Společník 1.

28. listopadu 2016 v 19:56 | Monra |  Společník
Stála jsem před svou kanceláří spolu s Arianne a Mei, čekaly jsme na nového majitele naší firmy. Náš podnik byl velmi dobře ohodnocený, to ale neodradilo kupce a náš bývalý majitel, starý McMurray, prodal naši firmu.
S Ariannou jsme byly na rozpacích, přeci jen jakmile jsme dodělaly školu, tak jsme zde začaly pracovat a brzy se vypracovaly vysoko. Aryanne byla vedoucí marketingového oddělení a já vedoucí finančního oddělení. Dlouho a tvrdě jsme na sobě dřely a teď jsme doufaly, že o svá místa nepříjdeme.
Nervózně jsem přešlápla, a hodila pohled na dveře výtahu. Přes celou luxusní chodbu, která zde byla se ozvalo cinknutí.
"Je to tady," zamumlala Mei.
Mei byla naše spolupracovnice, dělala sekretářku, vyřizovala hovory a podobné.
Dveře se otevřely a z nich vystoupilo několik mužů. Kmitala jsem pohledem mezi nimi, většina z nich vypadala velmi mladě. Začala jsem si myslet, že si z nás někdo vystřelil.
Mei okamžitě vyrazila naproti a hned všechny uvítala. S Ari jsme pomalu přešly vzdálenost směrem k nim.
"Pane Baigi, tohle jsou vaše zaměstnankyně, Arianne Cavedonová a Cora Mcnairová," představila nás Mei.
Směrem k nám blíže přistoupil prostřední z nich. Lépe jsem si ho prohlédla, byl mladý, měl hnědé vlasy a malé strniště. Vysokou a mohutnou postavu. Pevně se díval na Ari a pak se podíval na mě. Potřásly jsme si s ním ruku.
"Slečno Cavedonová, vy se zabýváte marketingem a vy financemi, že?" zeptal se.
"Ano," přitakala Ari, která na něj hleděla se zvláštním pohledem.
A jéjé! Už zase ten pohled...
"Našel jsem si o vás něco, obě jste studovaly na Harvardu. Zde pracujete už od školy, nechal jsem vás na vašich místech, abych viděl, jak obstojíte," hleděl na Ariannu.
"Dobře, pane Baigi, je čas, abyste si prohlédl zbytek společnosti," řekla Mei.
"Ach ano, jistě. Omlouvám se dámy, ale budu muset jít. Určitě se brzy lépe poznáme, nejbližší čas k tomu budeme mít při zítřejším zasedání, kde se sejdeme a všichni se ještě blíže seznámíme," kývl na nás.
"Doufám, že se vám u nás bude líbit," věnovala mu Ari úsměv.
Též se usmál.
"To už se mi líbí," řekl a mrkl na ni.
Co?! Oni spolu tady flirtují? No jo, to dělá Ari vždy, její krása láká muže jako med vosy. Na jednu stranu jsem se nedivila. Uhladila jsem si sako a sklonila oči. Postoupila jsem ke straně, aby mohli projít dál a Mei už je odváděla pryč.
"Ari!" sykla jsem na ni.
Ona mě ale nevnímala, očima sledovala záda našeho majitele.
"Nedělej to tak okatě alespoň," povzdechla jsem si.
Zasmála se a mávla rukou.
"Je vážně sexy," zašeptala, když přešla ke mně.
Protočila jsem oči.
"Je to náš majitel," upozornila jsem ji.
"No jo, to je hezký, on je hezký. Moc moc hezký!" zavrněla.
"Musím jít dopsat ten mail, večer v baru?" mrkla jsem na ni.
"Jasně," usmála se.
Zašla jsem opět do své kanceláře, pohodlně jsem se usadila a rozhlédla se.
Má kancelář byla v barvě vínové, šedé a bílé. Měla jsem tu krásnou bílou koženou sedačku a věšák na kabáty, podél jsem měla několik skříní, ve kterých jsem měla uložené většinou šanony se spoustou papírů. Stáhla jsem oči na svůj MacBook a zadala heslo. Naklikala jsem mail a přemýšlela, jak to stručně napsat.
Náhle mi zazvonil mobil, rychlostí blesku jsem to zvedla.
"Mcnairová, prosím?"
"Slečno Mcnairová, mohla byste, prosím, přijít do mé kanceláře?" ozval se mužský hlas.
"Jistě, pane Baigi," řekla jsem hned.
Položila jsem mobil a začala přemýšlet, o čem chce mluvit. Zvedla jsem se tedy a nechala mail mailem. Prošla jsem dveřmi na chodbu, kterou jsem celou prošla až na konec, kde byla prosklená kancelář. Ta ale teď byla mléčná, což bylo velmi fascinující. Zaklepala jsem na sklo dveří a čekala. Brzy se dveře otevřely a v nich stál náš nový majitel a šéf v jednom. Gestem mi naznačil, abych šla dovnitř. Poslušně jsem vešla a přitom koukala na své kalhoty od kostýmku, který jsem měla na sobě.
"Posaďte se, prosím," ukázal k obrovské kožené sedačce černé barvy.
Usadila jsem se a byla jsem jako na jehlách.
"Vidím, že jste nervózní, nemusíte se bát, nejde o nic důležitého, teda jak se to vezme," řekl záhadně.
Kávla jsem.
"O co jde?" zeptala jsem se.
"Potřebuji se s vámi sblížit, s vámi a slečnou Cavedonovou, kvůli lepšímu chodu firmy, také bych vám rád zítra představil vašeho nadřízeného, který je výkonným ředitelem. Byl bych velmi rád, kdyby se dal zařídit víkendový pobyt, kvůli tomu sblížení. Bylo by to pro šest lidí, zbytek nechám na vás," poklepával si rukou o pohovku.
"Co si myslíte?" zeptal se.
"Myslím, že když se to správně zařídí, bude to skvělé," mile jsem se usmála.
"Dobře tedy, představoval bych si něco, co utvrdí náš polonový kolektiv, rozumíte?" zeptal se.
"Ano, jistě, myslím, že nejtěžší bude datum," vytáhla jsem mobil a začala si zapisovat.
"To máte pravdu, nejlepší by byl tento víkend. Svých starých zaměstnanců jsem se již ptal, jde jen o vás a slečnu Cavedonovou," blísklo se mu v očích.
"Jistě, já a Ari, teda slečna Cavedonová, budeme jistě moci. To vím už teď," usmála jsem se.
"Dobře děkuji vám tedy a nechám to na vás, mailové adresy pro všechny vám Mei pošle ještě dneska," kývl na mě.
"Je to tedy vše, co by jste ode mně chtěl?"
"Jistě, děkuji vám. Zítra se uvidíme v deset v meetingové místnosti," řekl zamyšleně.
Přikývla jsem, odešla ke dveřím, kam mě doprovodil, zamumlala jsem pozdrav a odešla zpět k sobě.

***

Stála jsem před naším barem a netrpělivě čekala na Arianne. Mrkla jsem na mobil a rozhodla se jí zavolat.
Chvíli se ozývalo vytáčení, ale po chvíli v mobilu zachrčelo.
"Coro, kde jsi?" ptala se mě.
"No čekám na tebe venku!" rozhodila jsem ruku v gestu, které stejně nemohla vidět.
"Já jsem ale už dávno uvnitř," odpověděla mi.
"Hm. Tak já už tam jdu," řekla jsem trochu mrzutě.
Schovala jsem mobil do kabelky a vešla do baru, kde jsme s Arianne byly za tu dobu už VIP, takže jsme nikdy nemusely čekat. Bylo to hlavně také proto, že její sestřenka tenhle bar vlastnila. Vešla jsem dovnitř, kde hlasitě hrála hudba, podívala jsem se k vetšímu z barů a uviděla Arianne, jak tam sedí s dvěma muži. Jeden z nich byl vysoký, špinavý blond. Zakroutila jsem hlavou, a ladnou chůzí došla až k nim.
"Tady jsi, už tu na tebe čekáme. Tohle je Gabriel a tohle Alec," představila mi její společnost.
"Ahoj, já jsem Cora," usmála jsem se na ně.
"Tak co si dáš?" zeptal se mě Alec.
"Něco nealkoholického," prohlásila jsem se zvednutýma rukama.
"To nemůžeš myslet vážně!" řekl mi nazpět.
"Něco málo si mohu dát, nemůžu se zřídit," řekla jsem s úsměvem.
Objednala jsem si víno, pak jsme přešli k malému stolečku, kde jsme se posadili. V tichu jsem poslouchala Arianne a Aleca, jak se spolu baví a koukala přitom na Gabriela, který se zdál být ještě tišší než já. Prohlédla jsem si ho ještě lépe, vlasy měl vkusně upravené, oči měl šedé a jeho ústa byla k nakousnutí.
Jakmile jsem si uvědomila, na co myslím, zavrtěla jsem hlavou a podívala se zpět na jeho oči. Ty na mě hleděly, držela jsem oční kontakt a usrkla vína. Sakra, je tak zatraceně hezkej. Náhle k němu přišla nějaká dívka, poklepala mu na rameno, požádala ho o tanec, on se zvedl a odešel s ní tančit.
Zvedla jsem obočí a hleděla na jeho záda. Teprve teď jsem si všimla, že má na sobě prosté bílé tričko a tmavé džíny. Nebyl extra vysoký, ale jeho postava vypovídala o tom, že posiluje a to dost.
Koukala jsem na něj, ikdyž s ní tancoval. Uměl se velmi dobře pohybovat. Usrkla jsem znovu vína a zjistila, že mám prázdnou skleničku. Došla jsem na bar a čekala, až bude mít barman čas. Někdo těsně vedle mě položil ruku na bar. Otočila jsem hlavu a uviděla Gabriela.
"Co piješ?" zeptal se mě.
Ukázala jsem mu skleničku.
On se podíval na barmana, zhodnotil, že mu to bude nejspíše ještě dlouho trvat a posadil se na barovou židličku. Napodobila jsem ho.
"Nikdy jsem tě tu neviděla," řekla jsem prostě.
"Jsem tu nový," odpověděl.
"Aha," protáhla jsem.
Nemohla jsem si pomoct, ale nevěděla jsem, co říct. Furt jsem myslela na jeho rty, ale zároveň na to, jak šel tančit s tou holkou.
"Tvá přítelkyně?" pokývala jsem hlavou k té dívce, která teď stála nedaleko nás u baru a ošklivě na mě zahlížela.
"Ne, nevím ani, jak se jmenuje," pokrčil rameny.
Zasmála jsem se.
"To je smutný," prohlásila jsem.
"Ani ne, dala mi své číslo, asi si myslí, že ji zavolám," prohodil.
Tohle je ale velmi zvláštní rozhovor, pomyslela jsem si.
"Coro?"
"Hm?" zamručela jsem.
"Rád bych tě ještě někdy viděl, ne tady," řekl a jeho hnědé oči mě probodly.
Myslíš jako třeba ve tvé ložnici? Nebo v mé? To by se mi líbilo...
"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptala jsem se.
Kývl.
Povzdechla jsem si nad tím, co to dělám.
"Půjč mi mobil," řekla jsem rychle.
Bez rozmyšlení vytáhl svůj mobil, odemkl ho a podal mi ho. Na tapetě měl Jaguára, krásné černé auto. Jak typické, lepší než nahaté holky. Otevřela jsem číselník a naklikala mu své číslo, ze své kabelky jsem vytáhla svůj mobil a prozvonila se. Podala jsem mu zpět mobil a začala si ukládat jeho číslo pod jméno.
"Co si dáte?" ozval se barman, který měl už konečně čas.
"Asi jen vodu," řekla jsem rychle.
Podal mi ji a otočil se ke Gabrielovi. Ten zavrtěl hlavu a dál mě sledoval. Společně jsme odešli ke stolku, ale ten byl prázdný, Ari a Alec spolu tančili na parketu. Posadila jsem se a sledovala Gabriela, který hleděl chvíli do mobilu, pak ho uklidil, natočil se, podíval se na parket a pak se znovu otočil ke mně.
"Zatančíš si?" zeptal se.
Ale ne!
Kývla jsem.
Sakra co to dělam?!
Vstali jsme od stolu a šli na taneční parket, nejprve jsem se pomalu rozhýbávala a pak, když přišla rytmičtější hudba, tak jsem se do toho dostala. V jednu chvíli jsme tančila na metr od Gabriela a v druhé chvíli si mě přitáhl do náručí a začal se mnou tančit velmi smyslný tanec, jeho tělo vedlo to mé, které na něm bylo doslova nalepené, brzy jsem si zvykla na jeho tanec a mohla také přidat kroky, které se líbily mě.
Zvedla jsem oči a podívala se na něj. Koukali jsme si vzájemně do očí. Během třiceti sekund jsem se od něj odtáhla a naznačila mu, že jdu ke stolu, prošli jsme davem a sedli si k Arianne a Alecovi.
Ari na mě mrkla a já jen nepatrně zavrtěla hlavou. Napila jsem se vody a podívala se na hodiny.
"Brzy budu muset jít," řekla jsem.
"Notak Cor," zamračila se Ari.
"Ne, fakt to nejde, musím doma ještě připravit papíry a napsat pár mailů," vymlouvala jsem se.
Musela jsem odsud pryč, nevěděla jsem, kam až by to mohlo dojít s tímhle velmi sexy a smyslným mužem.
"Hezky se tu bavte, Ari, uvidíme se zítra, ano? Nezapomeň na desátou, ano?"
Ari se mnou vstala, objala mě a ušklíbla se.
"Necháváš mě tu tady," prohodila.
"Napíšu ti," řekla jsem ji rychle, aby to nezačala ještě víc rozebírat.
"Dobře, buď opatrná, pa," mrkla na mě.
"Ahoj," mávla jsem na kluky a usmála se na Ari
Zmizela jsem pryč, venku jsem se pořádně nadechla čistého a chladného vzduchu. Pěšky jsem se vydala domů a přitom vytáhla mobil. Okamžitě jsem najela na zprávy a otevřela Ari a začala psát.
"Tohle nešlo, Gabriel = zlo!"
Odeslala jsem zprávu a šla dál. Byt jsem měla nedaleko, jakmile jsem měla klíče v ruce, zapípal mi mobil.
"Chápu, vypadala jsi jako hříšnice Ďáblík *66*."
Zasmála jsem se
"Opět."
Dopsala ještě.
Ušklíbla jsem se, odemkla jsem si a vydala se k výtahu, který mě dovezl do nejvyššího patra, kde jsem měla střešní byt.
Plácla jsem se sebou do postele a usnula.


***

Probudilo mě pípnutí mobilu, přitáhla jsem si ho blíž k obličeji, když se náhle rozsvítil a pípnul znova, aby mě opět upozornil na stejnou zprávu.
Ztlumila jsem jas a přečetla si zprávu.
"Jsi vpořádku doma?"
Rychle jsem se podívala na to, kdo to odeslal.
Gabriel.
Ou.
"Jsem, spala jsem už a ty už taky spíš?"
"Ještě ne."
"Jak to?"
Chvíli jsem koukala na displej, nic. Neodepsal už. Zamkla jsem mobil, svlékla se do spodního prádla, zahrabala se pod peřinu a znovu jsem usla.

***

Seděla jsem v zasedačce a čekala na všechny, vše bylo připraveno. Mei se činila, aby udělala dojem. První vešel dovnitř Baig a s ním smějící se Arianne.
"Dobrý den," pozdravila jsem je.
"Dobrý den, slečno Mcnairová," usmál se na mě.
"Ahoj Cori," mávla na mě Arianne.
Taky jsem na ni mávla a otočila se k MacBooku a dopsala svůj mail, který se týkal výdajů na náš "výlet".
Pak dovnitř vešla další dívka. Měla blond krátké vlasy a šaty, které byly trochu nemístné.
"Samantho, tohle je slečna Cavedonová a slečna Mcnairová. Dámy tohle je slečna Brookesová, má na starost stážisty a nováčky," představil nás Baig.
Zdvořile jsme si podaly ruce a dál to stačilo. Zanedlouho přišel dovnitř muž středních let, který byl tak stejně velký jako já. Baig nás opět představil, tentokrát to byl Dereck Wetmore, který měl na starost ochranku. Podle mých výpočtů zbýval poslední člověk.
"Dáte si kafe?" zeptala jsem se.
Všichni kývli a tak jsem šla ke kávovaru a začala připravovat kávu, kterou sama osobně nepiju, ale moc hezky mi voní.
"Tady jsi, už jsem myslel, že přijdeš pozdě," slyšela jsem Baiga.
Takže je to muž. S představami o tom, že bude podobný Wetmoreovi jsem se otočila do místnosti a hned, jakmile ho mé oči spatřily, jsem se otočila k automatu.
Sakra! Sakra! Sakra!
Co tady dělá?!
"Slečno Mcnairová?" ozval se hlas šéfa.
"Ano?" otočila jsem se.
"Pojďte, seznámím vás s posledním členem."
Neochotně jsem šla dál směrem k té malé skupince.
"Tohle je pan Cole. Gabrieli, tohle je slečna Mcnairová," vesele nás představil.
Zvedla jsem oči a neochotně se podívala do těch jeho. Nedal na sobě nic znát.
"Gabriel," nabídl mi ruku.
"Cora," podala jsem mu svou.
Na sobě měl na míru šité sako šedé barvy s bílou košilí a černou kravatou, nemohla jsem si pomoct a trochu se ušklíbla. Byla jsem ráda, že jsem si vzala svou černou pouzdrovou sukni a k ní bílou košili s dlouhým rukávem. Vlasy jsem měla vyčesané do vysokého culíku a byla jsem jemně namalováná.
Prohlížel si mě, to mi bylo jasné.
"Když mě omluvíte, dodělám to kafe, dáš si také?" otočila jsem se k němu.
"Jistě, budu ti velmi vděčný, moc jsem nespal," prohlásil.
Ztuhla jsem, ale rychle jsem to ze sebe oklepala, aby na mě nebylo nic znát. Odešla jsem ke kávovaru a rozlila kouřící se kávu. Pak jsem s tácem hrníčků šla ke stolu a každému položila kávu. Když jsem byla naposled u Gabriela, chytil mě pohledem a poděkoval mi.
Odnesla jsem tác a sedla si přesně naproti němu. Podívala jsem se na Ari a ta se škodolibě usmívala.
"Tys to věděla!" tiše jsem ji obvinila.
"Přísahám, že ne!" zvedla ruku.
Povzdechla jsem si a sáhla do kabelky pro mobil, zkontrolovala jsem tichý režim a všimla si zprávy.
"Myslím na tebe."
Zvedla jsem oči a podívala se na něj. Pozorně si mě prohlížel, pak ode mě otočil oči a začal si povídat se Samanthou. Prolítl mnou zvláštní pocit žárlivosti.
Uklidni se Coro!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám jak píšu?

Ano!
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama