Blood sisters 1.

11. června 2017 v 20:39 | Monra |  Blood sisters



Vešla jsem do dveří a položila kufry na zem. Rozhlédla jsem se okolo a přejela pohledem moderně zařízený byt. Na zemi byly dřevěné parkety, který doplnil šedý koberec, na kterém stála bílá pohovka. Když jsem se podívala dál, viděla jsem skleněný televizní stolek, na kterém ležel ovladač od plazmové televize, která visela na stěně. Po pravé straně jsem uviděla botník a věšák na bundy se zrcadlem. Položila jsem klíče od bytu na komodu a podívala se na sebe do zrcadla.
Skvěle, proč sis jako vybrala byt? Abys nebyla tak nápadná?
Můj mozek si se mnou zase hrál.
Povzdechla jsem si.
Přešla jsem na druhou stranu, kde byly dveře. Otevřela jsem a nakoukla do malé místnosti, ve které se nacházela pračka se sušičkou.
"Fajn," zamumlala jsem.
Zavřela jsem za sebou a přešla do středu místnosti, kde jsem rukou přejela po té bílé kožené pohovce. Nakoukla jsem průchodem do moderní šedě stylizované kuchyně, kde se nacházel jídelní stůl. Vrátila jsem se zpět do obýváku a přešla ho až ke dveřím, které byly hned naproti kuchyni. Dostala jsem se do ložnice, která byla ve tmavé barvě. Postel byla povlečená černým povlečením, na zemi byl černý koberec. Byl zde i psací stůl s židlí a lampičkou. Otočila jsem se ke dveřím v pokoji a domyslela si, že to bude šatna. Vyšla jsem z pokoje a podívala jsem se do poslední místnosti, kterou byla koupelna.
Ta byla zařízena v hnědo zelené barvě. Byla zde rohová vana, která naprosto dominovala celé místnosti.
Pousmála jsem se.
Uslyšela jsem zaťukání.
"Haló?" ozvalo se od vchodových dveří.
Otočila jsem se a přešla ke vchodovým dveřím.
Ve dveřích stál postarší muž, byl to majitel celého domu.
"Vše vpořádku?" zeptal se.
"Ano, jistě," ujistila jsem ho.
Mile jsem se na něj usmála a on s úsměvem odešel. Zavřela jsem dveře a zhluboka se nadechla. Vzala jsem kufry a odnesla je do ložnice, kde jsem začala vybalovat své oblečení.
Ťuk, ťuk.
Vstala jsem a odešla otevřít.
"Už jdu!" zamračila jsem se, když se znovu ozvalo ťukání.
Otevřela jsem dveře a uviděla dívku mých let, s hnědými dlouhými vlasy a půvabným obličejem. V rukou držela nějaký košík. Měla oblečený jednoduchý černý tričko a jeansy.
"Ahoj, já se jmenuji Zoey. Tohle posílá moje matka, bydlíme naproti tobě. Doufám, že se ti tu bude líbit," řekla příjemným hlasem.
"Oh, díky. mé jméno je Nathali. Ehm, nevěděla jsem, že se tohle dělá ještě," řekla jsem a snažila se znít rozpačitě.
Natáhla ruku s košíkem a podala mi ho.
"Děkuji moc, je to od vás milé."
"Tak budeš nastupovat u nás na školu?" zeptala se.
Rukou jsem si zajela ke krku a přejela si po něm.
"Nejspíš ano," řekla jsem rychle.
Popravdě jsem nevěděla, co tu budu dělat a nevěděla jsem ani, proč tu vlastně jsem.
"Zítra se tam přihlásím," dodala jsem.
"Dobře, kdybys cokoliv potřebovala, můžeš zazvonit," zamumlala a usmála se.
"Jo jasně, děkuju a ještě jednou díky za ten košík," odpověděla jsem.
Kývla, otočila se a odešla ke dveřím naproti.
Já jsem se otočila a zavřela za sebou dveře.
"Já nevěděla, že se tohle ještě dělá... Fakt dobrý, nic lepšího jsem říct nemohla," povzdechla jsem si.
Položila jsem košík v kuchyni na stole a odešla opět vybalovat vše. Mé věci byly jinde, ale já nevěděla, jestli tu dlouho zůstanu.
To se uvidí.
Potřebovala jsem ale přinést poslední věc. Menší kufr, ve kterém jsem měla nashromážděnou svou potravu. Klíč od bytu jsem si zastrčila do zadní kapsy a vyšla jsem z bytu, v ruce jsem pevně svírala klíčky od auta. Myšlenka na ten kufr mi způsobovala ještě větší utrpení a hlad. Nenasytitelný hlad.
Odemkla jsem své auto, které stálo před bytovkou a z kufru vyndala onen kufřík. Zaklapla jsem kufr a prsty přejela auto po celé jeho délce. Bylo nádherné a já si potrpěla na komfort. Černý Mercedes GLE 350d, který tak trochu připomínal divokou kočku připravenou na výpad.
Zamkla jsem ho a spěšně se vrátila do bytu. Přešla jsem rovnou do kuchyně a tam jsem otevřela moderní prostornou ledničku. Kufřík jsem položila na linku a otevřela ho pomocí kódového zámku. Zírala jsem na ty balíčky a přemáhala svůj hlad. Rychle jsem je přeházela do spodního šuplíku a zavřela ho. Poté jsem se ještě podívala na ten košík. Vzala jsem ho ze stolu a přenesla ho až na linku.
Uvnitř se nacházela flaška červeného vína, černé olivy, sýr, ale i chipsy. Bylo tu spousty dalších mlsek jako mandle a podobné.
"Hm," pronesla jsem.
Vzala jsem flašku vína a hledala po kuchyni otvírák. Brzy jsem ho našla a otevřela si ho, vzala jsem sklenku a nalila si ho. Nechala jsem ho chvilku odstát, mezitím jsem uklidila jídlo z košíku a pak jsem se vrátila zpět k vínu.
Dopřála jsem si malý doušek a mile překvapená jsem se znalecky ušklíbla. Přešla jsem do obýváku a pustila televizi.

***

Opravdu jsem nevěděla, kolik mi budou hádat, ale myslela jsem si, že tak poslední ročník bude nejlepší.
Zaparkovala jsem své auto u školy a vylezla z něj. Lidi na mě zírali. Nemohla jsem si pomoct, ale dělalo mi to radost. Nesnášela jsem módní trendy této doby, ale musela jsem se trochu přizpůsobit. Měla jsem bílé upnuté kalhoty s vodorovnýma dírami na kolenou, černé tílko a k tomu džínovou bundu.
Fakt jsem tohle nesnášela.
Ostatní okolo mě byli oblečeni podobně.
Takže jsem se trefila a možná nebudu tak vyčnívat.
Těžko, mé auto strhlo největší pozornost. Viděla jsem kluky, kteří po něm zasněně šilhali a dívky, které si mě nadřazeně prohlížely kvůli němu. Na mé tváři to vytvořilo úšklebek, který ale později přešel v úsměv.
Škola byla podle mého vkusu špatně zrenovovaná. Byla to betonová budova se dvěma hlavními vchody. Vešla jsem dovnitř a pokusila se najít sekretářku. Nebylo to tak těžké. Vešla jsem se zaklepáním do otevřené místnosti.
"Dobrý den," usmála jsem se na ni.
"Dobrý," řekla rychle.
Byla zcela pohlcena svou prací, hledala mezi hromadou papírů.
"Copak potřebuješ?" zeptala se.
"Jsem tu nová, chtěla bych se přihlásit do školy," řekla jsem.
"Jistě, tak se tu posaď."
Nabídla mi rukou židličku naproti ní. Posadila jsem se a upřeně ji sledovala.
"Takže," řekla a dívala se na nějaký list papíru.
Podala mi ho i s tužkou. Beze slova jsem ho vyplnila a podala ji ho zpět.
"Dobře, slečno Chassonová, na jakou školu jste chodila? Neuvedla jste to," zamračila se na papír a pak se na mě podívala.
"Jistě, chodila jsem na školu v Evropě."
"To ale nestačí," poznamenala.
Chytila jsem ji pohledem.
"Ale stačí," řekla jsem mile.
"Víte vše, co je potřeba," pousmála jsem se na ni.
Ani jsem se nemusela tolik soustředit.
"Jistě, vím vše, co potřebuji," zopakovala jako v hypnóze, což ona v podstatě byla.
Chvíli ťukala něco do počítače, pak vstala, podala mi nějaký papír, který právě vytiskla a k němu ještě pak další.
"Tady máte plán výuky a plánek školy, plus vaše skříňka má číslo 164."
"Děkuji vám," usmála jsem se na ni.
Vstala jsem a odešla směrem ke své skříňce, která byla vyznačená na mapě. Mí noví spolužáci na mě divně koukali, ale já si toho naprosto nevšímala.
"Hej," poklepal mi někdo na rameno.
S trhnutím jsem se otočil.
"Ahoj, Zoey," usmála jsem se na ni.
"Tak jsi tu," poznamenala.
"Oh, jistě, no, škola se nesmí zanedbávat," zasmála jsem se.
"No, jasně. Co máš za předmět teď?" zeptala se.
Podívala jsem se do rozvrhu.
"Podle tohohle mám mít dějepis," zamumlala jsem.
"To mám taky, můžu ti ukázat, kde to je," mrkla na mě.
"Jasně," usmála jsem se.
Odvedla mě k jedné z mnoha tříd a poradila mi, kde je volné místo. Bylo to hned před katedrou. Nad tím místem jsem se musela ušklíbnout, ale poděkovala jsem Zoey a sedla si.
Brzy se třída zaplnila. Projížděla jsem na mobilu Instagram a nevšímala si jich. Pak zazvonilo a do třídy vešel učitel.
Pozdravil nás a všechny přejel pohledem.
"Nová tvář?" zeptal se.
Kývla jsem.
"Jmenuji se Nathali Chassonová," odpověděla jsem.
Prohlédla jsem si chlapa středních let, který měl mírně ustupující vlasy a na břiše se mu začat tvořit mozol.
"Dobře tedy. Minule jsme se bavili o konci světové války. Kde přesně jsme skončili?" zeptal se.
Třída byla potichu.
Mírně jsem se ušklíbla.
"Skončili jsme dnem D," ozval se tichý holčičí hlásek.
Natočila jsem se tak, abych mohla vidět dívku, které patřil. Byla to taková ta šedá myška, jako kdyby o ni nikdo nevěděl.
"Díky, Leo," odpověděl ji.
"Takže kdy byl den D a jak se mu také jinak říkalo?" zeptal se a rozhlédl se po třídě.
"Tak slečno Chassonová, máte možnost se předvést."
Hlupák.
"Den D není tak jednoznačný. Je to pojem, který se vyznačuje tím, že jsou předem určené vojenské akce, nebo plány, které se pak určí na daný den, kterému se pak říká den D. Nejznámějším bylo vylodění v Normandii, neboli také operace Overlord. Původně byl stanoven termín na pátého června, ale později to přesunuli na šestého. Byly nepříznivé podmínky, ale nakonec si mysleli, že tím překvapí Hitlera. Bylo to roku 1944, velel tam generál Eisenhower," pokynula jsem hlavou.
Koukal na mě, byl zřejmě překvapen.
"Skvěle," prohlásil.
Ušklíbla jsem se a dál se věnovala své manikůře. Někdo mi poklepal na rameno. Natočila jsem se a uviděla mladíka, který očividně patřil do místního fotbalového týmu. Byl jako hora svalů.
"Jsi dobrá," mrkl na mě.
"Díky," zvedla jsem koutek úst.
Vypadal celkem mile. Měl blond vlasy a modré oči, a pak měl také ty ďolíčky, co se všem líbí.
Mě ale moc ne.
Po třídě se ozývalo mumlání a podobné. Učitel dál vyprávěl o Normandii, ale já ho vůbec neposlouchala.

***

Stála jsem u svého auta. Dnešek byl poklidný, nemohla jsem si pomoct, ale něco mi nesedělo. Rozhlédla jsem se.
"Nathali?" ozvalo se za mnou.
"Ano?" otočila jsem se.
Byl to nějaký frajírek, který se potuloval se skupinkou Zoey.
"Dneska večer se u mě pořádá párty, jsi zvaná," usmál se.
"Díky, ale nevím, kde bydlíš," odpověděla jsem.
"Zoey ti řekne," mrkl na mě.
Otočil se a odešel.
Díky bohu!
Protočila jsem oči a pak jsem se vrátila ke sledování okolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spark_Seeker Spark_Seeker | E-mail | Web | 11. června 2017 v 23:39 | Reagovat

Takže to skutečně působí jako zajímavý příběh! ^^ Určitě si počkám na další díly a budu se na ně těšit; hodně štěstí v psaní! ^^

2 Monra Monra | 12. června 2017 v 6:17 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem moc ráda, jestli se ti líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama