"Anno, vstávej, musíme vyrazit," budil mě Baltazarův hlas. Pomalu jsem rozlepila oči a spatřila, že už sbalil naše malé tábořiště.
"Dobře," přikývla jsem a potáhla se. Venku už bylo světlo, ale pochmurné počasí se drželo dál. Chytla jsem Baltazara za ruku a přemístili jsme se tam, kde jsme včera skončili - v malé hospůdce, kde se údajně Katherine sešla s nějakým pofiderním týpkem, jak nám sdělila ochotná servírka díky Tazově šarmu.
"Dobrej, zas vy?" usmála se na nás korpulentní servírka, když nás spatřila už podruhé během jednoho dne.
"Jo, bohužel zase my," ušklíbl se Taz.
"Sedněte si tamhle, hned jsem u vás," mrkla na něj s rozverným úsměvem a my se vydali směrem, který nám ukázala. Posadili jsme se ke kulatému, dřevěnému a oprýskanému stolu v temném koutku hospody. Oba jsme byli oblečeni stroze. Černé kalhoty, černé mikiny s kapucemi, kšiltovky a pohodlné tenisky. Hlavně nenápadně.
"Odhaduju, že tu nejste na dovolený," kývla ona servírka k našim zabaleným baťohům a oblečení.
"Možná jo, možná ne," odpověděla jsem.
"Okej, ale nejspíš byste chtěli vědět, co má v plánu ta holka, co jste tu po ní včera šmejdili," zdvihla obočí a my oba zpozorněli. Nalila nám zázvorový, máslový ležák.
"Jo, to chtěli," kývla jsem na souhlas.
"Ne, že bych moc poslouchala, jelikož jsem fakt nevěděla, že jsou nějak extra důležitý a už vůbec ne to, že po nich bude někdo pátrat, ale něco málo jsem zaslechla. Bavili se o nějaký tetě, tuším, že ten kluk řek, že se jmenovala Bellatrix,"
"Dracova teta," kývla jsem.
"Co s ní?" zeptal se Zar.
"To jsem moc nepochopila. Říkali něco o mučení a nějaký Anně a taky o skrývání," odpověděla. Zar si to všechno zapisoval.
"Musí v tom bejt nějaká souvislost, vzorec," přemýšlel Zar nahlas.
"Taky jsem slyšela, jak se jmenoval ten kluk, co tu s nim seděla," řekla, zatímco předstírala, že mi radí s jídelním lístkem.
"Jak?" zeptala jsem se.
"Myslim, že Draco," řekla ledabyle.
"Prosím?" zakuckala jsem máslovým ležákem.
"Jo, Draco, jsem si jistá," odpověděla.
"To není možný," řekl Zar.
"Shoda jmen?" navrhla jsem, i když to byla samozřejmá kravina.
"Kéž by," odpověděl zamyšleně Zar.
"Děkujeme za informace. Dejte nám vědět, kdyby náhodou se tu ještě objevili," zhltla jsem poslední lok máslového ležáku a chystala se k odchodu. Zar udělal to samé.
"Kam teď?" zeptala jsem se, když jsme vyšli ven.
"Budeme ji stopovat. Máš něco, co máš úzce spjatý s Katherine?" zeptal se Baltazar.
Zamyslela jsem se: "jo, tady," odepnula jsem si stříbrný náramek, na kterém se pohupovala jedna z Katherininých oblíbených starých run symbolizující přátelství.
"To je přesná ona," pousmál se Baltazar a prsten pohladil onen přívěsek.
"Jo, dostala jsem ho od ní k patnáctým narozeninám," usmála jsem se taky.
"Pokud ji budeme stopovat, nesmí nás vidět. Jedině tak nás zavede k Dracovi, pokud to byl opravdu on," řekl vážně Zar.
"Myslíš, že to byl on?" zeptala jsem se.
"Nevím. Nechce se mi věřit, že by předstíral vlastní smrt. A když, tak proč by to dělal?" zamyslel se Zar.
"Pojď, půjdeme do Vobrtlý ulice. V tuhle dobu tam bude liduprázdno. Najdeme současnou polohu Katherine a přemístíme se," navrhla jsem.
"Jo, jdeme," odpověděl Zar, rozhlédl se kolem a vyšel směrem k Vobrtlý ulici. Tiše jsem ho následovala.
Ve Vobrtlý ulici jsme si našli odlehlou postranní uličku, kde jsme na zemi rozložili mapu.
"Vestigio!" namířila jsem hůlku na mapu a vyřkla kouzlo, přičemž jsem v ruce usilovně svírala náramek od Kath. Z mé hůlky vytryskl jemný proud světla, který se spirálkovitě točil po mapě.
"Proč to tak dlouho trvá?" ptal se netrpělivě Zar.
"Mohla kolem sebe rozprostřít ochranná kouzla. Snad ne dost silná na to, abychom ji pomocí kouzel nenašli," doufala jsem.
Spirálka se točila kolem hor a stáčela se na místa, kde byly nejhustší lesy Británie. Spirálka se roztočila kolem nejvyššího bodu Britských ostrovů, kolem hory Ben Nevis. Prudce se natáhla a vnikla do mapy kousek pod horou v hlubokém lese.
"Tady je! Strategický místo, Kath," promluvil k ní Zar.
"Přemístíme se sem. Je tu kamenný úval, neuvidí nás," navrhla jsem.
"Jo, dobrej nápad, jdeme na to," Zar sbalil mapu a zrovna si zavíral batoh, když jsme nad námi spatřili stín.
"Ale, ale, copak to tu máme?" zaznělo chraplavým hlasem, který jsem neznala. Ale ten obličej …. Ten už jsem někde viděla.
"Malí kouzelníčci na výletě. Copak studentíci, jako vy dva, hledají na Vobrtlý ulici?" zeptal se druhý, ženský hlas. Byl mi sakra povědomý. Přiškrcený hlas, který by nikdy neřekl vlídný slovo. Carrowová, jedna z brutálních dvojčat, kteří se ucházejí o místo ve vedení Bradavic. Nebýt Brumbála, Bradavice už by byly pod vládou jí a jejího bratra. Toho druhého jsem znala z plakátků na Příčné ulici, Dolohov.
"Sháněli jsme se tu po mejch rodičích. Tohle je moje holka, Pansy Parkinsonová. Já jsem Baltazar Bates," odpověděl jedovatým hlasem Zar a objal mě kolem ramen. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu a přitulila jsem se k Zarovi.
"Tak mladej Bates. Myslela jsem, že se s rodičema nevídáš," reagovala Carrowová posměšně. Sakra. Ví, že lžeme.
"Bejvávalo. Minulej měsíc jsem vypadnul z Bradavic, takže se můžu přihlásit ke Smrtijedům. Pansy je na tom stejně," šťouchnul do mě a já se snažila tvářit ledabyle.
"Tvoji rodiče tu teďka nejsou. Pán je poslal, aby našli Draca Malfoye. Utekl ze sídla Lestrangeových. Mají rozkaz ho okamžitě zabít,"
"Alecto, zklidni se. Ty písklata nemusej vědět všecko," řekl hrubě Dolohov.
"Prosim tě, k čemu by jim to bylo? Jdeme, musíme vyřídit pár masakrů v Londýně. Uvidíme se brzo, děcka," Mrkla na nás Carrowová a společně s Dolohovem se přemístili.
"Tak to bylo sakra těsný," vydechla jsem, když zmizeli.
"Zachovala si klid, jsem na tebe pyšnej," mrknul na mě Zar.
"Dík. Musíme ale vypadnout, nikdy nevíš, kdo nás tu sleduje," rozhlížela jsem se kolem.
"Jo, to je fakt, nikdy to nevíš, co, Gunová?" za rohem se objevil obličej, který by nevyděsil jen málo koho.
"Bellatrix," vydechl Zar a vytáhl hůlku. Následovala jsem ho.
"Poznáváš mě? To mi lichotí. Oba teď půjdete se mnou," řekla chladným, vražedným hlasem.
"Nebo?" zavrčela jsem.
"Vážně se musíš ptát?" šíleně se zasmála, "půjdete dobrovolně nebo nedobrovolně. Každopádně k zachraňování Draca se nedostane," šílenost v očích jí přímo čišela.
"Mdloby …." Vykřikl Zar, ale Bellatrix byla rychlejší. Odzbrojila mě i jeho dvěma rychlými mávnutími hůlkou.
"Mdloby na vás!" vykřikla a mě se udělalo černo před očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama